(3) Oddělným věřitelům přísluší hlasovací právo jen za tu část pohledávky, která pravděpodobně nebude uhrazena z práva na oddělené uspokojení.

§ 48.

(1) Několik věřitelů, kterým přísluší pohledávka společně nebo jejichž pohledávky tvořily až do doby, kdy se dlužník stal neschopným platiti, jedinou pohledávku, má jen jeden hlas. Totéž platí obdobně, je-li věřitelova pohledávka zastavena.

(2) Takovíto spoluoprávnění musí se o výkonu hlasovacího práva dohodnouti; nedohodnou-li se, nemohou hlasovati.

(3) Také věřiteli, který přihlásil několik pohledávek, přísluší jen jediný hlas, ať pohledávek nabyl kdykoliv.

§ 49.

(1) Věřitelům, kteří nabyli pohledávky postupem později, než se stal dlužník neschopným platiti, nepřísluší za tyto pohledávky hlasovací právo, odporuje-li tomu věřitel k hlasování oprávněný, který přihlásil pohledávku ve lhůtě přihlašovací. Jeho odpor však nemá účinku, nabídnul-li ten, kdo činí nárok na hlasovací právo, odporujícímu věřiteli písemně, dav mu alespoň osmidenní lhůtu na rozmyšlenou, že pohledávku jeho vykoupí za stejných podmínek, jaké byly poskytnuty postupujícímu, a byly-li tyto podmínky úměrné hospodářskému stavu dlužníkovu v době postupu.

(2) Toto ustanovení neplatí, převzal-li věřitel pohledávku na základě závazku, který na sebe vzal dříve, nežli se dlužník stal neschopným platiti.

Čeho jest třeba k přijetí návrhu.

§ 50.

(1) K přijetí návrhu na vyrovnání jest třeba, aby s ním souhlasila většina věřitelů při roku přítomných nebo zastoupených, kteří jsou oprávněni hlasovati, a aby úhrnný součet pohledávek všech věřitelů, kteří s vyrovnáním souhlasí, činil nejméně tři čtvrtiny všech pohledávek opravňujících hlasovati.

(2) Bylo-li dosaženo toliko jedné z těchto většin, může dlužník až do skončení roku žádati, aby se při novém roku hlasovalo znovu. Nový rok ustanoví vyrovnací komisař ihned na nejkratší dobu a oznámí ústně. Nepřítomní věřitelé buďte k němu obesláni.

(3) Hlasováním při předešlém roku věřitelé nejsou vázáni.

§ 51.

(1) Dlužníkův manžel a osoby, které jsou s dlužníkem nebo s jeho manželem příbuzny nebo sešvakřeny v pokolení přímém vůbec anebo až do čtvrtého stupně v pokolení pobočném, pak osvojenci, schovanci a osoby, které s dlužníkem žijí v mimomanželském společenství, jakož i právní nástupci těchto osob, pokud nenabyli pohledávek dříve, nežli šest měsíců před zahájením řízení, počítají se při výpočtu většiny věřitelů a jejich pohledávky při výpočtu většiny pohledávek jen, hlasují-li proti návrhu na vyrovnání. Mimomanželské příbuzenství pokládá se tu za rovné příbuzenství manželskému. Stupně se počítají v pobočném pokolení podle počtu zplození, kterými obě osoby pocházejí od svého nejbližšího společného kmene; v kterém stupni jest někdo spřízněn s jedním manželem, v témž stupni jest sešvakřen s druhým manželem.

(2) Toto ustanovení neplatí, jestliže osoby dlužníku blízké, jmenované v odstavci 1., nabyly pohledávek od osoby, která dlužníku není blízká, dříve než se dlužník stal nezpůsobilým platiti.

§ 52.

(1) Věřitel, jehož hlasovací právo nebo pohledávka byly popřeny jiným věřitelem, oprávněným hlasovati, dlužníkem nebo vyrovnacím správcem, prozatím hlasuje.

(2) Kdyby však výsledek hlasování byl různý podle toho, počítá-li se hlas takového věřitele čili nic, rozhodne vyrovnací komisař vyslechna účastníky, zdali a pokud má býti sporný hlas počítán. Totéž platí, byla-li některým věřitelem, dlužníkem nebo vyrovnacím správcem popřena výše nekrytého schodku (§ 47, odst. 2. a 3.).

