Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 563.

563/1.

Ve dnech 1. – 6. července 1931 měl býti v Lanškrouně pořádán za účasti poslanců Krebse, Junga a senátora dr. Jessera instrukční kurs pro výchovu a vzdělání hackenkreuzlerských vojenských formací a to se všemi příslušnými vojenskýma polními potřebami, jejichž revoluční a protistátní charakter je všeobecně znám. Je příznačné, že v Německu je uniformování těchto sborů zakázáno, kdežto u nás se to dosud trpělo.

Náhodou se tamějšímu četnictvu podařilo odhaliti pravý účel těchto kursů, takže bylo jejich pořádání úředně zakázáno, bohužel na intervenci senátora dr. Jessera místo projektovaných kursů bylo povoleno pořádání schůze.

Tážeme se pana ministra vnitra:

Je ministerstvu vnitra známo, že v Lanškrouně měly býti tyto kursy vyloženě s tendencí velezrádnou, protistátní a vojensky odbojnou a to ve vojenských stejnokrojích pořádány?

A proč tato akce, ačkoliv byla delší dobu připravována a podobně i jiné akce stejného druhu, nebyla známa ministerstvu vnitra?

Existuje v ministerstvu vnitra vůbec nějaké zpravodajské oddělení, jež by se o podobné velezrádné akce staralo a příslušné úřady na ně upozorňovalo?

Tážeme se, co hodlá pan ministr vnitra v této věcí podniknouti, a žádáme o jasnou a přesnou odpověď, zdali podobné velezrádné akce budou napříště vůbec znemožněny?

V Praze dne 14. července 1931.

563/2 (překlad).

Ministerstvo národní obrany přeložilo dnem 1. ledna 1929 třicet aktivních důstojníků od ženijního sboru k pěchotě.

Byli to vesměs důstojníci ve stáří od 30 do 40 let, a to většinou v hodnosti kapitánů, kteří nabyli válečných zkušeností u své technické zbraně a většinou byli na místech velitelů rot. Jejich služební kvalifikace byla bez výjimky velmi dobrá, z valné části výtečná.

Tito tak mnohostranně osvědčení důstojníci byli náhle vytržení ze svého sboru na který si uvykli a přeloženi k jinému, jim dosud cizímu sboru. Jejich uvolněná místa u ženijního sboru byla obsazena mnohem mladšími důstojníky bez válečné zkušenosti, kdežto oni sami následkem svého přeložení k pěchotě byli degradováni na velitele čet.

Při parlamentní intervenci v této příčině r. 1929 u politického oddělení ministerstva národní obrany odpověděl tehdejší šéf tohoto oddělení, pan dr. Heller, po informaci u ženijního oddělení (pan generál Nosek), že přeložení důstojníci naleznou u pěchoty lepší postup, že všichni přijdou k technickým rotám a že tam naleznou samostatné pole působnosti.

Skutečnost však poučuje nás o pravém opaku: postup do hodnosti kapitána jest u pěchoty o 2 roky horší než u ženijního sboru: jen málokteří jednotlivci z přeložených důstojníků dostali se k technické rotě, většina jich koná subalterní službu u pěších polních rot.

U ženijního sboru naproti tomu je nápadný nedostatek kapitánů, takže jednotlivé roty jsou dokonce obsazeny mladými nadporučíky jakožto veliteli rot. Na místě starých zkušených technických důstojníků řídí nyní namnoze velmi nebezpečný výcvik ženijního sboru většinou mladí nezkušení důstojníci. Následek toho jest, že se množí případy neštěstí při technickém výcviku mužstva. Jako příklad uvedena budíž smrt utonutím nováčka 2. ženijního pluku, který dne 28. května 1931 utonul v řece Moravě u Kroměříže, čehož příčinou se uvádí úplná nezkušenost dohlížejícího orgánu.

Nehledě ke škodě, kterou armáda trpí tímto opatřením, je také psychologicky nejvýš nemoudré, tak veliký počet dobrých a osvědčených důstojníků roztrpčovati takovýmto pokořením.

Postiženým důstojníkům bylo dokonce výnosem z prosince 1928 zakázáno podávati také jen prosby nebo žádosti za zpětné přemístění.

Poukazujíce na všechny tyto uvedené okolnosti, táží se podepsaní pana ministra národní obrany:

1.) Ví pan ministr o tomto opatření a o jeho účincích na ženijní sbor?

