Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

Tisk 448.

ze dne………………………………..1931

o zkoušení a označování ručních střelných zbraní a o označování nábojů.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Všechny ruční střelné zbraně, jak v tuzemsku vyrobené, tak z ciziny dovezené, bez rozdílu ráže a rozměrů musí býti předloženy k úřednímu přezkoušení úřadu pro zkoušení ručních střelných zbraní, aby byla zjištěna jejich bezpečnost.

(2) Úřednímu přezkoušení podle tohoto zákona nepodléhají zbraně určené pro výzbroj vojska a vojenské zbraně, jimiž jsou vyzbrojeny orgány státní služby bezpečnostní a finanční, jakož i dozorčí orgány ve vězeňských ústavech justiční správy. Rovněž nepodléhají tomuto úřednímu přezkoušení zbraně cizinců, kteří jich při přechodném pobytu v tuzemsku používají ke své osobní potřebě, jakož i cizozemské zbraně provážené československým celním územím.

(3) Co jest v tomto zákoně ustanoveno a ručních střelných zbraních, platí také a jejich podstatných součástech.

§ 2.

(1) Ruční střelné zbraně, které při úředním přezkoušení vyhověly zkušebním předpisům a které zároveň neodporují jiným předpisům, budou opatřeny úředními značkami stanovenými vládním nařízením.

(2) Ruční střelné zbraně, které nevyhovují zkušebním předpisům nebo odporují jiným předpisům, budou vráceny straně, aby závadu odstranila. Kdyby však bylo podezření, že zbraně bude používáno, aniž by závada byla odstraněna, bude zbraň úřadem pro zkoušení ručních střelných zbraní učiněna vhodným způsobem neupotřebitelnou.

§ 3.

Za úřední přezkoušení ručních střelných zbraní vybírají se poplatky, jejichž výši určí vládní nařízení.

§ 4.

(1) Aby bylo zjištěno, zda jsou zachovávána ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných, mohou býti vykonávány prohlídky u výrobců zbraní a obchodníků s nimi.

(2) Tyto prohlídky vykonávají orgány pověřené tím od ministerstva veřejných prací.

§ 5.

(1) Kdo má na prodej, prodává, dá k používání, má na skladě nebo po živnostensku zasílá ruční střelnou zbraň, která není opatřena úředními značkami (§ 2, odst. 1.) nebo která sice jest opatřena úředními značkami, avšak na níž byly později vykonány změny, které jsou s to snížiti její bezpečnost, dopouští se přestupku. Výrobce zbraní, který má na skladě takovou zbraň vlastní výroby, není však trestný.

(2) Přestupkem jest rovněž vinen, kdo dovezl ruční střelnou zbraň z ciziny a nezaslal ji do 30 dnů po dni, kterého ji obdržel (dovezl), úřadu pro zkoušení ručních střelných zbraní k úřednímu přezkoušení.

(3) Takové zbraně (odst. 1. a 2.) buďtež zabaveny a přezkoušeny z úřední moci. Straně smějí býti vydány, zaplatí-li poplatek, který činí pětinásobek poplatku za úřední přezkoušení.

§ 6.

Trestními ustanoveními tohoto zákona zůstávají nedotčeny předpisy všeobecných trestních zákonů a předpisy živnostenského řádu (zákona). Padělání nebo pozměnění úředních značek o zkoušení ručních střelných zbraní, a to nejen značek tuzemských, nýbrž také cizozemských uznaných za stejně platné s tuzemskými, je trestné podle ustanovení o padělání úředních kolků, pečetí a známek [§ 199 d) trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z. a § 1 zák. čl. XXXVII/1897].

§ 7.

(1) Přestupky § 5 a předpisů podle tohoto zákona vydaných budou potrestány pokutou do 5.000 Kč. Za nedobytnou pokutu budiž vyměřen náhradní trest vězení podle míry zavinění až do 14 dnů.

(2) Účastníci přestupků podléhají témuž trestu jako pachatelé.

(3) Pokus přestupku je trestný.

(4) Trestní řízení podle tohoto zákona přísluší okresním úřadům (státním policejním úřadům )

(5) Byla-li pro přestupek tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných opětovně potrestána osoba, která po živnostensku má na prodej nebo na skladě nebo po živnostensku prodává, dává k používání nebo zasílá ruční střelné zbraně, může příslušný okresní úřad jakožto živnostenský úřad kromě toho pohroziti, že živnostenské oprávnění bude odňato na určitý čas nebo navždy. Při dalším potrestání může býti taková pohrůžka vykonána.

(6) Trestní ustanovení tohoto zákona vztahují se též na přestupky spáchané před účinností tohoto zákona, o nichž nebylo až do účinnosti tohoto zákona pravoplatně rozhodnuto, není-li vinníku příznivější zákon, který platil v době, kdy přestupek byl spáchán.

§ 8.

(1) Úřady pro zkoušení ručních střelných zbraní (§ 1, odst. 1.) jsou podřízeny ministerstvu veřejných prací. Jejich sídla stanoví vládní nařízení.

