Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.
III. volební období.
4. zasedání.
Tisk 579.
Odpovědi:
1. ministra vnitra na interpelaci sen. Jokla, Polacha a soudr. stran násilného jednání četnictva, staženého v Bruntále, proti stávkujícím textilním dělníkům (tisk 433/2).
2. ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. dra Hellera a soudr. stran censurního zákazu rozhlasové přednášky o pařížské komuně (tisk 433/3).
3. ministra vnitra na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran jednání četnictva v Bochově u Karlových Varů, obzvláště tamního vrchního strážmistra Schallera při smuteční slavnosti dne 4. března v Bochově (tisk 451/3).
579/1 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátorů H. Jakla, J. Polacha a soudruhů
stran násilného jednání četnictva, staženého v Bruntále, proti stávkujícím textilním dělníkům (tisk 433/2).
Pří stávce textilních dělníků v Bruntále, která začala dne 5. ledna 1931 a jíž se súčastnilo asi 1500 dělníků, docházelo k násilnostem proti pracujícím dělníkům. Tito byli na cestě do práce a z práce ohrožování a tělesně týráni a byla jim i v bytech vytloukána okna.
V důsledku těchto případů, o nichž bylo zavedeno úřední řízení, musela býti četnická stanice v Bruntále k zabezpečení veřejného pořádku a osobní ochrany pracujících dělníků zesílena, a to dne 20. ledna 1931 sedmi četníky a počátkem února dalšími čtyřiceti četníky.
Ježto nemělo město k disposici místností ke vhodnému ubytování četnictva, byla část jeho ubytována také v továrně Marburgově, což podle výsledku šetření nemělo vlivu na nestrannost a přísnou objektivnost četnictva.
Příhoda, o níž se páni interpelanti zmiňují, se udála podle úředního šetření takto:
Dne 17. března 1931 asi po 17. hod. vytáhli stávkující dělníci, shromáždění v dělnickém domě v Bruntále, na vyzvání stávkujícího tkalce fy Marburg a člena městského zastupitelstva, Josefa Gabriela, v hloučcích k továrně Marburg. Asi 40 osob zůstalo na mostě přes Schwarzbach, kdežto asi 100 osob blokovala silnici za mostem a menší hloučky dlely na tovární silnici.
V tu dobu končila práce v továrně Marburgově a výhrůžné výkřiky srocených stávkujících dělníků, jako >kommt nur, wir werden euch in die Mangel nehmen<, nepřipouštěly pochybnosti o tom, že se chystají k násilnostem proti dělníkům, kteří měli v tu dobu vycházeti z práce.
Proto vyšel velitel četnictva, umístěného v továrně, z továrny a vyzval srocené stávkující dělníky dvakráte bez úspěchu k rozchodu. Stávkující přešli sice s mostu na silnici, tam se však zastavili a z davu bylo slyšeti výkřiky: >Aushalten, kommt nur, feige Hunde< a pod. Velitel četnictva dal proto rozkaz, aby byla silnice uvolněna. Četnictvo postupovalo proti davu pomalým krokem ve dvou řadách, z nichž první byla vyzbrojena obušky, druhá měla pušku na bodák. Poněvadž dav setrval renitentně na místě, muselo četnictvo k jeho rozptýlení a k uvolnění cesty použiti obušků.
Obušků užilo 7 četníků proti účastníkům shluknutí, z nichž byl identifikován na místě jen jediný, dělník Heřman Englisch. Týž si počínal nejvýbojněji a křičel na stávkující, ukazuje na četnictvo: >Lauft nicht davon, die können nichtsmachen<. Velitel oddílu dal proto rozkaz k jeho zatčení.
Englisch se však vzpouzel a plival kolem sebe, takže strážmistr Josef Zapletal, který jej prohlásil zatčeným, musel proti němu užíti obušku. Englisch však prchl a vtlačil se do davu. Když se později snažila četnická hlídka zmocniti se ho u domu čp. 18 ve Schwarzbachgasse, uskočil do zahrádky, aby tudy znovu uprchl. Ježto mu v tom bylo četnictvem bráněno, stavěl se na odpor, který bylo nutno zlomiti opět užitím obušku. Englisch se zachytil, vzpíraje se četnictvu, plotu a způsobil si sám tyčkou oděrky na ruce.
