Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1931.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 389.

Dne 26. října 1930 byly provedeny v Gajdlu na Slovensku volby do obecního zastupitelstva. K volbám byly postaveny dvě kandidátní listiny: kandidátní listina Jednotné fronty dělníků a pracujících rolníků a kandidátní listina Skupiny občanské. Prvá z nich obdržela 485 hlasů a druhá 209.

Proti těmto volbám podány byly se tří stran námitky. Dle naších informací byly námitky podány až po lhůtě stanovené § 54 voleb. řádu a proto měly hned býti z důvodů formálních dohledacím úřadem odmítnuty.

V jedněch námitkách jako důvod pro zrušení voleb a vypsání voleb nových se uvádí, že v obci Gajdlu byly před volbou rozšířeny mezi voličstvem komunistické volební letáky, které způsobily veliký rozruch ve voličské veřejnosti.

V druhých námitkách podaných učitelem Františkem Mrnou se praví, že urna nestála správně a voličové mohli býti ve volební místnosti ovlivňováni.

Ve třetích námitkách se praví, že kandidátní listiny některé byly poznamenány volební komisí a nebyly vyměněny, takže některé z nich se dostaly mezi kandidátní listiny odevzdané pro určitou kandidátku.

Tyto třetí námitky jsou podepsány Janem Steinhüblem, hostinským, Františkem Jantschkem, rolníkem a Pavlem Ziegerem, rolníkem, vesměs v Gajdlu, kteří fungovali jako členové volební komise u urny.

K námitkám připojen jest anonymní dopis, v němž pisatel sděluje, že před volbou šel cestou za dvěma komunisty a ti prý si říkali, že musí při volbách švindlovat, aby to vyhráli.

Ačkoliv ode dne voleb uplynulo více než tři měsíce, dohledací úřad nejen že všechny tyto námitky jako volebnímu řádu neodpovídající a bezpodstatné neodmítl, ale dohledací úřad prostě námitky nevyřizuje, aby kandidátní listina, resp. kandidáti na ní zvolení nemohli převzíti správu obce.

První důvod, že před volbami byly rozšiřovány v obci komunistické letáky a způsobily rozruch ve voličské veřejnosti, i když námitky snad byly podány v předepsané lhůtě, měl býti dohledacím úřadem odmítnut, jelikož volebním skupinám a politickým stranám kandidujícím přísluší právo, aby prováděly ve volbách letákovou agitaci a tím se pokusily voliče pro svoji kandidátní listinu získat. Něco jiného by bylo, kdyby v námitkách se tvrdilo, že agitace některé volební skupiny prováděna byla ve volební místnosti proti výslovnému ustanovení § 37 voleb. řádu, to však namítáno není a proto měly býti tyto námitky dohledacím úřadem odmítnuty.

V druhých námitkách, podaných učitelem Fr. Mrnou, se uvádí jako důvod, že urna nestála správně a voličové mohli býti následkem toho ovlivňováni. Také tento důvod neobstojí, srovnáme-li všechny předpisy voleb. řádu do obcí, zvláště § 38, v němž není žádného předpisu, kde má státi urna a volební řád pouze ustanovuje, že každý volič při výkonu volebního aktu musí býti úplně oddělen ve chvíli, kdy dává kandidátku, kterou chce odevzdat do obálky, aby tajnost volby byla zaručena. Urna ve všech volebních místnostech jest umístěna tak, že volič vyjde ze zástěnku, kde vložil kandidátní listinu do obálky a veřejně před členy volební komise vloží tuto obálku do urny a ostatní kandidátní listiny odhodí do připravené nádoby. Mimo to máme zjištěno, že při všech předcházejících volbách v Gajdlu urna vždy stála na témže místě a nikdy proti jejímu umístění nebylo žádných námitek.

