Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 501.

1. ministra sociální péče na interpelaci sen. Dyka, Votruby a druhů ve věci prováděcích nařízení k zákonu o ochraně domácího trhu práce ve smyslu § 13 tohoto zákona (tisk 369/4).

2. ministra financí na interpelaci sen. Thoře a druhů v otázce postupu revisních orgánů daně obratové u peněžních. ústavů (tisk 452/1).

3. vlády na interpelaci sen. dr Korlátha a druhů o zmizení Ladislava Szántó, žurnalisty v Mukačevě, podle methody únosu Kutěpova (tisk 403/1).

Zákon ze dne 1. března 1928, č. 39 Sb. z. a n. o ochraně domácího trhu práce nabyl účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dnem 26. března 1928; k jeho provádění byl vydán ministerstvem sociální péče výnos ze dne 23. března 1928, č. j. 4.507/III/ E - 1928, podle něhož počal zákon býti ihned prováděn v plném rozsahu.

Vyhláška ve smyslu § 13 cit. zákona vydána nebyla a není jí také potřebí k tomu, aby zákon mohli býti prováděn.

V Praze, dne 9. června 1931.

Ministr sociální péče:

Dr Czech v. r.

K výtkám, obsaženým v interpelaci, dovoluji si podotknouti, že postup revisních orgánů, které při revisích daně z obratu nahlížejí do účtů revidovaných poplatníků u peněžních ústavů, má oporu v platných zákonných ustanoveních, a sice v § 16, odst. 4. zákona o dani z obratu a dani přepychové ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., ve znění zákonů ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n., a ze dne 19. prosince 1930, č. 18 Sb. z. a n.; podle tohoto ustanovení vztahuje se činnost revisního odboru ministerstva financí v mezích ustanovení pro něj platných také na kontrolu daně z obratu, takže k účelům kontroly této daně přísluší mu též právo >stálého dohledu a přístupu do veškerých ústavů peněžních, bankovních, směnárenských a pojišťovacích a použití jejich zápisů a dokladů k účelům kontroly<, které má revisní odbor ministerstva financí podle § 2, lit. b), nařízení ze dne 11. března 1919, č. 96 Sb. z. a n.

Tohoto oprávnění používají však revisní orgány při revisích daně z obratu jen v případech, kde jest nahlédnutí do poplatníkova účtu u peněžního ústavu k účelům revise nutně zapotřebí. Obchodního tajemství peněžních ústavů jest při tom vždy šetřeno a jeho porušení se strany revisních orgánů jest chráněno též trestní sankcí, stanovenou na porušení povinnosti k mlčenlivosti v § 40 zákona o dani z obratu. Není proto důvodu k obavám, že by tento postup revisních orgánů měl nepříznivé hospodářské účinky pro peněžní ústavy.

V Praze, dne 12. června 1931.

Minstr financí:

Dr Trapl v. r.

Policejní komisařství v Mukačevě zjistilo, že Ladislav Szántó, narozený dne 2. března 1901 v Csorvás, župa Békeš v Maďarsku, není čsl. státním příslušníkem a vyzvalo jej proto, aby prokázal svoji státní a domovskou příslušnost. Když jmenovaný příkazu nevyhověl ani neudal, proč nemůže tak učiniti, vyhostilo jej policejní komisařství jako obtížného cizince, podle §u 10, zák. čl. V. z r. 1903, který platí na Podkarpatské Rusi ještě z dob uherských, může totiž úřad cizince, který se řádně neprokáže, z území státu odstraniti, a také § 2 zákona o cestovních pasech ze dne 29. března 1928, č. 55 Sb. z. a n. ustanovuje, že cizinci smějí se v Československé republice zdržovati jen s cestovními pasy vyhovujícími předpisům zákona. Když pak bylo mezitím pravoplatně rozhodnuto, že Szántó skutečně není československým státním příslušníkem, zemský úřad v Užhorodě k podanému odvolání vyhoštění Szántóvo potvrdil, čímž se toto stalo právoplatným. Szántó byl nyní povinen do 15 dnů opustiti zdejší státní území. Poněvadž však se zdráhal dobrovolně tak učiniti, ač mu byl umožněn zejména přechod do Maďarska, dalo jej policejní komisařství dne 16. února 1931 zadržeti a vyhostiti převozem do Rumunska.

