Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 406.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 57.

(2) Vedlejší provozovny, je-li jich při centrálním závodě nejméně 5 sdruženo, zdaňují se kromě sazby uvedené v odst, I. zvláštní základní daňovou přirážkou, která jest podkladem všem přirážkám předepisovaným ku všeobecné dani výdělkové, následující sazbou dle celkové hrubé roční tržby;

Tímto ustanovením posunuje se odstavec 2) tohoto §u na odstavec 3), odstavec 3 na čís, 4, odstavec 4 na čís, 5, odstavec 5 na čís, 6, odstavec 6 na čís. 7 a odstavec 7 na číslo 8,

Dnešní hospodářská krise a stále se zvětšující nezaměstnanost malých a středních podniků, jakož i dělnických vrstev, vyžadují změnu a nápravu v nerovnoměrném zdaňování podniků velkých oproti podnikatelům středním a malým a z toho důvodu podáváme výše uvedený návrh.

Je nepopíratelným faktem, a k tomu přesvědčení dochází se téměř ve všech státech, že stávající hospodářská deprese v kruzích průmyslových je z velké části zaviněna překotnou racionalisací a soustřeďováním výroby, která dnešní hospodářskou politikou převádí se do několika málo rukou velkopodnikatelských.

Tímto překotným racionalisačním postupem ztrácí zaměstnání nejen malí a střední podnikatelé, ale i dělnictvo, jež následkem toho jest vysazeno nedostatku a bídě. Tímto soustřeďováním výroby trpí také stát, země, okresy a obce, protože jsou zbavovány svého poplatnictva, za něž nemají náhrady. Naproti tomu však státu a jmenovaným svazkům zůstávají k tíži nezaměstnaní, jimž pro nedostatek práce musí býti vypláceny podpory,

Je dokázáno, že t. zv. kombinované závody všech oborů získávají svou koncentrovanou výrobou značné obnosy na daních, zejména na daní z obratu, od níž jsou ušetřeny tím, že si veškeré přípravy k dohotovení svých výrobků samy vyrábějí. Nejsou tudíž ani zdaleka tak zatíženy, jako malí a střední podnikatelé a prodávají-li snad o něco levněji, získávají na druhé straně na nepoměrně malém zdanění daleko více.

Je tudíž přirozeno, že naproti tomu podniky, které žijí a jsou udržovány pouze jen kapitálovou potencí majitelovou, mají zcela lehčí existenční podmínky, zřizují si vedlejší závody, jimiž ubírají existenční podmínky podnikatelům menším a jest tudíž v zájmu spravedlnosti, aby tyto podniky také byly postaveny na jinou daňovou basi.

Kromě těchto důvodů máme také důvod sociální, který náš návrh plně opravňuje a jehož motivování samo sebou přináší již duch zákona o přímých daních, totiž že podniky, vedené a spočívající výhradně na kapitálové síle majitele, jsou také daleko konkurence schopnější.

Tím také stávají se mnohdy příčinou zániku soukromých podniků, které v různých dobách hospodářské krise svou slabou potencí kapitálovou nejsou s to, aby tuto konkurenci vydržely. Stávají se tudíž obětí hospodářské krise bez veškeré své viny, zatím co kapitálově silné podniky často jen v rukou jednotlivce, ke škodě a na úkor státu a všech samosprávných svazků, šíří se a mohutní.

Máme však další, velice vážný důvod ke svému návrhu, který prýští zase z citace zákona o přímých daních, a to z § 58, kde je stanoveno, že vedlejší provozovny podléhají zdanění ve svém středisku, kde vyměřovací úřad jejich daňovou základnu rozdělí poměrně podle určité tangenty na jednotlivé obce, v nichž nalézají se vedlejší provozovny. Tyto části všeobecné daně výdělkové, rozdělené na několik dílů, jsou sice podkladem ku předepisování samosprávných přirážek, avšak, jelikož rozdělení základní daně výdělkové děje se podle poměru placené mzdy v tom kterém závodě, jest zcela přirozeno, že na vedlejší provozovny nepřichází taková část základny, aby odpovídala skutečnému zisku v té které vedlejší provozovně docílenému.

Příjmy takových filiálek dostupují ve velmi hustých případech značné výše, takže 50 až 60 tisíc Kč denní tržby není žádnou zvláštností.

Odhadujeme-li mírně tržbu průměrně na 5.000,- Kč denně, pak roční tržba činí u jedné městské filiálky 1,250.000,-- Kč. Děje-li se tak po léta stále, pak ztráta oběživa stává se pro obce, v nichž se vedlejší provozovny nalézají, velice citelnou, oběživa ubývá, takže tyto obce vháněny jsou do hospodářské krise, aniž by to pozorovaly.

Tyto veliké obnosy jsou odváděny do centrálního podniku a nikdy se zpět nevrátí a o tyto velké obnosy jsou obce a okresy, v nichž filiálky se nalézají, ochuzovány. Z území těchto samosprávných svazků jsou odčerpávány ročně stamiliony a sice k jich škodě, ale za to k dobru jednotlivců, kdežto před zavedením filiálek kolovalo oběživo v místě, ježto domácí živnostnictvo jednak ve vlastním zájmu, ale zejména místním nákupem svých potřeb tyto obnosy pro domácí potřebu zachraňovalo. Touto politikou se postupně ztěžuje existence dotyčných svazků a existence tamního poplatnictva a dělnictva, které, jak výše uvedeno, ztrácí zaměstnání.