(3) Rozhodnutí, kterým bylo věřiteli odepřeno hlasovací právo, poznamená se v seznamu pohledávek. Odporovati mu lze toliko v rekursu proti potvrzení vyrovnání (§ 59).

Odročení vyrovnacího roku.

§ 53.

Kromě případu uvedeného v § 50, odst. 2., může býti jednání na nejkratší dobu odročeno také tehdy, když byl návrh na vyrovnání změněn (§ 45, odst. 2.), nebo lze-li očekávati v nejbližší době změnu okolností rozhodných pro usnesení věřitelů. Dohodnouti se o odročení vyrovnacího roku účastníci nemohou.

Oddíl sedmý.

Obsah vyrovnání.

Práva vylučovatelů, oddělných věřitelů a přednostní pohledávky.

Uspokojení ostatních věřitelů.

§ 54.

(1) Nároky osob, které jsou oprávněny požadovati vyloučení věcí, nároky věřitelů oddělných a věřitelů, jejichž pohledávky mají přednostní právo (§ 26), a nároky na poskytování výživy ze zákona nejsou vyrovnáním dotčeny. Přednostní pohledávky buďte na žádost věřitele zajištěny.

(2) S věřiteli, kteří nemají přednostního práva, musí býti mimo případ uvedený v § 29 nakládáno stejně, pokud sami neprojeví souhlas s tím, aby někteří věřitelé byli uspokojeni výhodněji. Souhlas věřitelů s výhodnějším uspokojením věřitelů jiných jest dán, vysloví-li se pro ně většina věřitelů a pohledávek počítaná podle § 50, při čemž se nepočítají věřitelé, kterým se má dostati-výhodnějšího uspokojení, ani jejich pohledávky.

(3) Popřel-li dlužník některou pohledávku, může vyrovnací komisař, vyslechna účastníky, na věřitelův návrh naříditi, aby částka, která by podle vyrovnání připadla na popřenou pohledávku, byla zajištěna. Zajištěná částka se uvolní, nebyl-li nárok věřitelem uplatněn ve lhůtě, kterou ustanovil vyrovnací komisař.

Úmluvy o zvláštních výhodách.

§55.

(1) Neplatná jest úmluva dlužníka nebo jiných osob s některým věřitelem nebo s osobou jemu blízkou (§ 51), kterou se z podnětu vyrovnacího řízení nebo třeba jen z nějaké vzdálené souvislosti s ním poskytují zvláštní výhody proti ostatním věřitelům stejného druhu. Co bylo plněno na základě takovéto neplatné úmluvy nebo ze závazku převzatého k zastření takovéto úmluvy, může býti do tří roků požadováno zpět bez újmy dalších nároků na náhradu.

(2) Za zvláštní výhodu se nepokládá, byla-li věřiteli za postoupení jeho pohledávky dána úplata, která byla úměrna hospodářskému stavu dlužníkovu v době, kdy k postupu došlo.

Práva věřitelů proti spoluzavázaným.

§ 56.

Práva věřitelů proti ručitelům a spoludlužníkům dlužníka, který se vyrovnává, jakož i proti osobám, proti kterým přísluší věřitelům právo postihu, jsou vyrovnáním nedotčena, pokud se oprávnění výslovně neprohlásí jinak.

Oddíl osmý.

O potvrzení vyrovnání.

Potvrzení vyrovnání soudem.

§ 57.

(1) Věřiteli přijaté vyrovnání jest platno teprve, potvrdil-li je pravoplatně vyrovnací soud.

(2) V usnesení vyrovnacího soudu buď uveden podstatný obsah vyrovnání; usnesení buď doručeno dlužníku, všem přihlášeným věřitelům a ostatním účastníkům, zejména osobám, které se zavázaly za splnění vyrovnání jako ručitelé nebo spoludlužníci, a buď veřejně vyhlášeno. Ve vyhlášce uváděti obsah vyrovnání netřeba. Písemné vyhotovení usnesení potvrzujícího vyrovnání buď vypraveno téhož dne, kterého byla vyhláška vyvěšena na soudní desce; den vyvěšení vyhlášky buď na usnesení vyznačen.

Kdy jest potvrzení odepříti.

