Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1931.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 385.

Karel Dengler byl zvolen při obecních volbách členem obecního zastupitelstva v Lokti za KSČ a při ustavující schůzi obecního zastupitelstva členem městské rady.

Při vykonávání této své funkce řídil se programem KSČ a zastupoval a hájil zájmy dělnické třídy proti měšťácko-sociálfašistické většině obecního zastupitelstva a rady v Lokti.

Před několika dny byl mu doručen následující výměr zemského úřadu v Praze:

»Zemský úřad v Praze.

V Praze, dne 30. listopadu 1930.

Č. 358.027 z r. 1930

1 - 272/3 z r. 1930.

Pan

Zemský úřad v Praze po slyšení okresního výboru prohlašuje Vás zbavena úřadu člena obecní rady ve smyslu §§ 100 obec. zříz. a 99 zákona ze dne 14. července 1927 a sice pro hrubé porušení povinností spojených s vykonáváním tohoto úřadu.

Úředním oznámením starosty, svědectvím členů obecní rady a obecního zastupitelstva a Vaším částečným doznáním bylo zjištěno, že jste nedůstojným chováním, provokacemi a jinými nepřístojnostmi rušil a znemožňoval schůzi obecní rady a obecního zastupitelstva.

Ve smyslu § 47 obecního zřízení jest starosta povinen nésti péči za pořádek ve schůzích obecního zastupitelstva a dle § 52 obec. zříz. jsou členové obecní rady povinni starostu obce podporovati při vykonávání jeho úřadu. K péči o zachování pořádku ve schůzích obecního zastupitelstva a rady náleží také péče o to, aby jednání schůzí konala se zákonnou formou a aby členové při vykonávání svých členských schůzí používali jen zákony stanovené a dovolené prostředky.

Když Vy, jako člen obecní rady místo abyste starostu v jeho jemu uložené péči podporoval, Vaší obstrukcí jste sám jednání překážel a rozbíjel, dopustil jste se hrubého porušení Vašich zákonem Vám uložených povinností a byl jste proto ve smyslu § 100 obec. zříz. z úřadu člena obecní rady zbaven.

Proti tomuto rozhodnutí může býti podáno odvolání do 15 dnů ode dne doručení ministerstvu vnitra u zemského úřadu v Praze.

Za zemského presidenta:

Šrom v. r.«

Obsah tohoto výměru je zřejmě protizákonný, znění citovaných §§ 47, 52 a 100 českého zřízení obecního a § 99 zákona č. 125 z 19. VII. 1927 nepřipouštějí a nedovolují takový zásah zemského úřadu a proto je jejich smysl vědomě překroucen, jak dále dokážeme.

Ve druhém odstavci § 47 českého zřízení obecního se praví, že předsedajícím (ve schůzi zastupitelstva nebo rady) přísluší říditi jednání a držeti ruku nad pořádkem ve shromáždění.

Aby mohl předsedající jednání říditi a držeti ruku nad pořádkem ve shromáždění, má jednací řád, poskytující mu prostředky pro udržení pořádku.

Ve výměru zemského úřadu se však neuvádí konkretně, kdy, při které schůzi a při kterém projednávání Karel Dengler jednání rušil a znemožňoval, ani jakých prostředků dle jednacího řádu proti němu se strany předsedajícího bylo použito a byly-li všechny vyčerpány. Ale, i kdyby všechny prostředky jednacího řádu pro udržení klidu ve schůzi byly vyčerpány, není zákonem přípustno zbavení mandátu, jak dále dokazujeme.

Podle odstavce druhého § 52 českého zřízení obecního jsou obecní starší povinní býti starostovi nápomocni a vykonávati dle jeho nařízení a pod jeho odpovídáním práce, které jim uloží.

Zemský úřad vykládá citovanou větu § 52 tak, že obecní starší nesmí ve schůzích zastupitelstva a rady oponovati proti starostovi a radniční většině, což je názor naprosto nesprávný. Takovýmto výkladem § 52 bylo by možno znemožniti jakoukoli oposici v každém obecním zastupitelstvu a tento výklad je v úplném rozporu se zněním a smyslem § 117 ústavní listiny.

§ 117 ústavní listiny praví:

»Každý může v mezích zákona projevovati mínění slovem, písmem, tiskem, obrazem a pod.«.

Že Karel Dengler projevoval své mínění v mezích zákona, toho nejlepším důkazem je, že pro jeho jednání ve schůzi obecního zastupitelstva a rady nebylo proti němu zavedeno trestní řízení.

