Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.
III. volební období.
4. zasedání.
Tisk 479.
Interpelace:
1. sen. Kindla, Mikulíčka a soudr. p. ministru národní obrany o nepřiznání důchodu předků otci po zabitém vojínu Josefu Kotroušovi.
2. sen. Johanise a soudr. p. ministru financí v záležitosti osvobození motorových vozidel nemocenských pojišťoven, určených pro zdravotní službu, od daně z motorových vozidel dlezákona č. 116/1927.
479/1.
Interpelace
senátorů Kindla, Mikulíčka a soudruhů
panu ministru národní obrany
o nepřiznání důchodu předků otci po zabitém vojínu Josefu Kotroušovi.
Dne 20. června 1930 cvičilo mužstvo 4. roty 23. p. pl. v Bratislavě s těžkými ručními granáty. Při tomto cvičení byl, jak bylo zjištěno, předčasně explodovavším granátem zabit svobodník Josef Kotrouš. Příčina zabití tohoto vojína musí býti řádně vyšetřena, neboť nestačí nám to, co vojenská správa uvádí za příčinu zabití člověka. Spoluvojíni tvrdí, že příčinou byla předčasná explose granátu. Štábní kapitán Šídlo, který byl velitelem oddílu, byl přítomen vedle svobodníka Kotrouše a říká o nešťastném případě toto:
Svobodník Kotrouš hodil 4 granáty velmi dovedně a po hození čtvrtého granátu ustoupil do krytu, chtěje vzíti poslední granát, který se nalézal v krytu, aby i tento hodil. Jeho poslední slova byla: >Ještě jeden<, načež se zhroutil k zemi. Štábní kapitán Šídlo ho zvedl a zpozoroval, že se mu z pravé i z levé strany prsou řine krev. Ačkoliv byl lékař ihned po ruce, a ihned ho ošetřil, nebyla jeho pomoc nic platná a svobodník Kotrouš ve dvou minutách skonal. Lékař konstatoval smrt vykrvácením, které bylo způsobeno tím, že železná střepina granátu odlétnuvší z explodovavšího granátu, narazila na kámen a odrazivší se od tohoto, zranila na prsou svobodníka Kotrouše přeťavši mu tepnu. Tím zaviněna prý byla rychlá smrt jmenovaného.
Při normální explosi prý je vyloučeno, aby mohl někdo býti v krytu raněn, takže na tomto neštěstí nenese prý nikdo vinu. Nám však nemůže stačiti toto konstatování, poněvadž ti, kteří smrt Kotroušovu takto odůvodňují, jsou sami spoluvinníky. Zde je jiná příčina zabití vojína Kotrouše: buď nebylo dostatečně postaráno o krytí vojínů, pak jsou vinni velitelé oddílu, - nebo explodova1 granát předčasně, a je pak vinna firma, která vojenské správě tyto nebezpečné granáty dodala, aniž by byla potahována k zodpovědnosti a případně potrestána.
Toto zabití mladého nadějného člověka nesmí však zůstati nepotrestáno. Žádáme přísné vyšetření případu a potrestání vinníků a přiznání náhrady pozůstalým.
Co udělala vojenská správa pro pozůstalé rodiče, bylo jedině to, že je vyrozuměla telegraficky o zabití jejich syna - jiného nic. Matka po zabitém vojínu po sdělení zprávy ze žalu zemřela, takže měla pohřeb společně se svým synem. Otec, jsa chudým dělníkem, nemohl se z finančních důvodů zúčastniti pohřbu a proto žádal vojenskou správu o převezení mrtvoly do jeho bydliště do Zechovic na Šumavě - a ani v tomto nebylo mu vyhověno.
Jelikož zabitý syn před nastoupením vojenské služby podporoval ze svého výdělku svoje rodiče, což bylo zjištěno a potvrzeno četnictvem a obecním úřadem v Zechovicích, žádal jeho otec, který je velmi chudým dělníkem a má ještě 4 děti od 13 do 20 roků na starosti, aby mu byla přiznána důchodová renta. Žádost jeho byla však zamítnuta zemským úřadem pro péči o válečné poškozence v Čechách s odůvodněním, že prý podle lékařského nálezu není ze 75 % práce neschopným, nýbrž jen ze 45 % a pozbývá tudíž nároků na důchod předků.
Není možno, aby vojenská správa, které je jistě známo, co syn stojí rodiče, než ho vychovají do 20. roku, kdy je povinnen jíti na vojnu a vykonávati svojí občanskou povinnost, takovýmto způsobem zamítla rodiče s jejich nárokem na důchod předků.
