Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1931.
III. volební období.
3. zasedání.
Tisk 375.
Odpovědi:
1. |
ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Šolce, dr Kloudy a spol. ve věci nejvýš potřebné výstavby budovy pro českou národní školu v Děčíně (tisk 277/5) |
2. |
ministra vnitra na interpelaci sen. inž. Havlína, Dyka, Votruby, Bergmana a druhů, týkající se neplnění jazykových a jiných nařízení v městě Liberci (tisk 299/4) |
3. |
ministra sociální péče na interpelací sen. Nedvěda a soudr. v záležitosti odepření podpory Marii Zelenkové, matce po padlém vojínu (tisk. 322/1) |
4. |
ministra vnitra na interpelaci sen. Hakena a soudr. o nezákonné četnické prohlídce v bytě sen. Lokoty ve Vel. Bočkově (tisk 322/2) |
5. |
ministra sociální péče na interpelaci sen. dra Medingera a soudr. stran započítání příspěvkové doby, získané podle zákona o pensijním pojištění v potomní republice Rakouské (tisk 277/8) |
375/1.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci senátorů Ant. Šolce, dr Ant. Kloudy a společníků
ve věci nejvýš potřebné výstavby budovy pro českou národní školu v Děčíně (tisk 277/5).
Státní správa jest si vědoma nedostatku a závad, plynoucích z dosavadního zatímního umístění obecné školy s československým jazykem vyučovacím v Děčíně. Hodlajíc tomu odpomoci, provádí přípravné práce stavební, které budou s urychlením skončeny, takže stavbu nové budovy v Děčíně bude lze zadati, jakmile to dovolí finanční prostředky, státním rozpočtem povolované.
V Praze, dne 10. prosince 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.
375/2.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátorů inž. Havlína, Dyka, Votruby, Bergmana a druhů,
týkající se neplnění jazykových a jiných nařízení v městě Liberci (tisk 299/4).
Uložil jsem zemskému úřadu v Praze, jakožto dohlédacímu úřadu nad obcí libereckou po rozumu § 7 jaz. zákona a čl. 97 jaz. nařízení, aby stížnosti v interpelaci zmíněné vyšetřil a aby, kde je to platnými předpisy odůvodněno, zjednal nápravu. Podle zprávy, která mi byla podána, zemský úřad v jedněch případech příslušná opatření již učinil, ve druhých není řízení dosud skončeno.
V Praze, dne 8. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
375/3.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci senátora Nedvěda a soudruhů
v záležitosti odepření podpory Marii Zelenkové, matce po padlém vojínu (tisk 322/1).
Marie Zelenková ze Střechova podala první žádost o důchod předků po synu Aloisu Zelenkovi, jenž padl na srbském bojišti dne 9. listopadu 1914, teprve dne 3. srpna 1926, tedy po propadné lhůtě, stanovené zákonem k uplatnění nároku na důchod válečných poškozenců. Nárok včas neuplatněný zanikl promlčením a zákon nedává možnosti zmeškání této přihláškové lhůty prominouti a přihlášku v cestě milosti přijmouti.
Žadatelce byla povolena mimořádná podpora ze státního podpůrného fondu československých válečných invalidů.
V Praze, dne 2. ledna 1931.
Ministr sociální péče:
Dr Czech v. r.
375/4.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora Josefa Hakena a soudruhů
o nezákonné četnické prohlídce v bytě senátora Ivana Lokoty ve Vel. Bočkově (tisk 322/2).
V noci na 28. září 1930 odcizili neznámí pachatelé domkáři Ivanu Andrusjakovi ve Vel. Bočkově z ohraženého dvora dva úly včel s medem v ceně asi 700 Kč. Úly byly rozbity a pohozeny a med odnešen.
Ze spoluúčasti na této krádeži se stal důvodně podezřelým též syn senátora Ivana Lokoty, 16letý Vasil Lokota, bydlící u svých rodičů ve Vel. Bočkově.
Při výslechu popíral jmenovaný spáchání činu. Byla proto po marném vyzvání, aby odcizený med vydal, u něho v bytě jeho rodiči vykonána četnictvem domovní prohlídka, jež zastala bez výsledku. Nebylo proto v bytě Lokotově také nic zabaveno.
Provedení domovní prohlídky byl přítomen obecní strážník Josef Kucyn, jejž četnické hlídce přidělil vládní komisař obce, a sestra choti senátora Lokoty, Hafie Kuzmíková.
Není proto správným tvrzení interpelace, že prohlídka byla vykonána úplně beze svědků.
