Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 369.

1. sen. Dílka a druhů panu ministru sociální péče a panu ministru vnitra o zákazu práce přes čas a o svátcích.

2. sen. Hakena a soudr. ministerstvu školství o vybírání peněžitých pokut na školách.

3. sen. Thoře, Pastyříka, Slámy, Trčky, Kotrby, Kianičky a druhů na ministra financí ve věci zákona o paušalování daně z obratu.

4. sen. Dyka, Votruby a druhů panu ministru sociální péče ve věci prováděcích nařízení k zákonu o ochraně domácího trhu práce ve smyslu § 13 tohoto zákona.

5. sen. Votruby, Dyka a druhů panu ministru sociální péče ve věci jmenování přísedících pojišťovacího a vrchního pojišťovacího soudu, jakož i jejich náhradníků podle ustanovení § 194 zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.

6. sen. Merty, Riedla, inž. Marušáka a spol. panu ministru školství a národní osvěty ve věci postupu při obsazování míst okresních školních dozorců v zemi Moravskoslezské.

7. sen. Šelmeca, Danka, dr Bačinského a spol. na pána ministra obchodu v záležitosti predĺženia slovenskej výhody pri štátnych a verejných dodávkach pre slovenských a podkarpatoruských offerentov a dodavateľov.

8. sen. Donáta, Vraného, Sáblika, Danko a spol. na pány ministry financí, pro zásobování lidu a zemědělství ohledně provádění zákonů: o výrobě chleba čís. 46 Sb. z. a n. z roksu 1930, zákona ze dne 26. června 1930, čís. 72 Sb. z. a n. o celních přirážkách k celním sazbám na některé druhy obilí, na mouku a mlýnské výrobky a o zákazu chemické úpravy mouky a zákona ze dne 7. listopadu 1930, čís. 154 Sb. z. a n. o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšenice a žitné mouky do oběhu.

9. sen. Teschnera a soudr. na pana ministra vnitra stran zákazu smuteční slavnosti za obyvatele Aše Ferdinanda Künzela, Roberta Kässmanna a Eduarda Schindlera, kteří dne 18. listopadu 1920 při stržení pomníku císaře Josefa byli od legionářů zastřeleni.

10. sen. Tichiho, Tschapeka a soudr. na veškerou vládu Československé republiky stran příplatku na diferenci při maloživnostenských dodávkách vojenské obuvi ze zmocňovacího fondu.

Hospodářské poměry v našem státě doznaly značného zhoršení proti dřívějšku. Tíseň hospodářská, která velmi tíživě dolehla na stavy výrobní, přirozeně také má značný vliv na trhu práce. V našem dělnictvu jest velká nezaměstnanost. Četné závody buď zastavily nebo omezily výrobu pro nedostatek zakázek. Jsou ale také četné závody, které i dnes při této značné nezaměstnanosti mají dostatek zakázek. Tyto závody žádají za povolení, aby byla jim povolena práce přes čas. Povolení toto se jim zpravidla od příslušných úřadů dostává. Tak na jedné straně vidíme zástupy dělnictva nezaměstnaného a na druhé straně závody, kde se i nyní stále pracuje přes čas.

Rovněž jest zvláštním zjevem, že za tak velké nezaměstnanosti dělnictva není zachováván klid práce zejména o svátcích uznaných našim státem, o kterých je dělnictvo nuceno zaměstnavateli pracovati.

Podepsaní tážou se tudíž:

1. Jest panu ministru sociální péče známo, že i za doby tak tížící nezaměstnanosti povoluje se příslušnými úřady v četných závodech práce přes čas?

2. Jest ochoten pan ministr sociální péče naříditi příslušným úřadům, aby do té doby, nežli hospodářské poměry se zlepší, nepovolovaly v závodech práci přes čas.

3. Co hodlá pan ministr vnitra zaříditi, aby klid práce byl o svátcích státem uznaných zachován?

V Praze, dne 17. prosince 1930.