Poněvadž nebylo lze jej dopraviti hned k okresnímu soudu, byl prozatím odveden do továrny Marburgovy, při čemž mu ani po cestě, ani v továrně nebylo žádným způsobem ublíženo a nebylo také proti němu znovu použito obušku. Rovněž nebylo zjištěno, že by byl vrážen mezi pracující dělníky a vystaven smíchu a insultům pracujících dělníků a továrníka Marburga.
K tomu jest uvésti, že svědkyně Alžběta Pompová, Gertruda Hauptfleischová a Marie Steinová prohlásily, že údaje v jejich protokole v interpelaci, pokud jde o tato obvinění četnictva, neodpovídají pravdě, a že protokol, sepsaný sekretářem Ullmannem podepsaly, aniž jej četly.
Svědek August Gross prohlásil při svém výslechu dne 9. května 1931, že věta v jeho protokole, uvedeném v interpelaci, >při této příležitosti roztrhli četnícijednomu dělníku rukáv u kabátu< neodpovídá pravdě, poněvadž viděl pouze, že košile dělníka byla roztržena. Rovněž neodpovídají skutečnosti slova >již dokrve zbit<, poněvadž viděl toliko, že Englisch krvácel na hřbetě levé ruky. Englisch sám potvrdil, že byl pouze veden četníky pod paží, poněvadž se vzpíral jíti. Při vzpouzení se četníkům natrhl si na rameně starou obnošenou košili. Šaty nebyly mu roztrhány.
Dav ustupoval před četnictvem po Schwarzbachgasse za stálých výkřiků >feigeHunde, ihr Gauner< a pod.
Pokud interpelace viní četnictvo ze ztýrání syna Augusty Steffanové, nezjistilo šetření vůbec skutkového podkladu pro toto obvinění, které nemá opory ani v protokole jmenované svědkyně, tvrdící jen, že jej jistý četník chtěl udeřiti obuškem. Výměna slov mezi četníkem a svědkyní v jejím protokole uvedená, nedala se prokázati.
Vrchní strážmistr Gotschlich s 10 četníky zatlačil při rozptylování hloučků dělníky do dělnického domu, ale když dal rozkaz k návratu na Schwarzbachgasse, vyhrnuli se dělníci opět z dělnického domu a počali na četnictvo provokativně pokřikovati. Když týž četník vyzval je k rozchodu, přiblížil se k němu dělník Rudolf Bauer s provokativním výrokem: >Ich kann stehen, wo ich will, das ist nichtalles, ihr werdet noch angespuckt vom uns<.
Byl prohlášen za zatčena a vyzván k udání jména. Chtěje se zatčení vyhnouti, vběhl Bauer do dělnického domu a běžel po schodech do prvního poschodí. Vrchní strážmistr Gotschlich se dvěma četníky jej pronásledoval a uchopil na schodech za pásek kabátu. Bauer se však vytrhl a skočil ještě po několika schodech, ale upadl a zranil se při tom lehce na čele. Byl dopraven k výslechu na strážnici městské policie.
Na žádost zástupců dělnictva Ullmanna a Fischera, aby zatčený Bauer byl propuštěn a dodán do nemocnice, odpověděl přítomný okresní četnický velitel, že rozhodne úřední lékař o tom, může-li být zatčený vzhledem k svému zranění dodán do vazby nebo ne.
Šetřením nebylo zjištěno, že by bylo četnictvo trpělo pracujícím dělníkům při jejich doprovodu spílání a provokace vůči stávkujícím.
Dělník Rudolf Pietsch nebyl v interpelaci uvedeného dne četnictvem z práce vůbec provázen; téhož dne byl společně s dělnicí Annou Raabovou za nákupem na Hlavním náměstí v Bruntále, kde byli napadeni stávkujícími dělníky, kteří je s výhrůžkami pronásledovali, na ně plivali a házeli po nich kamení. Na základě oznámení Rudolfa Pietsche učinilo četnictvo o tom udání okresnímu soudu v Bruntále.
Šetřením na železničním staničním úřadě nebyl zjištěn žádný konkrétní případ, že by dělnictvo v průvodu četnictva šlo do práce do závodu Macholdova přes železniční koleje.
Rovněž nebyl zjištěn žádný případ styků četnictva s pracujícími dělníky a dělnicemi za účelem zábavy a tance.
Užití obušků na rozkaz velitele soustředěného četnictva k rozehnání davu, chystajícího se k útoku na dělníky jdoucí z práce, i užití obušku proti zatčenému dělníku Englischovi k zlomení jeho odporu stalo se ve smyslu platných předpisů.
