Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

Tisk 473.

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh zákona o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o pracovních soudech) ve schůzích dne 28. a 29. ledna, 4., 11. a 12. února, 7. a 20. května 1931 a usnesl se doporučiti senátu Národního shromáždění, aby tento vládní návrh schválil ve znění k této zprávě připojeném.

V soudnictví o sporech z poměru pracovního, služebního a učebního jest v právu tohoto státu veliká roztříštěnost. Důvodem této roztříštěnosti není jen právní dualismus ve státě tomto dosud trvající, ale hlavně to, že v obou právních oblastech Československé republiky jsou dosud v platnosti přerůzné předpisy, podle kterých rozhodování v těchto sporech náleží netoliko soudům, ale také úřadům správním (státním i komunálním) i rozličným soudním rozhodčím a komisím.

Nelze jistě pochybovati, že přidělení sporů úřadům a komisím, které nemožno považovati za soudy ve smyslu §§ 94 až 96 ústavní listiny, příčí se duchu naší ústavy, podle které soudnictví ve sporech civilních má býti vykonáváno toliko soudy. Roztříštěnost v pracovním soudnictví není ale v rozporu jen s ústavou, ale působí i v mnohých směrech jiných újmu právnímu životu, neboť dává podnět k často se opakujícím kompetenčním sporům, které do nedávna v některých případech vůbec nebyly řešitelny a, vyvolávajíc desorientaci, působí škodu právní bezpečnosti.

Je proto v zájmu stran, které přicházejí v úvahu, t. j. jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů, svrchovaně nutno odstraniti tuto nejistotu v kompetenci, přizpůsobiti řešení tohoto problému poměrům ústavním a přivoditi stav právní bezpečnosti.

Nutno také učiniti konec trapnému "ex lex", který vznikl, tím, že funkční období přísedících živnostenských soudů již dávno uplynulo a že další trvání jejich funkce nemá opory v zákoně. A i tito již dávno zvolení přísedící pomalu vymírají, takže nestane-li se náprava v době nejbližší, u některých živnostenských soudů v první i v druhé stolici vykonávání soudnictví se úplně zastaví.

Nová úprava soudnictví ve sporech z poměru pracovního a služebního je tedy naléhavě nutna a neodkladna.

Účelně řešiti problém tento lze jedině tím způsobem, že se rozhodování o sporech z poměru pracovního a služebního i učebního, pokud možno soustředí u soudů jednotně upravených, jak po stránce kompetenční, tak i pokud jde o řízení. Tvoří-li se již nová instituce pro rozhodování určitých sporných otázek, doporučuje se vytvořiti instituci takovou, která by byla příslušnou pokud možno pro všecky spory anebo aspoň pro největší část sporů přicházejících v úvahu. Dosáhne se tím jednotné kodifikace předpisů kompetenčních pro největší počet sporných případů, právní stav se zjednoduší a občanstvo hledající právní ochranu nalezne v nových předpisech snadnější orientaci.

Snaze po takovémto řešení tohoto problému vyhověla vláda tím, že v osnově zákona o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního vytvořila nové soudy podle osvědčeného vzoru soudů živnostenských, které podle ustanovení § 1, odst. 1. jsou generelně příslušny pro rozhodování veškerých sporů z poměru pracovního, služebního a učebního vzniklých jednak mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, jednak mezi zaměstnanci téhož závodu navzájem. Vyňaty jsou z příslušnosti nových soudů toliko spory pro jichž rozhodování jsou příslušny orgány vytvořené v době teprve nedávné podle zákonů o závodních a revírních radách hornických, o hornických soudech rozhodčích a o závodních výborech, které se teprve vžily, dále spory ze služebního a pracovního poměru zaměstnanců státu, kterýžto poměr třeba založen soukromoprávní smlouvou, přece jen od

ostatních služebních a pracovních poměrů jest odlišný a konečně spory upravené některými specielními zákony, totiž zákonem o labských soudech plavebních, který spočívá na mezinárodní smlouvě náš stát vížící, dále spory z poměru domovníků, které byly z kompetence pracovních soudů vyloučeny usnesením ústavně-právního výboru, a spory rozhodnuté rozhodčími výbory živnostenských společenstev.