Dr Reyl, Fr. Novák, J. J. Krejčí, Valoušek, Pavelka, Šabata, dr Karas, Kavan, Kopřiva, Šachl, dr Žiška, dr Hruban.

V časopisech stěžovali si rodiče, že na některých školách učitelé či učitelky ukládají dětem peněžité pokuty.

Přijde-li dítě opožděně do školy, zapomene-li si učebnou pomůcku doma, je mu diktována pokuta 20-50 h. Učitelé a učitelky mučí děti tak dlouho upomínáním, dokud obnos nepřinesou.

Ve většině případů jsou postiženy dítky chudých rodičů, poněvadž rodiče jdoucí časně ráno za živobytím nemohou plnou péči věnovati dětem. Velmi často ku př. opozdí se dělnická školní mládež tím, že jest jí uložena péče o nedorostlé sourozence.

Případy těchto pokut máme zjištěny na Smíchově. Osobně jsem je náhodou zjistil v Libušíně na Kladensku ve velkém rozměru, kde mi je chudé hornické matky přímo s pláčem sdělovaly.

Materielně je to neslýchané vydírání chudých rodičů, vychovatelsky - mírně posouzeno - nepřípustný, chybný prostředek.

Ptáme se pana ministra:

Jsou pokuty na školách zavedeny nějakým ústředním nařízením? Kterým úřadem?

Hodlá pan ministr tento způsob výchovy obhájiti a jak?

Je pan ministr ochoten, poněvadž se nejedná o zjevy ojedinělé, vydati okamžitě generelní zákaz tohoto absurdního pedagogického prostředku?

V Praze, dne 18. prosince 1930.

Při prodlužování zák. o dani z obratu r. 1926 byla přijata resoluce, podaná klubem senátorů strany živnostenské a podepsaná všemi stranami tehdejší občanské koalice, již bylo ministerstvo financí vyzváno, aby co nejdříve přikročilo k provedení paušalování daně z obratu.

Dalo se proto očekávat, že se paušalování daně z obratu stane do té doby, než dojde termín trvání jmenovaného zákona a to tím více, že během této doby byl po dlouhém vyjednávání o dohodu s velkými textilními kombinovanými závody, na níž ministerstvo financí trvalo, a po vyvrácení obav před ztrátou vývozu - vypracován návrh a konečně vypracován zájemníky i návrh zákona, že i ministerstvo financí na tento návrh přistoupí.

Předložená osnova zákona na prodloužení tohoto nás však přesvědčuje, že se tak nestalo a proto činí podepsaní na p. ministra financí dotaz:

1. Jaké důvody vedly ministerstvo financí, že nepřikročilo k paušalování daně z obratu u textilu?

2. Co zamýšlí jmenované ministerstvo v této otázce učinit?

V Praze, dne 17. prosince 1930.

Dne 26. března 1928 byl ve Sbírce zákonů a nařízení č. 39 otištěn zákon o ochraně domácího trhu práce a stal se tudíž ve smyslu ústavy zákonem právoplatným. Přes to však dosud nevstoupil v platnost a do dnešního dne není proveden, ač dnešní hospodářská situace a politika států jiných, která usiluje používání našich příslušníků co nejvíce omeziti, po tom přímo volá. Vracejíť se četní příslušníci Československé republiky, pozbyvší své existence, zatím co v domovině užívání příslušníků cizích na místech nejvýznamnějších a nejodpovědnějších dosud ničím není omezeno. Přirozeně roste tím nezaměstnanost našich příslušníků a břemeno státu vznikající z podpory nezaměstnanosti. V době, kdy nutno co nejvíce šetřiti, položka tato při počtu cizích příslušníků v republice zaměstnaných nehraje roli malou. § 13 zmíněného zákona zmocňuje ministra sociální péče, aby přihlížeje k stavu na domácím trhu práce, vydal v dohodě se zúčastněnými ministry, a vyžádav si vyjádření ústředen odborových organisací zaměstnaneckých i zaměstnavatelských, prováděcí nařízení. Potřeba rychlého vydání těchto nařízení je nutkavá a každý ztracený den zatěžuje finance republiky velikými a zbytečnými břemeny.