§ 58.

(1) Vyrovnání nebudiž potvrzeno:

1. vyšlo-li na jevo, že jsou tu důvody; pro které jest nepřípustné, aby vyrovnací řízení vůbec bylo zahájeno (§ 4);

2. nebylo-li šetřeno ustanovení tohoto zákona o řízení, zejména o přijetí vyrovnání, leda že by vady řízení mohly býti dodatečně odstraněny nebo nejsou podle povahy věci závažné;

3. byly-li proti ustanovení § 55 poskytnuty některému věřiteli zvláštní výhody;

4. jestliže nebyly do třiceti dnů od přijetí vyrovnání, ač byl dlužník vyzván, zapraveny nebo zajištěny útraty řízení a poplatky z vyrovnacího řízení.

(2) Potvrzení může býti odepřeno, jsou-li výhody dlužníku ve vyrovnání poskytnuté v odporu s jeho hospodářskými poměry, odporuje-li vyrovnání společnému zájmu věřitelů, nevedl-li dlužník, který jest obchodníkem, obchodních knih anebo není-li možno z jiného důvodu zjednati si dostatečného přehledu o hospodářském stavu dlužníkově.

Opravné prostředky.

§ 59.

Usnesení, kterým bylo vyrovnání potvrzeno, mohou odporovati rekursem účastníci, kteří k vyrovnání výslovně nepřivolili, jakož i dlužníkovi spoludlužníci a ručitelé. Proti usnesení, kterým bylo potvrzení odepřeno, přísluší právo rekursu dlužníku a věřitelům, kteří vyrovnání neodporovali.

Oddíl devátý.

Právní účinky vyrovnání.

§ 60.

(1) Bylo-li vyrovnání soudem pravoplatně potvrzeno a úplně a včas splněno, jest dlužník zproštěn závazku věřitelům nahraditi ztrátu, kterou utrpěli vyrovnáním, i když hlasovali proti vyrovnání anebo se nezúčastnili řízení nebo hlasování o vyrovnání. Stejně jest dlužník osvobozen proti rukojmím a jiným osobám, kterým přísluší právo postihu. Ujednání, která odporují těmto ustanovením, jsou neplatna.

(2) Věřitelé, k jejichž pohledávkám nebylo přihlíženo toliko dlužníkovou vinou, mohou požadovati od dlužníka úplného zaplacení, dokáží-li, že o zahájení vyrovnacího řízení nevěděli anebo věděti nemusili a že by nebylo dosaženo většin předepsaných v § 50, kdyby byli ve vyrovnacím řízení hlasovali proti přijetí vyrovnání.

(3) Pohledávky uvedené v § 30, č. 1., nemohou býti vymáhány po splnění vyrovnání vůbec.

§ 61.

(1) Pravoplatně potvrzeným vyrovnáním osobně ručícího společníka obchodní společnosti o jeho soukromém jmění zprošťuje se společník ručení za závazky společnosti, pokud

by přesahovalo míru ve vyrovnání ustanovenou pro uspokojení jiných věřitelů.

(2) Byl-li zároveň s vyrovnacím řízením, zahájeným na návrh obchodní společnosti, prohlášen konkurs proti osobně ručícímu společníku nebo bylo-li vyrovnací řízení zahájeno na jeho návrh, dotýká se společníkovo vyrovnání pohledávek věřitelů společnosti jen potud, pokud mohou býti uplatňovány v konkursu nebo ve vyrovnání společníkovu.

(3) Není-li ve vyrovnání ustanoveno jinak, jsou právní účinky vyrovnání obchodní společnosti na prospěch každému osobně ručícímu společníku proti věřitelům společnosti.

§ 62.

(1) Byl-li na dlužníkovo jmění prohlášen konkurs dříve, nežli bylo úplně splněno vyrovnání ujednané podle ustanovení vyrovnacího řádu, nejsou. věřitelé povinni vrátiti, co bezelstně obdrželi podle vyrovnání.

(2) Jejich pohledávky pokládají se v konkursním řízení za uspokojené toliko částkou, která jim byla podle vyrovnání skutečně zaplacena.

§ 63.