Obušků bylo použito jen v nejnutnějších případech a způsobem co nejmírnějším, čemuž nasvědčuje okolnost, že úřední lékař, který dne 20. března 1931 vyšetřil tkalce Josefa Riedla, o jehož poranění je v interpelaci uvedeno lékařské oznámení ze dne 17. března 1931, nezjistil na něm žádných známek po zranění.
Vzhledem k tomu, že četnictvo postupovalo v každém směru v rámci platných předpisů, nemám důvodu k nějakému opatření z podmětu interpelace.
V Praze, dne 10. července 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
Překlad ad 579/1.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Senataren H. Jokl, J. Polach und Genossen,
betreffend das gewalttätige Vorgehen der in Freudenthal zusammengezogenen Gendarmerie gegen die streikenden Textilarbeiter (Druck 433/2).
Anläßlich des Streiks der Textilarbeiter in Freudenthal, welcher am 5. Jänner 1931 begonnen hat und an welchem etwa 1.500 Arbeiter teilgenommen haben, kam es zu Gewalttätigkeiten gegen arbeitende Arbeiter. Diese wurden am Weg in die Arbeit und von der Arbeit bedroht und körperlich mißhandelt und wurden ihnen auch in den Wohnungen die Fenster eingeschlagen.
Infolge dieser Vorfälle, über welche das behördliche Verfahren eingeleitet wurde, mußte die Gendarmeriestation in Freudenthal behufs Sicherung der öffentlichen Ordnung und des persönlichen Schutzes der arbeitenden Arbeiter verstärkt werden, und zwar am 20. Jänner 1931 durch 7 Gendarmen und anfangs Feber durch weitere 40 Gendarmen.
Nachdem die Stadt keine Lokalitäten zur entsprechenden Unterbringung der Gendarmerie zur Verfügung hatte, wurde ein Teil derselben auch in der Fabrik Marburg untergebracht, was nach dem Ergebnisse der Untersuchung auf die Unparteilichkeit und strenge Objektivität der Gendarmerie keinen Einfluß hatte.
Der von den Herren Interpellanten erwähnte Vorfall spielte sich nach dem Ergebnisse der behördlichen Untersuchung in folgender Weise ab:
Am 17. März 1931 etwa nach 17 Uhr zogen die im Arbeiterheime in Freudenthal versammelten streikenden Arbeiter über Aufforderung des streikenden Webers der Firma Marburg und Mitgliedes der Stadtvertretung, Josef Gabriel, in kleinen Truppen zum Betrieb Marburg. Etwa 40 Personen blieben auf der Brücke über den Schwarzbach, während etwa 100 Personen die Straße hinter der Brücke blockierten und kleinere Truppen auf der Fabriksstraße verweilten.
Um diese Zeit endete die Arbeit im Betriebe Marburg und drohende Rufe der zusammengerotteten streikenden Arbeiter, als: >kommt nur, wir werden Euch in die Mangelnehmen<, ließen keinen Zweifel darüber aufkommen, daß sie sich zu Gewalttätigkeiten gegen Arbeiter vorbereiten, welche um diese Zeit aus der Arbeit kommen sollten.
Aus diesem Grunde kam der Kommandant der in der Fabrik untergebrachten Gendarmerie aus der Fabrik heraus und forderte die zusammengerotteten streikenden Arbeiter zweimal erfolglos zum Auseinandergehen auf. Die Streikenden gingen zwar von der Brücke auf die Straße, dort jedoch machten sie halt und aus der Menge wurden Rufe: >Aushalten, kommtnur, feige Hunde< und dgl. laut. Der Gendarmeriekommandant gab daher den Befehl, die Straße frei zu machen. Die Gendarmerie ging gegen die Menge langsamen Schritts in zwei Reihen vor, von welchen die erste mit Knüppeln bewaffnet war, die zweite Bajonett auf hatte. Nachdem die Menge in renitenter Weise an Ort und Stelle verharrte, mußte die Gendarmerie zum Auseinandertreiben derselben und zur Freimachung des Weges von den Knüppeln Gebrauch machen.
Von den Knüppeln machten 7 Gendarme gegen die Teilnehmer des Auflaufs Gebrauch, von welchen an Ort und Stelle nur ein einziger, der Arbeiter Hermann Englisch, identifiziert wurde. Dieser benahm sich am offensivsten und schrie auf die Streikenden, auf die Gendarmerie deutends >Lauft nicht davon, die können nichts machen<. Der Kommandant der Abteilung gab daher den Befehl zur Verhaftung desselben.