Tážeme se tudíž pana ministra sociální péče, chce-li urychleným vydáním prováděcích nařízení ve smyslu zákona umírniti těžkou krisi našich zaměstnanců na domácím trhu práce, jehož situace dnes nesporně po provedení zákona volá a chce-li provedením zákona ušetřiti státu výdaje, jimiž by těžká tato situace jinde mohla býti zlepšena.

V Praze, dne 18. prosince 1930.

Šabata, J. J. Krejčí, Jílek, Navrátil, Valoušek, Šachl, dr Rehák, inž. Havlín, dr Fáček, Curkanovič.

Zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., v § 194 stanoví, že pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu přísedící vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti přísedící pojišťovacího a vrchního pojišťovacího soudu, jakož i jejich náhradníky. Ačkoli od platnosti zákona uplynula již dlouhá doba a případy, o nichž na stížnost pojištěnců mají rozhodovati pojišťovací soudy, neustále se množí, nedošlo posud ke jmenování přísedících těchto soudů, ač pan ministr sociální péče jmenování jich na urgenci z řad soukromo-zaměstnaneckých slíbil. Nedá se upřít, že tím nastává škoda pojištěncům, kteří na vyřízení svých stížností marně čekají. To, že rentové komise jednotlivých úřadoven vyřizují žádosti za přiznání nároků pojištěnců, nemůže být důvodem k tomu, aby pojišťovací soudy nebyly jmenovány.

Podepsaní táží se proto pana ministra sociální péče, hodlá-li volání z řad soukromo-zaměstnaneckých vyhověti a pojišťovací soudy v nejbližší době jmenovati.

V Praze, dne 18. prosince 1930.

dr Rehák, inž. Havlín, Navrátil, dr Fáček, Curkanovič, Kavan, Jílek, Pavelka, Kopřiva.

senátorů Fr. Merty, K. Riedla, inž. K. Marušáka a spol.

Okresní školní inspektoři v zemi Moravskoslezské jsou v jedinečném postavení veřejných úředníků. Je nesporno, že okresní školní inspektory nutno podle § 34 zákona č. 292/1920 považovati po dobu, pokud jejich funkce trvá, za státní úředníky. Staré zákony (§ 34 z. z. mor. č. 3/1870) přiznávaly jim titul »císařský královský«. V důsledcích toho podléhají ustanovením služební pragmatiky ze dne 25. ledna 1914. V Čechách děje se podle předpisu § 14/1920 služební pragmatiky kvalifikování okresních školních inspektorů. V zemi Moravskoslezské nebyla však dosud zřízena u zemské školní rady příslušná kvalifikační komise. Kvalifikace děje se dle libovůle jediné osoby, totiž zemského školního inspektora. To je postup protizákonný. V důsledcích toho žádáme, aby řízení při obsazování nových míst bylo zastaveno do té doby, než se zřídí kvalifikační komise podle § 16 služební pragmatiky. Podle § 20 služební pragmatiky budiž pak všem okresním školním inspektorům oznamována celková kvalifikace. Na základě kvalifikace ať provádí se celé řízení pro jmenování okresních školních dozorců.

Podepsaní se táží pana ministra školství a národní osvěty, zdali mu jsou tyto skutečnosti známy a zdali hodlá se postarati, aby prakse při jmenování okresních školních inspektorů v zemi Moravskoslezské byla uvedena v souhlas se zákonnými předpisy, jakož i praksí prováděnou při obsazování inspektorských míst v Čechách.

V Praze, dne 17. prosince 1930.

Merta, Riedl, inž. Marušák,

dr Veselý, Šťastný, Šolc, Hubka, Klofáč, Berkovec, Vaněček, Pichl, dr Milota.

Výrobné podmienky, dopravné pomery a hlavne terajší tarifný system, platný na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, sú takej povahy, že tamojším výrobcom a dodávateľom priamo znemožňujú brať účasť na súťaži pri štátnych a verejných dodávkach.