(1) Pro pohledávku přihlášenou ve vyrovnacím řízení a zapsanou do seznamu přihlášek, nepopřel-li ji dlužník ani vyrovnací správce, může býti vedena exekuce podle vyrovnání soudem potvrzeného a podle výpisu ze seznamu přihlášek proti dlužníku i proti osobám, které se za splnění vyrovnání zavázaly jako spoludlužníci nebo ručitelé (§ 2), jakmile usnesení o potvrzení vyrovnání nabylo právní moci; pro pohledávky, které nemají přednostního práva, však vždy jen do výše kvoty věřiteli přijaté. Před splatností pohledávky může soud povoliti exekuci k zajištění, osvědčí-li věřitel nebezpečí, že by jinak dobytí jeho nároku bylo zmařeno nebo značně ztíženo.

(2) Exekucí mohou býti proti dlužníku vymáhány i útraty vyrovnacího řízení, nebyly-li zaplaceny nebo zajištěny ve lhůtě ustanovené v § 58, č. 4.

Oddíl desátý.

Ukončení a zastavení řízení.

Ukončení vyrovnacího řízení.

§ 64.

(1) Nabylo-li právní moci usnesení, kterým bylo vyrovnání potvrzeno, prohlásí vyrovnací soud řízení za ukončené.

(2) Ukončení řízení soud veřejně vyhlásí a zároveň nařídí, aby byly vymazány poznámky o zahájení vyrovnacího řízení vykonané podle § 8.

Zastavení vyrovnacího řízení.

§ 65.

(1) Vyrovnací řízení buď usnesením vyrovnacího soudu zastaveno:

1. odvolá-li dlužník návrh na vyrovnání před vyrovnacím rokem nebo nebyl-li návrh přijat věřiteli do 90 dnů po zahájení řízení. Týká-li se však vyrovnací řízení podniku neobyčejného rozsahu a dalekosáhlého hospodářského významu a vyžaduje-li toho veřejný zájem, může vrchní soud na návrh vyrovnacího komisaře, učiněný před uplynutím této lhůty, povoliti její prodloužení. Před rozhodnutím, které jest konečné, buďte slyšeni vyrovnací správce a pokud možno věřitelé;

2. neprohlásí-li všichni osobně ručící společníci obchodní společnosti nebo všechny osoby oprávněné zastupovati osobu právnickou nebo všichni dědicové (§ 3) nejpozději při vyrovnacím roku, že souhlasí s návrhem na vyrovnání;

3. nabylo-li právní moci usnesení, kterým bylo odepřeno potvrditi vyrovnání;

4. nevykonal-li dlužník vyjevovací přísahu nebo jestliže uprchl;

5. objevilo-li se za řízení, že dlužník o zahájení vyrovnacího řízení žádal zřejmě ze svévole, že majetkový úpadek dlužníkův byl způsoben jeho nepoctivým nebo lehkomyslným hospodařením, že dlužníkovi vůbec není možno splniti nabízené vyrovnání anebo že tu nebyly od počátku podmínky, za kterých lze vyrovnací řízení zahájiti;

6. jestliže dlužník odepřel se vyjádřiti o přihlášených pohledávkách;

7. jestliže dlužník nedbal omezení uložených mu podle §§ 5, odst. 1. a 10., odst. 1. a 2. Zastavení vyrovnacího řízení buď ihned veřejně vyhlášeno.

(3) Byl-li konkurs prohlášen nejpozději do patnácti dnů po zastavení vyrovnacího řízení, tvoří útraty vyrovnacího řízení část útrat řízení konkursního.

(4) Nabylo-li usnesení o zastavení vyrovnacího řízení právní moci a nebyl-li konkurs prohlášen do patnácti dnů po zastavení vyrovnacího řízení, buďte poznámky zahájení vyrovnacího řízení (§ 8) vymazány.

Oddíl jedenáctý.

Neplatnost a bezúčinnost vyrovnání; následky jeho nesplnění.

Neplatnost vyrovnání.

§ 66.

(1) Vyrovnání stává se neplatným a věřitelé mohou bez dalšího požadovati úplné uspokojení svých nároků, jestliže byl dlužník do dvou let od potvrzení vyrovnání pravoplatně odsouzen pro podvodný úpadek.

(2) Neplatnost vyrovnání nedotýká se platnosti exekučních titulů vzniklých podle § 63.

