Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 458.

ze dne.........................................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§1.

(¹) Vojenský soudce musí býti přeložen do výslužby,

a) dosáhne-li věku 65 let nebo

b) není-li pro tělesnou nebo duševní vadu schopen plniti své úřední a služební povinnosti.

(²) Dosáhne-li vojenský soudce věku 60 let, může býti přeložen do výslužby, je-li jeho tělesná nebo duševní způsobilost plniti úřední a služební povinnosti tak podstatně snížena, že by tím vážně trpěl zájem služby.

§ 2.

(¹) Přeložení vojenského soudce do výslužby z důvodu uvedeného v § 1, odst. (¹), písm. a) se může proti jeho vůli státi jen na základě pravoplatného nálezu kárného senátu nejvyššího vojenského soudu.

(²) Nález, který musí býti vydán do osmi dnů po dni, kterého vojenský soudce dosáhl věku 65 let, zjistí, kterým dnem vojenský soudce tohoto věku dosáhl a že do toho dne nepodal žádost o přeložení do výslužby, a vysloví, že se z toho důvodu provede jeho přeložení do výslužby z moci úřední.

(³) Nález se dodá vojenskému soudci do vlastních rukou a není proti němu opravného prostředku. Přeložení do výslužby a propuštění z činné služby se provede nejpozději koncem měsíce následujícího po měsíci, v kterém byl vydán pravoplatný nález, a připadne-li den vydání nálezu na první den v měsíci, koncem téhož měsíce.

§ 3.

(¹) Nastane-li u některého vojenského soudce okolnost uvedená v § 1. odst. (¹), písm. b) nebo v § 1, odst. (²) a nepodá-li sám žádost o přeložení do výslužby, vyzve ho ministerstvo národní obrany, aby tak učinil nejpozději do 30 dnů od dodání vyzvání.

(²) Vyhoví-li vojenský soudce vyzvání, třeba dál postupovati tak, jako kdyby zažádal o přeložení do výslužby dobrovolně.

(³) Nevyhoví-li vojenský soudce vyzvání nebo podá-li sice žádost o přeložení do výslužby, ale činí-li v ní jakékoli výhrady nebo podmínky, oznámí to ministerstvo národní obrany kárnému senátu nejvyššího vojenského soudu.

(⁴) Jakmile dostane kárný senát oznámení, nařídí vyšetřování a ustanoví některého vojenského soudce, který není ani členem ani náhradníkem kárného senátu, vyšetřujícím soudcem, jenž má vyšetřiti okolnosti, kterými má býti přeložení do výslužby odůvodněno [§ 1, odst. (¹), písm. b) nebo § 1, odst. (²)]. O tomto vyšetřování platí obdobně ustanovení vojenského trestního řádu (zákona ze dne 5. července 1912, č. 131 ř. z. a zákl. čl. XXXIII/1912) o vyhledávacím řízení.

(⁵) Po ukončení vyšetřování rozhodne kárný senát nejvyššího vojenského soudu nálezem, má-li býti vojenský soudce přeložen do výslužby; před rozhodnutím může senát ještě vyslechnouti jak vojenského soudce, tak i svědky a znalce.

(⁶) O dalším řízení platí ustanovení § 2, odst. (³).

§ 4.

Je-li proti vojenskému soudci zavedeno trestní řízení, může kárný senát nejvyššího vojenského soudu zprostiti obviněného od vykonávání služby, vyžaduje-li toho služební zájem; v neodkladných případech může prozatím naříditi takové zproštění i přímý a každý vyšší představený obviněného, musí to však ihned oznámiti kárnému senátu nejvyššího vojenského soudu, jenž bez odkladu rozhodne, zda zproštění potvrzuje či zrušuje.

§ 5.

Rozhodnutí uvedená v § 2, odst. (²), v § 3, odst. (⁴) a (⁵) a v § 4 činí kárný senát nejvyššího vojenského soudu v neveřejném zasedání; před rozhodnutím podle § 3, odst. (⁵) a § 4 zašle kárný senát spisy generálnímu vojenskému prokurátoru, aby se o věci písemně vyjádřil.

§ 6.

Vojenskými soudci se rozumějí důstojníci justiční služby, kteří konají službu soudce u některého vojenského soudu.

§ 7.

Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

§ 8.

Provésti tento zákon se ukládá ministru národní obrany.

Účelem tohoto návrhu zákona je provésti poslední část programu vytýčeného článkem IV. novely k vojenskému trestnímu řádu ze dne 19. prosince 1918, č. 89 Sb. z. a n., a proto upraviti

a) překládání justičních důstojníků soudců do výslužby pro dosažení určitého věku,

a) překládání jich do výslužby pro neschopnost plniti úřední a služební povinnosti a

c) prozatímní jich zproštění od vykonávání služby pro zavedení trestního řízení.