Jak již bylo uvedeno, byly novým pracovním soudům vzorem soudy živnostenské, zřízené podle zákona z 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z. Důvodem toho, proč zvolen byl právě tento vzor, je nepopíratelná skutečnost, že se soudy živnostenské neobyčejně osvědčily. Bylo to konstatováno téměř jednomyslně v písemné anketě, která byla ministerstvem spravedlnosti provedena dříve než byla osnova zákona předložena Národnímu shromáždění. Podle výsledků této ankety shledávána jest přednost živnostenského soudnictví zejména v tom, že v rozhodujících senátech zastoupeny jsou vedle soudce z povolání oba stavy, které živnostenským soudům své spory k rozhodnutí předkládají. Laický živel přináší sebou znalost poměrů, o něž ve sporech těchto právě jde, a soudce z povolání, stojící v čele rozhodujícího senátu, skytá záruku zvýšené objektivity, ocitnou-li se mínění obou laických přísedících, jakožto příslušníků různých hospodářských vrstev v rozporu. Vedle zvláštní důvěry zúčastněných stran, zračící se v posudcích při anketě ministerstvu spravedlnosti předložených, zdůrazňována byla jako další zvláštní přednost živnostenských soudů neobyčejná rychlost jejich rozhodování a veliká expeditivnost, kteréžto obě vlastnosti jsou pro sporné strany přicházející zde v úvahu neocenitelné. V expertise ministerstvem spravedlnosti provedené uznaly také zejména kruhy zaměstnavatelské, že se živnostenské soudy plně osvědčily. Poukázáno k tomu bylo zejména jednou z obchodních komor na Slovensku, která dovolávala se přímo toho, aby soudy podobně složené byly zavedeny na celém státním území a hlas její čelil proti obavám, že by nebylo vhodno zřizovati takovéto soudy na Slovensku, kde prý nedostatek zkušenosti s laickým živlem v soudnictví a snad i nedostatek kvalifikace tohoto živlu pro rozsuzování ve sporech od zřizování pracovních soudů zrazují. Důrazný hlas volající po zřízení pracovních soudů organisovaných podle způsobu soudů živnostenských i na Slovensku ozval se i z řad živnostnictva. Stalo se tak na zemském sjezdu živnostenských společenstev v Žilině, jemuž jistě nelze upříti, že byl oprávněným tlumočníkem požadavků stavu živnostenského.

Podstatné změny, které se novým zákonem zavádějí proti dosavadnímu zákonu o soudech živnostenských, nespočívají však jen v rozšířené kompetenci nových soudů - vzhledem ke které bylo nutno pro nové soudy zvoliti i nový název - ale zejména také v tom, že přísedící mají býti napříště dosazováni v úřad jmenováním místo dosavadní volby, že připuštěno bylo, byť i v omezené míře, zastoupení advokáty, že připuštěn nový opravný prostředek revise proti rozhodnutí odvolacího soudu a konečně, že pracovním soudům svěřen nový úkol smírčí funkce při hromadných sporech pracovních.

O jednotlivých z těchto novot stane se zmínka při odůvodnění příslušných ustanovení.

K jednotlivým ustanovením vládního návrhu se připomíná:

§ 1 stanoví v odstavci 1. generelně příslušnost pracovních soudů pro všecky spory pracovního, služebního a učebního poměru založeného soukromoprávní smlouvou. Výjimky z tohoto pravidla stanoví taxativně odst. 2. ve smyslu obligatorním a odst. 3. ve smyslu fakultativním. Výjimky tyto vyplývají jak již naznačeno, jednak s hledisek právního vývoje a zvláštností dotyčného odvětví, jednak - jak nutno objektivně pro právního historika konstatovati - s hledisek uplatňovaných praktickou politikou.