Následky nesplnění vyrovnání.

§ 67.

Nebylo-li potvrzené vyrovnání splněno, ač byl dlužník věřitelem upomenut doporučeným dopisem a v upomínce mu byla poskytnuta dodatečná lhůta nejméně osmidenní, pozbývají účinnosti veškeré slevy i jiné výhody ve vyrovnání poskytnuté; práva, která vyrovnání věřitelům poskytuje proti dlužníku nebo jiným osobám, však zůstávají nedotčena.

Bezúčinnost vyrovnání.

§ 68.

(1) Bylo-li vyrovnání dosaženo podvodným jednáním nebo nedovoleným poskytnutím zvláštních výhod jednotlivým věřitelům, aniž tu jsou podmínky stanovené v § 66, mohou věřitelé do tří let po pravoplatném potvrzení domáhati se žalobou, aby jim byl zaplacen schodek neb aby byla jinaká výhoda prohlášena za bezúčinnou; tím nepozbývají práv nabytých z vyrovnání proti dlužníku nebo jiným osobám.

(2) Tento nárok nepřísluší věřitelům, kteří se zúčastnili podvodných jednání nebo nedovolených úmluv, ani věřitelům, kteří mohli již v potvrzovacím řízení uplatniti skutečnosti, opravňující je k žalobě.

Příslušnost ve sporech.

§ 69.

Rozhodovati o žalobách podle §§ 55 a 68 jest výlučně příslušný vyrovnací soud. Nepřesahuje-li hodnota předmětu sporu částku rozhodnou pro cenovou hranici věcné příslušnosti okresních soudů, buď řízení provedeno podle ustanovení o řízení před soudy okresními.

Oddíl dvanáctý.

Všeobecná ustanovení.

Obdobná platnost zákonů procesních.

§ 70.

Neustanovuje-li tento zákon jinak, platí ve vyrovnacím řízení obdobně předpisy řádu konkursního, a není-li jich, ustanovení zákonů o civilním soudním řízení a o příslušnosti a pravomoci soudů civilních.

 

Trestní oznámení.

§ 71.

Jestliže dlužník odepře vykonati vyjevovací přísahu nebo uprchne nebo vzejde-li podezření, že spáchal trestný čin, buď o tom učiněno oznámení státnímu zástupci.

  

III.

Odpůrčí řád.

Právo odporovati právním jednáním.

§1.

(1) Právním jednáním, která se týkají dlužníkova jmění, mohou věřitelé pro uspokojení svých pohledávek mimo konkurs odporovati podle ustanovení odpůrčího řádu.

(2) Právní jednání, kterému bylo s úspěchem odporováno, prohlásí soud za bezúčinné proti odporujícímu věřiteli.

Odpor:

a. pro úmysl zkrátiti věřitele;

§ 2.

Odporovati lze:

1. právním jednáním, která dlužník vykonal v posledních deseti letech před vznesením odporu v úmyslu, zkrátiti své věřitele, druhé straně známém;

2. právním jednáním, kterými byli dlužníkovi věřitelé zkráceni, a která dlužník vykonal v posledních dvou letech před vznesením odporu, jestliže musil býti druhé straně znám dlužníkův úmysl, zkrátiti věřitele;

3. právním jednáním, kterými dlužníkovi věřitelé byli zkráceni a která dlužník sjednal v posledních dvou letech před vznesením odporu se svým manželem - před sňatkem či po něm -, se svým snoubencem nebo s jinými jemu blízkými osobami, anebo která vykonal ve prospěch těchto osob, leč by druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl, zkrátiti věřitele, nebyl znám, ani znám býti nemusil.

b. pro mrhání majetkem;

§ 3.

Odporovati lze smlouvám trhovým, směnným a dodávacím, které byly dlužníkem sjednány v posledním roce před vznesením odporu, pokud druhá strana v jednání seznala anebo seznati musila mrhání majetkem, kterým jsou dlužníkovi věřitelé zkracováni.

c) bezplatným a jim rovným opatřením.

§ 4.