2.) Je pan ministr ochoten zjednati nápravu a přeložené kdysi důstojníky, pokud ještě slouží u pěchoty aktivně, přeložiti zpět k ženijnímu sboru, kde by jejich schopností bylo plně využito, aby také rodiče, jejíchž synové nastoupili aktivní službu u ženijního sboru, měli záruku, že při nebezpečných cvičeních vedeni budou zkušenými a obezřetnými důstojníky?

3) Je pan ministr ochoten vzíti k zodpovědnosti viníka, který se tímto opatřením zjevně prohřešil proti zájmům armády?

V Praze, dne 14. července 1931.

Původní znění ad 563/ 2.

Das Ministerium für Nationalverteidigung versetzte mit 1. Jänner 1929 dreißig aktive Offiziere von der Genietruppe zur Infanterie.

Es waren dies durchwegs Offizier im Alter von 30 bis 40 Jahren und zwar zumeist in der Kapitänscharge, welche sich Kriegserfahrung bei ihrer technischen Waffe gesammelt hatten und zumeist auf Plätzen von Kompagniekommandanten waren. Ihre dienstliche Qualifikation war ohne Ausnahme eine sehr gute, zum Großteil eine vorzügliche.

Diese so vielseitig bewährten Offiziere wurden plötzlich aus ihrer angestammten Truppe herausgerissen und zu einer anderen, ihnen bisher fremden Truppe, versetzt. Ihre freigewordenen Plätze bei der Genietruppe wurden mit viel jüngeren Offizieren ohne Kriegserfahrung besetzt, während sie selbst zufolge ihrer Transferierung zur Infanterie zu Zugskommandanten degradiert wurden.

Bei einer diesbezüglichen perlamentarischen Intervention im Jahre 1929 bei der pol. Abteilung des MNO wurde vom damaligen Chef dieser Abteilung Herrn Dr. Heller nach dessen Information beim Ženijní oddělení (Herr Generál Nosek) geantwortet, daß die transferierten Offiziere bei der Infanterie ein besseres Avancement fänden, daß sie alle zu den technischen Kompagnien kämen und daß sie dort ein selbständiges Betätigungsfeld finden würden.

Die Tatsache lehrt aber das Gegenteil: Das Avancement in der Kapitänscharge ist bei der Infanterie um 2 Jahre schlechter als bei der Genietruppe: nur wenige einzelne der versetzten Offiziere kamen zur technischen Kompagnie, die Mehrzahl von ihnen macht Subalterndienst bei den Infanterie-Feldkompagnien.

Bei der Genietruppe hingegen besteht ein auffallender Mangel an Kapitäns, sodaß einzelne Kompagnien sogar mit jungen Oberleutnants als Kompagnie-Kommandanten besetzt sind. An Stelle der alten erprobten technischen Offiziere leiten jetzt die mitunter sehr gefahrvolle Ausbildung der Genietruppe größtenteils junge unerfahrene Offiziere. Die Folge davon ist die Vermehrung der Unglücksfälle bei der technischen Ausbildung der Mannschaft. Als Beispiel sei angeführt der Ertrinkungstod eines Rekruten des 2. Žen. pluk, welcher am 28. Mai 1931 in der March bei Kremsier ertrunken ist, was auf die völlige Unerfahrenheit des beaufsichtigen den Organes zurückgeführt wird.

Abgesehen von den Schaden, welchen die Armee durch diese Maßnahme erleidet, ist es auch psychologisch höchst unklug, eine so große Anzahl guter und erprobten Offiziere durch eine derartige Demütigung zu verbittern.

Den betroffenen Offizieren wurde es sogar durch einen Erlaß im Dezember 1928 verboten, auch nur eine Bitte oder Gesuch um Rücktransferierung einzubringen.

Mit Hinweis auf alle diese angeführten Umstände stellen die Unterzeichneten an den Herrn Minister für nationale Verteidigung die Anfrage:

1.) Weiß der Herr Minister von dieser Maßnahme und von deren Auswirkungen auf die Genietruppe?

2.) Ist der Herr Minister geneigt, Abhilfe zu schaffen und die ehedem transferierten Offiziere, soweit sie noch aktiv bei der Infanterie dienen, zur Genietruppe zurückzuversetzen, wo ihre Fähigkeiten voll ausgenützt wären, damit auch jene Eltern, deren Söhne zur Genietruppe zur aktiven Dienstleistung einrücken, die Gewähr haben, daß dieselben bei den gefährlichen Übungen von erprobten und umsichtigen Offizieren geführt werden?

3.) Ist der Herr Minister bereit, den Schuldtragenden, der sich durch diese Maßnahme offenkundig gegen die Interessen der Armee vergangen hat, zur Verantwortung zu ziehen?

Prag. am 14. Juli 1931.