Domovní prohlídka nesměřovala v žádném směru proti osobě neb činnosti senátora Ivana Lokoty a nebyla proto jeho imunita jako člena Národního shromáždění nijak porušena.
V Praze, dne 7. ledna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
375/5 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci senátora dr Medingera a soudr.
stran započítání příspěvkové doby, získané podle zákona o pensijním pojištění v potomní republice Rakouské (tisk 277/8).
Podle ustanovení článku 275 mírové smlouvy Saint Germainské byla vláda rakouská povinna vydati republice Československé poměrnou část reserv, nashromážděných k účelům sociálního pojištění jen za dobu činnosti příslušných nositelů sociálního pojištění před rozdělením býv. rakousko-uherského mocnářství. Z této zásady vycházejí tudíž likvidační úmluvy, uveřejněné pod č. 149 až 151/1929 Sb. z. a n., při čemž z důvodů účelnosti volen byl jako rozhodný den 31. prosinec 1918. Na tento stav navazuje i ustanovení § 177, odst. 8. zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Otázka započtení a hodnocení pojistné doby, získané po dni 31. prosince 1918, v republice Rakouské nenáleží tudíž do rámce čl. 275 mírové smlouvy Saint Germainské a mohla by býti řešena jen v rámci vzájemnostní úmluvy s republikou Rakouskou. O sjednání takové úmluvy, jejíž účelnost pro zájemníky obou států jest nepochybná, usiluje ministerstvo sociální péče již od roku 1920, kdy navázána byla příslušná jednání s vládou rakouskou. Různé okolnosti, jmenovitě nová legislativní úprava právních předpisu o sociálním pojištění v obou státech, zabránily dojednání uvedené úmluvy. Ministerstvo sociální péče dalo již podnět k opětnému navázání jednání v této věci a očekává příslušné náměty, slíbené vládou rakouskou.
V Praze, dne 1. ledna 1931.
Ministr sociální péče:
Dr Czech v. r.
Překlad ad 375/5.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge auf die Interpellation des Senators Dr Medinger und Genossen
betreffend die Anrechnung der in der nachmaligen Republik Österreich nach dem Pensionsversicherungsgesetze erworbenen Beitragszeit (Druck 277/8).
Laut Bestimmung des Artikels 275 des Friedensvertrages von St. Germain war die österreichische Regierung verpflichtet, der Čechoslovakischen Republik den verhältnismäßigen Teil der für Zwecke der Sozialversicherung angesammelten Reserven nur für die Zeit der Tätigkeit der betreffenden Träger der Sozialversicherung vor der Aufteilung der ehemaligen österreichisch-ungarischen Monarchie auszufolgen. Von diesem Grundsatze gehen daher die unter Z. 149 bis 151/1929 Slg. d. G. u. V. veröffentlichten Liquidations-Übereinkommen aus, wobei aus Gründen der Zweckmäßigkeit der 31. Dezember 1918 als Stichtag gewáhlt wurde. An diesen Zustand knüpft sich auch die Bestimmung des § 177, Abs. 8 des Gesetzes 26/1929 Slg. d. G. u. V. betreffend die Pensionsversicherung der Privatangestellten in höheren Diensten. Die Frage der Anrechnung und Bewertung der nach dem 31. Dezember 1918 in der Österreichischen Republik erworbenen Versicherungszeit gehört somit nicht in den Rahmen des Art. 275 des Friedensvertrages von St. Germain und könnte nur im Rahmen einer gegenseitigen Vereinbarung mit der Österreichischen Republik gelöst werden. Den Abschluß eines solchen Übereinkommens, dessen Zweckmäßigkeit für die Interessenten der beiden Staaten außer Zweifel steht, strebt das Ministerium für soziale Fürsorge schon seit dem Jahre 1920 an, wo die bezüglichen Verhandlungen mit der österreichischen Regierung angeknüpft wurden. Verschiedene Umstände, namentlich die neue legislative Regelung der Rechtsvorschriften über die Sozialversicherung in beiden Staaten, verhinderten den Abschluß des erwähnten Übereinkommens. Das Ministerium für soziale Fürsorge hat bereits die Anregung zur neuerlichen Anknüpfung der Verhandlungen in dieser Angelegenheit gegeben und sieht den bezüglichen, von der österreichischen Regierung in Aussicht gestellten Anträgen entgegen.
Prag, am 1. Jänner 1931.
Der Minister für soziale Fürsorge:
Dr Czech m. p.