Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1931.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 381.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte, račiž se usnésti:

Vládě se ukládá, aby s největším urychlením upravila služební poměry zaměstnanců státních, státních podniků a zaměstnanců veřejných se zvláštním zřetelem na zhodnocení vykonané vojenské presenční služby.

Vojenská presenční služba jest jistě jednou z nejvážnějších povinností všech tělesně způsobilých občanů, neboť pohotová, řádně vycvičená armáda jest nejbezpečnější ochranou státu. Jest tudíž pochopitelnou snaha všech států v minulosti i v přítomnosti poskytovati jistou přednost všem, kdož povinnost tuto splnili, při přijímání na místa ve státní a veřejné službě. Tato snaha zdravým způsobem oceňuje zodpovědnou a namáhavou službu vojenskou a zdůrazňuje jaksi veřejně, že k souboru větších a těžších povinností připíná se též úměrný soubor práv. Již stará praxe dřívější při přijímání do státních a veřejných služeb vždy posuzovala kromě kvalifikace odborné též velmi vážně i tu okolnost, byl-li žadatel vojákem a vyhradila dokonce velikou řadu míst ve státní a veřejné správě výlučně jenom těm, kdož aktivně vykonali vojenskou presenční službu. V žádném případě pak výkon vojenské služby nemohl způsobiti někomu ze státních nebo veřejných zaměstnanců nějakou hospodářskou škodu, nebo dokonce nějaké odstrčení v jeho služebním poměru, ba určitými ustanoveními chráněni byli i zaměstnanci ve službách soukromých.

Jestliže tedy dnes na základě celé řady stížností zaměstnanců státních, státních podniků, učitelů a zaměstnanců veřejných lze konstatovati, že svrchu uvedená rozumná zásada jest často bezohledně některými obory státní a veřejné správy porušována, jest povinností všech k tomu povolaných činitelů, aby co nejdříve provedli žádoucí nápravu. Vláda jest povinna v zájmu veřejném podporovati všemi prostředky lásku a příchylnost k naší armádě a zabraňovati tomu, aby ten, kdo vykonal řádně svoji nejzodpovědnější povinnost občanskou, byl za to nějak zkracován, ať již při vstupu do jakýchkolivěk služeb státních nebo veřejných, nebo dokonce zhoršením svého služebního poměru, pokud v něm před nastoupením presenční vojenské služby byl.

V tomto ohledu jest nutno přímo a důrazně poukázati na ustanovení některých resortů, podle nichž presenční vojenská služba přerušuje služební poměr státně civilní. Na př. vyučený strojní zámečník vstoupí do služeb čsl. státních drah, složí zkoušku topičskou, strojvůdcovskou i dopravní, jezdí již na stroji, nenabývá však při poválečných poměrech definitivy tak záhy a nenabyl ji do svého nastoupení presenční vojenské služby. Když se z ní vrátí, začíná znova, je-li vůbec hned přijat, neboť aktivní vojenská služba přerušila mu služební poměr! A na jeho původním místě bude seděti člověk nevoják, jenž bude postupovati atd., čili ten první jest trestán vlastně za to, že sloužil pod praporem svému státu! Nebo jiný příklad: Dva absolventi střední nebo vysoké školy. Jeden z nich jest odveden a vykoná presenční vojenskou službu, druhý nastoupí hned po absolutoriu co nevoják do státní služby. Vstoupí-li ten první po vykonání vojenské služby rovněž do služby státní, bude vždy při jmenování a povyšování za svým kolegou a bude zkrácen vlastně proto, že vykonal nejzodpovědnější službu a nejtěžší občanskou povinnost! Takto se nezvyšuje a nepodporuje láska a chuť k branné moci republiky!

Proto jsou podepsaní toho názoru, že vláda musí stanoviti pro všechny obory státní správy pravidlo, že k přijetí do služeb státních, státních podniků a služeb veřejných má býti vždy kromě kvalifikace požadován průkaz o vykonání presenční vojenské služby. Teprve když by nebylo vyhovujících žadatelů, buďtež přijímáni i nevojáci. U těch, kdož byli již před nastoupením vojenské presenční služby v jakémkoliv služebním poměru státním nebo veřejném, tento se vojenskou službou nepřerušuje a aktivní služba vojenská započítá se jim do platového postupu i do pense.

Nemůže-li zhodnocení vojenské presenční služby býti provedeno všeobecně i ve službách soukromých, jest vláda povinna provésti je důsledně aspoň v okruhu správy státní a veřejné a tím podporovati chuť a lásku mladých mužů k naší branné moci. S tímto řešením nelze otáleti.

Státní správě nevznikne tak žádné finanční zatížení a proto doporučujeme, aby návrh náš z důvodů formálních přidělen byl výborům brannému a ústavně-právnímu.

V Praze, dne 21. ledna 1931.

Ing. Havlín, Dyk, dr Rehák, Pavelka,

Fr. Novák, Votruba, Bergman, Kavan, dr Fáček, dr Karas, Navrátil, Kopřiva, Curkanovič.