Další námitky, podepsané členy volební komise při urně, měl pak dohledací úřad ihned odmítnout, jelikož členové volební komise nemají aktivní legitimaci pro podávání námitek, což jest úplně jasné z předpisů §ů 54, 32, 33, 34 a 35 voleb. řádu do obcí. Dle § 54 volebního řádu do obcí může proti volbě podat námitky volič v obci oprávněný, ale tento předpis netýká se členů volební komise, poněvadž tito jsou při volebním aktu úředními osobami a jejich úkolem právě je říditi volby tak, aby odpovídaly ustanovením voleb. řádu a aby jakékoli námitky proti volbě byly bezpředmětné. Mimo to v §§ 32 až 35 voleb. řádu jsou předpisy pro volební komisi a členové volební komise mají určité povinnosti a práva a jejich povinností je vésti také o volbě zápis dle § 34 voleb. řádu, v němž mají zaznamenati všechny události při volbě se přihodivší. Mimo to dle § 41 může volební komise volbu přerušiti, nastanou-li okolnosti, které nedovolují, aby ve volbě bylo pokračováno. Avšak v Gajdlu volební komise neměla žádných důvodů pro přerušení volby ani pro vytknutí nesprávností během volby a všichni členové komise včetně Jana Steinhübela, Františka Jantschkea a Pavla Ziegera, podavatelů námitek, podepsali zápis o volbě a rovněž tak zástupce dohledacího úřadu musel potvrdit, že volby byly správně provedeny. Kdyby bylo pravda, že někteří voličové přinesli si k volbě kandidátní listiny poznamenané, měla volební komise právo a povinnost takovéto kandidátní listiny ihned voličům odebrati a vyměniti za kandidátní listiny čisté a mimo to bylo její povinností do zápisu o volbě tuto okolnost také uvésti. Protože však volební komise neměla žádného důvodu v tomto smyslu zakročovat, máme podezření, že určitá část kandidátních listin byla poznamenána zúmyslně až při sčítání hlasů, aby mohly tyto námitky býti podány.

Naprosto neudržitelným jest však přikládání anonymních dopisů k námitkám. I kdyby pravda bylo, co anonymní pisatel tvrdí, nemůže dohledací úřad k této okolnosti přihlížet, poněvadž rozhodující jest, zdali podvody volební z určité skupiny byly prováděny a ne, zdali někdo někde říkal, že budou prováděny.

§ 56 volebního řádu do obcí obsahuje ustanovení o tom, jak má dohledací úřad rozhodovat o námitkách proti volbě. Hned v prvé větě se praví, že úřad o námitkách rozhodující má zrušit buď celé volební řízení nebo příslušnou část jeho pouze v tom případě, když zjistí takové vady řízení volebního, které mohou míti vliv na výsledek volby. Ale nejvyšší správní soud vydal o této otázce nález ze dne 31. března 1920 č. 2534, v němž se praví, že otázka čistoty, svobody a tajnosti voleb nepřijde v úvahu, pakli by její zodpovědění na výsledek volby nemohlo míti vlivu.

Při volbách v Gajdlu je již předem zjištěno, že i kdyby bylo došlo k porušení čistoty, svobody a tajnosti voleb v několika případech, nemohlo to míti vlivu na výsledek volby, protože pro kandidátku jednotné fronty bylo odevzdáno 485 hlasů a pro kandidátku občanské skupiny 209 hlasů. A tu jistě ani podavatelé námitek nemohou tvrdit, že kandidátka jednotné fronty získala o 276 hlasů více než kandidátka skupiny občanské následkem porušení čistoty, svobody a tajnosti voleb.

Rovněž tak nemohou podavatelé námitek tvrdit, že rozšíření komunistických volebních letáků v obci mohlo způsobiti mezi voličstvem obavu vylučující jejich svobodnou vůli, o čemž mluví nález Nejvyššího správního soudu ze dne 9. června 1920 č. 5214.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. Jest pan ministr vnitra ochoten tento případ zřejmého porušování zákonných předpisů voleb. řádu do obcí se strany dohledacího úřadu ihned přísně vyšetřit?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten naříditi dohledacímu úřadu, aby veškeré námitky proti volbě podané ihned zamítl, jelikož neodpovídají předpisům volebního řádu?