(2) Není-li strana s opatřením úřadu pro zkoušení ručních střelných zbraní spokojena, budiž na její žádost věc předložena k rozhodnutí ministerstvu veřejných prací.

§ 9.

(1) Vládním nařízením budou vydány předpisy o tom, které zbraně jest třeba pokládati za ruční střelné zbraně podle tohoto zákona a které jejich součásti za součásti podstatné, pak předpisy o úředním přezkoušení ručních střelných zbraní a jich podstatných součástí, jakož i o tom, zda a pokud budou značky cizozemských zkušeben ručních střelných zbraní uznávány za stejně platné s úředními značkami tuzemských úřadů pro zkoušení ručních střelných zbraní.

(2) Vládním nařízením mohou býti vydány též předpisy o označování ručních střelných zbraní výrobními, továrními nebo obchodními značkami, zejména pokud by toho bylo zapotřebí k označení použitého materiálu, jakož i předpisy o označování nábojů v obchodu jsoucích.

§ 10.

Úřední přezkoušení ručních střelných zbraní vykonané podle dříve platných předpisů podrží platnost i po nabytí účinnosti tohoto zákona.

§ 11.

(1) Tento zákon nabude účinnosti dnem 1. října 1931. Tímto dnem pozbudou platnosti všechny předpisy, které jsou s tímto zákonem v odporu nebo které obsahují s ním stejná ustanovení, zejména zákon ze dne 23. června 1891, č. 89 ř. z., o obligatorním zkoušení všech ručních střelných zbraní, a zák. čl. XXXIV/1891, o závazném přezkoušení ručních střelných zbraní.

(2) Vládní nařízení ze dne 24. září 1926, č. 179 Sb. z. a n., jímž se uznávají belgické značky ručních střelných zbraní, zůstává v platnosti jako nařízení vydané podle tohoto zákona.

(3) Provésti tento zákon se ukládá ministru veřejných prací v dohodě s ministry financí, obchodu a vnitra.

Ruční střelné zbraně mohou býti zdrojem nebezpečí pro střelce, který jich používá, a jsou proto podrobovány zvláštním zkouškám. Zbraň přezkouší se jednak vystřelením silnějších nábojů, než pro které jest určena, jednak důkladnou prohlídkou, a to ve zkušebnách, které musí býti na výrobci nezávislé. Přezkoušením zbraně předejde se pravidelně nehodám, které by byly zaviněny nevhodným nebo vadným materiálem, neodborným zpracováním nebo nesprávnou konstrukcí zbraně. Činnost zkušeben jest však ku prospěchu nejen použivatelů zbraní, nýbrž i výrobců jich, neboť průkaz o vykonané zkoušce jest, pokud se týče bezpečnosti, i průkazem dobré jakosti zbraně.

Ve státech s vyvinutým zbrojním průmyslem byly zkoušky zbraní zavedeny již odedávna. Tak v Anglii byly vydány první předpisy o zkoušení ručních střelných zbraní již v roce 1637. Poněvadž tyto zkoušky zřejmě působily na zlepšení jakosti zbraní a patrně i jejich odbytu, zavedli i Belgičané v roce 1672 svoje první předpisy o závazném zkoušení ručních střelných zbraní.

V bývalém Rakousku-Uhersku byly zkoušky ručních střelných zbraní upraveny jednak zákonem ze dne 23. června 1891, č. 89 ř. z., jednak uherským zák. čl. XXXIV/1891 a nařízeními podle těchto zákonů vydanými. Na těchto zákonech nebyly v republice Československé provedeny žádné změny. Tyto předpisy týkají se všech ručních střelných zbraní kromě zbraní vojenských a byla jimi stanovena povinnost, že každá zbraň, dříve než přijde do obchodu, musí býti vyzkoušena ve státní zkušebně zbraní. Výrobce nebo obchodník, který této povinnosti neučinil zadost, dopouští se přestupku, který jest trestán podle předpisů živnostenských.

Prováděcí nařízení, která obsahují technické podrobnosti zkoušek a jsou z let devadesátých minulého století, jsou však již zastaralá, neboť od té doby učinila výrobní technika v oboru zbraní, střelných prachů a nábojů značné pokroky a byly získány nové poznatky v oboru zkoušení zbraní. Kromě toho státy, v nichž jsou zkoušky zbraní zavedeny, buď již přizpůsobily své předpisy nynějšímu stupni techniky nebo chystají se tak učiniti, takže je třeba i u nás zastaralé již předpisy nahraditi novými. Konečně pro vydání nového zákona jsou i důvody unifikační, neboť výkon býv. rakouského zákona přísluší ministerstvu veřejných prací, kdežto pro výkon býv. uherského zákona je dosud formálně příslušné ministerstvo obchodu.

