Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1931.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 392.

Ve Zlíně byla zřízena pokusná diferencovaná škola měšťanská, z kteréhožto důvodu se postupně ruší jednotlivé třídy tamní normální měšťanské školy. Odborný učitel této školy Jan Jáša stal se tím přebytečným a poněvadž oznámil, že si nepřeje býti ustanoven na zmíněné škole pokusné a že by si přál býti přeložen na jiný okres, do působiště blízkého ústavu učitelskému, stalo se jeho přeložení ze Zlína nevyhnutelným.

Při tom zemská školní rada pokud jen možná vyhověla přáním Jášovým. Nemajíc však volného místa se stejným činovným, vyhověla mu aspoň tak, že jej přeložila zatímně do Břestu, aby mohl posílati syna do blízkého kroměřížského ústavu učitelského. Poznamenávám, že má nárok na náhradu stěhovacích výloh. Byt v Břestu se pro Jášu uvolní na jaře; do té doby mu zemská školní rada přizná diety pro vedení dvojí domácnosti. Nastoupení na nové místo bylo určeno na počátek školního roku a bez odkladu v zájmu správného chodu vyučování.

Zmíněné služební přeložení provedla příslušná zemská školní rada v Brně, o čemž byl jmenovaný učitel okresním školním výborem v Uh. Hradišti vyrozuměn.

Vzhledem k uvedeným okolnostem nemám důvodu k dalším opatřením.

V Praze, dne 27. ledna 1931.

Ministr školství a národní osvěty:

Dr Dérer v. r.

Ze spisů okresního úřadu v Humpolci vychází na jevo, že směna obecních pozemků obce Jiřic za pozemky Františka Zacha byla jednomyslně usnesena ve schůzi zastupitelstva obce Jiřic, konané dne 18. července 1929.

Do tohoto usnesení, veřejně publikovaného, byly pěti občany podány námitky, jimiž byla uplatňována nevýhodnost usnesené směny obecních pozemků, plynoucí z horší bonity a větší vzdálenosti pozemků, jichž se má obci dotyčnou směnou dostati.

Když pak okresní úřad zjistil, že podané námitky nejsou podstatnými, vyzval výměrem ze dne 19. ledna 1930, č. 42/2-O stěžovatele, aby vzhledem k vyšetřenému stavu věci oznámili úřadu, béřou-li svoje námitky zpět jako bezpředmětné.

Při tom byli stěžovatelé upozorněni, že jinak by musili složiti u úřadu jistotu na náklady sporu, ježto bude třeba provésti místní šetření za přibrání hospodářských soudních znalců.

Výměr tento, povahy toliko informativní, nebyl opatřen poučením o opravných prostředcích.

Teprve když stěžovatelé, zastoupeni vykázaným zmocněncem, odmítli složení jistoty, okresní úřad v Humpolci výměrem ze dne 10. března 1930, č. 42/2-O uložil jim složení jistoty v částce 500 Kč a opatřil dle spisy tento svůj výměr poučením o opravných prostředcích.

Dle názoru okresního úřadu bylo provedení místního šetření o podaných námitkách nutným, ježto předběžným šetřením bylo zjištěno, že nejen výměra směněných pozemků je shodná a že pozemky tyto jsou zařazeny do stejné bonitní třídy, nýbrž že obcí směňované pozemky jsou horší jakosti.

Názoru pánů interpelantů, že stěžovatelé nebyli poučeni o tom, že lze jim si opatřiti právo chudých, nelze sdíleti, ježto z §u 37, odst. 2 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n. ze slov »Složení jistoty nebudiž žádáno na stranách, které osvědčí, že nemohou složiti jistoty bez zkrácení nutné výživy« jasně plyne, že strana sama, aniž byla k tomu úředně vyzvána, je povinna prokázati, že nemůže složiti žádané jistoty na náklady sporu.

Z řečeného vysvítá, že formálním postupem okresního úřadu v Humpolci nebyl porušen zákon.

Stěžovatelé, podavše námitky proti usnesení obecního zastupitelstva v Jiřicích o směně obecních pozemků za pozemek Františka Zacha, hájili též svůj soukromý zájem jako poplatníků obce Jiřic. Ochranu tohoto soukromého zájmu zaručuje jim ustanovení § 23, odst. 2. ve spojení s § 6 odst. 5 zákona č. 329/21 Sb. z. a n. Vystupovali tudíž v řízení před okresním úřadem v Humpolci jako strana ve věci, v níž jde o zájem soukromý, a byli tudíž povinni hraditi podle § 127 vládního nařízení č. 8/28 Sb. zvláštní náklad v řízení, jež by provedením řízení byly úřadu vznikly.

