Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

3. zasedání.

Tisk 399.

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s 1. Dohodou mezi republikou Československou a republikou Francouzskou o letecké dopravě, podepsanou v Praze dne 26. května 1925 a 2. Dodatkovým protokolem k této dohodě, podepsaným v Antverpách dne 25. června 1930.

Dohoda československo-francouzská o letecké dopravě je výrazem snahy vytvořiti z Prahy uzel mezinárodních leteckých linií, podnikaných velkými státy. Bylo uznáno za nutné pokoušeti se o dosažení tohoto cíle i za cenu obětí materielních a sice tím, že se Československo uvolilo platiti subvence provozní a uděliti různé další výhody, dále pak i za cenu obětí ideálních spočívajících v tom, že Československo ponechá exploataci určitých linií společnostem velkých států a samo na těchto liniích nepodnikne ničeho. Pokládáno za trvalý zisk, bude-li soustředěno do Prahy co nejvíce mezinárodních leteckých linií našich a cizích a tím vzbuzen všemi prostředky zájem o Prahu. Z toho důvodu dostává se již od roku 1920 československé subvence francouzské společnosti Compagnie internationale de navigation aérienne (Cidna) pro provoz linií Praha - Paříž, Praha -Varšava a Praha -Vídeň.

Ze stejného důvodu získal československý stát 20% akcií Cidny, domohl se poměrného zastoupení ve správní radě a v poslední době má zastoupení i v ředitelském výboru.

Jednání o Dohodu nebylo lehké vzhledem na novost projednávané látky a v plném vývinu se nalézající prostředky ku létání potřebné.

Dohoda mezi Československem a Francií byla sice podepsána již dne 26. května 1925, ale z různých příčin bylo s ratifikací vyčkáváno, hlavně proto, že vývoj letectví vyžádal si průběhem doby různých úprav; úpravy tyto došly výrazu ve sjednaném Dodatkovém protokolu ze dne 25. června 1930.

Dohoda má 9 článků a Dodatkovým protokolem byly provedeny změny ve 4 článcích.

Dohoda byla sjednána až do konce roku 1935, tak aby tato dlouhá doba trvání umožnila racionelní hospodářský program a účelné investice v letecké dopravě. Společný program letecký sahá z Paříže do Prahy a odtud v jednom směru přes Varšavu do Moskvy, v druhém směru pak přes Vídeň a Bukurešť do Angory. Tento společný program má dokumentovati úmysl obou států vytvořiti linie dálkové, velikého dosahu a ne linie významu lokálního.

Dohoda samotná však stanoví podmínky pro provedení a subvencování pro linie z Paříže do Prahy a dále na jedné straně jenom do Varšavy, na druhé straně pak jenom do Bukurešti. Dodatkovým protokolem pak byl stanoven provoz celoroční (vyjma nedělí), při každodenní jedné cestě tam a zpět.

Ministerstvo veřejných prací až dotud dobrovolně udělovalo subvenci Cidně, ovšem jenom na úseky linií končící v Praze a tím mělo Československo vliv jenom na tyto úseky. Dohoda dokumentuje, že má Československo zájem na části co největší společné mezinárodní linie letecké a ne jenom na úsecích vedoucích do Prahy; československý vliv tím vzrůstá.

Československo zavazuje se dále, že na těchto tratích nebude podporovati peněžně jinou společnost, nežli společnost obapolně schválenou, kterou jest podle not, při podpisu dohody vyměněných, Cidna. Důvodem pro toto ustanovení byla snaha omeziti co nejvíce možnost vzniku konkurenčních linií.

Výjimku činí jenom úsek Praha - Vídeň. Na této lince vyhradilo si Československo volnost v subvencování, aby mohlo utvořiti domácí linii, vedoucí od severu přes Prahu a Vídeň na jih.

Poslední odstavec článku 1. obsahuje samozřejmý závazek hájiti při sjednávání dohod o letecké obchodní dopravě s jinými státy zájmy obapolně schválené společnosti a povoliti obchodní linie nad naším územím jenom těm v úvahu přicházejícím státům, které udělí rovnocenná povolení společnosti obapolně schválené.

Toto ustanovení jest přirozeným důsledkem Dohody, neboť Československo bude samozřejmě podporovati všude společnost, kterou subvencuje a na jejíž činnosti má i kapitálový zájem.

Článek obsahuje ustanovení o udělení koncesí, o povolení poštovní dopravy a o možnosti zrušiti se společností smlouvu sjednávající dopravní podrobnosti, kdyby společnost přerušila svůj smluvní provoz.

Tento článek byl pozměněn Dodatkovým protokolem v tom směru, že smlouva se společností bude míti stejnou dobu platnosti jako dohoda sama.