Englisch widersetzte sich jedoch und spuckte um sich herum, sodaß Wachtmeister Josef Zapletal, welcher ihn für verhaftet erklärte, gegen denselben den Knüppel anwenden mußte. Englisch fleh jedoch und drängte sich unter die Menge. Als sich später eine Geadarmeriepatrouille bemühte, sich desselben beim Hause N. C. 18 in der Schwarzbachgasse zu bemächtigen, sprang er in das Gärtchen, um durch dasselbe neuerlich zu entkommen. Da er dabei von der Gendarmerie bebindert wurde, setzte er Widerstand entgegen, welcher neuertich durch Anwendung des Knüppels gebrochen werden mußte. Englisch klammerte sich, der Gendarmerie Widerstand leistend, an den Zaun und verursachte sich selbst am Zaunpfahl Abschürfungen an der Hand.
Nachdem es nicht möglich war, denselben sogleich dem Bezirksgerichte einzuliefern, wurde er einstweilen in den Betrieb Marburg abgeführt, wobei ihm weder am Weg dahin, noch in der Fabrik in irgendwelcher Weise Leid angetan und auch gegen ihn vom Knüppel neuerlich kein Gebrauch gemacht wurde. Desgleichen wurde nicht sichergestellt, daß er unter die arbeitenden Arbeiter gestoßen und dem Gelächter und den Insulten der arbeitenden Arbeiter und des Fabrikanten Marburg ausgesetzt worden wäre.
Hiezu ist anzuführen, daß die Zeuginnen Elisabeth Pomp, Gertrude Hauptfleisch und Marie Stein erklärt haben, daß die Angaben in ihrem Protokolle in der Interpellation, sofern es sich um diese Beschuldigungen der Gendarmerie handelt, der Wahrheit nicht enfsprechen, und daß sie das vom Sekretär Ullmann aufgenommene Protokoll unterschrieben haben, ohne dasselbe zu lesen.
Der Zeuge August Gross erklärte bei seiner Einvernahme am 9. Mai 1931, daß der Satz in seinem, in der Interpellation angeführten Protokolle >bei dieser Gelegenheit wurdevon der Gendarmerie dem einen Arbeiter der Rock am Ärmel zerrissen< der Wahrheit nicht entspricht, weil er nur sah, daß das Hemd des Arbeiters zerrissen war. Desgleichen entsprechen die Worte >bereits blutig geschlagen< nicht den Tatsachen, weil er bloß sah, daß Englisch am linken Haudrücken blutete. Englisch bestätigte selbst, daß er von den Gendarmen nur unter den Armen geführt wurde, weil er sich weigerte, zu gehen. Beim Widerstande gegen die Gendarmen hat er sich ein altes abgetragenes Hemd am Arm angerissen. Die Kleider wurden ihm nicht zerrissen.
Die Menge wich vor der Gendarmerie durch die Schwarzbachgasse unter wiederholten Rufen >feige Hunde, ihr Gauner< u. dgl.
Soferne die Interpellation die Gendarmerie der Mißhandlung des Sohnes der Auguste Steffan beschuldigt, so haben die Erhebungen überhaupt keine tatsächliche Grundlage für diese Beschuldigung ergeben, welche auch im Protokolle der genannten Zeugin keinen Anhaltspunkt findet, nachdem dieselbe lediglich behauptet, es hätte ihn ein Gendarm mit dem Knüppel schlagen wollen. Der im Protokolle angeführte Wortwechsel zwischen dem Gendarmen und der Zeugin konnte nicht nachgewiesen werden.
Oberwachtmeister Gotschlich mit 10 Gendarmen verdrängte beim Auseinandertreiben der Trupps die Arbeiter in das Arbeiterheim, als er jedoch den Befehl zur Rückkehr in die Schwarzbachgasse gab, strömten die Arbeiter wieder aus dem Arbeiterheim heraus und begannen mit provokativen Zurufen auf die Gendarmerie. Als sie von demselben Gendarmen zum Ausseinandergehen aufgefordert wurden, näherte sich ihm der Arbeiter Rudolf Bauer mit dem provokativen Satze: >Ich kann stehen, wo ich will, daß ist nicht alles, ihr werdet nochangespuckt von uns<.