Odporovati lze těmto právním jednáním, která byla vykonána v posledních dvou letech před vznesením odporu:

1. bezplatným opatřením dlužníkovým, pokud nejde o splnění zákonného závazku, a o obvyklé příležitostné dary nebo věnování přiměřené výše, která byla učiněna k účelům obecně prospěšným nebo kterými bylo vyhověno mravnímu závazku neb ohledům slušnosti;

2. nabytí dlužníkových věcí podle úředního opatření, byla-li úplata dána z dlužníkova jmění. Jestliže nabyly těchto věcí osoby, dlužníkovi blízké, má se za to, že úplata byla dána z dlužníkova jmění;

3. zajištění nebo vrácení věna, nebyl-li dlužník k němu zavázán ani smlouvou, kterou sjednal vstupuje v manželství nebo zřizuje věno, ani podle zákona při skončení manželského společenství, dále zajištění nebo vydání obvěnění nebo vdovského platu.

Osoby dlužníkovi blízké.

§ 5.

(1) Za osoby dlužníkovi blízké pokládají se jeho manžel a osoby, které jsou s dlužníkem nebo s jeho manželem příbuzny nebo sešvakřeny v přímém pokolení vůbec, nebo až do čtvrtého stupně v pokolení pobočném, dále osvojenci, schovanci, jakož i osoby, které s dlužníkem žijí v mimomanželském společenství. Mimomanželské příbuzenství pokládá se tu za rovno příbuzenství manželskému. Stupně počítají se v pobočném pokolení podle počtu zplození, kterými obě osoby pocházejí od svého nejbližšího společného kmene; ve kterém stupni jest někdo spřízněn s jedním manželem, v témž stupni jest sešvakřen s druhým manželem.

(2) Je-li dlužníkem společnost s ručením omezeným, pokládají se společníci a jednatelé, jakož i osoby jim blízké za blízké osoby v poměru ke společnosti.

Jednotlivé drobné prodeje.

§ 6.

Dlužníkovu plnění z jednotlivých drobných prodejů movitých věcí v živnostenském podniku dlužníkovu lze odporovati jen za podmínek ustanovených v § 2.

Odpor a exekuce.

§ 7.

Právo odporovati není vyloučeno proto, že pro jednání, kterému se odporuje, bylo nabyto exekučního titulu nebo že bylo vymoženo exekucí. Bylo-li takové právní jednání prohlášeno za bezúčinné, pozbude proti věřitelům účinnosti také exekuční titul.

Odpor proti opominutím.

§ 8.

Stejně jako právní jednání posuzují se také dlužníkova opominutí, kterými dlužník pozbývá práv nebo kterými se proti němu zakládají, zachovávají nebo zajišťují majetkové právní nároky. Totéž platí, nenastoupil-li nebo nepřijal-li dlužník dědictví.

Kdo jest oprávněn odporovati.

§ 9.

(1) Odporovati právním jednáním jest oprávněn věřitel, jehož pohledávka jest vykonatelna, ať vznikla kdykoliv, nebyl-li exekucí na jmění dlužníkovo úplně uspokojen nebo lze-li předpokládati, že by úplného uspokojení nedošel.

(2) Odpor může býti proveden žalobou nebo námitkou.

Prodloužení lhůty k odporu.

§ 10.

Věřitel může spisem doručeným soudem nebo veřejným notářem zpraviti toho, s kým bylo vykonáno odporovatelné právní jednání, nebo jeho dědice o tom, že zamýšlí odporovati právnímu jednání, také dříve, než se jeho pohledávka stala vykonatelnou nebo než se objeví, že exekucí na dlužníkovo jmění nebyl úplně uspokojen nebo úplně uspokojen nebude. Stalo-li se tak, počítá se lhůta k odporu ode dne doručení nazpět, pokud lze souditi, že by věřitel exekucí na dlužníkovo jmění vykonanou již v době doručení nebyl býval úplně uspokojen, a pokud bylo právnímu jednání skutečně odporováno do dvou let od doručení.

Odpor před vykonatelností pohledávky.

§ 11.

Dříve, nežli se pohledávka věřitelova stala vykonatelnou, lze právnímu jednání odporovati:

1. námitkou ve sporu zahájeném proti věřiteli;

2. v řízení o rozvrhu výtěžku docíleného exekucí.

Proti komu lze odporovati.

§ 12.

(1) Odporovati lze proti tomu, kdo s dlužníkem sjednal odporovatelné právní jednání, vůči komu dlužník vykonal jednostranné právní jednání nebo kdo z odporovatelného jednání dlužníkova přímo nabyl prospěchu.