Článek byl pozměněn Dodatkovým protokolem v tom směru, že byl zaveden způsob subvencování, nyní ve Francii užívaný, totiž podle motorické síly letadel. Při sjednávání výše subvence bylo Československo vedeno úmyslem uděliti společnosti nejvýše 25%ní subvenci, kterou podle dohody má platiti Francie, roční obnos byl pak Dodatkovým protokolem limitován na 4,600.000 Kč. Bylo pamatováno na možnost snižování subvence, při čemž by však zůstal poměr subvencí francouzské ku československé stejný, čtyři ku jedné. Poměr jest definován tím, že obojí měnové jednotky jsou vyjádřeny svojí hodnotou ve zlatě.

Článek obsahuje dále ustanovení o programu letadel vždy pro příští rok, tak aby bylo možno připraviti státní rozpočet.

Šestý odstavec článku stanoví délky úseků, což jest nutné pro shodné vypočítávání subvencí, sedmý odstavec obsahuje technická ustanovení o subvencování dokonaných a nedokonaných letů.

Ustanovuje, že společnost obapolně schválená má nakupovati v Československu část leteckého materiálu. Část na Československo připadající má býti v poměru placených subvencí. V důsledku toho bude napříště asi 20% leteckého materiálu zakupováno společností v Československu, ovšem ne překotně, nýbrž prozíravě, což se výslovně v tomto článku stanoví. Dodatkovým protokolem byly zde provedeny některé změny, přihlížející k tomu, že Československo vlastně plní dohodu již dlouhou dobu před ratifikací. Materiál, který bude v Československu zakupován, má býti po přednosti modelu československého nebo francouzského, ve výjimečných případech i jiného, avšak vyráběného v Československu nebo ve Francii.

Poslední odstavec tohoto článku obsahuje ustanovení celní.

Obsahuje ustanovení, že počet československých pilotů a československého palubního technického personálu u společnosti má býti stanoven podle stejného klíče, jako materiál, který má býti v Československu nakupován. Dále se ustanovuje, že buď ředitel nebo jeho zástupce musí býti československým státním příslušníkem.

Při volbě palubního technického personálu nemá býti společnost omezována; podmínky přijetí však musí býti stejné, ať jest státní příslušnost jakákoli. Na letištích v Československu smí býti zaměstnáni jenom státní příslušníci českoslovenští nebo francouzští.

V Československu se dává bezplatně k disposici na letišti v Praze a na ev. letištích pomocných jako subvence in natura užívání letiště, hangárů pro letadla atd. Tato subvence in natura dochází rovněž ocenění při stanovení kvoty materiálu a části personálu.

Dále se dává bezplatně služba meteorologická, radiotelegrafická, služba vyznačovací denní a noční v míře jak jsou právě zavedeny.

Technická a finanční kontrola bude upravena smlouvou, která bude sjednána mezi společností a státem.

Podrobnosti provádění se upraví přímo mezi kompetentními úřady obou států. Účelem tohoto ustanovení jest zjednodušiti a urychliti vzájemný styk.

Dohodou se tudíž dociluje, že francouzské linie, tedy linie podnikané a subvencované velikým státem, jichž udržování si vyžaduje milionových obětí, jsou vedeny na východ přes Prahu, že Československo získává vliv na tyto linie a že v tom poměru, v jakém platí subvenci, bude na liniích uplatněn materiál československé výroby a bude zaměstnán československý palubní a technický personál.

Po stránce hospodářské dlužno zdůrazniti, že tu jde vesměs o linie velkého hospodářského významu, a že Československo dociluje jejich uskutečnění na našem území za roční obnos mnohem nižší, než kdyby tyto linie podnikalo samostatně.

Dohoda i Protokol nabudou mezinárodní právní účinnosti dnem výměny ratifikací v Praze.

Předkládajíc tento návrh oběma sněmovnám Národního shromáždění projevuje vláda po stránce formální přání, aby předloha byla projednána v poslanecké sněmovně výborem zahraničním a výborem technicko-dopravním a v senátě výborem zahraničním a technicko-dopravním.

Souhlasu Národního shromáždění jest zapotřebí podle § 64, odst. 1., č. 1 ústavní listiny proto, že z ustanovení těchto smluvních aktů o úpravě subvencí na letecké linie plynou pro republiku Československou majetková břemena.

Texty jsou připojeny v původním znění československém i francouzském.

V Praze, dne 18. února 1931.

Předseda vlády:

Udržal v. r.

