Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

Tisk 465.

1. sen. Černého, Pichla a spol. na pana ministra vnitra ve věci převzetí policejně bezpečnostní služby v celém obvodu Velké Prahy.

2. sen. Danku, dr. ing, Bottu, Pivku a spol na pp. ministrov financií, vnútra a spravedlivosti v záležitosti daňového prechmatu v obv. fin. riaditeľ. B. Bystrica.

3. sen. dra Szilassyho a druhov ministrom národnej obrany a zemedelstva o tom, aby vojenské kone nakupované boli v tuzemsku.

Po sloučení předměstských obcí s hlav. městem Prahou a po utvoření Velké Prahy bylo povinností státní správy, aby v celém nově utvořeném obvodu městském převzala policejně bezpečnostní službu. Tak bylo stanoveno v §u 13 zák. čís. 114 Sb. z. a n. z r. 1920, že >obvod policejního ředitelství pražského rozšíří se na celý obvod, stanovený v §u 1, t. j. celý obvod Velké Prahy.<

Bohužel týž § obsahuje také ustanovení, že zahájení působností policejního ředitelství v jednotlivých částech obce, nepojatých dosud do policejního obvodu, vyhlásí ministr vnitra ve Sbírce zákonů a nařízení.

Toto ustanovení pak má za následek, že ještě dnes, kdy se blížíme k 10. výročí Velké Prahy, převážná většina okrajových obcí postrádá státní policie, ačkoliv bezpečnostní poměry jsou zde takového rázu, že je vyloučeno, aby odstranění všech nepřístojností a závad mohla provésti městská stráž, nedostatečně vybavená pravomocí. (Stojí jistě za zmínku, že povolení k nošení revolveru bylo dáno s podmínkou, že každý strážník bude míti vlastní zbrojní pas, vydaný policejním ředitelstvím.) Ani spolupráce s četnictvem nemá valného významu vzhledem k nepatrnému počtu četníků a příliš rozsáhlým obvodům četnických stanic.

Jelikož státní správa z důvodů čistě finančních stále oddalovala převzetí výkonu bezpečnostní služby, musila tato opatření provésti obec Pražská sama a za tím účelem v r. 1929 rozmnožila sbor městské stráže, aby alespoň částečně bylo vyhověno žádostem místních výborů a jiných veřejných korporací o nápravu.

Od r. 1922 převzalo policejní ředitelství bezpečnostní službu v těchto obvodech:

Staré Strašnice dnem 1. prosince 1924,

Vysočany-Prosek dnem 1. ledna 1931,

Kobylisy dnem 1. ledna 1931 a

Vokovice-Veleslavín dnem 1. dubna 1931.

Přes to však jsou ještě mnohé veliké a nově vzniklé čtvrtí bez potřebné ochrany. Nutno zde poukázati především na tyto části:

Praha VIII.: Bohnice, Střížkov, Troja-Podhoří,

Praha XI.: Hrdlořezy-Malešice,

Praha XIII.: Hostivař, Záběhlice, Práče, Roztyly a Spořilov,

Praha XIV.: Horní a Dolní Krč, Jalové Dvory,

Praha XV.: Bráník, Hodkovičky, Lhotka, Nové Dvory a Zátiší,

Praha XVI.: Radlice, Hlubočepy, Zlíchov, Klukovice a M. Chuchle,

Praha XVII.: Motoly, Jinonice a Butovice,

Praha XVIII.: Horní a Dolní Liboc,

Praha XIX.: Sedlec-Podbaba.

Z těchto částí nutno zvláště upozorniti na Bráník-Hodkovičky, kde hlavně v době jarní a letní je středisko výletů a pak t. zv. Ostende, kde se denně koupá tisíce obyvatelů města Prahy. Přirozeně, že tím i pouliční ruch dosahuje v této době enormní výše. Převzetí policejně bezpečnostní služby v tomto okrese je nanejvýš nutné, neboť ani četnická stanice v místě nemůže vzhledem k nedostatečnému počtu mužstva společně s městskou stráží obstarati bezpečnostní službu tak, jak jest nutno nejen z důvodů bezpečnostních, nýbrž i mravnostních.

Dalším nutným opatřením je převzetí obvodu Radlic, Hlubočep a Zlíchova, nebo i tato část i města doznala velkého rozšíření a jest bezpodmínečně nutno, aby i zde současně s Jinonicemi a Butovicemi byla bezpečnostní služba převzata státem. Zde jmenovitě jest si velmi často stěžováno občanstvem na rázné nepřístojnosti, které se odehrávají v údolí Dalejského potoka a v částech přilehlých ke kostelu sv. Prokopa. Návštěvníci těchto míst jsou velmi často obtěžováni různými individui, takže náprava je naprosto nutna.