K dostatečnému posouzení správnosti našeho návrhu uvádíme jako příklad jen některá města, kde se filiální závody nacházejí, jakou nepatrnou daní výdělkovou jsou tyto filiálky postiženy.

Tak v Praze filiálka firmy Baťa na Václavském náměstí měla na této dani v roce 1927 předepsáno 8.955.55 Kč, Karlovy Vary 2.098.42 Kč, Hradec Králové 1.832.12 Kč, Kolín 1.218.94 Kč, Hořice 630.13 Kč, Litoměřice 588.43 Kč, Polička 17.74 Kč, Hodkovice 15.50 Kč, Chotěboř 10.42 Kč, Hlinsko 10.06 Kč, Rybáře 5.40 Kč, Rožmitál 2.31 Kč, Svitavka -.60 Kč atd. atd. Celková povinnost daně výdělkové jmenované firmy, která vlastnila přes 298 filiálních závodů, obnášela 790.428 Kč, takže na ostatních 298 filiálek, které se nalézají téměř výhradně v místech s početným obyvatelstvem a značnou frekvencí; připadá pouze 181.714,-- Kč.

Poněvadž roční tržba této firmy vzhledem k denní výrobě 100.000 párů bot, jak ve svém časopise >Zlín< firma Baťa sama uvádí, činí přes 1 miliardu, zisk přes 100 milionů Kč; měla tedy podle zákona platiti na dani výdělkové nejméně 3,957.050.-Kč, tedy o 3,165.622,--Kč více, než skutečně měla předepsáno, tedy zaplatila pouze necelých 20% skutečné zákonité daňové povinnosti. O tento obnos byl u této jediné daně připraven stát, mimo daně z obratu cca 60 milionů Kč, ale samosprávné svazky ztratily tím na přirážkách Kč 19,163.942,-. Na tomto příkladě lze poznat, jakým nebezpečím jsou velkopodniky, které svými filiálními závody ohrožují existence daněschopného živnostnictva a existence dělnictva.

Toho příkladu užívají již i jiné firmy a začínají jej užívat, jak máme zaručené zprávy, i velkopodniky textilní, a tak hrozí nebezpečí, že několik velkopodniků okupuje trh, aniž by dostatečně přispívaly na veřejná břemena. Aby tato malá daňová povinnost stala se znatelnější, poukazujeme na rozdíl roční tržby a daňových předpisů. Tak v místě, kde z filiálního závodu bylo předepsáno na dani výdělkové něco přes 600,- Kč, činí roční tržba cca 2,000.000.-- Kč, tedy daňový předpis, vzhledem k tržbě, jest naprosto nepoměrný. Naproti tomu stůj zde porovnání z místa, kde se živnostníci a dělníci živili živností obuvnickou, ze Skutče. V tomto městě vyrábělo se před válkou za rok přes 1,000.000 párů bot, zaměstnáno bylo 2.500 dělníků. Roku 1929 bylo však již vyrobeno pouze 220.000 párů bot při zaměstnanosti již jen 700 dělníků. Za tento rok bylo však jen na dani z obratu těmito malými podnikateli zaplaceno 440.000,-- Kč.

Dnes však tyto veliké závody svými filiálkami nedotýkají se pouze živnostnictva, středních výrobců obuvi a dělnictva obuvnického, nýbrž i výkrojců kůže a koželuhoven, které ztrátou odbytiště malých a středních podnikatelů ztrácejí zaměstnání a jsou nuceny bud výrobu omezovat nebo dokonce zastavovat a propouštět dělnictvo.

Je proto v zájmu státu i samosprávných svazků, jakož v nich usedlého živnostnictva a dělnictva, učiniti taková opatření, jimiž by byly alespoň poněkud chráněny. Jedním z takových opatření jest námi navrhovaná přirážka k dani výdělkové z vedlejších závodů, která ovšem jen částečně může tuto ztrátu nahraditi.

Tímto opatřením nebude postižena podnikavost v našem státě, protože jest zde velikým závodům ponechána možnost, aby dávaly zboží do prodeje samostatným živnostníkům, kteří však podle zákona podléhají normálnímu zdanění a přirážkám, čímž získá stát i jmenované svazky.

Jest tudíž nutno v zájmu těžkých hospodářských poměrů naší samosprávy, aby i v tomto ohledu bylo v její prospěch učiněno takové opatření, jež by ji stavělo do příznivějších poměrů.

Je to tím více odůvodněno, že již sám zákonodárce při sestavování zákona č. 76 Sb. z. a n. ze dne 15. června 1927 v §u 57 odst. 6. položil rozdíl mezi podniky, kde podstatné působení kapitálu jest podmíněno osobní činností poplatníkovou ve větší míře a naopak a také v důsledku toho pro podniky, kde vedení jejich závisí podstatně na osobní činnosti bez zvláštního spolupůsobení kapitálového, jako pro lékaře, spisovatele, advokáty, umělce atd. stanovil daň výdělkovou o 20% nižší, čímž přímo dokázal, že podniky, spočívající výhradně na osobní činnosti majitelově jsou vystaveny zcela jiným, méně výhodným podnikatelským podmínkám naproti podnikatelům, kde jejich provoz jest udržován již silnou posicí kapitálovou.

Navrhujeme z výše uvedených důvodů změnu zákona o daňové reformě v tom přesvědčení, že zachytí se z části neplacené daně a že se z části vrátí samosprávným svazkům to, o co jsou ochuzovány.

V Praze, dne 5. března 1931.

Thoř, Pastyřík, Trčka, Kotrba, Sláma, Kianička,
Sechtr, Foit, Hrubý, Donát, Sehnal, Kroiher, dr Bačinský.