Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 534.

Zákonem o státním vězení mají býti nahrazena a sjednocena ustanovení platného práva o výkonu trestu na politických provinilcích. Tyto dosavadní předpisy se jednak od sebe značně různí, takže zákon o státním vězení bude míti veliký význam unifikační, jednak jsou nedostatečné hlavně proto, že novějšími změnami legislativními, zejména vydáním zákona na ochranu republiky, právě delikty nejvlastnější povahy politické byly vyřazeny z počtu těch, u nichž byly dříve stanoveny zvláštní úlevy ve výkonu trestu. A přece je dnes uznanou zásadou kriminální politiky každého moderního státu, že političtí provinilci mají míti ve výkonu trestu určité výhody, které nelze přiznati delikventům ostatním.

Legislativní úprava výkonu trestu na politických provinilcích vyžaduje nejprve, aby byl přesně vymezen pojem politického provinilce Z možného dvojího způsobu tohoto vymezení objektivního výpočtu trestných činů, které jsou politického rázu, a subjektivního jich hodnocení padle úmyslu pachatelova, zvolila vládní osnova, schválena poslaneckou sněmovnou, kriterium subjektivní. Stanoví totiž v § 1, že soud uloží zvláštní trest státního vězení nebo nařídí, aby zákonný trest tuhého vězení, vězení neb uzamčení byl vykonán podle předpisů platných pro výkon státního vězení tehdy, když čin svědčí o snaze pachatele vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných anebo sociálních.

Toto subjektivní hledisko nelze než schváliti. Je jednak v souhlase s tendencí moderního trestního práva, která směřuje k individualizaci trestního soudnictví, jednak vyhovuje lépe poznání, že trestné činy, i když jsou formálně stejné, v podstatě se od sebe často velmi liší podle pohnutky, která jim dala vzniknouti. Není proto správné, přiznávají-li se výhody, kterých požívají političtí provinilci, někomu, kdo spáchal čin, který` náleží svým rázem k deliktům politickým, nikoli ze snahy, prospěti určitému politickému nebo sociálnímu kolektivu, nýbrž z ryze sobecké pohnutky.

Správné je též, že osnova ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou omezuje pojem politického deliktu, takto definovaného, jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní. Po stránce objektivní tím, že nepřiznává výhody politického provinilce tomu, kdo spáchal čin, který se jeví býti zvlášť zavržitelný pro způsob provedení, pro určité prostředky nebo pro zaviněné následky. Po stránce subjektivní pak tím, že neuznává za privilegované takové činy, u nichž pachatel sice jednal ve snaze vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných nebo sociálních, avšak řídil se při tom pohnutkou nízkou nebo nečestnou. V prvním směru se tímto zúžením rozsahu pojmu politického deliktu vyhovuje potřebě, aby stát a společnost byly účinně uchráněny velmi nebezpečných útoků na důležité své právní statky, v druhém směru pak se vylučují z řad politických provinilců ti, kdož nejsou hodni, jejich privilegovaného postavení a naopak zasluhují trestu diffamujícího.

Ve vládní osnově bylo stanoveno, že pro zvláštní zavržitelnost nemůže soud přiznati charakter politického deliktu úmyslným trestným činům, ohrožujícím obranu státu nebo směřujícím proti měně nebo proti bezpečnosti života a těla nebo proti majetku ve větším rozsahu. Poslanecká sněmovna toto ustanovení změnila potud, že místo tohoto povšechného označení vypočítala přesně jednotlivé zločiny, u kterých pokládala za nutné uplatniti zmíněný ohled na generální prevenci. S touto změnou nutno souhlasiti, ježto brání příliš extensivnímu výkladu třebaže přijaté znění patrně z nedopatření neuvádí jiné zločiny proti životu, než vraždu a zabití, takže k vyloučení jich (na př. zločinu podle § 4 zák. o třaskavinách) nutno dospěti jen za pomoci úmyslu eventuálního.

V § 2 upravuje usnesení poslanecké sněmovny ve shodě s vládní osnovou souběh trestných činů i trestních zákonů, jakož i ukládání úhrnného a sjednoceného trestu podle § 51Z a 518 býv. uher. trest. řádu způsobem, se kterým rovněž je nutno projeviti souhlas. Zejména je správné, že se nevylučují výhody státního vězení, jestliže s deliktem politickým se sbíhají toliko přestupky nebo přečiny nepatrného významu, které nespočívají na nízké nebo nečestné pohnutce, a že i v ostatních případech se dává soudu možnost, aby uznal, že přiměřená část trestu má býti vykonána podle předpisů o státním vězení, jestliže to povaha sbíhajících se trestných činů odůvodňuje. Tím bude soud veden k tomu, aby posuzoval jednání pachatelovo v celku i vzájemné souvislosti, a tím snáze dospěje k jeho správnému hodnocení.

Také část osnovy,jednající o výhodách, kterých mají požívati političtí provinilci, je vhodně upravena. Ústavně-právní výbor senátu vítá, že ty to výhody nejsou omezeny jen na výkon trestu (§ 5), nýbrž že se týkají i samého rozhodnutí o trestu (§ 1, 4). Za výkonu trestu jsou odsouzenému poskytovány proti ostatním trestancům význačné úlevy, z nichž důležitější nemohou býti odejmuty ani při disciplinárním potrestání. Z meritorních ustanovení o trestu budiž s projevem souhlasu zdůrazněno, že na místo trestu těžkého žaláře, káznice a žaláře se uloží státní vězení a že při trestu tuhého vězení, vězení a uzamčení se vysloví, že tento trest má býti vykonán podle předpisů o výkonu. trestu státního vězení, dále že zostření trestu je omezeno, že vazba se do trestu včítá celá a že nezpůsobilost k nabytí neb opětnému nabytí práv funkcí, hodností atd., ztracených odsouzením, pomíjí již dnem, kdy byl trest vykonán, resp. kdy byl prominut nebo jeho výkon byl promlčen.

Rozhodnutí, zda jsou tu podmínky, na kterých závisí přiznání výhody politického deliktu, zamýšlela vládní osnova přenechati v porotním řízeni porotě, avšak poslanecká sněmovna toto rozhodnutí svěřila soudnímu sboru. I tuto změnu nutno schváliti, neboť je v souhlase s rozdělením judicia v porotním řízení, kde porotcové rozhodují o vině a soudcové podle toho stanoví druh i délku trestu. Také uvedené rozhodnutí vyžaduje bystřejšího psychologického postřehu, jehož jsou spíše schopni odborní soudcové než laikové.

Konečně je nutno upozorniti na to, že osnova daný předmět propracovala do podrobností a že rozšířila svá ustanovení i na soudnictví vojenské, takže se jeví,jako ucelené zákonodárné dílo. Jedině toho třeba litovati, že nebyla věnována větší péče stylistické úpravě zákona a že zejména nebyly těžké, komplikované věty rozloženy v jednodušší a jasnější ustanovení. Protože však není proti osnově jiné námitky, navrhuje ústavně-právní výbor senátu, aby byla schválena ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou.

V Praze, dne 8. července 1931.

 Dr. Veselý v. r.
místopředseda.

Dr. Milota v. r.
zpravodaj.