(2) Odpor odůvodněný proti zůstaviteli jest přípustný také proti dědici.

(3) Proti jinému právnímu nástupci nebo proti tomu, pro koho na základě odporovatelného práva bylo zřízeno další právo, lze uplatniti právo odporu, odůvodněné proti jeho předchůdci, jen:

1. jestliže v době, kdy práva nabyl, mu byly nebo musily býti známy okolnosti, které odůvodňují právo odporu proti předchůdci;

2. nabyl-li práva bezplatným jednáním předchůdcovým;

3. je-li osobou dlužníkovi blízkou, leda že mu v době, kdy nabyl práva, nebyly ani nemusily býti známy okolnosti, které odůvodňují právo odporovati proti předchůdci.

(4) K prodloužení lhůty podle § 10 stačí, doručí-li se oznámení o zamýšleném odporu tomu, proti komu má-býti odpor vykonán.

Odpůrčí žaloba.

§ 13.

Odporuje-li se žalobou, buď v ní udáno, v jakém rozsahu a jakým způsobem má žalovaný pro uspokojení věřitele něco plniti nebo trpěti.

Obsah odpůrčího nároku.

§ 14.

(1) Co odporovatelným jednáním ušlo ze jmění dlužníkova nebo co bylo z něho zcizeno nebo čeho se dlužník zřekl, může věřitel pro sebe požadovati potud, pokud toho jest třeba k jeho uspokojení; není-li to možno, buď dána náhrada.

(2) Kdo jest zavázán plniti, pokládá se za nepoctivého držitele; jeho dědic však jen tehdy, jestliže mu byly nebo musily býti známy okolnosti, které odůvodňují odpůrčí nárok proti zůstaviteli.

(3) Poctivý příjemce bezplatného plnění jest povinen vrátiti toto plnění jen potud, pokud jest jím obohacen, leda že by jeho nabytí mohlo býti odporováno také jako úplatnému.

§ 15.

Jestliže na věcech, které jest vydati, nabyly třetí osoby práv, kterým nelze odporovati, jest povinen nahraditi škodu ten, za jehož držby byly věci zavazeny, mohlo-li býti jeho nabytí odporováno. Ustanovení § 14, odst. 3. platí i tu.

Nároky odpůrce odporovatelova.

§ 16.

Odpůrce odporovatelův může požadovati vrácení vzájemného plnění nebo splnění pohledávky, která pro odpor oživla, toliko od dlužníka:

Nepřípustnost kompensace.

§ 17.

S odpůrčím nárokem nelze kompensovati vzájemnou pohledávku proti dlužníkovi. Jak se odpůrce zprostí odporu.

§ 18.

Odpůrce odporovatelův může se odpůrčího nároku zprostiti tím, že uspokojí pohledávku, která přísluší odporujícímu věřiteli proti dlužníku.

Odpor několika věřitelů.

§ 19.

Odporuje-li témuž právnímu jednání několik věřitelů, nikdy nemůže býti od odpůrce požadováno celkem více, nežli jest ustanoveno v §§ 14 a15.

Odporování při prohlášení konkursu.

§ 20.

(1) Pokud mohou býti po prohlášení konkursu dále uplatňovány odpůrčí nároky vznesené konkursními věřiteli, ustanovuje § 40 konkursního řádu.

(2) Byl-li na dlužníkovo jmění prohlášen konkurs, může býti odporováno uspokojení nebo zajištění, jehož věřitel dosáhl před prohlášením konkursu, podle ustanovení konkursního řádu.

Poznámka odpůrčí žaloby.

§ 21.

(1) Odporuje-li se žalobou, může věřitel u procesního soudu žádati, aby žaloba byla poznamenána v knihovních vložkách, ve kterých jest třeba zápisu, aby odpůrčí nárok byl proveden.

(2) Rozsudek vydaný o odpůrčí žalobě působí i proti osobám, které po poznámce žaloby nabyly knihovních práv na věci nebo právu, které jsou předmětem odporu.

J. Malypetr v. r.,

předseda.

Dr Říha v. r.,

sněm. tajemmík.

J. Dubický v. r.,

zapisovatel.