Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 490.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Článek V. zákona ze dne 6. května 1931, č. 76 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu, doplňuje se novým odstavcem 3 v následujícím znění:

3. roční částky až do výše 10 milionů Kč použije se na poskytování příspěvků na krytí úroku a úmoru ze zápůjček uzavřených svazky územní samosprávy na úpravu nestátních silnic, pokud tyto svazky obdrží příspěvek podle předchozího odstavce.

§ 2.

Dosavadní odstavec 3, článku V. bude v důsledku toho označen jako odstavec 4.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho pověřují se ministři financí, veřejných prací a vnitra v dohodě s ostatními súčastněnými ministry.

Úprava nestátních silnic, jež sedmeronásobně převyšují délku silnic státních, jest naprostou nutností a neodkladnou záležitostí doby přítomné a nejbližší budoucnosti. Nejen že mnohé z těchto nestátních silnic tvoří již dnes důležité spoje dálkové, nýbrž i ty, jež jsou rázu spíše místního, jsou velmi důležitými komunikačními linkami v době rozmáhající se dopravy motorovými vozidly. Podle zprávy ministerstva veřejných prací bylo jich upraveno za pomoci silničního fondu od r. 1927 do konce června 1930 pouze 1880 km, o rozpočteném nákladu 340 milionů Kč, na kteroužto částku rozpočtovou bylo povoleno sice 230 milionů Kč příspěvků, ale vyplaceno v té samé době jen 68 milionů Kč. V to v těchto částkách jsou zahrnuty i příspěvky na opatření strojů. Jest přirozeno, že tímto tempem by se nedospělo ku konečné úpravě a zlepšení nestátních silnic ani za dlouhá desetiletí, ku škodě celé veřejnosti a hospodářského života.

Novou úpravou zákona o silničním fondu přikazuje se sice na zlepšení nestátních silnic roční částka 90 milionů Kč po prvních deset let, ale jest tu vážná obava, že ani tato zvýšená částka neurychlí úpravu nestátních silnic v míře žádoucí, ježto nebude úplně vyčerpávána z důvodů těžké finanční tísně samosprávných celků. Z tohoto přídělu poskytují se pouze subvenční kvoty na úpravu těchto silnic ve výši 70-80% rozpočteného nákladu, zbytek musí si opatřiti dotyčný samosprávný celek ze svých prostředků.

A tu právě vznikají ty největší, často nepřekonatelné potíže. Samosprávné celky nemají takových příjmů, aby se mohly obejíti bez výpůjček na takovéto dílo a výpůjčky nemohou pravidelně uzavírati, ježto by ve svých rozpočtech nenašly úhradu na jejich úrokování a úmor. I když však v jednotlivých případech tyto částky si opatří, jistě pak žádají zemský úřad, aby tuto zvýšenou potřebu kryl z vyrovnávacího fondu a tak se vlastně objevuje ten fakt, že celá stavba se provádí z veřejných peněz, ovšem poskytnutých ze dvou titulů. Neschválí-li dohlédací úřad uzavření půjčky, tedy se stavba neprovádí, příděl se nevyčerpá a hlavně okresy chudé, nebo více finančně zatížené, dostávají se do té situace, že jejich komunikace silniční se úplně ničí a stávají nesjízdnými. Bez příspěvku ze silničního fondu nemůže dnes žádný samosprávný celek podniknouti úpravu svých silnic vůbec.

Vychází-li se z tohoto předpokladu, jest patrno, že odpomoc byla by tu možná jen tehdy, kdyby státní finanční správa poskytla příspěvky na částky úrokové a úmorové na ty půjčky, jež potřebny jsou k doplnění příspěvku ze silničního fondu, čímž by se umožnilo jeho pravidelné použití a vyčerpání celého ročního přídělu. Když se počítá, že částka 90 milionů Kč představuje 75%ní subvenci celého rozpočtového nákladu na zlepšení silnic nestátních, vypadá na výpůjčky samosprávných celků 30 milionů Kč a při 7% úroku a úmoru jest ročně potřebí 2,100.000 Kč, tedy na př. v prvních pěti létech okrouhle 10 milionů Kč, počítáme-li s postupným umořováním dluhu, jež se současně provádí. Kdyby subvence na nestátní silnice poskytovala se ve výměře 80%, tedy při stejném úroku a úmoru jest věc pro finanční státní správu ještě daleko příznivější. Tímto opatřením docílilo by se zrychleného tempa při úpravě nestátních silnic, zaopatřila by se lidem práce a umožnilo by se i okresům chudým a hlavně okresům horským, aby v době poměrně krátké provedly úpravu svých silnic.

Navrhuje-li se použití peněz na tuto akci ze zvýšené daně z minerálních olejů, činí se tak z toho důvodů, že zvýšení bylo odůvodňováno právě nutností opatřiti více peněz na rychlejší dobudováni a úpravu silnic vůbec. Má-li zvýšená daň vynésti 156 milionů Kč a dostane-li silniční fond z této sumy 109 milionů Kč, zbývá 47 milionů Kč. Od nich jest nutno odečísti preliminovanou částku daně z minerálních olejů ve státním rozpočtu na r. 1931, jež jest uvedena obnosem 36 milionů Kč, takže za zvýšené daně zůstává ještě obnos 11 milionů Kč, jehožto větší část doznala by podle mímění navrhovatelů způsobem shora zmíněným svého nejúčelnějšího upotřebení.

Finanční situace samosprávných celků stala by se tímto způsobem snesitelnější a lze vším právem doufati, že v době pěti let nastane zlepšení hospodářských poměrů ve všech směrech, tedy i ve finančním hospodářství samosprávných celků. Kromě toho logickým závěrem zvýšení daně z minerálních olejů, hlavně těch, jež slouží jako pohonná látka motorových vozidel, jest upotřebení tohoto zvýšení na zlepšení komunikací, tak aby ti, kdož motorových vozidel používají a nesou břímě tohoto zvýšení v první řadě, byli účastni aspoň té výhody, že budou jezditi záhy po dobrých a řádně upravených silnicích, čímž sníží citelně kvotu upotřebení svých strojů.

Touto navrhovanou úpravou a podporou zlepšování nestátních silnic nevzniká veřejnosti žádné nové finanční zatížení. Po stránce formální budiž přikázán náš návrh výboru technicko-dopravnímu a národohospodářskému ku projednání a podání zprávy v době co nejkratší.

V Praze, dne 10. června 1931.