Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 417.

1. ministra financi na interpelaci sen. Nedvěda, Schwambergera a soudr. na ministry financí a sociální péče v záležitosti protizákonného odejmutí tabáční trafiky Růženě Zelené, vdově po vojínu, padlém ve světové válce (tisk 277/2).

2. ministra vnitra a ministra zahraničních věcí na interpelaci sen. Havránka a soudr. ve věci zastřeleni československého legionáře Antonína Krkošky v Bělovci maďarskou pohraniční stráží (tisk 277/4).

3. ministra vnitra na interpelaci sen. Hubky, Vaněčka, dra Kloudy a spol. ve věci určitých nedopatření státní administrativy při sčítání lidu (tisk 347/5).

4. ministra vnútra na interpeláciu sen. dra Farkasa a spol. v otázke statného občianstva (tlač 363/2).

5. vlády na interpeláciu sen. Hancko a spol. o výplatě 13. platu nestatnému učiteľstvu na Slovensku (tlač 365).

Prodavači tabáku jsou vůči monopolní správě v soukromoprávním, smluvním poměru, upraveném předpisem pro trafikanty.

Také Růžena Zelená, vdova po vál. invalidovi, při ustanovení obstaravatelkou prodeje tabáku v Citolibech se podrobila podpisem ustanovovacího protokolu nařízením předpisu pro trafikanty.

§ 57 zmíněného předpisu, opravňuje jak prodejový úřad, tak j trafikanta dáti smluvní výpověď i bez udání důvodů. S odvoláním na toto ustanovení vypovědělo okresní finanční ředitelství v Praze Růženě Zelené prodej tabáku výměrem z 23. dubna 1930.

Z uvedeného jest zřejmo, že okresní finanční ředitelství učinilo svoje opatření v mezích platných předpisů, jimž bývalá trafikantka Růžena Zelená se dobrovolně podrobila a které jí byly známy, a že se nestal případ tenoru, ani že prodej tabáku byl Zelené vypověděn proto, že se nezúčastnila oslavy hlavy státu, jak se tvrdí v interpelaci.

Nemohu tudíž vyhověti přání pánů interpelantů, aby úředníci, kteří provedli zmíněná opatření byli předáni k potrestání podle zákona o tenoru, ani naříditi, aby Růženě Zelené byla trafika ihned znova propůjčena.

V Praze, dne 28. února 1931.

Ministr financí:
Dr Engliš v. r.

Případ v interpelaci uvedený byl ihned co nejpečlivěji vyšetřován příslušnými našimi úřady a výsledky šetření oznámeny maďarské vládě. Poněvadž pak výsledky šetření jejích orgánů jsou v přímém rozporu s výsledkem, ke kterému dospěly úřady naše, bylo nezbytno případ ještě v dalších (podrobnostech vyšetřovati, což příslušné Čsl. úřady provádějí s největší bedlivostí, a byla mimo to sjednána s maďarskou vládou dohoda v tom smyslu, že případ bude na místě samém vyšetřen smíšenou československo-maďarskou vyšetřující komisí, což se stane ihned, jakmile povětrnostní poměry to připustí.

Netřeba podotýkati, že po skotačeném vyšetřování, bude-li nevina Krkoškova na jeho politování hodném neštěstí prokázána, budou podniknuty veškeré kroky, aby praví vinníci neušli trestu, poškozeným dostalo se přiměřené náhrady a zamezeno bylo opakování podobných případů.

V Praze, dne 25. února 1931.

Ministr vnitra:
Dr Slavík v. r.

Ministr zahraničních věcí:
Dr Eduard Beneš v. r.

Správnost stížností v interpelaci uvedených nebylo možno v čas přezkoumati, poněvadž nejsou v interpelaci uvedena jména dotyčných orgánů. Celkem jsem zjistil, že politické úřady byly mučeny - by umožnily jmenování sčítacích komisařů německé národnosti pro místa s převážně německým obyvatelstvem - posuzovati znalost státního jazyka velmi mírně. Jak průběh sčítáni však ukázal, nedošlo nikde z tohoto důvodu k vážnějším nedorozuměním, a správné a přesné provedení sčítacích prací újmy neutrpělo, ježto okresní úřady dbaly, aby revisor státního jazyka znalý mohl býti komisaři podle potřeby nápomocen.

V Praze, dne 25. února 1931.

Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.

Sťažnosti na zdanlive prísny postup pri udeľovaní československého štátneho občianstva, menovite pokial sa jedná o Slovensko a Podkarpatskú Rus sú v podstate generalizovaním a opakovaním sťažností, ktoré sa staly - jako som sám mal príležítosť v parlamentných výboroch prehlásiť - terajšiou naturalizačnou praxou ministerstva vnútra bezpredmetnými.

Liberálny a zrýchlený postup naturalizačný vysvitá jasne už z toho, že v roku 1930 bolo vyše 84%-ov z počťu 3793 žiadostí prajne vybavené. Pri tom však treba uvážiť, že medzi osobami minulého roku odôvodnene odmietnutými je značný počet žiadateľov žiadosť svoju opakujúcich, čím sa vlastne nesprávne zvyšuje počet odmíetnutých žiadostí.

Osvedčená blahovôľa uplatňuje sa tiež aj pri vymierani úradných dávok za udelenie československého štátneho občianstva tým spôsobom, že sa prihliadne k prítomným neutešeným hospodárskym pomerom a poplatky snižujú sa všade tam, kde je to náľežiťe odôvodnené.

Nemôžem nespomenúť, že tvrdenie o 200.000 osobách bez štátneho občanstva nemá podla dosavádnych úradných šetrení pražiadneho podkladu. Ostatne výsledky posledného sčítania ľudu, akonáhle budú spravované, prinesú i v tomto smere spoľahlivejšie data.

Vláda chystá síce osnovu zákona, takú reformu však, aby zákonom ustanovené bolo automatické získanie štátneho občianstva na základe bývania, trvajúceho od štátneho prevratu, nemožno už preto vzať v úvahu, že taký návrh, by maril dodatočne účinok mierových smlúv a odporoval by tiež aj priami ich ustanoveniam. Lebo ak prehlásily mierové smluvy určité osoby na príklad za maďarských, štátnych občanov, nemôžeme tie osoby bez ich vôle prehlásiť teraz za československých občanov.

V Prahe, dňa 23. februára 1931.

Minister vnútra:
Dr Slávik v. r.

Podla § 3 zákona 20 dňa 114. októbra, 193% čís. 1144 Sb. z. a. n. prislúcha povinnosť uhradiť náklad na vianočný príspevok príslušným vydržiavaťeľom osobného nákladu príslušného druhu zamestnancov. V obore školákom je štát vydržiavaťeľom osobného, nákladu len pri školách štátnych. Učitelia neštátnych škôl nemajú preto právneho nároku na vianočný príspevok vôči štátu, ale iba voči svojím vydržiaviatelom (učitelia škôl komunálnych vôči obciam, učitelia škôl konfesijných vôči príslušnej církvi alebo náboženskej spoločnosti) a je zákonnou povinnosťou len týchto vydržavateľov, aby o úhradu príslušného nákladu pečovali celkom zo svojich prostriedkov bez akehokolvek nároku vôči štátu.

Jedoako sa vláda, dňa 19. decembra 1930 zo svojej dobrej vôle usniesla povoliť - celkom výnimočne a bez akejkoľvek prejúdície pre budúcnosť - na účet vydržiavateľov neštátnych škôl Statné zálohy na úhradu vianočného príspevku pre ich učiteľov.

Za tohoto stavu veci je vidieť, že výtky činene v interpelácii sú neodôvodnené.

V Prahe, dňa 3, marca 1931.

Predseda vlády:
Udržal v. r.