3. Jest pan ministr vnitra ochoten postarati se o to, aby volební skupina při volbách zvítězivší mohla ihned převzíti správu obce?

4. Jest pan ministr vnitra ochoten postarati se o to, aby pro příště takovéto porušování volebního řádu se strany dohledacích úřadů bylo zamezeno?

V Praze, dne 29. ledna 1931.

Od doby, kdy nabyl platnosti zákon o státních starobních podporách, hromadí se stížnosti žadatelů na nevyřizování žádostí o přiznání státní starobní podpory. Nejvíce si stěžují staří lidé, potřebující podpory, na okresní úřad v Boskovicích, jehož správcem je vládní rada Fenrych, který na urgence podaných žádostí vůbec neodpovídá. Patrně chce v nevyřizování žádostí dosáhnouti rekordu. Podané žádosti na tomto okresním úřadě leží několik měsíců, aniž se vyšetřují hospodářské poměry žadatelů. Každákoliv snaha o urychlení vyřízení žádosti je marná a žádosti leží na úřadě dále. Chudí lidé čekají na podporu řadu měsíců, avšak marně. Jenom na ukázku z celé řady případů uvádíme:

Ludmila Zdubová u Olomúčan, okres Boskovice, obdržela povolenou státní starobní podporu v obnosu 500.- Kč od 1. srpna 1929. V dopise ze dne 14. ledna 1931 sděluje paní Zdubová, že neobdržela ještě ani haléře. Zemský úřad v Brně na dotaz v této věci odpověděl, že případ Zdubové byl kladně vyřízen a postoupen okresnímu úřadu v Boskovicích k vyplacení příslušné částky. Ludmila Zdubová jest stará 73 roků, úplně nemajetná a práce neschopná.

Anna Komárková, 80letá nemajetná žena z Černé Hory, okres Boskovice, podala již v březnu r. 1930 žádost o přiznání státní starobní podpory, dosud však její žádost nebyla kladně ani záporně vyřízena.

Anna Marková, 76letá ze Svitávky je postižena kýlou a trpí očním neduhem. V dubnu r. 1930 podala žádost o státní starobní podporu, která také do dnešního dne nebyla vyřízena.

Antonín Stloukal z Olomúčan podal žádost v létě 1930 o tutéž podporu a dosud jeho žádost není vyřízena.

Kateřina Petlachová z Olomúčan žádala již před rokem o tutéž podporu. Četníci byli u ní již dvakráte její poměry vyšetřovati, dosud však neobdržela ani haléře.

Znovu uvádíme, že uvedené případy byly několikráte urgovány u okresního úřadu v Boskovicích, intervence však nemají naprosto žádného výsledku a tito chudí lidé snad dříve zemrou hlady, než obdrží podporu z titulu zákona.

Podepsaní se táží, zda jsou panu ministru vnitra známy tyto všecky věci o okresním úřadu v Boskovicích a zda pan ministr vnitra nařídí okresnímu úřadu v Boskovicích, aby podané žádosti těchto starců a stařen a jiných neznámých žadatelů byly rychle vyřízeny a peníze ihned vyplaceny.

V Praze, dne 3. února 1931.

Johanis, dr Farkas, Jos. Koukal, Habrman, Havlena, Frant. Zimák, Felix Časný, Havránek, Ant. Novák, Jos. Petřík, Kříž.

Na velkostatku Žinkovy, majitel Dr. Škoda, soudní okres Nepomuk, polit. okres Přeštice, sjednána byla v r. 1927 dohoda mezi velkostatkem a Státním pozemkovým úřadem ohledně lesní reformy v lesích zmíněného velkostatku.

Jednou z podmínek dohody bylo, že velkostatkář odprodá z volné ruky určité části svého lesního majetku osobám, které určí Pozemkový úřad za cenu, týmž úřadem stanovenou.

V presidiální poradě Státního pozemkového úřadu koncem ledna 1931 bylo v této věci učiněno následující usnesení:

Obec Březí je označena jako kupec polesí Rampich a Dlouhý, ve výměře 43.5 ha.

Obec Osov (politický okr. Radkovice) je označena jako kupec polesí Černá Skála ve výměře 6 ha.

Kokořovské lesní družstvo je označeno jako kupec polesí Čihálka ve výměře 26 ha, Stavadla ve výměře 5 ha, Kokořovský vrch s lomem ve výměře 2.5 ha a Chroustovy ve výměře 14.5 ha.

Ostatní zájemci, mezi nimi zejména obec Svárkov, která se ucházela o les »Rampich« a obec Radochovy (obě v sousedním okresu Nepomuk), která žádala o les »Stavadla«, vyšly na prázdno.

Žádosti obou uvedených obcí podány byly Státnímu pozemkovému úřadu již dávno. Žádost obce Svárkova 30. července a opět 22. listopadu 1929, žádost obce Radochov 21. ledna a opět 17. února 1930.

Obě uvedené obce nebyly vzaty v úvahu z některých jistě zvláštních důvodů. Proč dostala obec Březí přednost před obcí Svárkovem? Proč dostalo lesy »Kokořovské lesní družstvo«? To je spolek asi 10 jednotlivců z obcí Kokořova, Březí a Svárkova, kteří ačkoli byli pozemkovou reformou dostatečně uspokojeni, nabývají nyní dalších 48 ha jen za tím účelem, aby byl znovu vytvořen nový majetek rustikální. Proto byla opomenuta obec Radochovy, ač žádala o pouhých 5 ha, ležících ve vlastním jejím katastru a těsně souvisejících s dosavadním obecním lesním majetkem ve výměře asi 12 ha.

Podepsaní vidí v usnesení Státního pozemkového úřadu, pokud se tohoto případu týká, jednak postup proti duchu zákona, neboť proti výslovnému znění zákona o pozemkové a lesní reformě, že lesy mají se dostat v prvé řadě obcím, dávají se do vlastnictví soukromníkům (lesnímu družstvu), jednak bezdůvodné nadržování určitým zájemcům a proto se táží:

1.) Je panu předsedovi vlády vylíčený případ znám?

2.) Souhlasí pan předseda vlády s tvořením nového majetku starousedlých z titulu pozemkové a lesní reformy? (Podobné případy jsou připravovány na velkostatcích »Zelená Hora«, ok. Nepomuk a Zbirov, okr. Zbirov u Rokycan).

3.) Je pan předseda vlády ochoten naříditi nové jednání ohledně lesů velkostatku Žinkovy v tom smyslu, aby přišli v úvahu všichni zájemci?

V Praze, dne 5. února 1931.

Merta, Riedl, ing. Marušák, Černý, Šťastný, dr Veselý, Šolc, Pánek, Plamínková.

Z opatření, jež mohou podstatně přispěti k zmírnění nynější hospodářské tísně a nezaměstnanosti, zvláště důležitá jest podpora stavebního ruchu. Kritický nedostatek bytů přímo volá, aby v tomto směru úřady co nejúčinněji zasáhly. Oživením stavebního ruchu poskytla by se práce tisícům živnostníků a dělníků a oživil by se hospodářský život vůbec.

Novela zákona o stavebním ruchu z r. 1930, která zavedením státního příspěvku k anuitám měla na zřeteli opatření obydlí pro nejchudší vrstvy obyvatelstva, dala popud k tomu, že četné obce, stavební družstva i jednotlivci počali se zabývati stavebními projekty. Přes to nenastalo žádoucí podnícení stavebního ruchu a to z několika příčin:

1.) Vyřizování žádostí o státní záruku a státní příspěvek děje se velice zdlouhavě a těžkopádně. V oddělení pro stavební ruch u Zemského úřadu v Praze leží více než 1.700 nevyřízených podání, z nichž některé jsou tam již půldruhého roku. Tento ohromný počet nevyřízených podání byl zaviněn tím, že v tomto oddělení Zemského úřadu není postaráno o dostatečný počet technických úředníků a že při zkoumání stavebních projektů postupuje se někdy příliš puntičkářsky. Zejména zdržuje se nyní vyřizování žádostí tím, že zavedlo se úřední vyšetřování u členů družstev, zda-li vyhovují podmínkám t. zv. nemajetnosti. Tato akce nejen zatěžuje silně agendu oddělení pro stavební ruch, ale poškozuje citelně i družstva. Tak u Obecně prospěšného stavebního družstva v Českých Budějovicích členové postrašení vyšetřováním četníků vypovídali své vklady. V Plzni přeptávají se zřízenci policejního ředitelství u 86 členů Lidového bytového družstva, což i tam způsobilo rozruch nemalý. Máme za to, že kontrola členů, zda-li vyhovují podmínkám zákona, mohla by se díti vhodnějším způsobem až po obydlení novostavby, na příklad při státní kolaudaci.

2.) Další příčinou malého stavebního ruchu jest nedostatek levných dlouhodobých úvěrů. Velké sociálně pojišťovací ústavy, jako Všeobecný pensijní ústav, Ústřední sociální pojišťovna a Úrazová pojišťovna dělnická, odřekly pro letošek poskytování dalších úvěrů z titulu stavebního ruchu, takže celá řada družstev musí upustiti od provedení svých projektů. Rovněž obmezily poskytování hypotečního úvěru spořitelny. Jako důvod udávají tyto ústavy, že přislíbily již za 2 miliardy zápůjček, jež však nemohou býti realisovány proto, že úřady nevyřizují projekty obcí a družstev. Tak leží tyto veliké obnosy jež by mohly velice povznésti zaměstnanost, ladem v peněžních ústavech, jsouce vázány staršími přísliby.

3.) Konečně dlužno opětovně poukázati na řádění spekulantů se stavebními pozemky. Přemrštěná cena stavebních míst způsobuje, že stavební náklady mimořádně vzrůstají a tím se zdražují byty v novostavbách do té míry, že jsou pro širší vrstvy obyvatelstva nedostupny. Tak pozorujeme tu anomalii, že v době kritické bytové nouze jsou mnohé obytné místnosti v novostavbách nepronajaty. Přemrštěná cena pozemků odraďuje mnoho stavebníků od staveb, neboť se obávají, že domy postavené na drahých pozemcích poklesnou v ceně. Jak bezohledně chovají se majitelé stavebních míst, vidno z toho, že zdražili ceny parcel, když odhlasována byla novela zákona o stavebním ruchu v r. 1930, očekávajíce, že zákonem tímto zvětší se poptávka po stavebních pozemcích. Jsou případy, že některé záložny a jednotliví majitelé získali na neinformovaných družstvech za stavební místa přímo lichvářské obnosy, které úplně absorbují státní příspěvek, jímž má být zlevněno nájemné v novostavbách těchto družstev. Přemrštěnými požadavky majitelů pozemků trpí nejen stavební družstva, ale i obce, neboť zdražuje se a oddaluje nutná úprava ulic, rozšíření městské dopravy a vůbec regulace městských obvodů. I v tomto směru brzděny jsou práce zejména ve velkých městech, jako v Praze, Brně atd., jež by mohly zmírniti nezaměstnanost. Podepsaní táží se vlády:

1.) Jsou-li jí známy vylíčené poměry u zemských a státních úřadů a hodlá-li postarati se o to, aby vyřizování žádostí obcí a družstev, týkajících se stavebního ruchu a projektů různých investic, bylo urychleno tak, aby v brzku mohlo býti přikročeno k provádění těchto projektů?

2.) Co hodlá učiniti, aby stavebnímu ruchu dostalo se v dostatečné míře levných dlouhodobých úvěrů?

3.) Hodlá-li podati co nejdříve osnovu zákona, kterouž bylo by čeleno lichvě se stavebními místy a obcím poskytnuto rozšířené vyvlastňovací právo a dovoleno jim k sanaci obecních financí ukládati investiční poplatky na nemovitosti, jejichž cena stoupá následkem provádění obecních investic?

V Praze, dne 5. února 1931.