Je pochopitelné, že i v ostatních částech města občanstvo volá po úpravě bezpečnostních poměrů, která by alespoň přibližně odpovídala důležitosti hlav. města republiky a to tím spíše, že možnost ublížení na zdraví nebo majetku je v těchto okrajových částech větší a pravděpodobnější, než ve vnitřním městě, jak dokazují časté případy přepadení, krádeží a pod.

Obec Pražská se snaží všemožně o nápravu, nenachází však pochopení u státních úřadů, které poukazují na nedostatek potřebných místností i vycvičeného policejního mužstva.

Přes to však nepochybujeme, že tyto překážky nejsou nepřekonatelné a soudíme, že není dobře možné, aby v této tak naléhavé záležitosti bylo postupováno dosavadním pomalým tempem.

Konečně i námitky rázu finančního nelze v tomto případě dosti dobře uplatňovati. Na jedné straně státní správa odmítá převzíti závazky uložené jí zákonem, ale na druhé straně zatěžuje finance obecní, omezené touže státní správou do nejvyšší míry. Oddalováním převzetí služby bezpečnostně-policejní byla obec Pražská těžce poškozena, neboť byla nucena rozmnožiti sbor stráže městské v době, kdy bylo jasně v zákoně řečeno, že policejní služba v celém obvodu Velké Prahy bude převzata státem. Jaké potíže vzniknou hlav. městu Praze, až bude nucena sbor městské stráže restringovati, ukáže se později.

Z těchto důvodů nelze než trvati na urychleném převzetí policejně bezpečnostní služby v obvodu Velké Prahy státem.

Proto se podepsaní pana ministra táží:

1.) Je panu ministrovi tento stav znám?

2.) Co hodlá pan ministr zaříditi, aby státní správa dostála vůči Velké Praze svému závazku a konečně převzala policejně bezpečnostní službu v obvodu Velké Prahy?

V Praze, dne 20. května 1931.

Černý, Pichl,
Berkovec, Šolc, dr Klouda, Riedl, Šťastný, Pánek, inž. Marušák, dr. Milota, Hubka.

V obci Badíne, okr. Banská Bystrica, prišiel dňa 15. mája 1931 k Jurajovi Leštákoví (Vrabcovi), roľníkovi, bývajúcemu pod č. 120, exekútor z Banskei Bystrice, s četníkmi z Královej n. Hr. a vyviedol z maštale menovaného kravu, pod titulom daňovej zaostalosti vdovy Anny Moravčíkovej, bývajúcej v súsedstve pod č. 119. Menovaná je sice svokrou hore uvedeného, ale už vyše 20 rokov nežijú na spoločnom chlebe.

Juraj Lešták proti takémuto bezprávu protestoval, dokázal ústrižkom šeku, že čo mal zaplatiť, zaplatil a na ostatnú podlžnosť má odklad do 31. augusta 1931, posielal exekútora a četníkov ku vdove Anne Moravčíkovej, ale to nič nepomáhalo. Ked sa ďalej ohradzoval, aby sa v jeho dome také úradné násilie a krv poburujúca nesprávnost páchala a nechcel si dať kravu odviesť, četníci hrozili mu poviazaním a odviedli ho do Banskej Bystrice k súdu, odkial po jednohodinovom pobyte vo väzení, medzi obyčajnými zločinci, bol štátnym zástupcom prepustený.

Ked prišiel domov, našiel kravu už doma, lebo vdova Anna Moravčíkova vypožičajúc si obnos Kč 180.- ten exekútorovi zaplatila.

Žaloby na spôsob vymáhania daní sú všeobecné a často velmi oprávnené, ľud je velmi rozhorčený, repce a často právom, čo nepriatelia národa a štátu, žial často velmi výnosne využívajú. Dôvera, úcta a láska k štátnej moci a k vlasti sa citeľne naštrbuje a velmi podkopáva.

Ked sú takéto prípady možné za všeobecnej hospodárskej krizy a menovite krizy roľnictva (nehodnotením jeho dôležitej práce, častou neúrodou, ťažkými živelnými pohromami atd.); pýtáme sa právom pána ministra financií, vnútra a spravedlivosti:

1.) ako je možné takýmto ničím neodovodneným, prechmatným pokračovaním daňovníkov prenasledovať?

2.) Sú ochotní pp. ministri s najväčšou prísnosťou dať tento prípad vyšetriť a dľa výsledku vyšetrovania vínníkov potrestať?

a

3.) preháňaného urazeného roľníka Juraja Leštáka vhodným spôsobom uspokojiť, štrbinu, ktorú na dobrej povesti utrpel zahladiť a trestné pokračovanie proti nemu zastaviť?

V Prahe, dňa 20. mája 1931.

Danko, dr, ing. Botto, Pivko,
Stržil, Chlebounová, Stodola, Donát, dr Havelka, Šelmec, Sehnal, Kroiher, Foit, Šimonek, Sechtr, Dresler, Hrubý, Ušák.

Gazdovia, chovatelia koní na Slovensku, už od rokov so žialom pozorujú, že vojenská komisia, poverená nákupom koní pre vojsko, kupuje nápadne málo koní od gazdov, ktorí majú chov koní na Slovensku. Do jednotlivých mest, v ktorých vojenská komisia vyhlašuje nákup koní, privádzajú okolní gazdovia, chovatelia koní, zpravidla 300 až 400 koní, z ktorých však komisia zakúpi sotva jedného či dvoch. Tento postup vojenskej komisie vyvoláva pochopitelné znechutenie v kruhoch chovateľov koní, a to tým väčšmi, lebo vojenská komisia nikdy neodôvodňuje, z akej príčiny sa vačšieho nákupu koní zdržuje a nedá vysvetlenie gazdom, pre čo ten privedený konský materiál shľadáva nespôsobilým. Krom toho opomína vojenská komisía udať vo vyhláškach informácie o tom, aké druhy koní zamýšľa nakupovať. Vojenská komisia týmto svojím jednaním veľmi citeľne poškodzuje záujmy gazdov chovateľov koní. Poškodzuje ich preto, lebo zapríčiňuje gazdom zbytočné útraty, námahu a ztratu času príhonom koní k nákupu, ale obzvlášte škodlivá je dosiaľ sledovaná prax i preto, lebo odníma gazdom chuť a snahu, aby na dalšom rozvoji chovu koní pracovali. Potrvá-li táto prax i nadalej, upadne u nás chov koní do tej miery, že vojsko ani pri nákupe koní ani pri odvodoch koní nenajde u nás vhodného konského materiálu.

Kedže je verejne známo, že vojsko nezbytne potrebuje kone, musíme predpokladať, že vojsko zaokrýva svoju potrebu koní dovozom z cudziny, opomíjaním chovu tuzemského. Momentánne nemáme pri ruke príslušné štatistické údaje, aby sme mohli poukázat na to, že vojsko nakupuje kone z importu, obstojí-li však náš predpoklad, v tomto prípade opomíjaním konského materiálu na Slovensku vo svrchovanej miere poškodzujú sa záujmy chovateľov koní na Slovensku, pri čom postup vojenských komisií pre nákup koní zasluhuje si veľmi ostrú kritiku tiež so všeobecného hľadiska národohospodárskeho.

Ministerstvo národnej obrany a ministerstvo zemedeľstva musia spoločne uvažovať o oprávnenej sťažnosti gazdov chovateľov koní na Slovensku a vydaním príslušných inštrukcií musia uložiť vojenským komisiám pre nákup koní a iným spolučinným úradom, aby ony v náležitej dobe informovaly gazdovské obecenstvo o tom, aké druhy koní vojsko potrebuje aby vo svojom chove mohli sa gazdovia podľa toho zariadiť. Tieto dve ministerstvá maly by vôbec vydať také nariadenie, ktorým by boly podložené podmienky, aby tuzemský chov koní pozdvihnutý bol na takú úroveň, že by vojenská správa mohla svoju potrebu koní zaokrývať nákupom u tuzemských chovateľov.

Na základe predneseného tážeme sa pánov ministrov národnej obrany a zemedeľstva:

1. Či máte vedomosť o tom, že vojsko zaokrýva len nepatrný zlomok svojej potreby koní nákupom u tuzemských chovateľov koní?

2. Či ste ochotní sdeliť podrobný výkaz o tom, koľko koní sa zakupuje pre vojsko v tuzemsku, a koľko v cudzine?

3. Čo zamýšľate urobiť v záujme toho, aby potreba vojenských koní zaokrývaná bola z prevažnej časti nákupom u tuzemských chovateľov?

V Prahe, dňa 20. mája 1931.

Dr. Szillassy,
dr.Jesser, dr. Grosschmid, Wenzel, Richter, Tichi, Füssy, dr. Korláth, Böhm, Teschner, Eichhorn.

Szlovenszkó lótenyésztő gazdái évek óta szomoruan tapasztalják, hogy a hadsereg részére lovak vásárlásával megbizott katonai bizattság meglepően kevés lovat vásárol a szlovenszkói lótenyésztő gazdáktól. Az egyes városokba, ahová a katonai bizottság lóvásárt hirdet, a környék lótenyésztő gazdái rendszerint 300-400 darab lovat vezetnek fel, amelyekből a bizottság alig 1-2darabot vásárol meg. A katonai bizottságnak ez az eljárása érthető elkedvetlenedést szül a lótenyésztő gazdák kőrében, annál is inkább, mert a katonaibizottság sohasem indokolja meg, hogy miért tartózkodik a nagyobbmérvü vásárlástól s nem világosítja fel a gazdákat, hogy miért találja a felvezetett lóanyagot alkalmatlannak. Ezen felül elmulasztja a katonai bizottság azt is, hogy hirdetményeikbea tájékoztatná a gazdaközönséget, hogy milyen fajtáju lovakat kiván vásárolni. A katonai bizottság ezzel az eljárásával érzékenyen sérti a lotenyésztő gazdaközönség érdekeit. Sérti azért, mert fölösleges költséget, fáradságot és időmulasztást okoz a lovaknak a vásárra való fölvezetésével de különösen sérelmes. az eddig követett gyakorlat azért is, mert a gazdáknak kedvét szegi a lótenyésztés fejlesztésére irányuló törekvésükben. Ha ez a gyakorlat tovább is igy tart, akkor lótenyésztésünk, egy-két év alatt anyira hanyatlik, hogy a katonaságnak sem a lóvásárokon, sem pedig a lósorozásokon nem fog majd alkalmas. lóanyag rendelkezésére állani.

Miután köztudomásu, hogy a hadseregnek lovakra mulhatatlanul szüksége van, fel kell tételeznűnk, hogy a katonaság loszükségletét a belföldi tenyésztés mellőzésével import utján fedezi. Ebben a pillanatban nem áll megfelelő statisztikai adat rendelkezésűnkre, hogy a katonaságnak import utján történő lóvásárlásaíra rámutathassunk, azonban ha feltevésünk helytálló, akkor a szlovenszkói lóanyagnak a mellőzése a legnagyobb mértékben sérti a szlovenszkói lótenyésztő gazdák érdekeit, de sulyos kritika tárgyává teszi a lóvásárló bizottságok eljárását általános nemzetgazdasági szempontból is .

A nemzetvédelmi minisztériumnak és a a földművelésügyi minisztériumnak együttesen mérlegelés tárgyává kell tenni a szlovenkói lótenyésztő gazdák jogos panaszát s megfelelő rendelkezések kibcsásásával utasítani kell a lóvásárlás céljából kiküldött bizottságokat és a közbenjáro köizgazgatási hatóságokat, hogy kellő időben informálják a gazdaközönséget, hogy milyen fajtáju lovakra van a katonaságnak szüksége, hogy tenyészetüket ennek megfelelően rendezhessék .be. Általában a két minisztériumnak oly rendeletet kell kíadnia, amely megteremti a feltételeit annak, hogy a belföldi lótenyésztés olyan nivóra emelkedjék, hogy a katonáság szükségletét belföldi lótenyésztőktől szerezhesse be.

Az előadottak alapján kérdezzük a nemzetvédelmiminiszter és földmüvelésügyi miniszter urakat:

1. Van-e tudomásuk arról, hogy a hadsereg a lószükségletének csak csekély hányadát szerzi be belföldi lótenyésztőktől?

2. Hajlandók-e részletes kimutatást közölni arról, hogy a hadsereg számára mennyi ló vásároltatik a külföldön s mennyi a belföldön?

3. Mit szándékszanak tenni annak érdekében, hogy a hadsereg lószükséglete a jövőben tulnyomó részben belföldi tenyésztőktől szereztessék be?

Prága, 1931. május 20.

Dr. Szillassy,
dr. Jesser, dr. Grosschmid, Wenzel, Richter, Tichi, Füssy, dr. Korláth, Böhm, Teschner, Eichhorn.