Hromadnou smlouvou, jak ji má na zřeteli odstavec 3., dlužno rozuměti smlouvu kolektivní, uzavíranou podle ustálené praxe mezi zaměstnavateli nebo jejich organisacemi se strany jedné, a odborovými organisacemi zaměstnanců se strany druhé, takže alespoň na jedné straně (zaměstnanců) je vždy zúčastněn subjekt kolektivní, jednající za své členy. Obdobnou úpravou ve smyslu téhož odstavce 3. dlužno rozuměti sjednání úmluvy mezi kolektivy, ale nikoliv s platností jen pro jejich členy, jako v případě prvním, nýbrž pro celý obor za patronance úřadu. Úředním činitelem jest na př. při sdělávání směrnic pro úpravu pracovních poměrů v zemědělství zemský úřad práce, který vystupuje zde takměř jako zástupce účastníků neorganisovaných, kteří pak dodatečným prohlášením k takovéto "obdobné úpravě" přistupují.

Pro jednání před rozhodcem platí ustanovení civilního řádu soudního s tou zde stanovenou odchylkou, že není třeba písemné smlouvy o rozhodci a že smlouvu v písemné formě uzavřenou nahrazuje již hromadná pracovní smlouva nebo obdobná úprava.

K § 2. Ustanovení § 2 jsou v podstatě shodna s předpisy § 4 zákona o živnostenských soudech a obsahují pro snadnější orientaci a rozptýlení možných pochybností demonstrativní výpočet sporů, pro které je pracovní soud příslušný. K jednotlivým bodům tohoto paragrafu nutno uvésti:

Provisí [písm. a)] rozuměti jest úplatu, kterou za své práce požívají veškeré kategorie obchodních zaměstnanců, kteří konají zprostředkující službu mezi zaměstnavatelem a jeho zákazníkem a nejsou odměňováni jedině stálým platem. Z výslovné zmínky o provisi jest patrno, že i pro tyto kategorie zaměstnanců je příslušným pracovní soud a nelze usuzovati opačně z okolnosti, že nebylo vyhověno návrhu, aby v § 1 byla příslušnost pracovních soudů pro jejich spory výslovně stanovena.

V případech uvedených pod písm. e) nejde nikdy o spor proti tam uvedeným institucím, nýbrž jedině o spor proti zaměstnavateli, který opominul konati povinnost uloženou mu zákonem anebo převzatou smlouvou a jest proto zaměstnanci práv ze škody, která z jeho opomenutí vzešla.

Ustanovení o příslušnosti ve sporech zmíněných v odst. f) nedotýká se předpisů obsažených v zákonech o ochraně nájemníků. Jedná-li se o byty chráněné zákonem o ochraně nájemníků nyní nebo v budoucnosti, nastupuje příslušnost a řízení v těchto zákonech stanovená - podle nyní platného zákona o ochraně nájemníků, tedy nesporné řízení před okresními soudy.

Ustanovení § 3 poskytuje oběma stranám možnost žalovati druhou stranu podle volby a to u soudu příslušného podle místa, kde má žalovaný své bydliště nebo podle místa, kde se konala nebo měla konati práce, ať v sídle podniku (provozovna) anebo mimo ně.

Ustanovení § 4 řeší především otázku, kde má býti zřízen pracovní soud. Většina výboru odmítla návrhy, které směřovaly k tomu, aby vláda byla zavázána zřídit pracovní soud v místech s určitým minimálním počtem obyvatelstva, a zavázala vládu toliko k tomu, zříditi pracovní soud v místech, v nichž si toho vyžadují hospodářské a sociální poměry. Jelikož již nyní se právem na to poukazuje, že počet živnostenských soudů, které se podle § 43, odst. 2. v den účinnosti nového zákona přemění na soudy pracovní, je nedostatečný, možno očekávati, že vláda zřídí tyto soudy i v místech dalších, kde se toho objevila potřeba podle hospodářských a sociálních poměrů a kde se objeví v budoucnosti.