Otec zabitého již samotnou ztrátou syna utrpěl mnoho, neb byl jejich jedinou nadějí v jejich stáří, a v dnešní hospodářské krisi jest v zoufalé situaci, neboť spoléhaje na jeho podporu, vystavěl si na dluh domek a nyní nemůže ani zaplatiti úroky, natož dluh spláceti, takže mu ohrozí existenční katastrofa. Nyní jest otec zabitého ve velké nouzi a bídě, neboť ani zdravý člověk nemůže dostati při dnešní nezaměstnanosti práci, natož člověk starý a následkem invalidity práce neschopný, jak sám lékař svým nálezem dokazuje. Tím jest obec zabitého svobodníka Kotrouše odsouzen i se svou rodinou k smrti hladem.
Podepsaní žádají proto, aby byla otci po zabitém svobodníku Josefu Kotroušotvi přiznána renta, nebo alespoň přiznáno přiměřené odškodné.
Podepsaní senátoři táží se pana ministra národní obrany:
1. Jest panu ministru národní obrany tento případ zabití svobodníka Josefa Kotrouše znám?
2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se starému a sedřenému otci dostalo odškodnění za ztrátu syna?
3. Jest pan ministr národní obrany ochoten, případ dáti řádně vyšetřiti a vinníky přísně potrestati?
4. Jest pan ministr ochoten, postarati se o to, aby se podobné případy již neopakovaly?
V Praze, dne 2l. května 1931.
Kindl, Mikulíček,
Douda, Lokota, Stejskalová, Nedvěd, Haken, Mezö, Kello, Schwamberger, Langer, Hlávka, Pilz, Stránský, Fidlík.
479/2.
Interpelace
senátora Johanise a soudruhů
p. ministru financí
v záležitostí osvobození motorových vozidel nemocenských pojišťoven, určených
pro zdravotní službu, od daně z motorových vozidel podle zákona č. 116/1927.
Nemocenské pojišťovny, zřízené podle zákona z 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n. provádějí v oboru své činnosti rozsáhlou činnost zdravotní a léčebnou. K usnadnění této činnosti musily si zejména ústavy s větším počtem pojištěnců a ústavy s větším obvodem působnosti poříditi k převozům nemocných pojištěnců i k dopravě lékařů k nemocným motorová vozidla. Vozidla tato slouží, ne-li výhradně, tedy převážně této léčebné a zdravotní péči nemocenských pojišťoven pro nejširší kruhy pracujícího lidu a měla býti tudíž podle §u 9, odst. 1., č. 2 zákona o silničním fondu č. 116/1927 Sb. z. a n. osvobozena od daně z motorových vozidel.
Finanční úřady nepřiznávají však nemocenským pojišťovnám osvobození od daně z motorových vozidel a zemské Finanční ředitelství v Praze výnosem z 21. dubna 1931, č. j. II-3990/XV ai 1931 zamítlo odvolání Ústředního svazu nemocenských pojišťoven ve stejné věci z důvodů, že osvobození od daně z motorových vozidel vztahuje se pouze na vozidla zvlášť zřízená pro službu zdravotní.
V tomto případě jedná se o automobil Ústředního svazu nemocenských pojišťoven, kterého se používá k přepravě nemocných, k obstarávání lékařské služby a první pomoci, jakož i k lékařským revisím v bytech pojištěnců. Automobi1 tento není sice vybaven pevným lůžkem, avšak tím není zabráněno jeho používání k naznačeným účelům. Automobil tento jest vybaven pro zdravotní službu zvláštní příruční 1ékárničkou a vyšetřovacím lékařským instrumentářem a nebylo-li přesto Ústřednímu svazu nemocenských pojišťoven přiznáno osvobození od daně z motorových vozidel, jest těžko pochopiti, rozhodnutí zemského finančního ředitelství v Praze.
V důsledku této prakse finančních úřadů ztěžováno a zdražováno jest nemocenským pojišťovnám provádění léčebné péče a zdravotní služby, což neměl jistě na mysli zákonodárce při jednání o zákonu č. ll6/1927.
Podepsaní táží se tudíž pana ministra financí:
1. Jest panu ministrovi známa prakse finančních úřadů při výkladu zákona č. 116/1927 se zřetelem k uvedeným okolnostem?
2. Jest pan ministr ochoten naříditi finančním úřadům, aby vyhovova1y žádostem nemocenských pojišťoven o osvobození motorových vozidel, určených léčebné a zdravotní službě, od daně z motorových vozidel?
V Praze, dne 20. května 1931.
Johanis,
Nentvich, Karpíšková, Habrman, A. Novák, Petřík, Časný, Koukal, Dundr, Havránek, Pocisk, Havlena, F. V. Krejčí.