Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 587.

Když dne 20. července 1931 zahájilo několik dělníků práci na regulaci potoka v Chustu, mezi nimi i zedníci, kteří ve stávce nebyli, přitáhl k místu práce dav stávkujících, podle trestních spisů 150 až 200 osob, vedený senátorem Ivanem Lokotou, aby jim v práci zabránil. Ježto veřejná správa byla o tomto záměru včas informována, vyslala na dotyčné místo pětičlennou policejní asistenci pod velením pol. insp. Koláře, jenž přicházejícího senátora Lokotu, postoupiv mu v ústrety, vyzval, aby se stávkujícími dělníky nepodnikal žádných násilnosti vůči pracujícím. Senátor Lokota na jeho výzvu nedbal a maje kámen v ruce, dostal se do ostrého sporu s polírem Kovalským, a když pol. insp. Kolář znovu vyzýval, aby bylo upuštěno od násilností, počali stávkující na vyzvání Lokotovo: >Hurá na ně, hurá na robotníky i policii!< zasypávati jak policejní asistenci, tak i do práce nastoupivší dělníky spoustou kamení. Policejní asistence, s dělníky práci zahájivšími, ustupovala do Krivé ulice, a když byla ohrožována na životech a když přes další výzvy k upuštění od násilností, nejen někteří policisté, ale i s nimi ustupující dělníci byli kamením zraněni, jeden životu nebezpečně, neboť mu bylo vyraženo oko, dal její velitel rozkaz k jednotlivému upotřebeni střelné zbraně ve smyslu služební instrukce, při čemž byl jeden stávkující zraněn lehce a jeden těžce. Pak se teprve útočící zástup rozešel, senátor Ivan Lokota byl krátce na to zatčen a uvalena na něho soudní vazba. Krajský soud v Chustu pak na návrh vrch. stát. zastupitelství v Košicích požádal předsednictvo senátu za vydání senátora Ivana Lakoty k trestnímu stíhání.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát vyhověl žádosti krajského soudu v Chustu ze dne 22. července 1931, č. j. Nt V 21/31, a dal souhlas k trestnímu stíhání senátora Ivana Lokoty pro zločin podle § 4, odst. I., § 6, odst. I. zák. čl. XL/19141 a pro zločin podle § 176 tr. z.

Veřejný klid a pořádek vyžaduje toho vždy, zvláště pak v dnešní době, aby nebylo podněcováním proti ozbrojené moci, jakožto orgánu veřejné bezpečnosti jí bráněno a překáženo ve výkonu jejího povolání, které se děje po právu a zákonu, nebo aby dokonce na ni byl při výkonu služby podniknut útok a použito jakéhokoli násilí. Rovněž musí vždy a všemi zákonitými prostředky býti bráněno násilí proti osobám soukromým, hlavně na místech otevřených. Takové skutky, jež zjevně porušují tyto právní principy, nelze uvésti v soulad s právy a povinnostmi zákonodárce, neboť by to znamenalo porušení právního řádu a osobní bezpečnosti nejen těch, kdož povoláni jsou k jejich hájení, ale též by těžce byla ohrožena bezpečnost osob soukromých a tak otevřena cesta skutečné anarchii.

V Praze, dne 30. září 1931.

Šelmec v. r.,
předseda.

Ing. Havlín v. r.,
zpravodaj.