V § 4, 2. odst. pečuje se o to, aby v místech, kde by nebylo dosti agendy pro samostatný pracovní soud, kde však přece lze očekávati značnější počet pracovních sporů vzhledem k hospodářskému a sociálnímu složení obyvatelstva, mohly fungovati soudy stejného typu, byť i administrativně nesamostatné. Toho se dociluje zřízením oddělení pro spory pracovní, které jsou odděleními soudu okresního, zařízena jsou však stejným způsobem a rozhodují podobně jako jinde samostatné soudy pracovní.

K § 5. Tímto ustanovením zavádí se podobné složení pracovního soudu, jako měl soud živnostenský. Rozhodující senát jest smíšený, složený z živlu odbornického a laického. Proti takovémuto složení rozhodujícího senátu byly sice činěny námitky, které opíraly se hlavně o to, že prý se laický živel v soudnictví neosvědčil a že neskýtá záruku objektivnosti, s jakou lze počítati u soudce z povolání. Většina výboru nechtěla rozhodovati otázku, zda a do jaké míry se laický živel v soudnictví osvědčil, přihlížela toliko ke zkušenostem, které skýtají dosavadní soudy živnostenské, a opírala se o výsledky ankety provedené ministerstvem spravedlnosti, o které se stala zmínka shora v poznámkách všeobecných.

K § 6. Odchylně od způsobu stanoveného pro soudy živnostenské řeší § 6 otázku dosazování přísedících pracovních soudů. V expertise, kterou provedlo ministerstvo spravedlnosti, vyslovila se valná většina dotázaných činitelů pro jmenování přísedících, poukazujíc k tomu, že volby nejsou vhodným způsobem pro dosazování členů soudu rozhodujícího o poměrech soukromoprávních. Nejde tu o instituci politickou, která by byla povolána k řešení problémů podle názorů té které skupiny voličů, nýbrž o instituci, která jest povolána uplatňovati zákony vydané příslušnými činiteli, kteří již rozhodli o tom, jaký názor má býti vtělen v zákon, jemuž tudíž jsou strany podle platné ústavy podrobeny. Mimo to byla také nevhodnost voleb dovozována z toho, že volby v demokratickém státě konají se velmi často a že rozmnožení jejich počtu znamenalo by jen zesíliti neklid a vzrušení, které každé volby vyvolávají, Většina výboru rozhodla se proto ve smyslu stanoviska většiny expertů, k nimž náležela i většina odborných organisací, také strany komunistické.

Provedení jmenování přísedících padle závazných návrhu odborových organisací zaměstnaneckých i zaměstnavatelských svěřuje se presidentu vrchního soudu, tedy činiteli soudnímu,aby bylo zaručeno a tak na venek zdůrazněn naprosto nestranný způsob jmenování, nezávislý na hlediscích jiných, než zdůvodněných pouhým zákonem.

V § 7 především blíže se určuje, koho možno povolati za přísedícího pracovního soudu z řad oněch kruhů zaměstnavatelských, které nejsou representovány jednotlivci. Aby v laickém živlu nebyla nerovnost, stanoví odst. 2., že za přísedící nemohou býti povoláni z úředníků zaměstnavatelů oni, kteří jsou právníky. Není tím ale vyloučeno, aby ustanoven byl právník, je-li sám majitelem podniku. Zaměstnanci odborových organisací a zájmových korporací i přes to, že byl vypuštěn odst. 3. vládního návrhu, mohou býti jmenováni přísedícími, neboť změněné znění § 7 to nevylučuje, na kteroužto skutečnost bylo referentem při poradě výboru poukázáno.

§§ 8 až 10 neobsahují podstatné odchylky od zákona o živnostenských soudech.

V § 11 poskytuje zákon jistou ochranu přísedícím z řady zaměstnanců, ovšem jen pro případ, že by měli býti propuštěni ze služby proto, že určitým způsobem svou funkci vykonávali anebo, že častějším vykonáváním funkce přísedícího zameškávali své zaměstnání. Ochrana tato nedosahuje oné míry, kterou poskytuje zákon o závodních výborech členům závodního výboru. Vyšší ochrana těchto tkví v tom, že k propuštění člena závodního výboru je potřebí souhlasu rozhodčí komise, kdežto přísedící pracovního soudu budou jen moci po svém propuštění sporem dovolati se přezkoumání důvodu svého propuštění pracovním soudem, kterýžto spor může býti zahájen žalobou o plnění, po případě také žalobou o určení neplatnosti výpovědi.