K a). O soudcích z povolání ustanovuje § 99 ústavní listiny, že mohou býti dáni do výslužby na základě pravoplatného nálezu, když dosáhnou stáří zákonem stanoveného, a že podrobnosti ustanovuje zvláštní zákon.

Tento zákon, ústavou slíbený, dosud vydán nebyl, ale vláda již předložila senátu Národního shromáždění návrh zákona, kterým se vedle jiných soudcovských otázek má také upraviti překládání soudců z povolání do výslužby při dosažení určitého věku. Jest to návrh “zákona, kterým se upravují některé služební poměry soudců” (tisk čís. 413 senátu, III. vol. obd.); z něho se překládání soudců do výslužby pro dosažení určitého stáří týkají §§ 17 až 21 a 23, podle nichž musí býti soudce dán do výslužby, když dosáhne 65 let (pro přechodnou dobu do 31. prosince 1939 jsou věkové hranice zvýšeny na 68, 67 a 66 let).

Pro vojenské soudce se navrhuje úprava podobná. Důvodem přeložení do výslužby má býti u nich věk 65 let (a to již od účinnosti zákona) a řízení o takovém pensionování (§ 2) má býti stejné, jako podle citovaného návrhu zákona pro soudce občanské.

Odchylkou však jest, že u vojenských soudců má míti i věk 60 let právní význam, ovšem podstatně menší. Kdežto dosažení věku 65 let samo o sobě má stačiti pro přeložení do výslužby, má býti ve věku od 60 do 65 let přeložení vojenského soudce do výslužby proti jeho vůli tenkrát možné, jestliže k tomu přistoupí podstatné snížení jeho služební způsobilosti. O přeložení do výslužby se však v tomto případě má rozhodovati v řízení obšírnějším, jaké návrh zákona předpisuje pro pensionování při úřední a služební neschopnosti úplné (§ 3).

Důvodem této odchylky jsou odlišné poměry ve vojenském soudnictví a zejména ta okolnost, že vojenské soudy musí býti vždy připraveny na poměry mimořádné.

K b). Podle § 99 ústavní listiny mohou býti soudci z povolání dáni do výslužby také na základě pravoplatného disciplinárního nálezu. Podrobnosti jsou upraveny zákonem ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z., jenž má ustanovení nejen o vlastním soudcovském disciplinárním řízení, nýbrž i o překládání soudců do výslužby pro neschopnost plniti úřední povinnosti (oddíl III); i toto pensionování se vyslovuje soudním disciplinárním nálezem.

Disciplinární řízení proti vojenským soudcům jest upraveno zákonem ze dne 4. července 1923, č. 154 Sb. z. a n., jenž byl změněn zákonem ze dne 8. dubna 1927, č. 55 Sb. z. a n., a pak vládním nařízením ze dne 6. října 1927, č. 152 Sb. z. a n., o vojenském kázeňském a kárném právu soudcovském.

Pensionování vojenských soudců pro služební nezpůsobilost dosud upraveno není, a proto je třeba tuto právní mezeru vyplniti. To činí osnova v § 1, odst. (¹), písm. b) a v § 3, volíc podobnou úpravu, jaká je v III. oddílu zákona č. 46/1868 ř. z.

Pro úplnost třeba dodati, že vojenské soudce lze pensionovati proti jejich vůli také při nové organisaci vojenských soudů po dobu zákonem stanovenou; takovým zákonem byl zákon ze dne 22. prosince 1920, č. 691 Sb. z. a n., a zákon ze dne 19. srpna 1925, č. 198 Sb. z. a n. Bude-li zapotřebí podobného opatření v budoucnosti, bude třeba vydati opět zákon zvláštní.

K c). Konečně zbývá ještě splniti slib, daný v čl. IV. zák. č. 89/1918 Sb. z. a n., pokud jde o zproštění vojenských soudců od vykonávání služby pro trestní řízení s nimi zavedené. Tuto materii upravuje osnova v § 4, a to rovněž podle zásad platných pro soudce civilní (§§ 29, 30 zák. č. 46/1868 ř. z.).

Zproštění vojenských soudců od vykonávání služby pro kárné řízení s nimi zavedené jest již upraveno v § 15, odst. (⁶) zák. č. 154/1923 Sb. z. a n. a v § 32 vl. n. č. 152/1927 Sb. z. a n.

Výklad pojmu vojenských soudců je podán v § 6.

Přechodných ustanovení návrh zákona se zřetelem na dnešní věk vojenských soudců nepotřebuje.

Vláda projevuje přání, aby tento její návrh zákona byl v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán výboru brannému a ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 7. května 1931.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.