Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 555.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

1. budiž uloženo vládě, aby bezodkladně zrušeny byly zákony čís. 169/1930 a 77/1927 a obnoveny byly zákony čís. 329 a 334 z r. 1921 s přiměřenou jich úpravou, tedy zejména rozumným limitem přirážek, vydatnými a pevnými státními příděly a odstoupením některých státních daní výlučně samosprávným svazkům,

2. buď vypracován definitivní zákon o finančním hospodaření samosprávných svazků a za tím účelem s největším urychlením ustavena komise v ministerstvu vnitra,

3. budiž ihned provedeno ustanovení § 20 zákona č. 70 z r. 1919,

4. budiž rozřešena otázka samosprávného úvěru konversí dluhů a poskytováním levných zápůjček,

5. buďtež správně rozděleny úkoly mezi stát a samosprávné korporace jakožto elementární předpoklad finančního vyrovnání mezi státem a samosprávnými svazky,

6. budiž učiněno opatření, vedoucí jednak ku zvýšení přirážkové základny a také k řádnému vybudování administrativy přímých daní, tvořících přirážkovou základnu,

7. budíž stanoveno zákonem, že pří každém ukládání nových úkolů samosprávě nutno jí současně poskytnouti nový a dostatečný příjmový zdroj podle zásady bez úhrady žádný nový výdaj.

Zákony č. 329 z r. 1921 a č. 334 z téhož roku otevřely svazkům samosprávným nové zdroje příjmů. Pohříchu od r. 1928 úprava samosprávných financí vystřídána byla úpravou novou, založenou na zákoně čís. 77 z r. 1927, který znamená zhoubný převrat v budování systému samosprávných financí. Zákon stanoví nejvýše přípustné sazby obecních, okresních i zemských přirážek k přímým daním, zrušil úplně obecní přirážky k účelům školním, zrušil příděly daně z obratu a daně přepychové, zrušil i příspěvek velkých podniků podle § 27 zákona č. 329 z r. 1921 a mimo to uložil obcím příspěvek do fondů podle § 108 zákona č. 76 z r. 1927, příspěvek 20 % na ošetřovací útraty za příslušníky v nemocnicích, v porodnicích a ústavech pro choromyslné. I jinak vzešly samosprávě nesmírné újmy finanční úžasným přímo odpisováním daní a vzrůstem nedoplatků do miliardových obnosů sahajících. Nejvyšší sazba obecních a okresních přirážek byla stanovena nízkým průměrem, jak se ukázalo, a vystupňovala vedle obmezení zadlužování přetížených obcí a okresů a odnětí příjmových zdrojů finanční krizí těchto svazků.

Novelizace zákona čís. 77 z r. 1927zákonem čís. 169 z r. 1930 neodčiňuje škody, které samosprávě vznikly, nýbrž dokonce poměry ještě více komplikuje, vyvolávajíc spory mezi nižšími a vyššími stolicemi samosprávnými. Úhradová situace obcí jest již téměř katastrofální, jsouc zaviněna šablonovitým limitem přirážek, zrušením přirážek školních, těch přirážek, jež českým obcím dalo Rakousko, aby jim ulevilo ve školských nákladech, odnětím státních přídělů, snížením daňové základny a v neposlední řadě desolátním stavem administrativy státní. Koncem roku 1929 činily nedoplatky přirážek 1.557 milionů Kč. Obce jsou dokonce nadřízenými úřady nuceny uzavírati k úhradě běžných vydání půjčky proti všem národohospodářským zásadám. Okresy i obce jsou v pravém slova smyslu na pokraji finanční katastrofy: zastavují veškerou práci, propouštějí dělnictvo, ba namnoze nemají peněz ani na výplatu mzdy a služného svým zaměstnancům. Není sporu o tom, že kritickými poměry v samosprávě se podstatně zhoršuje nezaměstnanost a není vyloučeno, že v příštím zimním období bída pracujícího lidu bude se ještě stupňovati, neboť obce nemohou ani hospodařiti, ani podnikati, ani investovati. Za takových poměrů samospráva pomáhati nemůže, neboť sama je v nouzi bídě největší. Vyrovnávací fondy úplně selhaly, hradíce požadavky obcí a okresů sotva jednou pětinou.

Samosprávě musí býti pomoženo a to nikoli prostředky malými a bezcennými, nýbrž prostředky velkými a mimořádnými. Poválečné poměry, neobyčejný vzrůst úkolů v samosprávě, v neposlední řadě u obcí vzrůst působnosti přenesené a rostoucí potřeby lidské společnosti, jakož i zejména soubor neblahých zákonů čís 76, 77, 125 a 169, znamenají pro samosprávu katastrofu. Jestliže stihne někoho taková pohroma, musí se mu pomoci, a tak nutno bezodkladně pomoci i samosprávě, aby ona mohla pomáhati tam, kde neposkytuje pomoci ani stát. Již v roce 1919 se vědělo, že finanční stav obcí je kritický a proto zákon č. 76 z r. 1919 ve svém § 20 dal zásadní slib, že vyšší samosprávné jednotky a stát převezmou určité obory působnosti obecní věcný náklad na školství obecné, policii bezpečnostní a polní, policii zdravotní a mravnostní, stavbu a udržování silnic, správu chudinskou a ústavy dobročinné. Ačkoliv se tak mělo státi do roka, nedošlo k žádnému takovému opatření s nepatrnou vyjímkou zestátnění městských lékařů a byl vydán zákon č. 77 z r. 1927, který samosprávné svazky přivedl do finanční krise. Dnes nemůže býti pochyby o tom, že při uzákonění tohoto zákona ve spojení se zákonem čís. 76 z r. 1927, který přinesl velkolepé úlevy jdoucí do sta milionů průmyslovým podnikům, nešlo o nic jiného než o to, aby všeobecné rovné volební právo do obcí a okresů i zemí stalo se prázdným pojmem tím, že lidové samosprávě odňaly se veškeré finanční prostředky. Musí proto nastati obrat ve směru námi navrhovaném.

V Praze, dne 14. července 1931.

Petřík, dr. Farkas, Johanis, Modráček, Pocisk, Časný, F. V. Krejčí.