Er wurde für verhaftet erklärt und zur Angabe seines Namens ausgefordert. In der Absicht, der Verhaftung zu entgehen, lief Bauer in das Arbeiterheim und auf den Stiegen in den ersten Stock. Oberwachtmeister Gotschlich verfolgte ihm mit 2 Gendarmen und erfaßte ihn auf der Stiege beim Rockgürtel. Bauer entriß sich jedoch und sprang noch einige Stufen weiter, fiel aber und verletzte sich dabei leicht an der Stirn. Er wurde behufs Einvernahme zur Wachstube der Stadtpolizei gebracht.
Auf das Ansuchen der Arbeitervertreter Ullmann und Fischer, den verhafteten Bauer zu entlassen und ins Krankenhaus einzuliefern, antwortete der anwesende Bezirksgendarmeriekommandant, daß der Amtsarzt darüber entscheiden wird, ob der Verhaftete mit Rücksicht auf seine Verletzung in Haft eingeliefert werden kann oder nicht.
Durch die gepflogenen Erhebungen wurde nicht sichergestellt, daß die Gendarmerie den arbeitenden Arbeitern bei ihrer Begleitung Beschimpfungen und Pnovokationen der Streikenden geduldet hätte.
Der Arbeiter Rudolf Pietsch wurde an dem in der Interpellation angeführten Tage von der Gendarmerie aus der Arbeit überhaupt nicht begleitet; an diesem Tage war er mit der Arbeiterin Anna Raab zum Einkauf am Hauptplatz in Freudenthal, wo sie von strekenden Arbeitern angefallen wurden, welche sie unter Drohungen verfolgten, sie bespuckten und mit Steinen bewarfen. Auf Grund einer Meldung Rudolf Pietschs erstattete die Gendarmerie hievon die Anzeige an das Bezirksgericht in Freudenthal.
Auf Grund der beim Bahnstationsamte in Freudenthal gepflogenen Erhebungen wurde kein konkreter Fall sichergestellt, daß die Arbeiterschaft in Begleitung der Gendarmerie über das Bahngeleise zur Arbeit im Betriebe Mächold gegangen wäre.
Desgleichen wurde kein Fall des Verkehres der Gendarmerie mit den arbeitenden Arbeitern und Arbeiterinnen zum Zwecke der Unterhaltung und des Tanzens sichergestellt.
Die Anwendung der Knüppel auf Befehl des Kommandanten der konzentrierten Gendarmerie zum Auseinandertreiben der Menge, welche sich zum Angriff gegen die aus der Arbeit kommenden Arbeiter rüstete, sowie die Anwendung des Knüppels gegen den verhafteten Arbeiter Englisch behufs Überwindung seines Widerstandes erfolgte im Sinne der geltenden Vorschriften.
Von den Knüppeln wurde nur in den allernotwendigsten Fällen und in möglichst gemäßigter Weise Gebrauch gemacht, was der Umstand beweist, daß der Amtsarzt, welcher am 20. März 1931 den Weber Josef Riedel, über dessen Verletzung in der Interpellation die ärztliche Anzeige vom 17. März 1931 angeführt erscheint, untersuchte, an demselben keinerlei Merkmale einer Verletzung sichergestellt hat.
Mit Rücksicht darauf, daß die Gendarmerie in jeder Richtung im Rahmen der geltenden Vorschriften vorgegangen ist, finde ich aus Anlaß der Interpellation keinen Grund zu irgendeiner Verfügung.
Prag, am 10. Juli 1931.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
579/2 (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci senátora dra Hellera a soudruhů
stran censurního zákazu rozhlasové přednášky o pařížské komuně (tisk 433/3).
Přednáška senátora prof. Polacha o pařížské komuně nebyla redakcí rozhlasové společnosti Radiojournal schválena, proto, že v této přednášce hovořil její autor o událostech z doby pařížské komuny tak, že to mohlo v posluchačstvu vyvolati nesprávný dojem, že se vysílá rozhlasem přednáška, namířená proti určité společenské třídě.
Přednáška prof. Dra Blocha o abstinenci pronesená 2. července 1930 v brněnském rozhlase byla již svého času předmětem interpelace senátora Dra Holitschera. V odpovědi na onu interpelaci bylo poukázáno, že rozhlasová společnost Radiojournal zařazovala a zařazuje do mluvených programů rozhlasu také přednášky proti alkoholismu, t. j. nemírnému požívání lihových nápojů a nezařazuje toliko přednášky, jako byla škrtnutá partie přednášky Dra Blocha, mluvící pro naprostý zákaz těchto nápojů. Proti takovým přednáškám brání se totiž nejen pivovarský průmysl a jeho zaměstnanectvo, ale i příslušnici hostinských živností.