Cieľom umožnenia konkurenčnej schopnosti bola dosiaľ offerentom a dodavateľom zo Slovenska a z Podkarpatskej Rusi priznávaná 5% slovenská výhoda, ktorá sa plne osvedčovala.

Ministerstvo obchodu rozoslalo v týchto dňoch hospodárskym korporáciam k pripomienkovému pokonávaniu dotaz, či má byť predĺžená slovenská výhoda pri štátnych a verejných dodávkach.

Už sám dotaz, najmä teraz, v dobe hospodárskej biedy, hroziacej každému podnikaniu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi zánikom, naplňuje každého tamojšieho výrobcu a dodávateľa rozhorčením a strachom, tým viac sa však desí, keď kolujú chýry, že slovenská výhoda má byť zrúšena a dodávatelia zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi majú byť postavení úplne na roveň dodávateľov zo zemí historických.

Z dôvodov paralizovania vzrušujúceho účinku týchto poplašných zpráv a pravého osvetlenia tejto otázky žiadame dolupodpísaní pána ministra obchodu, aby sdelil, či je ochotný i naďalej ponechať v platnosti 5%vú slovenskú výhodu pri štátnych a verejných dodávkach najmä teraz, v dobe mimoriadne ostrej hospodárskej tiesne na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.

V Prahe, dňa 19. decembra 1930.

Šelmec, Danko, dr Bačinský,

dr Havelka, Stržil, Ušák, Dresler, Chlebounová, Šimonek, Kroiher, Donát, Sehnal, Fr. Novák, Olejník, Vraný, Sechtr, Sáblík.

Ke zmírnění zemědělské krise schválily naše zákonodárné sbory a vláda má prováděti několik zákonů, z nichž zákony o zvýšení celních přirážek, ač včas řádně schváleny a vyhlášeny, v praksi vstoupily v účinnost teprve dne 15. prosince, t. j. v den, kdy končila platnost dosavadní obchodní smlouvy s Maďarskem.

Národní shromáždění přijalo však i některé zákony, které naše vláda měla ihned prováděti.

Jeden z takovýchto zákonů je zákon o výrobě chleba čís. 46 Sb. z. a n. z roku 1930. Účelem tohoto zákona je, aby zvýšil odbyt žita a tím působil příznivě na vytváření jeho cen vzhledem k tomu, že právě cena žita, hospodářského to produktu horských krajin, poklesla nejvíce ze všech obilnin. Tohoto účelu má se dosáhnouti jednak stanovením, že k výrobě chleba smí se použíti žitné mouky vymílané jen na 65% a že do takovéto mouky smí býti přimíseno nanejvýše 10% pšeničné mouky chlebové. Provedením zákona pověřen byl pan ministr zásobování lidu v dohodě se zúčastněnými ministry. Bohužel však dochází nás stížnosti, že se vůbec neprovádí kontrola, zda ustanovení tohoto zákona jsou zachovávána a tak je oprávněná domněnka, že v mnoha a mnoha případech zákon se nedodržuje. Tímto způsobem nedosahuje se účelu, který při schvalování zákona zákonodárné sbory měly na mysli: zákon zůstává pouze na papíře a jeho účinky neprojevují se v praksi a nenapomáhá se k zvýšení odbytu žita. Jsou tak poškozováni nejen zemědělci, ale i všichni ti výrobci, kteří zákon dodržují ve prospěch těch, kteří zákon překročují. Je to tedy i s hlediska občanské morálky nesprávný a nebezpečný postup, když připouští se nedostatečným dozorem obcházení zákona a když pak ti, kteří nedodržují zákonných ustanovení, mají z toho materielní výhody. Je jistě podivné, že ministerstvo zásobování k tomuto zákonu nevydalo vůbec ani prováděcího nařízení a nezodpovědělo ani některé dotazy odborových organisací, ať již mlynářských nebo pekařských. Jestliže v praksi ukázaly se snad některé nedostatky tohoto zákona po stránce formální, jmenovitě v ohledu kontrolních opatření, bylo povinností ministerstva pro zásobování lidu, pověřeného prováděním zákona, aby připravilo vládě a zákonodárným sborům předložilo návrhy na doplnění zákona v tomto směru a ne, aby nechalo i z polooficielních kruhů vířiti beztrestně zdání, že zákon je neproveditelný a že jeho nedodržování nebude stíháno.