Nelze tudíž považovati za nezákonné ani za neúčelné, jestliže okresní úřad v Humpolci uložil straně podle § 37 cit. vládn. nařízení složení jistoty k zajištění nákladů řízení, tím méně, že úřad měl skutečně v úmyslu provésti řízení způsobem, jímž by byly zvláštní náklady ve smyslu § 127 cit. vládního nařízení vznikly (místní šetření za přibrání znalců).

Ministerstvo vnitra neshledalo tudíž ani v tomto směru postup okresního úřadu v Humpolci nesprávným a nemá důvodů, aby učinilo nějaké další opatření.

V Praze, dne 31. ledna 1931.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.

Okresnímu úřadu v Děčíně bylo uloženo, aby pořídil přesný výkaz všech jazykových stížností, projednávaných u něho v posledních letech, který by umožnil evidenci a kontrolu, a aby ohledně jazykové úpravy obecních vyhlášek, zevního označení obecního úřadu i úřadoven a orientačních tabulek byl zjednán stav, odpovídající platným předpisům.

Zároveň se všem podřízeným úřadům připomínají ustanovení čl. 96, odst. 3. a 4. jazyk. nařízení, podle nichž jest spory jazykové vyřizovati co nejrychleji, a ukládá se jim, aby také provedení pravoplatných nálezů věnovaly náležitou péči.

Osvědčení v interpelaci uvedené potvrdil okresní úřad proto, že strana, majíc naléhavý zájem na věci a nemohouc vyčkávati úředního rozhodnutí sama žádala, aby listinu potvrdil okresní úřad místo obce.

V Praze, dne 29. ledna 1931.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.

Dne 18. října 1930 dostavil se do přijímací kanceláře vězeňského oddělení policejního ředitelství v Praze Bohumil Kočí a chtěl odevzdati balíček s jídlem pro některého z vězňů. Po upozornění, že jest dovoleno donášeti věci pro vězně pouze mezi 3. a 4. hodinou odpolední, nazval Kočí opatření toto komisním a sprostým úřadováním. Byl proto vyveden z přijímací kanceláře na ulici a když přes napomenutí pokračoval v naprosto nepřístojných výrocích, byl zadržen a předveden službu konajícímu úředníku. I zde choval se nad pomyšlení nepřístojně, pročež byl odsouzen k policejnímu trestu 24 hodin. Po odpykání trestu byl předán do ošetřování všeobecné nemocnice, poněvadž bylo zjištěno, že jest nemocen.

Údaje v interpelaci uvedené, dle kterých mělo býti s Kočím se strany policejních orgánů hrubě zacházeno, nezakládají se - jak bylo konaným šetřením zjištěno - na pravdě, což potvrzuje též ta okolnost, že si ani při policejním výslechu ani při lékařské prohlídce na jednání policejních orgánů nestěžoval.

Rovněž údaje, že jmenovanému bylo odepřeno povolení jíti na záchod, neodpovídají skutečnosti, poněvadž ve všech celách policejní věznice jsou v tomto ohledu nutná zařízení.

Není tudíž důvodu k nějakému opatření.

V Praze, dne 2. února 1931.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.

Ministerstvo národní obrany pracuje o směrnicích, kterými má býti pracovní poměr dělnictva stabilisován při zachování svého dosavadního základu, t. j. soukromoprávní, obojí stranou (zaměstnavatelem i zaměstnancem) volně vypověditelné pracovní smlouvy. Příslušný elaborát jest již připraven a zbývá závěrečná jeho redakce, aby byly definitivně upraveny některé podrobnosti, projednávané zatím mezi jednotlivými složkami MNO., kterým po stránce technicko-administrativní a hospodářsko-finanční podléhají vojenské útvary a ústavy, zaměstnávající občanské smluvní dělnictvo.

Obmezuje-li elaborát do značné míry vojenské orgány - přímé zaměstnavatele smluvního dělnictva - v příčině zrušování pracovního poměru dělníků výpovědí z práce a podmiňuje-li užití zaměstnavatelova práva na výpověď předchozím souhlasem MNO., vychází zajisté vstříc požadavkům těch dělníků, kteří se v zaměstnání u vojenské správy osvědčili jako pracovníci spolehliví a zdatní.

O tom, že již dnes nepřistupuje vojenská správa k výpovědi dělníků, leč jen v případech ojedinělých a skutečně závažných a že se tedy její dělníci, pokud plní řádně povinnosti z pracovního poměru vyplývající, nemusí obávati bezdůvodného propuštění z práce, podávají přesvědčivý důkaz statistická data, která o počtu propuštěných dělníků za rok 1930 jsou v ministerstvu národní obrany shromažďována.

