Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1931.
III. volební období.
3. zasedání.
Tisk 393.
Zpráva
výboru imunitního
o žádosti krajského soudu v Mostě ze dne 5. února 1931, čj. Nt XIII 9/31, za souhlas k trestnímu stíhání senátora Petra Stránského pro zločiny podle §§ 81, 82 II. sazba a 87 tr. z., pro přečiny podle §§ 279 a 283 tr. z. a pro přestupek podle §§ 3 a 19 zákona shromažďovacího (č. 3230/1931 předs.).
Děj.
Dne 4. února 1931 uspořádal senátor Petr Stránský bez úředního povolení demonstrační průvod a táhl asi s 500 demonstranty po silnici od Ledvic do Duchcova. Když průvod přišel k podjezdu dráhy v Duchcově, narazil na četnický kordon, sestávající z 10 četníků, jenž měl rozkaz k uzavření silnice na tomto místě. Vykonávaje svou povinnost vyzval velitel uzavíracího kordonu zástup »Jménem zákona« k rozchodu již ze vzdálenosti 20 kroků. Tohoto vyzvání nebylo uposlechnuto, velitel opakoval je několikráte co nejdůrazněji za sebou, avšak na místo rozchodu sevřené řady demonstrantů se útočně předklonily a na povel senátora Stránského: »Jen skrz! - Nur durch!« vrhly se na pravé křídlo četnického kordonu, při čemž senátor Stránský podnikl útok na velitele oddílu a snažil se mu v zápase vykroutiti z rukou služební pušku. Jiní demonstranti vrhli se současně na druhé četníky, aby je odzbrojili, jsouce k tomu podněcováni příkladem i slovem senátora Stránského. Ježto zápas nabyl takové formy, že četnický kordon byl v bezprostředním nebezpečí života, dán byl povel k palbě, vypáleny skutečně tři rány, jejichž následkem bylo zranění osmi osob, z nichž čtyři zemřely ještě téhož dne v nemocnici. Senátor Stránský byl při vykonávání svrchu uvedených trestních činů zatčen, uvalena naň zajišťovací vazba a krajský soud v Mostě žádá za souhlas k jeho trestnímu stíhání pro zločiny podle §§ 81, 82 II. sazba a 87 tr. z., přečiny podle §§ 279 a 283 tr. z. a přestupek podle §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona.
Návrh.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát vyhověl žádosti krajského soudu v Mostě ze dne 5. února 1931, č. j. Nt XIII 9/31 a dal souhlas k trestnímu stíhání senátora Petra Stránského pro zločiny podle §§ 81, 82 II. sazba a 87 tr. z., pro přečiny podle §§ 279 a 283 tr. z., aby však nevyhověl téže žádosti pokud se týče stíhání jmenovaného pro přestupek podle §§ 3 a 19 shromažďovacího zákona.
Odůvodnění.
Případ duchcovský, jenž skončil skutečně tragicky, jest tou nejdůraznější výzvou nejen k našemu občanstvu, nýbrž i k vládě. Všechno občanstvo musí přijíti již jednou k jasnému poznání, že jeho zájmy nejhůře a nejšpatněji jsou chráněny těmi, kdož nezodpovědným štvaním a nabádáním k trestným skutkům ženou je do konfliktů se zákonem a státní výkonnou mocí, skrývajíce se případně i za parlamentní imunitu. Vláda naopak jest povinna použíti všech zákonitých prostředků, aby řádění takovýchto živlů znemožnila a tím klid a pořádek, jakož i úctu k zákonům zjednala, jest povinna všem orgánům veřejné bezpečnosti, vykonávajícím přesně těžkou a zodpovědnou povinnost, poskytovati co nejúčinnější podporu.
Posuzuje-li se případ duchcovský zcela objektivně, jest patrno, že hlavní vinu na jeho politováníhodném zakončení má senátor Petr Stránský. Místo aby jako zákonodárce byl druhým občanům dobrým příkladem, jednal právě zcela opačně, dal demonstrantům jím vedeným velmi špatný příklad, podnítil je tak k činům protizákonným a morálně zodpovídá pak za vše, co se dále stalo. Pro něho není tu ani jediného polehčujícího důvodu, neboť jest jisto, že kdyby byl po úředním vyzvání k rozchodu použil svého vlivu na demonstranty a sám je důrazně vyzval k rozchodu, nebylo by došlo k neštěstí, jež zaplatili čtyři lidé životem. Veřejné násilí proti úředním osobám, podněcování proti veřejnému řádu a pokoji a nabádání k trestným skutkům za okolností zvláště nebezpečných nemůže býti chráněno imunitním postavením vůbec, tím méně pak tehdy, když jejich důsledkem jest ztráta životů u lidí svedených a ohrožení životů těch, kdož zákonitý stav povoláni jsou hájiti. Senátor Stránský byl si jistě vědom toho, že přejímá na sebe při pořádání demonstračního průvodu velikou zodpovědnost za ty, kdož poslechli jeho hlasu a následovali ho, musil si však ještě více býti vědom všech následků, jež mohou vzniknouti z úmyslně a vědomě vyprovokované srážky s ochránci veřejné bezpečnosti. Vědomí zodpovědnosti musí tvořiti hlavní základ veřejné činnosti, kde tomu tak není, rozrůstá se nebezpečná demagogie, jež tragicky končívá obyčejně jen pro ty, kdož se dali svésti. Případ duchcovský jest toho strašným dokladem a právě pro jeho hrozné zakončení nutno jest dáti spravedlnosti volný průchod. Proto činí se návrh na vydání senátora Petra Stránského ve smyslu shora uvedeného usnesení imunitního výboru.
V Praze, dne 10. února 1931.
A. Šelmec v. r.,
předseda.
Ing. Havlín v. r.,
zpravodaj.