Zákon ze dne 26. června 1930, čís. 72 Sb. z. a n. o celních přirážkách k celním sazbám na některé druhy obilí, na mouku a mlýnské výrobky a o zákazu chemické úpravy mouky, kromě zavedení celních přirážek stanoví, že nesmí se k nám dovážeti mouka chemicky preparovaná za tím účelem, aby se jí dostalo lepšího vzhledu, než mouce vyrobené normální mechanickou výrobou - mletím. Celní úřad je povinen vzíti vzorky ze zásilky cizozemské mouky, zaslati je k přezkoušení a teprve, když dojde posudek příslušného výzkumného ústavu, že mouka není chemicky preparovaná, anebo posudek ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, že preparovaná mouka neodporuje zákonu, možno zásilku mouky celně odbaviti. I tímto ustanovením zákona mělo se zabrániti dovozu chemicky preparovaných mouk a do určité míry stížiti i dovoz mouky. Je příznačné, že ministerstvo financí právě v poslední době vydalo zvláštní výnos, ve kterém, jak výslovně se uvádí, vyhovělo opětovným žádostem importérů mouky a pozměnilo dosavadní praksi při braní vzorků způsobem, který vyhovuje přáním importérů mouky, ale dle našeho názoru znesnadňuje kontrolu. Máme za to, že alespoň v nynější době zemědělské krise a stejně tíživé krise našich mlýnů neměl by se nižádným způsobem usnadňovati dovoz cizozemské mouky.

V poslední době schválen a vydán byl zákon ze dne 7. listopadu 1930 o povinném semílání domácí pšenice a žita a uvádění pšenice a žitné mouky do oběhu. Zákon má za účel, aby povinností přednostního semílání domácího obilí byla zvýšena poptávka po něm a tím také upraveny jeho ceny. Je samozřejmé, že zvýšení poptávky a nákupu domácího obilí může nastati jen tehdy, když naše mlýny budou plně zaměstnány a proto také ustanovuje zákon, že do domácího oběhu smí se uváděti buď mouky jen z domácích mlýnů, anebo mouky, do kterých je přimíseno nanejvýše určité procento cizozemské mouky. I při tomto zákoně závisí celé jeho uplatnění na provádění kontroly. Upozorňujeme, že importéři cizí mouky využitkovali do krajnosti té okolnosti, že ještě 15 dní po vydání zákona, mohli prodávati cizí mouku nesmíchanou a rozprodali a někde i předstíráním nepravdivých okolností přímo vnutili pekařům a obchodníkům ohromná kvanta cizozemské mouky. A záleží dnes neobyčejně na tom, aby provedena byla přísná kontrola, zda dne 26. listopadu byla tato cizozemská mouka řádně přihlášena a zda před jejím zpracováním nebo před prodejem v drobném, je smíchána v zákoně stanoveném poměru s moukou domácí. Je proto třeba, aby alespoň pro měsíce prosinec a leden byla prováděna zvýšená kontrola právě v tomto směru.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

1. pana ministra zásobování, zda a jakým způsobem provádí se zákon o výrobě chleba čís. 46 z roku 1930, jakým způsobem kontroluje se dodržování jeho ustanovení, kde a kdy kontrola byla provedena a s jakým výsledkem;

2. dále pana ministra financí, z jakých důvodů bylo vyhověno přáním importérů mouky a pozměněna dosavadní prakse při braní vzorků mouky pro zjišťování, zda není chemicky preparována;

3. táží se pana ministra zemědělství a financí, zda a jakým způsobem je prováděna kontrola ustanovení zákona čís. 154 z roku 1930, jmenovitě u těch živností a podniků, které před 26. listopadem t. r. zásobili se cizozemskou moukou.