DOHODA

MEZI

ACCORD

ENTRE

DODATKOVÝ PROTOKOL

PROTOCOLE ADDITIONNEL

mezi Republikou Francouzskou a Republikou Československou o letecké dopravě.

Republika Francouzská a Republika Československá,

vedeny přáním podporovati vzájemně rozvoj leteckých linií v obou zemích,

a majíce za to, že jest nutno vytvořiti z Paříže a z Prahy východiště nebo průchodní stanice leteckých linií, stanovených v dalším a společně schválených,

rozhodly se sjednati za tím účelem dohodu a jmenovaly proto svými plnomocníky:

Pana Laurenta Eynaca,

státního podsekretáře pro letectví a vzdušnou dopravu;

Pana ministra zahraničních věcí

Dra Edvarda Beneše,

kteří, předloživše své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:

1. Obě Smluvní strany mají za to, že program, který má býti až do 31. prosince 1935 společně uskutečněn za účelem rozvoje a rozšíření sítě dnes provozované, týká se těchto spojení:

a) Paříž - Praha;

b) Praha - Vídeň - Budapešť - Bělehrad - Sofie - Bukurešť - Cařihrad - Angora;

c) Praha - Varšava -Moskva.

2. Tato zvláštní dohoda stanoví podmínky pro provedení a subvencování 200 cest v obojím směru mezi Paříží a Prahou, Prahou a Bukureští (via Vídeň, Budapešť a Bělehrad), Prahou a Varšavou, které jsou určeny pro dopravu cestujících, zboží a pošty a mají býti provedeny v době mezi 15. únorem a 15. listopadem každého roku, od r. 1925 až do r. 1935 včetně. Bude doplněna pozdějšími dohodami, jakmile si provoz vyžádá větší frekvence, anebo jakmile bude moci býti zavedeno kratší přerušení během zimy.

3. Obě Smluvní strany se zavazují, že budou peněžně podporovati až do 31. prosince 1935 za účelem uskutečnění těchto spojení jenom jedinou a touž společnost pro leteckou dopravu, obapolně schválenou.

4. Toto ustanovení nezabraňuje nicméně Československu, aby na úseku z Prahy do Vídně nesubvencovalo společnost, která by provozovala leteckou linii vedoucí ze severu na jih, avšak s tou podmínkou, že tato linie bude míti s linií stanovenou v odstavci 1 tohoto článku společný jenom úsek Praha-Vídeň.

5. Při případném sjednávání dohod, týkajících se letecké obchodní dopravy se státy, přes něž společnost obapolně schválená létá, obě smluvní strany budou hájiti zájmy řečené společnosti. Smluvní strany se zavazují mimo to, že udělí povolení k letecké dopravě nad svým územím společnostem příslušejícím do cizího státu buď svojí národností nebo immatrikulací svých letadel jenom tehdy, jestliže tento stát udělí rovnocenná povolení pro provedení leteckého provozního programu, stanoveného v tomto článku, společnosti obapolně schválené.

1. Obě Smluvní strany udělí bez odkladu společnosti takto stanovené nutná povolení pro pravidelnou a periodickou leteckou dopravu osob, zboží a pošty nad svým územím na dobu trvání této dohady. Sjednají s ní bez odkladu smlouvy, shodující se s ustanoveními této dohody, za účelem provozu, o němž mluví odstavec 2 článku 1. Zavazují se, že dají co nejdříve těmto smlouvám, desetiletou platnost. Obě vlády si sdělí vzájemně tyto smlouvy.

2. Jestliže společnost přeruší svůj smluvní provoz po dobu delší tří měsíců (přerušení pravidelně předpovídaná v to nečítajíc) na kterémkoli z úseků subvencovaných oběma státy, budou tyto státy společně zkoumati, zdali by neměly býti zrušeny smlouvy s ní uzavřené. V kladném případě určí novou společnost, které poskytnou tytéž smluvní podmínky a tytéž výhody všeho druhu, jako ony, které byly dány předcházející společnosti.

3. Při stejných výhodách (přihlížejíc ze jména k jízdním řádům, pravidelnosti, tarifům a místům sestupu) svěří obě poštovní správy přednostně společnosti obapolně schválené, až do 31. prosince 1935, leteckou dopravu poštovní mezi Paříží a Prahou a různými body sestupu, které vytyčují linie určené v článku 1. Upraví v dohodě s ní odměnu za dopravu poštovní zvláštními smlouvami, uzavřenými společností s poštovními správami obou států.

Podmínky subvencování, vztahující se na cesty stanovené v článku 1, jsou tyto:

1. Pro tyto cesty zavazuje se Republika Francouzská subvencovati společnost podle kilometrické sazby dále uvedené, která platí bez rozdílu pro všechny úseky: