Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 493.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

§§ 2 a 3 zák. č. 143/1923 Sb. z. a n. ve znění zák. č. 238/1926 Sb. z. a n. se mění a budou zníti takto:

§ 2.

Dílčí dlužní úpisy elektrických podniků prohlášených za elektrické podniky všeužitečné nebo na takové přeměněných (§§ 4 a 28 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace, a §§ 1 a 2 zákona ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., jímž se doplňuje zákon č. 438/1919 Sb. z. a n.) vydané v době od 1. ledna 1922 do konce roku 1940, jsou osvobozeny od poplatků, jež z těchto dílčích dlužních úpisů mají býti placeny přímo před jejich vydáním.

§ 3.

Listiny vydané k zápisu a výmazu závazků za kauci k pojištění dílčích dlužních úpisů, vydaných všeužitečnými elektrickými podniky (§ 2) v době od 1. ledna 1922 do konce roku 1940, a knihovní zápisy vykonané z té příčiny jsou osvobozeny od kolkův a poplatků.

Čl. II.

(1) Vláda může stanoviti nařízením pro jednotlivé emise dílčích dlužních úpisů uvedených v čl. I, že těchto dílčích dlužních úpisů smí býti užíváno k úročnému ukládání peněz poštovní spořitelny, nadací a ústavů podléhajících veřejnému dozoru, rovněž k ukládání peněz poručenců a opatrovanců a peněz depositních, a konečně až do výše bursovního kursu, avšak nikoli přes jmenovitou hodnotu, za služební a obchodní kauce.

(2) Ustanovení § 6, č. 1 zák. č. 438/1919 Sb. z. a n. zůstávají nedotčena.

Čl. III.

(1) Služebnosti zřízené ve prospěch všeužitečných elektrických podniků (čl. I.) jest povinen při dražbách služebných nemovitostí vydražitel převzíti bez započtení na nejvyšší podání, ať jsou zajištěny v jakémkoli pořadí.

(2) Tato výhoda týká se všech služebností (odst. 1.) zřízených jak dobrovolnou dohodou, tak i vyvlastněním [§ 7 lit. d) a § 12 zák. č. 438/1919 Sb. z. a n.].

(3) Nerozhoduje, zda-li služebnost byla zřízena před účinností tohoto zákona nebo teprve později.

Čl. IV.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedení se ukládá ministrům veřejných prací, financí, spravedlnosti a vnitra.

K čl. I.

Zákonem ze dne 3. července 1923, č. 143 Sb. z. a n., o finančních a právních výhodách na podporu soustavné elektrisace byla poskytnuta elektrickým podnikům, které byly prohlášeny nebo přeměněny na všeužitečné podle §§ 4 a 28 zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n. a §§ 1, a 2 zákona ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n., finanční výhoda záležející v osvobození dílčích dlužních úpisů jimi vydaných od poplatků, které z těchto dílčích dlužních úpisů mají býti placeny přímo před jejich vydáním.

Zároveň bylo přiznáno osvobození od kolků a poplatků listinám vydaným k zápisu a výmazu závazků za kauci k zajištění těchto dílčích dlužních úpisů, jakož i knihovním zápisům té příčiny vykonaným.

Účelem těchto zákonných ustanovení bylo, aby všeužitečným elektrickým podnikům bylo zlevněno opatřování finančních prostředků pomocí dílčích dlužních úpisů a aby bylo docíleno příznivějších podmínek pro jejich nabídku.

Poněvadž v době, kdy zákon č. 143/1923 Sb. z. a n. byl vydán, se předpokládalo, že všeužitečné elektrické podniky budou moci aspoň z největší části přikročiti k těmto emisím nejpozději do konce r. 1926, bylo poskytnutí zmíněných finančních výhod omezeno na dílčí dlužní úpisy vydané v době od 1. ledna 1922 do konce r. 1926.

Poněvadž však ve zmíněné době bylo možno vydati jen některé z předpokládaných emisí, bylo nutno tyto výhody prodloužiti, což se stalo zákonem ze dne 16. prosince 1926, č. 238 Sb. z. a n., a to do konce r. 1930.

Až do této doby bylo prohlášeno za všeužitečné elektrické podniky celkem 25 podniků, z nichž však mohlo těchto výhod použíti jen 13, které vydaly dílčích dlužních úpisů v úhrnné nominální hodnotě 412 milionů Kč; z toho připadá 86 milionů Kč na ústřední elektrárny, akciovou společnost v Praze, jimž náleží elektrárna v Ervěnicích, zásobující elektřinou hlavní město Prahu.

Ke dni 31. prosince 1930 zůstalo z těchto emisí neumístěno 44,912.000 Kč, na které se tudíž zmíněné finanční výhody již nevztahují. Avšak i z této zbývající částky by mohla býti značná část hned umístěna, kdyby poplatkové výhody se vztahovaly i na tuto částku.

Naproti tomu řada všeužitečných elektrických podniků bude moci v důsledku hospodářských poměrů teprve v r. 1937 a v dalších letech dobudovati svá provozní zařízení sloužící soustavné elektrisaci a bude nucena k úhradě těchto investičních nákladů přikročiti k vydání dílčích dlužních úpisů. Rovněž některé z podniků, které již obligace vydaly, budou nuceny vydati další emise. Podle odhadů lze počítati s tím, že v době nejbližších asi 10 let budou tyto nové emise všech užitečných elektrických podniků činiti okrouhle částku 500,000.000 Kč.

Poněvadž důvody, které vedly k poskytnutí zmíněných finančních výhod, trvají dosud, jest odůvodněno, aby platnost ustanovení §§ 2 a 3 zákona č. 143/1923 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 238/1926 Sb. z. a n. byla prodloužena i nadále, a to do konce roku 1940, kteroužto dobu lze podle nynějších poměru pokládati za postačující.

K čl. II.

Poněvadž zúročení a splacení dílčích úpisů všeužitečných elektrických podniků je zajištěno veškerým jměním těchto podniků a kromě toho zvláštními zárukami (zástavním právem na jejich nemovitostech resp. elektrických vedeních, fondem zajišťovacím a fondem úrokovým a splacovacím) anebo státními nebo zemskými zárukami, takže bonita těchto papírů jest zajištěna, jsou tu zásadně předpoklady pro to, aby těmto dílčím dlužním úpisům byla přiznána sirotčí jistota, čímž se jim usnadní odbyt.

Jsou-li tu podmínky zákona ze dne 27. prosince 1905, č. 213 ř. z., o založených bankovních dlužních úpisech, jehož předpisy platí (v zemích České a Moravskoslezské) podle § 6 zákona č. 438/1919 Sb. z. a n. obdobně též pro dílčí dlužní úpisy všeužitečných elektrických podniků, přísluší těmto dílčím dlužním úpisům v případě § 7 zákona č. 213/1905 ř. z. pupilární jistota již ze zákona nebo v případě § 8 podle vyhlášky vydané ministerstvem financí v dohodě s ministerstvy spravedlnosti a vnitra.

Jde-li však o jiné dílčí dlužní úpisy, musila by býti pupilární jistota přiznávána jednotlivým emisím zvláštními zákony, jako dosud se stalo na př. zákony č. 157/ 1925, 142/1926, 143/1926 a 108/1929 Sb. z. a n.

Navrhuje se proto, aby vláda mohla v konkretních případech přiznávati sirotčí jistotu.

V zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské je kromě toho třeba vůbec vpraviti tuto otázku zákonem, poněvadž zák. čl. XXXVI/1876 o zajištění dlužních úpisů, platný podle § 6 zákona č. 438/1919 Sb. z. a n. obdobně i pro dílčí dlužní úpisy všeužitečných elektrických podniků, neposkytuje podklad k přiznávání sirotčí jistoty. V těchto zemích bude tudíž nutno vzhledem k ustanovení § 10, odst. 2., lit. b) zákona ze dne 20. prosince 1922, č. 391 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení o poručenstvu a opatrovnictví, vydati vždy nařízení podle čl. II. osnovy.

K čl. III.

Zákon č. 438/1919 Sb. z. a n. (§§ 7 a 12) poskytuje elektrickým podnikům všeužitečným jako právní výhody jednak t. zv. užívací práva k nemovitostem, jednak nárok na vyvlastnění nemovitostí a práv a na zřízení služebností.

Nejčastějším případem použití těchto výhod v praksi jsou užívací práva. Poněvadž však jejich výkon je značně omezen ustanovením § 9, č. 2. cit. zákona, podle něhož elektrický podnik je po případě povinen elektrické zařízení na svůj náklad s pozemku odstraniti, nelze s jejich zřízením vystačiti v případech, kdy jde o dílo, jehož trvalé zřízení na určitém místě je odůvodněno zvláštními momenty technickými či hospodářskými.

V takových případech je nutno zřizovati služebnosti, a to buď v případě dohody stran smlouvou nebo, nedošlo-li k dohodě, vyvlastněním. Takovéto služebnosti zřizují se pravidelně pro zvlášť významná elektrická vedení napájecí a záležejí obyčejně v povinnosti vlastníka pozemku trpěti na pozemku stožár elektrického vedení s příslušnými vodiči a přístup k němu. Podobně bývají zajišťována služebnostmi i příslušenství elektrických vedení, na př. transformační nebo přepínací stanice, dále různá zařízení, která jsou součástí výroben elektřiny, jako vodovody, parovody, vlečné a lanové dráhy, zaúhlovací zařízení.

Takovéto služebnosti jsou pak buď podle smluv nebo vyvlastňovacích nálezů vkládány do pozemkových knih.

Výhoda, kterou cit. zákon všeužitečným elektrickým podnikům poskytuje, není však úplná, neboť elektrické podniky nejsou chráněny pro případ, že na služebný pozemek je vedena exekuce nucenou dražbou a že na služebnost se nedostalo již plné úhrady z rozvrhové podstaty. V takovém případě služebnosti ty jsou z pozemkové knihy vymazány a je nutno znovu je zřizovati.

Býv. rakouský exekuční řád ustanovuje v § 243 u důlních služebností výjimku, že takové služebnosti musí býti bez ohledu na pořadí převzaty vydražitelem bez započtení na nejvyšší podání. Není zajisté námitek, aby i služebnostem zřízeným ve prospěch elektrických podniků všeužitečných - ať smlouvou či vyvlastněním - byla v exekučním řízení přiznána táž výhoda, jako zmíněným služebnostem důlním.

K čl. IV.

Zákon má nabýti účinnosti dnem vyhlášení. Poněvadž podle čl. I. mají býti finanční výhody přiznány všem dílčím dlužním úpisům všeužitečných elektrických podniků vydaným v době od 1. ledna 1922 do konce roku 1940, budou těchto výhod požívati i ty dílčí dlužní úpisy, které byly snad vydány v době mezi 31. prosincem 1930 a dnem vyhlášení tohoto zákona.

Vláda doporučuje, aby tato osnova byla v obou sněmovnách přikázána výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 12. června 1931.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r.