§ 99 zákona č. 125/1927, na který se zemský úřad odvolává, nepraví nic jiného, než že dosavadní kompetence okresních a zemských politických úřadů pokud se týče dohledu nad obcemi přenáší se na úřady okresní a zemské.

Nemožný a protizákonný výklad dává však zemský úřad § 100 českého zříz. obecního, na základě kterého zbavuje Karla Denglena členství v městské radě.

§ 100 českého zříz. obecního ustanovuje, kdo koná discplinární moc nad radou obecní a představenstvem obecním.

V tomto §u se praví:

»Výbor okresní může úřadům obecní rady, kteří by povinnosti své v záležitostech samostatné působnosti porušili, uložiti pokuty pořádkové až do 40 Kč.

Ze znění citovaného paragrafu jest jasno, že tato disciplinární moc zemského úřadu může býti vykonána pouze tehdy, když se člen obecní rady dopustí toho, že zanedbá nebo poruší povinnosti své v záležitostech samostatné působnosti. Záležitosti samostatné působnosti jsou taxativně uvedeny v § 28 českého zříz. obecního. Pakliže tedy člen obecní rady tyto povinnosti porušuje, může býti pokutován až do 40 Kč a pakliže je hrubě porušuje nebo je zanedbává, může býti sesazen. Obecní úřad a okresní úřad netvrdí však, že Karel Dengler zanedbával své povinnosti v záležitostech samostatné působnosti, nýbrž tvrdí, že Karel Dengler se nedůstojně choval, různými nepřístojnostmi rušil a znemožňoval schůze obecní rady a obecního zastupitelstva. Potom ale nemůže býti proti němu použito ustanovení § 100 českého zříz. obecního. Mimo to je nutno zdůrazniti, že Karel Dengler výnosem zemského úřadu je suspendován ze své funkce člena městské rady, ale zůstává dále členem obecního zastupitelstva, ačkoliv podle výnosu zemského úřadu v Praze dopouštěl se téhož chování a týchž nepřístojností také ve schůzích obecního zastupitelstva. V čem to nedůstojné chování a nepřístojnosti spočívaly, to se ovšem ve výnosu vůbec nepraví.

Ale nejdůležitějším dokladem nesprávného výkladu § 100 českého zříz. obecního zemským úřadem jest ustanovení § 10 volebního řádu do obcí, kde jsou taxativně vypočteny případy, ve kterých nastává ztráta mandátu v zastupitelstvu, radě a komisích.

»Členství v obecním zastupitelstvu, radě a komisích se pozbývá:

1. Úmrtím,

2. ztrátou volitelnosti, nebo vyjdou-li dodatečně na jevo okolnosti, pro které občan nebyl by původně mohl býti zvolen,

3. vzdáním se, bylo-li vzdání se právoplatně schváleno (§ 8),

4. vystoupením nebo vyloučením ze strany, na jejíž jméno zněla volební skupina, která zvoleného kandidovala.«

Jak je vidět, nezná volební řád do obcí ztrátu mandátu v zastupitelstvu, radě nebo komisích sesazením z moci zemského úřadu, čímž je dokázáno, že v případě Karla Denglera zemský úřad hrubě porušil platné zákony, nad jejichž zachováváním má bdíti.

Ale v případě Karla Denglera nemůže se jednati ani o dočasné suspendování z úřadu podle § 26 českého zříz. obecního, neboť Karel Dengler nepřišel do vyšetřování pro nějaký čin trestný a nebyl na jeho jmění prohlášen konkurs, ani nebylo zavedeno na jeho jmění narovnání.

Konečně uvádíme, že platné zákony neznají vůbec suspendování a ztrátu mandátu v obecní radě při ponechání členství v obecním zastupitelstvu, vyjímaje dobrovolné resignace, nebo následkem odvolání člena jeho politickou stranou nebo volební skupinou.

Prozkoumali jsme výnos zemského úřadu podrobně s hlediska platných zákonů a zjišťujeme, ze zemský úřad vědomě hrubě porušil platné zákony a že úplně samovolně zavádí nové formy fašismu ve veřejné správě.

Jsme přesvědčeni, že p. vicepresident zem. úř. Šrom zná všechna zákonná ustanovení a že své rozhodnutí neučinil z neznalosti a nevědomosti.

Poněvadž uvedený případ je první a týká se příslušníka komunistické strany, je jasný úmysl, touto cestou, cestou fašistických method zbavovati komunistické členy obecních, okresních a zemských zastupitelstev a výborů členství, jehož volbami nabyli. K tomuto postupu nemůže dělnictvo klidně přihlížet a musí podobné pokusy persekuce a vyřazování zástupců za to, že hájí jeho zájmy, rozhodně odrážeti.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Jest panu ministru tento případ hrubého porušení platných zákonů se strany zemského vicepresidenta Šroma znám?

2. Jest si pan ministr vědom toho, že kdyby suspendování Karla Denglera zůstalo v platnosti, jest zde dán prejudic, dle něhož ve všech obcích může dočasná, z voleb vyšlá většina obecního zastupitelstva a rady dáti zbaviti oposici mandátu, kdykoli jí bude nepohodlná?

3. Jest pan ministr ochoten naříkaný výnos zemského úřadu, jímž byl Karel Dengler zbaven členství v městské radě, ihned zrušiti a Karla Denglera do funkce jemu voličstvem a stranou svěřené dosaditi?

4. Jest pan ministr ochoten vicepresidenta zemského úřadu v Praze Šroma ihned suspendovati a zavésti proti němu disciplinární řízení pro hrubé porušování platných zákonů?

5. Jest pan ministr ochoten vydati nařízení, v němž podřízeným úřadům zakáže takovýto fašistický a násilnický postup proti voleným členům zastupitelstva, rad a komisí jen proto, že vykonávají své mandáty dle programu strany, na jejíž kandidátce byli zvolení?

6. Jest si pan ministr vědom toho, že výnosem zemského úřadu o zbavení mandátu Karla Denglera v městské radě stává se vůle voličstva, projevená při volbách do obce v Lokti úplně zrušenou, hlasovací lístek bezcenným cárem papíru a nad vůli voličstva dosazuje se libovůle byrokracie?

7. Ztotožňuje se pan ministr s fašistickým postupem vicepresidenta zemského úřadu Šroma a je ochoten otevřeně přiznati, že uvedený případ je počátkem systému k znehodnocení voleb a zbavování se dělnických zástupců diktátorským vyhazováním z funkcí volbami nabytých?

V Praze, dne 16. ledna 1931.

senátorů inž. Marušáka, Pánka, Plamínkové, dr Miloty, Riedla a spol.

Podle § 12, odst. 6. zákona č. 103 z r. 1926 jest pro zařadění do skupiny činovného rozhodným výsledek posledního sčítání lidu a podle odst. 7. cit. zákona jen výjimečně mohou býti jednotlivé obce - vzhledem k mimořádným drahotním poměrům - zařaděny vládním nařízením do vyšší skupiny míst.

Není pochybnosti, že celá řada obcí ocitla se podle výsledků posledního sčítání lidu ve vyšší skupině míst, ale činovné nemůže býti ani v takových obcích vyměřeno podle skupiny vyšší, protože dosud nejsou známy definitivní výsledky sčítání lidu.

Podepsaní se proto táží vlády, zdali je ochotna zaříditi, aby především byly zpracovány výsledky sčítání lidu v takových obcích, které se podle výsledků sčítání lidu z r. 1921 ocitly na hranici vyšší skupiny míst činovného a aby ministerstvu financí s největším urychlením byly předloženy výsledky sčítání lidu z r. 1930 za účelem přeřadění do vyšší skupiny míst činovného.

V Praze, dne 21. ledna 1931.

Inž. Marušák, Pánek, Plamínková, dr Milota, Riedl, Merta, Šťastný, Vaněček, Hubka, Černý, dr Veselý, Šolc.

senátorů Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a společníků

Jestliže naše celé zemědělství nachází se v těžké hospodářské krisi a jednotliví zemědělci ve velmi svízelných hospodářských a finančních poměrech, pak nutno zdůrazniti, že obzvláště obtížné a těžké hospodářské poměry jsou u zemědělců v horských krajinách. Nejenom že půda skýtá daleko menší úrodu a na druhé straně vyžaduje většího a těžšího obdělávání než v nížinách, ale i pokles cen právě nejtíže postihl výrobky horských krajin: jmenovitě žito a brambory. Horské kraje, jmenovitě Českomoravská vysočina, jsou téměř úplně bez průmyslu a pokud se tam nachází hospodářský průmysl, jako jsou mlýny, škrobárny a lihovary, jsou tyto podniky taktéž ve velmi svízelných poměrech. V poslední době do obzvláště těžké situace dostávají se hospodářské lihovary, ať již soukromé nebo družstevní omezováním a snižováním výrobních oprávnění. Také finanční situace hospodářských organisací těchto podniků se zhoršuje následkem hromadění se velikých zásob lihu. Je proto zcela oprávněné volání těchto zájemníků po vydání zákona o povinném přimíchávání bezvodého lihu do benzinu, určenému pro pohon výbušných motorů. Podobný zákon existuje již v Německu a přispěl tam - stejně jako by se stalo i u nás - k zvýšení odbytu lihu a tím i k zlepšení hospodářské situace zemědělských lihovarů a k zpracování a k zpeněžení neprodejných zásob průmyslových brambor. Je proto s podivem, že ministerstvo financí dosud podobný zákon nevypracovalo a ke schválení nepředložilo, tím spíše, když i spotřebitelé benzinu, jmenovitě domácí továrny na automobily, vyjádřili se o podobném návrhu zákona velmi příznivě. Povinné přimíchávání lihu do benzinu zlepšilo by naši obchodní bilanci nahrazením dovážené pohonné látky výrobkem domácím. Peníze, které by tak zůstaly v zemi, přispěly by k zlepšení hospodářské situace horských zemědělců, k zvýšení jejich kupní síly a daňové nosnosti, což přišlo by k dobru jak našemu obchodu a průmyslu, tak i státním financím. I s hlediska vojenské správy je nutno přispěti všemožně k tomu, aby cizí surovina, jejíž dovoz možno právě v těch nejkritičtějších dobách zameziti, byla nahražena pohonnou látkou domácí. Nemá smyslu odkládati vydání zákona, až bude sjednán a dohodnut definitivní zákon o hospodaření lihem, protože každý den odkladu znamená velké hmotné škody nejenom pro naše horské zemědělství, ale i celé národní hospodářství.

Z těchto důvodů táží se podepsaní:

Je pan ministr financí ochoten s největším urychlením dáti vypracovati a zákonodárným sborům ke schválení předložiti návrh zákona o povinném přimíchávání bezvodého lihu do benzinu určeného k pohonu výbušných motorů?

V Praze, dne 21. ledna 1931.

Donát, Vraný, Sáblík, dr Šrobár,

Sechtr, Stržil, Sehnal, Foit, Dresler, Chlebounová, Danko, dr Bačinský, Pivko, dr Rozkošný, Olejník, Šelmec.

sen. dr Budayho a společníkov

Viacerými novinami prešla zpráva, že dr František Linhart, okresný sudca v Bratislave pre rôzne malverzácie bol zo štátnej služby prepustený a 31. decembra minúly rok už aj Bratislavu opustil a presťahoval sa do Prahy. V súvislosti s týmto prišly do verejnosti chýry, ktoré verejnosť krajne znepokojuje. Menovite, že slovenskí úradníci v štátnej službe pre menšie priestupky než akých sa p. sudca dr Linhart dopustil, boli krute trestaní. Že takéto chýry poškodzujú dobrú reputáciu celého sudcovského stavu, myslíme netreba dokazovať.

Preto sa úctive pýtame pána ministra spravedlnosti, či je ochotný k uspokojeniu verejnosti udať pravé príčiny prepustenia menovaného sudcu?

Praha, 21. januára 1931.

Dr Buday,

Rovňan, Ďurčanský, dr Krčméry, Hancko, Böhr, Volko, Janík, dr Kovalik, Janček, dr Hilgenreiner.

Na zmírnění zemědělské krise usnesly se naše zákonodárné sbory na několika zákonech, jejichž provedením pověřena byla vláda. Jedním z těchto zákonů je zákon ze dne 7. listopadu 1930 o povinném semílání domácí pšenice a žita a mísení pšeničné a žitné mouky. Vydáním tohoto zákona měla býti zvýšena poptávka po domácím obilí, čímž podle národohospodářského zákona o nabídce zboží a poptávce po něm měl se vývoj cen utvářiti poněkud příznivěji pro domácí obilí.

Dovozci mouky využili plnou měnou situace svého času dané, že ještě 15 dní po usnesení o zákoně mohli prodávati nemísenou mouku.

Podle zákona č. 154 jsou obchodníci s moukou, obchodníci a pekaři povinni, cizí mouku před prodejem resp. před zpracováním smísiti v poměru stanoveném v zákoně. Zde nyní začínají naše stížnosti, i máme, přihlížejíce k vývoji domácího trhu obilí a mouky, oprávněnou obavu, že se předepsané mísení cizí mouky s moukou domácího původu podle ustanovení neprovádí a že se dnes ještě nadále prodává a zpracovává nemísená mouka.