K § 12. Výbor snížil trvání funkce přísedícího na 3 roky, ačkoliv podle vysloveného názoru zpravodajova delší trvání funkce by zajišťovalo lepší průpravu a výcvik laických soudů.

V §§ 13 -15 obsažena jsou ustanovení rázu ponejvíce formálního, jejichž genesi netřeba zvláště vysvětlovati.

V § 16 doplněno bylo ustanovení, že ve sporech uvedených v § 2 písm. g), ve kterých jsou obě strany zaměstnanci, má býti senát pracovního soudu složen vedle soudce z povolání výhradně z přísedících z řady zaměstnanců. Stalo se to proto, že účast přísedících z řady zaměstnavatelů na rozhodování takovýchto sporů není odůvodněna.

§ 17 přikazuje, aby soud rozdělen byl na určitá odborná oddělení a zvláště obligatorně nařizuje zřízení zvláštního oddělení pro spory obchodních pomocníků a pro spory osob zaměstnaných v hospodářství polním nebo lesním a při zahradnictví. U živnostenských soudů se takováto zvláštní odborná oddělení osvědčila.

Pokud jde o řízení před pracovními soudy, přizpůsobeny jsou v novém zákoně předpisy oněm ustanovením, platným pro okresní soudy a to, pokud jde o hodnoty nejnižší (do 300 Kč), předpisům o řízení ve věcech nepatrných. Od ustanovení těchto liší se předpisy nového zákona, zejména v tom, že podle § 21 rozsudek musí býti stranám vždy doručen v písemném zhotovení.

Zastoupení advokáty v řízení před I. stolicí připouští se v § 23 ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 1000 Kč. Ustanovení toto bylo většinou výboru přijato přes hlasy těch, kteří chtěli advokáty z řízení před pracovními soudy vyloučiti vůbec, i těch, kteří chtěli zastoupení advokáty připustiti neobmezeně. Vyloučiti advokáty úplné většina výboru považovala za nevhodné, poněvadž pracovnímu soudu přikazuje se nyní řada sporů, které náležejí dosud do kompetence soudů řádných a ve kterých mohou advokáti strany zastupovati bez jakéhokoliv obmezení. Poukazu na skutečnost, že zastoupení advokáty má nepochybně za následek zvýšení nákladů, vyhověla většina výboru tím, že v I. instanci vyloučila zastoupení advokáty ve sporech, jejichž předmět nemá hodnotu vyšší než 1000 Kč, tedy ve všech sporech, ve kterých by zvýšení nákladů sporu, způsobené zastoupením advokáty, mohlo býti pro tu neb onu stranu hospodářsky tíživým. K námitce, že účast advokátů může býti na ujmu věci také v tom směru, že spory by mohly býti protahovány, jest čeleno vhodnými ustanoveními civilního řádu soudního i řádu advokátního, který zavazuje advokáty, aby v každém směru šetřili zájmů stran a neprotahovali proto spory snad z důvodu dosažení většího zisku.

V § 28 zavádí zákon proti dosavadnímu stavu novotu potud, že připouští odvolání ve sporech nepatrných, nejen z důvodů zmatečnosti, ale i v případech, kde soud bera zřetel k zásadnímu významu sporu, prohlásí odvolání za přípustné. Spory zásadního významu mohou se vyskytnouti i při malé hodnotě předmětu sporu a není proto účelno, aby požadavku zaměstnanců i zaměstnavatelů v tomto směru vyhověno nebylo.