Pokud se týká domnělého znemožnění rozhlasové přednášky redaktora L. Goldschmidta o nezaměstnanosti jde o nedopatření při korektuře tištěných programů rozhlasové společnosti Radiojournal, kdy omylem byla přednáška tato z programu vyřazena a nahrazena přednáškou jinou. Tato záměna byla p. L. Goldschmidtovi společností Radiojournal ihned vysvětlena a omluvena a p. L. Goldschmidtovi byla poskytnuta náhradní doba, kdy svou přednášku do rozhlasu skutečně proslovil. Nebyla tedy jeho přednáška znemožněna, nýbrž jen odložena na jiný den.
K otázce t. zv. rozhlasové censory prováděné společností Radiojournalu, sděluji:
V poslední době vyskytly se několikrát stížnosti na postup t. zv. rozhlasové censury. Nutno si však uvědomiti, že tu vlastně nejde o censoru ve smyslu úředním, totiž o censoru, kterou vykonávají a jsou oprávněny vykonávati kompetentní úřady, nýbrž o vykonávání redakčního práva, které přísluší každé rozhlasové společnosti stejně jako každé novinové nebo časopisecké redakci. Ve smlouvách, které společnost dává podepisovati všemi přednášejícími, je uvedeno výslovně, že přednášeč podrobí se všem předpisům a směrnicím rozhlasové společnosti a že se zavazuje čísti do rozhlasu jen text společností schválený. Radiojournal je tedy oprávněn prováděti všechny nutné úpravy přednáškových textů a má také právo přednášku bez udání důvodů vrátiti, na př. pro její obsahovou bezcennost nebo chatrnou slovesnou formu. Rozhlasová společnost všechny přednášky honoruje a má proto právo vybírati si přednášky právě tak, jako si redakce časopisů vybírají články, za které zapravují honorář. Projeví-li přednášeč svým podpisem souhlas se smluvními podmínkami uvedenými v příslušném formuláři, nemá právo si stěžovati, jestliže společnost těchto smluvních výhrad skutečně použije.
V Praze, dne 10. července 1931.
Ministr pošt a telegrafů:
Dr Franke v. r.
Překlad ad 579/2.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Senators Dr. Heller und Genossen
betreffend das Zensurverbot eines Radiovortrags über die pariser Kommune (Druck 433/3).
Der Vortrag des Senators Prof. Polach über die pariser Kommune wurde von der Redaktion der Rundfunkgesellschaft Radiojournal aus dem Grunde nicht genehmigt, weil der Autor derselben in diesem Vortrage über die Vorgänge aus der Zeit der pariser Kommune in einer solchen Weise sprach, daß es in der Hörerschaft den unrichtigen Eindruck erwecken konnte daß im Rundfunk ein gegen eine bestimmte Gesellschaftsklasse gerichteter Vortrag gesendet wird.
Der im Brünner Rundfunk am 2. Juli 1930 gebrachte Vortrag des Prof. Dr. Bloch über die Abstinenz war schon seinerzeit Gegenstand einer Interpellation des Senators Dr. Holitscher. In der Antwort auf diese Interpellation wurde darauf hingewiesen, daß die Rundfunkgesellschaft Radiojournal in die gesprochenen Programme des Rundfunks auch Vorträge gegen den Alkoholismus, d. i. den unmäßigen Genuß alkoholischer Getränke eingegereiht hat und einreiht, und nur solche Vorträge nicht einreiht, wie es die gestrichene Partie des Vortrages Dr. Bloch's war, welche für das absolute Verbot dieser Getränke spricht. Gegen derartige Vorträge wehrt eich nicht nur die Brauereiindustrie und deren Angestellte, sondern auch die Angehörigen der Gastgewerbe.