Jestliže vojenská správa odvolala dobrovolné úrazové pojištění občanského smluvního dělnictva tam, kde k pojištění úrazovému podle zákona není povinna, učinila tak po zkušenosti, že v dotčených voj. útvarech a ústavech je nebezpečenství pracovního úrazu minimální a že tu skutečně také po celou řadu let nedošlo k nijakému nebo aspoň vážnějšímu úrazu.

Vyskytnou-li se však takové pracovní úrazy dělnictva, nepodrobeného povinnému úrazovému pojištění, jejichž následky budou u postižených osob časově přesahovati dobu jednoho roku (§ 95, pod I č. 2 zák. o sociálním pojištění), uváží voj. správa okolnosti každého případu zvláště a se zřetelem k výsledku lékařské prohlídky rozhodne o poskytnutí případného odškodného. Směrnice o tom, za jakých podmínek, jakým způsobem a v jaké výši bude poskytováno odškodné a jak bude upraveno příslušné řízení, budou vydány co nejdříve.

O ostatních významných námětech, které interpelace obsahuje a které MNO. vděčně vítá, bude MNO. zevrubně uvažovati a vynasnaží se najíti vhodný způsob pro jich uskutečnění v mezích, které jsou vojenské správě dány úvěrovými prostředky podle finančního zákona.

V Praze, dne 15. ledna 1931.

Ministr národní obrany:

Dr Viškovský v. r.

na interpelaci senátorů Jos. Hubky, Č. Vaněčka, dr Kloudy a spol.

Při posledním sčítání lidu nebyli nikde ke sčítacímu úkonu přibráni soukromí důvěrníci a nebyli také ustanoveni dva sčítací komisaři zároveň, poněvadž to, jak interpelace správně uvádí, nelze srovnati s platnými předpisy.

Ministerstvo vnitra připustilo však výnosem ze dne 7. listopadu 1930, č. 45.518 (Věstník ministerstva vnitra, ročník 1930, str. 234), v případech tam blíže označených, aby bylo ustanoveno více sčítacích revisorů než jeden na šest komisařů, a to tak, aby revisoři byli jiné národnosti než jsou komisaři jim přidělení; tím byla takovým revisorům dána možnost revidovati akt sčítací již při jeho výkonu.

Opatření to, k němuž vyšel podnět z poslaneckých kruhů českých i německých, neodporuje platným právním předpisům o sčítání lidu a jest jen dokladem toho, jak státní správa dbala, aby národnostní poměry byly při sčítání zjištěny co nejsprávněji.

V Praze, dne 29. ledna 1931.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.

Príslušné predpisy, platné na Slovensku, ustanovujú, že oznámenie o tom, že bude usporiadaná verejná schôdzka, musí byť podpísané najmenej štyrmi spoľahlivými svojprávnymi československými štátnymi príslušníkmi, ktorí sú úradu v prvom rade zodpovední za to, že na schôdzke bude zachovaný poriadok a nedôjde k ničomu protizákonnému. Tomuto predpisu nevyhovovalo ani oznámenie o schôdzke v Smolníckej Huti, ktoré bolo podpírané len dvoma osobami, ani oznámenie o schôdzke v Smolníckej Huti, ktoré bolo podpísané dokonca len jednou osobou. Pre tento nedostatok bol nútený okresný úrad v Gelnici vzhľadom k platným predpisom usporiadanie oboch schôdzok zakázať a jedine len na tento nedostatok sa vztahovala v príslušných výmeroch skutočne obsažená a v interpelácii vytýkaná poznámka o nedostatočnej záruke v osobách poriadateľov. Úradu naskrze nebolo v intenciach, aby svojím opatrením akýmkolvek spôsobom sa dotýkal československej sociálne-demokratickej strany robotníckej, a tiež nemá žiadneho dôvodu domnienka v tomto smere vyslovená v interpelácii.

Podotýkam ďalej, že proti zákazu schôdzky nebolo podané odvolanie ani v jednom prípade, takže vzdali sa tak sami poriadatelia práva, aby postup okresného úradu bol v inštančnom poradí nadriadeným úradom preskúmaný.

Neshladávam proto v tomto prípade - najmä vzhľadom k okolnosti posledne uvedenej - dôvod k opatreniam, ktoré sú v interpelácii žiadané.

V Prahe, dňa 27. januára 1931.

Minister vnútra:

Dr Slávik v. r.