§ 34 připouští v soudnictví pracovním nový opravný prostředek proti rozhodnutí soudu odvolacího, totiž dovolání ke třetí stolici. Důvodem toho bylo, že pracovním soudům přikazují se i spory o velmi značné hodnoty, ve kterýchžto sporech před soudy řádnými jest revise připustila bez jakéhokoliv obmezení. Vedle toho nutno uvážiti, že soustředění rozhodování ve třetí stolici v jediných rukou (u soudu nejvyššího) povede k stabilisaci a jednotě v judikatuře, zejména pokud jde o řešení otázek, které nemůže řešiti sám zákonodárce, nechce-li upadnouti do přílišné kasuistiky. Od řízení ve sporech před řádnými soudy liší se ustanovení nového zákona o přípustnosti dovolání v tom, že připouští revisi i ve sporech, ve kterých hodnota předmětu nedosahuje částky 2000 Kč, třebaže rozsudek I. stolice byl potvrzen, jestliže odvolací soud prohlásil revisi za přípustnou se zřetelem k zásadnímu významu rozhodnutí.

V § 39 zavádí se úplně nová činnost pracovních soudů, která živnostenským soudům svěřena dosud nebyla. Ustanovení toto umožňuje, aby za účasti pracovních soudů došlo k vyrovnání hromadných sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, avšak jen tehdy, jestliže obě strany se tomu dobrovolně podrobí. Vyrovnání takovýchto sporů děje se ve formě smíru, při jehož sjednání má pracovní soud výhradně funkci smírčí.

K § 41. Pokud jde o poplatky, poskytuje zákon proti dosavadnímu stavu v řízení u soudů živnostenských jisté výhody; přiznává totiž osvobození od kolků z podání, protokolů a soudních smírů ve sporech, jejichž hodnota nepřesahuje 500 Kč, kdežto před soudy živnostenskými stejné výhody požívají toliko spory o hodnoty nepřevyšující částku 100 Kč.

Ústavně-právní výbor doporučuje sl. senátu, aby schválil osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 20. května 1931.

Dr Veselý v. r.,
místopředseda.

Dr Witt v. r.,
zpravodaj.

Rozpočtový výbor berie na vedomie, že zriadenie pracovných súdov zaťaží štátny rozpočet ca 250.000 Kč ročne.Doterajšie živnostenské súdy vyžiadovaly ročného nákladu od obcí ca 127.600 Kč. Premenou týchto súdov na súdy pracovné a rozšírením ich v smysle tohoto vládného návrhu zákona, sa tento náklad pre štát zdvojnásobí, takže faktické nové zatiaženie štátného rozpočtu bude len ca 125.000 Kč. Obce budú od nákladov oslobodené.

Poneváč sa jedná o osnovu sociálne pokrokového zákona, ktorý má umožniť robotníkovi a sociálne slabým osobám rýchle a čo možná bez trôv domocť sa svojho spravodlivého nároku a práva, nemôže sa udaný náklad odopreť ale je treba na prvom mieste sledovať účelnosť zákona, ktorý tohoto nákladu vyžiaduje.

Rozpočtový výbor senátu prejednal o predloženom návrhu zákona vo svojej schôdzi, konanej 26. mája a usniesol sa pripojiť sa k usneseniu ústavneprávneho výboru, podl'a ktorého sa tento vládny návrh doporúčá slávnemu senátu schváliť v znení dolu otisknutom.

V Prahe, dňa 26. mája 1931.

Dr J. Karas v. r.,
predseda.

Frant. Zimák v. r.,
zpravodaj.

ze dne..............................................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(¹) Pracovní soudy jsou nehledíc na hodnotu předmětu sporu výlučně příslušny rozhodovati o sporech z pracovního, služebního nebo učebního poměru založeného soukromoprávní smlouvou, vzniklých mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jakož i mezi zaměstnanci téhož zaměstnavatele.

(²) Před pracovní soudy nenáležejí spory, k jejichž rozhodování jsou příslušny orgány zřízené podle zákonů ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při hornictví, ze dne 3. července 1924, č. 170 Sb. z. a n., o hornických soudech rozhodčích, podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. a n.. o závodních výborech, dále spory ze služebních a pracovních poměrů zaměstnanců státu (státních podniků). Nedotčena zůstávají ustanovení § 122, odst. 2. živn. řádu a § 208, odst, 2. živn. zákona o rozhodování sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli rozhodčími výbory živnostenských společenstev, jakož i ustanovení. § 2. lit. c), zákona o labských soudech plavebních ze dne 24. dubna 1924, č. 92 Sb. z. a n., o rozhodování sporů osob zaměstnaných při plavbě a § 16 zákona ze dne 30. ledna 1920, č. 82.Sb. z. a n., kterým se upravují právní poměry domovníků.