Toto vyhoštění bylo provedeno se všemožným ohledem a krajní šetrností k jeho osobě. Přes noc na 17. února 1931 byl Szántó na policejním komisařství ponechán v kanceláři (poskytnuto mu tam lůžko) a manželce Szántóvě povolena návštěva jejího manžela podle libosti. Manželka Szántóva tohoto povolení po dvakráte použila a přinesla též svému manželu prádlo a peníze na cestu. Také služebního automobilu bylo použito jen s ohledem na Szántó a jeho rodinu, aby nemusil býti dopravován veřejně drahou za doprovodu policejních orgánů. Naprosto nepravdivým je pak tvrzení, že Szántó byl v Halmei československým policejním orgánem udeřen tak, že vypadl z vozu a zůstal ležeti na ulici, nýbrž Szántó vystoupil na požádání doprovázejícího bezpečnostního orgánu z vozu sám.

Úřady zachovaly vůči Szántó a jeho rodině ohled pokud možno největší. Není proto důvodu, aby z podnětu této interpelace bylo učiněno nějaké opatření, tím spíše, že návrat Ladislava Szántó na zdejším území je podle platných předpisů trestný.

Stížnost do postupu rumunských orgánů vůči jmenovanému odmítám se vší rozhodností jako nemístnou.

V Praze, dne 16. června

Předseda vlády:

Udržal v. r.

A mukačevói rendörbiztosi hivatal megállapította, hogy Szántó László, született 1901 március 2.-án Csorváson, Békés- megye, Magyarország, nem csehszl. állampolgár s ez okból felhívta, hogy állampolgárságát és községi illetöségét igazolja. Amidön nevezett sem a felhívásnak eleget nem tett, sem ennek okát be nem mondotta, a rendörbisztosi hivatal öt mint kellemetlen idegent kiutasította. A hivatal ugyanis az 1903. - i V. t. - c. 10 §-a alapján, amely még a régi magyar idökböl Podkarp. Rus területén még most is érvényes, a magát kellöleg nem igazoló külföldit az állam területéröl kiutasíhatja, s az utlevelekröl szóló 1928. március - 29 - i 55. gy. - sz. törvény 2. §-a is úgy intézkedik, hogy a külföldiek a Csehszlovák köztársaság területén csupán a törvény rendelkezéseinek megfelelö utlevél alapján tartózkodhatnak. Amikor idöközben jogerösen eldöntetett, hogy Szántó tényleg nem csehszlovák állampolgár, az užhorodi országos hivatal a benyujtott felebbezésre Szántó kiutasítását helybenhagyta, amiáltal ez jogerössé vált. Szántó erre köteles volt az itteni államterületet 15 napon belül elhagyni. Minthogy azonban ezt önkéntesen megtenni vonakodott, jóllehet Magyarországra való tavozása lehetövé tétetett, a rendörbiztosi hivatal 1931. február 16.-án elfogatta s Romániába szállítatta ki.

Eme kiutasítás személye iránt tanusittot minden lehetö kimelettel s tapintattal esközöltetett. Az 1931. február 17. ére követö éjszakán Szántó a rendörbisztosi hivatal irodájában hagyatott, ahol fekvöhely állott rendelkeszésére, és Szántó neje férjét szabadon látogathatta. Szántó neje ezzel az engedéllyel kétizben élt s férjének ez alkalommmal az útra fehérnemüt és pénzt hozott. A szolgálati automobil is csupán Szántóra és családjára való tekintettel vétetett igénybe, hogy ne kelljen öt vasuton nyilvánosan, rendori kisérettel elszálítani. Amaz állítás, hogy Szántó Halmeiben a csszl. rend.orközeg által oly erösen üttetett hátba, hogy a kocsiból kiesett s az uccán fekve maradt, a valóságnak egyáltalában meg nem felel, mert Szántó a kisérö biztonsági közeg kérésére a kocsiból maga lépett ki.

A hatóságok Szántóval és csaladjával szemben a lehetö legnagyobb kimélettel jártak el. Nincs tehát ok arra, hogy a jelen interpelláció révén bármiféle intézkdedés tétessék, annál is inkább nem, mert Szántónak az itteni területre való visszatérése a fenálló rendelkezésekhez képest büntetendö cselekmény.

A román hivataloknak nevezettel szemben tanusított eljárása ellen emelt panasz mint helytelen a legnagyobb határozzottsággal visszautasíttatott.

Praha, 1931. június 16. án.

A kormányelnök: Udržal s. k.