Senát Národního shromáždění R. Č. r. 1931.
III. volební období.
3. zasedání.
Tisk 394.
Zpráva
výboru imunitního
o žádosti krajského soudu v Mostě ze dne 28. ledna 1931, čj. Nt XII 9/31 za souhlas k stíhání senátora Petra Stránského pro přečin podle § 15 č. 2 zákona na ochranu republiky (č. 3159/1931 předs.).
Děj.
Když dne 17. července 1930 rozcházeli se účastníci důvěrné hornické schůze v Chuděříně, na níž mluvil též senátor Petr Stránský, zastavil je tento na ulici a počal k nim řečniti přes opětovný zákaz službu konajícího četnického strážmistra. Dokazoval, že hornictvo může býti bezpečně chráněno ve svých zájmech jen tenkráte, vstoupí-li do komunistické strany a vyzýval přítomné, aby příštího dne se hromadně dostavili v masách do Lomu, tam demonstrovali proti zamýšlenému propouštění dělnictva a bude-li toho potřeba, odbojně se postavili i proti ozbrojené mocí. Řekl při svém projevu výslovně: »My se postavíme i proti ozbrojené moci a chtějí-li mít páni legraci, my jim ji uděláme, že na ni nikdy nezapomenou!«
Státní zastupitelství v Mostě učinilo Krajskému soudu v Mostě návrh na trestní stíhání senátora Petra Stránského pro přečin podle § 15 č. 2 zákona na ochranu republiky a týž požádal senát za souhlas k stíhání jeho podáním ze dne 28. ledna 1931 č. j. Nt XII 9/31.
Návrh.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát vyhověl žádosti krajského soudu v Mostě ze dne 28. ledna 1931 č. j. Nt XII 9/31 a dal souhlas k trestnímu stíhání senátora Petra Stránského pro přečin podle § 15 č. 2 zákona na ochranu republiky čís. 50/1923 Sb. z. a n.
Důvody.
Záležitost svrchu vylíčená jest vlastně předběžnou ilustrací toho, co stalo se 4. února t. r. v Duchcově. Senátor Petr Stránský přijede do Chuděřína na důvěrnou hornickou schůzi, řeční na ní, ale nespokojí se tím. Aby co nejvíce podnítil široké vrstvy lidové k porušování zákonitých předpisů, uspořádá po ukončení schůze, kde se mohl do syta vymluviti, illegální tábor lidu na ulici přímo na posměch orgánům veřejné bezpečnosti a na tomto táboru štve lidi způsobem nezodpovědným i k násilnému odporu proti četnictvu. Jak v Chuděříně bylo zjištěno, jeho vystoupení na illegální schůzi působilo na mnohé z přítomných tak, že po jeho výzvě třeba i k násilným demonstracím volali: »Ano, půjdeme!«
Jak jest prokázáno, byl dav jeho řečí tehdy tak podnícen, že hrozilo nebezpečí nepokojů většího rozsahu, za kterýchžto okolností dochází pak k zásahu ozbrojené moci, což může míti někdy následky velmi neblahé. Senátor Petr Stránský podněcováním k násilným skutkům proti veřejné moci zašel tak daleko, kam žádný zákonodárce zajíti nesmí. Způsoby takového řečnění nutno vždy odsuzovati, avšak zejména dlužno míti na paměti nedozírné škody, jež mohou býti jejich následkem. Každé vyzývání k násilnostem vůbec a proti strážcům veřejné bezpečnosti zvláště nesmí býti trpěno jak v zájmu těch, kdož jsou štváni a podněcováni, tak v zájmu těch, proti nimž se štve, neboť vždycky jest tu na konec nebezpečí těžkého poranění nebo i ztráty života. Právě z podobné štvavé kampaně vyrostla i smutná tragedie v Duchcově a případ v Chuděříně jest jen dokladem toho, že senátor Petr Stránský již před delší dobou podobné akce vědomě připravoval. Jednání jeho nelze dobře slučovati se zodpovědností zákonodárců a tudíž není možno je krýti parlamentní imunitou. Z toho důvodu navrhuje imunitní výbor po zralé úvaze vydání senátora Petra Stránského k trestnímu stíhání, neboť zákon musí býti plněn a respektován všemi občany tohoto státu bez rozdílu, v první řadě tedy jeho zákonodárci.
V Praze, dne 10. února 1931.
A. Šelmec v. r.,
předseda.
Ing. Havlín v. r.,
zpravodaj.