(³) Hromadnou pracovní smlouvou nebo jinou obdobnou úpravou sjednanou mezi organisacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů může býti příslušnost pracovního soudu vyloučena a rozhodování o sporech uvedených v odstavci 1. přeneseno na rozhodce. Zaměstnanci a zaměstnavatelé, kteří nejsou členy organisací sjednavších hromadnou pracovní smlouvu nebo jinou obdobnou úpravu, mohou k tomuto ujednání o přenesení sporů na rozhodce přistoupiti písemným prohlášením. Ujednání o přenesení sporu na rozhodce obsažené v hromadné smlouvě pracovní nebo jiné obdobné hromadné úpravě nahrazuje písemnou smlouvu o rozhodci. Ostatně platí o rozhodčím řízení ustanovení civilního řádu soudního.

V mezích ustanovení § 1 jsou pracovní soudy příslušné rozhodovati zejména ve sporech:

a) o mzdu, provisi a jiné služební požitky a odměny,

b) o nastoupení poměru pracovního, služebního nebo učebního, o pokračování v něm a o jeho zrušení,

c) o jiná plnění a náhradní nároky z poměru pracovního, služebního aneb učebního, zejména o srážku se mzdy, o smluvní pokutu, o vrácení kauce, o odbytné, o užívání služebních předmětů nebo dovolenou,

d) o vydání neb obsah vysvědčení o vykonané práci (službě) a o náhradní nároky z toho vznikající,

e) o nároky vzniklé z příslušnosti k sociálně pojišťovacím ústavům nebo k podpůrným pokladnám, pokud věc nenáleží před obligatorní rozhodčí soudy sociálně-pojišťovacích ústavů nebo podpůrných pokladen nebo před soudy pojišťovací,

f) o výpověď, vyklizení nebo nájemné z bytů, jichž užívání zaměstnavatel zaměstnanci poskytl bezplatně anebo za plat,

g) o nároky, které zaměstnanci téhož podnikatele činí proti sobě navzájem ze společně převzaté práce.

I projednání a rozhodnutí sporů uvedených v §§ 1 a 2 jest podle volby žalobcovy příslušný pracovní soud, v jehož obvodu jest obecný soud žalovaného, nebo provozovna a, jde-li o osoby, které jsou zaměstnány mimo provozovnu, pracovní soud, v jehož obvodu je obecný soud žalovaného, nebo pracovní soud, v jehož obvodu jest nebo bylo konati práci nebo platiti mzdu nebo jiné služební platy.

(¹) Pracovní soud zřídí vláda nařízením v místech, kde toho vyžadují hospodářské a sociální poměry. V místech, kde má sídlo několik okresních soudů, může býti zřízen jediný pracovní soud pro obvod všech těchto okresních soudů nebo některých z nich.

(²) Nejsou-li podmínky pro zřízení samostatného pracovního soudu, zřídí vláda nařízením u jednotlivých okresních soudů, u nichž jsou pro to dány hospodářské i sociální podmínky, zvláštní oddělení pro spory přikázané jinak soudům pracovním (oddělení pro spory pracovní). O takovémto zvláštním oddělení platí ustanovení daná v tomto zákonu pro samostatné pracovní soudy. Co jest ustanoveno o předsedovi pracovního soudu, platí též o soudci, který vede toto zvláštní oddělení; pouze podléhá dohledu přednosty okresního soudu, není-li jím sám.

(³) Veškeré náklady pracovního soudnictví nese stát.

(¹) Pracovní soud skládá se z předsedy, podle potřeby z jednoho nebo několika předsedových náměstků a z potřebného počtu přísedících a jejich náhradníků. Ustanovení tohoto zákona o přísedících pracovních soudů platí i o náhradnících přísedících.