Obsah zákonné osnovy jest v podstatě týž, jako byl obsah zákona býv. rakouského a býv. uherského; celkem nepatrné odchylky, k nimž vedly zkušenosti při provádění těchto zákonů, jsou zřejmé z tohoto rozboru:

V § 1 vyslovena jest povinnost dáti zkoušeti všechny ruční střelné zbraně (v tuzemsku vyrobené i z ciziny dovezené). Vyjmuty jsou zbraně určené pro výzbroj československého vojska a vojenské zbraně státních orgánů bezpečnostních, finančních orgánů a dozorčích orgánů ve vězeňských ústavech; zbraně ty zkoušejí zdejší vojenské odborné komise jmenované ministerstvem národní obrany. Dále jsou vyjmuty zbraně určené pro výzbroj vojska v cizině – tedy zbraně určené k vývozu, – které tu zkoušejí cizí vojenské odborné komise a konečně zbraně cizinců, kteří jich při přechodném pobytu v tuzemsku používají ke své osobní potřebě, a konečně zbraně provážené československým celním územím.

§ 2 obsahuje především ustanovení, že zbraně, které byly přezkoušeny a vyhověly, opatří zkušební úřad příslušnými úředními značkami. Zbraně, které při zkoušce nevyhověly, nemohou býti ovšem označeny úředními značkami a budou straně vráceny. Takové nevyhovující zbraně mohou býti též výjimečně učiněny nepotřebnými; dosavadní zbytečně přísná ustanovení byla tu podle zkušeností zmírněna. Úředními značkami nesmějí býti označeny rovněž takové zbraně, které odporují jiným předpisům než zkušebním a to ani tehdy, když vyhovují zkušebním předpisům.

§ 3 obsahuje zmocnění k vybírání poplatků za úřední přezkoušení.

Podle § 4 může ministerstvo veřejných prací pověřiti státní orgány, na př. zaměstnance úřadů pro zkoušení ručních střelných zbraní, vykonáváním kontroly, zda výrobci zbraní a obchodníci s nimi plní povinnosti tímto zákonem předepsané.

V §§ 5 až 7 jsou obsažena ustanovení trestní, která se v podstatě shodují s dosud platnými předpisy. Zakázáno jest zejména též míti na skladě zbraně nepřezkoušené. Výjimka z tohoto zákazu platí jen u výrobců zbraní a jest odůvodněna požadavkem výrobců, kteří mívají větší množství hotových zbraní na skladě, aby mohli poplatky za úřední přezkoušení platiti teprve bezprostředně před tím, než zbraň bude dána do obchodu, čehož lze dosáhnouti jen tím, že zbraně budou přezkoušeny až teprve v této době.

Podle § 8 budou sídla úřadů pro zkoušení ručních střelných zbraní stanovena vládním nařízením. V Československé republice jsou dvě zkušebny ručních střelných zbraní a to v Praze a ve Vejprtech. Praha byla kdysi zvolena jakožto důležité ústředí obchodu loveckými zbraněmi, Vejprty pak jako sídlo ruční výroby zbraní, jímž až dosud zůstaly, byť snad ve zmenšené míře.

§ 9 obsahuje zmocňovací ustanovení, §§ 10 a 11 obvyklá ustanovení přechodná a prováděcí.

Podle zmocňovacích ustanovení má vláda vydati nařízením zejména předpisy o zkouškách ručních střelných zbraní. Dále mohou býti nařízením uznány značky cizozemských zkušeben ručních střelných zbraní za stejně platné se značkami tuzemskými. Podobně jako v býv. Rakousku, tak i v Československé republice bylo nutno uznati některé cizí značky, což spočívá na vzájemnosti. Sem náleží vzájemné uznávání značek zbraní belgických a československých, jak bylo sjednáno dodatkovým protokolem k obchodní smlouvě uzavřené mezi Československou republikou a Hospodářskou Unií belgo-lucemburskou; protokol ten byl uveřejněn vládní vyhláškou ze dne 17. září 1926, č. 173 Sb. z. a n. Poněvadž se nedoporučuje v této době na tom něco měniti, považuje se vládní nařízení ze dne 24. září 1926, č. 179 Sb. z, a n., kterým se ujednání onoho protokolu uvádějí v život, za nařízení vydané podle tohoto zákona. Rovněž v obchodní dohodě s republikou Rakouskou z roku 1922 (č. 14/1923 Sb. z. a n.) byly vzájemně uznány některé zkušební značky na ručních střelných zbraních [příloha e) k čl. XII. obchodní dohody].

Aby mohl býti získán potřebný čas k přípravným pracem k provedení tohoto zákona, stanoví se v § 11 přiměřená lhůta k nabytí jeho účinnosti.

Tímto zákonem budou zrušeny shora zmíněné zákony č. 89/1891 ř. z. a zák. čl. XXXIV/1891. Vládními nařízeními podle tohoto zákona vydanými bude nahrazeno zejména ministerské nařízení ze dne 9. listopadu 1891, č. 184 ř. z. a nařízení uh. ministra obchodu ze dne 5. května 1892, čís. 27.290.

Ministerská nařízení ze dne 11. února 1860, č. 39 ř. z., a ze dne 16. července 1861, č. 74 ř. z., obsahující předpisy o dopravě zbraní, zůstávají nedotčena, poněvadž se netýkají zkoušení zbraní.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách výborům ústavně-právnímu a technicko-dopravnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 23. dubna 1931.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r.