V Praze, dne 19. prosince 1930.

Stržil, dr Havelka, Šelmec, Dresler, Olejník, Šimonek, Chlebounová, Ušák, Sechtr, Sehnal, Fr. Novák, dr Bačinský, Kroiher.

Na paměť desátého výročí porubání tří obyvatelů a těžkého zranění 26 jiných beze zbraní demonstrujících obyvatelů ašských českými legionáři v noci dne 18. listopadu 1920 měla se konati společná, národními stranami pořádaná smuteční slavnost, pro kterou okresní vedení německé národně-sociální strany dělnické prostřednictvím náměstka starosty Richarda Rittera v Aši žádalo za úřední povolení.

Výměrem okresní správy politické v Aši ze dne 17. listopadu 1930, č. 34.796 byla tato smuteční slavnost na základě § 6 shromažďovacího zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. zakázána, »poněvadž tímto podnikem veřejný klid, bezpečnost a veřejné blaho jsou ohroženy«.

Nehledě k tomu, že by se tato slavnost byla konala v tělocvičně, tedy v uzavřené místnosti, bez jakéhokoli porušení veřejného klidu a pořádku, v naprosté kázni a důstojnosti, otevřel ašský okresní úřad svým obmezeným zákazem znovu ránu sotva zahojenou a posílil odpor národně uvědomělého obyvatelstva v opětovném poznání své bezprávnosti ve státě.

Vláda v Praze nemá mravně-morálního práva žádati od nás Němců, abychom zapomněli na bezpráví od dvanácti let páchané. Panující byrokratismus, živený pýchou a nesnášenlivostí, rozdmýchává denně oheň, vybízí denně k silnějšímu odporu.

Čechům jsou jejich mučedníci za českou národní věc svatými. Nám Němcům chtějí vzpomínku na naše svědky, kteří prolili krev v boji za naši sudetskoněmeckou domovinu a naše nezničitelné právo, vytrhnouti z mysli ubohými zákazy.

Tážeme se tudíž pana ministra:

1. Chce konečně přikázati, aby se více neopakovaly takovéto pobuřující, šikanující zákazy, jež německé obyvatelstvo znovu těžce urážejí a dráždí k odporu?

2. Chce se konečně rozhodnouti k tomu, aby za účelem zlepšení neudržitelného poměru mezi ašským obyvatelstvem a tamní okresní správou politickou provedl změnu personálu?

V Praze, dne 27. listopadu 1930.

Zur Erinnerung an die zehnte Wiederkehr der Niedermetzelung dreier Bewohner und die schwere Verletzung von 26 anderen waffenlos demonstrierenden Bewohnern von Asch in der Nacht des 18. Novembers 1920 durch čechische Legionäre sollte eine gemeinsame von den völkischen Parteien zu veranstaltende Totenfeier stattfinden, für welche die Bezirksleitung der D. N. S. A. P. durch den Vizebürgermeister Richard Ritter in Asch die behördliche Bewilligung anforderte.

Mit Bescheid der politischen Bezirksverwaltung Asch, Z. 34.796 vom 17. November 1930 wurde diese Totenfeier auf Grund des § 6 des Versammlungsgesetzes vom 15. November 1867, Z. 135 R.-G.-Bl. verboten, »nachdem durch diese Veranstaltung die öffentliche Ruhe, Sicherheit und das öffentliche Wohl gefährdet erscheinen.«

Abgesehen davon, daß diese Feier in der Turnhalle, also im geschlossenen Raume, ohne jede Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung in vollster Zucht und Würde vor sich gegangen wäre, hat die Ascher Bezirksbehörde durch ihr engstirniges Verbot die kaum vernarbte Wunde neuerlich aufgerissen und den Widerstand der volksbewußten Bevölkerung in neuerlicher Erkennung ihrer Rechtlosigkeit im Staate gestärkt.