Was die vermeintliche Vereitelung eines Radiovortrages des Redakteurs L. Goldschmidt über die Arbeitslosigkeit betrifft, handelt es sich um ein Versehen bei der Korrektur der gedruckten Programme der Rundfunkgesellschaft Radiojournal, wo dieser Vortrag irrtümlicher Weise aus dem Programme ausgereiht und durch einen anderen Vortrag ertetzt wurde. Diese Verwechselung wurde Herrn L. Goldschmidt durch die Gesellschaft Radiojournal sofort aufgeklärt und entsehuldigt, und wurde Herrn L. Goldschmidt zum Ersatz ein Zeitpunkt gewährt, an dem er seinen Vortrag im Rundfunk tatsächlich gebracht hat. Es wurde somit sein Vortrag nicht unmöglich gemacht, sondern lediglich auf einen anderen Tag verlegt.
Zur Fräge der von der Gesellschaft Radiojournal geübten sogenannten Radiozensur teile ich folgendes mit:
In der letzten Zeit wurden einigemal Beschwerden gegen den Vorgang der sogenannten Radiozensur laut. Es erscheint jedoch notwendig, sich zu vergegenwärtigen, daß es sich hier eigentlich um keine Zensur im behördlichen Sinne, nämlich um eine Zensur, welche die kompetenten Behörden ausüben und auszuüben berechtigt sind, sondern um die Ausübung des Redaktionsrechtes handelt, welches jeder Rundfunkgesellschaft desgleichen wie jeder Redaktion einer Zeitung oder einer Zeitschrift zusteht. In den Verträgen, welche die Gesellschaft von allen Vortragenden unberfertigen läßt, erscheint ausdrücklich angeführt, daß sich der Vortragende allen Vorschriften und Richtlinien der Rundfunkgesellschaft fügen wird und daß er sich verpflichtet, in den Rundfunk nur den von der Gesellschaft genehmigten Text zu lesen. Das Radiojournal ist somit berechtigt, alle erforderlichen Korrekturen an den Vortragstexten vorzunehmen und ist auch berechtigt, den Vortrag ohne Angabe der Gründe, z. B. wegen des wertlosen Inhaltes oder wegen mangelhafter sülistischer Form desselben rückzuztellen. Die Rundfunkgesellschaft honoriert alle Vorträge und hat daher das Recht, die Vorträge ebenso zu wählen, wie die Zeitungsredaktionen Artikel wählen, für welche sie ein Honorar entrichtea. Hat der Vortragende durch seine Unterschrift sein Einverständnis mit den im bezüglichen Formulare angeführten Vertragsbedingungen erklärt, so ist er zu keinerlei Beschwerden berechtigt, falls die Gesellschaft diese vertragsmäßigen Vorbehalte tatsächlich in Anwehdung bringt.
Prag, am 10. Juli 1931.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen:
Dr. Franke m. p.
579/3 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci senátora Teschnera a soudruhů
stran jednání četnictva v Bochově u Karlových Varů, obzvláště tamního vrchního strážmistra Schallera při smuteční slavnosti dne 4. března v Bochově (tisk 451/3).
Členové spolku >Volkssport< podali již dne 25. března 1931 na vrchního strážmistra Schallera stížnost zemskému četnickému velitelství v Praze pro ztýrání v interpelaci uvedených mladíků. Zemské četnické velitelství nařídilo již z tohoto podnětu, aby na vrchního strážmistra Schallera bylo učiněno trestní oznámení, což se také stalo. Ježto nelze trestnímu řízení předbíhati, bude po jeho skončení podle výsledku a podle obsahu trestních spisů učiněno příslušné opatření.
V Praze, dne 20. srpna 1931.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
Překlad ad 579/3.
Antwort
des Ministers des Innern
auf die Interpellation des Senators Teschner und Genossen,
in Angelegenheit des Verhaltens der Gendarmerie in Buchau bei Karlsbad, insbesondere des dortigen Oberwachtmeisters Schaller anläßlich der Totengedenkfeier am 4. März 1931 in Buchau (Druck 451/3).
Die Mitglieder des Vereines >Volkssport< haben bereits am 25. März 1931 gegen den Oberwachtmeister Schaller beim Landesgendarmeriekommando in Prag eine Beschwerde wegen Mißhandlung der in der Interpellation angeführten jungen Leute eingebracht. Das Landesgendarmeriekommando ordnete schon aus diesem Anlasse die Erstattung einer Strafanzeige gegen Oberwachtmeister Schaller an, was auch geschah. Nachdem es untunlich erscheint, dem Strafverfahren vorzugreifen, wird nach Beendigung desselben je nach dem Ergebnisse und nach dem Inhalte der Strafakten die entsprechende Verfügung getroffen werden.
Prag, am 20. August 1931.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.