Velmi často dovolávají se zpředu uvedené stavy povolání domnělého prohlášení člena naší vlády, že se mísení mouky, stanovené v zákoně č. 154, prováděti nemusí. Nechceme věřiti, že člen vlády něco takového prohlásil, poněvadž by to odporovalo platným zákonům.

Cena a význam každého zákona spočívá v jeho provádění. U zákona č. 154 hraje zajisté hlavní úlohu kontrola při provádění, v zákoně stanovená. Dlužno považovati za samozřejmé, že ti, kdož ustanovení zákona dosud nedbali nebo nedbají, ve smyslu ustanovení zákona budou potrestáni. Z těchto důvodů táží se podepsaní pánů ministrů financí a zemědělství:

1. Jakým způsobem a od kdy provádí se kontrola provádění zákona č. 154 z r. 1930 a dále, zda ustanovení tohoto zákona jsou také zachovávána?

2. Kdy a kde byly takovéto kontroly prováděny a s jakým výsledkem?

3. Jakým způsobem se postupovalo proti osobám, které se prohřešily proti ustanovením zákona?

V Praze, dne 22. ledna 1931.

Spies, Chlebounová, Sehnal, dr Rozkošný, Stöhr, Lippert, Stržil, A. Scholz, Ikert, Lichtneckert.

Zur Linderung der Landwirtschaftskrise haben unsere gesetzgebenden Körperschaften einige Gesetze beschlossen, mit deren Durchführung die Regierung betraut wurde. Eines von diesen Gesetzen ist das Gesetz vom 7. November 1930 über die pflichtgemässe Vermahlung einheimischen Weizens und Roggens und des Mischens von Weizen- und Roggenmehl. Durch Schaffung dieses Gesetzes sollte die Nachfrage nach einheimischem Geitreide erhöht werden, wodurch nach dem volkswirtschaftlichen Gesetze über Warenangebot und Nachfrage die Preisentwicklung sich etwas günstiger für das heimische Mahlgetreide gestalten sollte.

Die Mehlimporteure haben die s. Z. bestandene Situation voll und ganz ausgenutzt, dass sie hoch 15 Tage nach Beschluss des Gesetzes ungemischtes Mehl verkaufen konnten.

Nach dem Gesetze No. 154 sind die Händler mit Mehl, die Kaufleute und Bäcker verpflichtet, das fremde Mehl vor dem Verkaufe bezw. vor der Verarbeitung in dem im Gesetze festgelegten Verhältnisse zu mischen. Hier setzen nun unsere Beschwerden ein und hegen wir unter Berücksichtigung der Entwicklung des inländischen Getreide- und Mehlmarktes die berechtigte Befürchtung, dass die vorgeschriebene Mischung fremden Mehles mit Mehl einheimischer Provenienz nicht bestimmungsgemäss ausgeführt, bezw. durchgeführt wird und dass heute hoch weiterhin ungemischtes Mehl verkauft und verarbeitet wird.

Gar vielfach berufen sich die vor dem angeführten Berufsstände auf eine angebliche Erklärung eines Mitgliedes unserer Regierung, dass das im Gesetze No. 154 festgelegte Mischen des Mehles nicht durchgeführt werden muss. Wir wollen nicht glauben, dass ein Mitglied der Regierung eine solche Erklärung abgegeben hat, weil dies den geltenden Gesetzen widersprechen würde.

Der Wert und die Bedeutung eines jeden Gesetzes liegt in dessen Durchführung. Bei dem Gesetze No. 154 spielt wohl die im Gesetze vorgesehene Kontrolle bei der Durchführung die Hauptrolle. Es ist als selbstverständlich aufzulassen, diejenigen, welche die Bestimmungen des Gesetzes bis nun nicht eingehalten haben oder nicht einhalten, entsprechend den Bestimmungen des Gesetzes zu bestrafen. Als diesen Gründen fragen die Unterzeichneten die Herren Minister für Finanzen und Landwirtschaft:

1. In welcher Art und seit wann wird die Kontrolle über die Durchführung des Gesetzes No. 154 vom Jahre 1930 durchgeführt und weiters, ob die Bestimmungen dieses Gesetzes auch eingehalten werden?

2. Wann und wo wurden solche Kontrollen durchgeführt und mit welchem Ergebniss?

3. In welcher Art und Weise wurde gegen jene Personen vorgegangen, die gegen die Bestimmungen des Gesetzes sich verstossen haben?

Prag, am 22. Jänner 1931.

Spies, Chlebounová, Sehnal, dr Rozkošný, Stöhr, Lippert, Stržil, A. Schulz, Ikert, Lichtneckert.