Die Regierung in Prag hat kein sittlich-moralisches Recht, von uns Deutschen Vergessen zu fordern für das seit 12 Jahren begangene Unrecht. Der herrschende Bürokratismus, genährt von Überhebung und Unduldsamkeit, schürt täglich den Brand, fordert täglich zu stärkerem Widerstand heraus.

Den Čechen sind ihre Märtyrer um die čechische Volkssache heilig. Uns Deutschen wollen sie die Erinnerung an unsere Blutzeugen im Kampfe um unsere sudetendeutsche Heimat und unser untilgbares Recht durch lächerliche, armselige Verbote aus dem Denken reißen.

Wir fragen daher den Herrn Minister:

1. Will er endlich Auftrag geben, daß sich derartige aufreizende, schikanöse Verbote, welche die deutsche Bevölkerung neuerlich tief beleidigen und zum Widerstande reizen, nicht mehr wiederholen?

2. Will er sich endlich entschließen, um das unhaltbare Verhältnis zwischen der Bevölkerung von Asch und der dortigen politischen Bezirksverwaltung zu bessern, eine Personaländerung vorzunehmen?

Prag, am 27. November 1930.

Köhler, Füssy, Tschapek, Dr Jesser, Dr Hilgenreiner, Stolberg, Wenzel, Böhr, Fr. Scholz, Dr Grosschmid.

Prostřednictvím ministerstva obchodu byly v těchto dnech zadány dodávky obuvi pro vojenský erár, a nebylo při tom možno stanoviti cenu pro t. zv. maloživnostenskou kvotu, poněvadž nikdo nechce nésti diferenci oproti cenám, které nabízí velkoprůmysl a které u maloživnostníků ve stejné výši nejsou možny. Kdyby maloživnostenská a také jinaká výrobní družstva musela dodávati za ceny průmyslové kvoty, musela by pracovati se ztrátou, což v dnešní době hospodářské krise je nemyslitelno.

Zmocňovací zákon poskytuje vládě možnost připlatiti na tuto diferenci, která činí několik set tisíc korun, a pomohla by tím našim výrobním družstvům obzvláště strádající živnosti obuvnické.

Podepsaní se táží:

Je vláda ochotna připlatiti ze zmocňovacího fondu 150 milionů na diferenci pro maloživnostenskou kvotu při dodávkách vojenské obuvi prostřednictvím ministerstva obchodu a financí?

V Praze, dne 18. prosince 1930.

Teschner, Köhler, Stolberg, Fr. Scholz, dr Feierfeil, Richter, Füssy, Wenzel, dr Hilgenreiner, Böhr.

Im Wege des Handelsministerium wurden diese Tage für das Militärärar Schuhlieferungen vergeben und es war dabei nicht möglich, den Preis für die sogenannte kleingewerbliche Quote zu bestimmen, weil die Differenz gegenüber den Preisen, den die Großindustrie bietet und die vom Kleingewerbe nicht in der gleichen Höhe möglich sind, niemand tragen will. Müßten die kleingewerblichen und auch die sonstigen Produktivgenossenschaften um die Preise der Industriellenquote liefern, müßten sie mit Verlust arbeiten, was in der heutigen Zeit der wirtschaftlichen Krise undenkbar erscheint.

Das Ermächtigungsgesetz gibt der Regierung die Möglichkeit, diese Differenz, die einige Hunderttausend Kronen beträgt, zuzuzahlen und sie würde dadurch unseren Produktivgenossenschaften, insbesondere dem notleidenden Schuhmachergewerbe helfen.

Die Gefertigten fragen:

Ist die Regierung bereit aus dem Ermächtigungsfond von 150 Millionen die Differenz auf die kleingewerbliche Quote bei militärischen Schuhlieferungen im Wege des Handels- und des Finanzministeriums zuzuzahlen?

Prag, am 18. Dezember 1930.

Teschner, Köhler, Stolberg, Fr. Scholz, Dr Feierfeil, Richter, Füssy, Wenzel, Dr Hilgenreiner, Böhr.