Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.

Tisk 592.

Odpovědi:

1. vlády na interpelaci sen. Köhlera a soudr. stran přijímání ženských pracovních sil u čsl. tabákové režie (tisk 403/5).

2. ministra vnitra na interpelací sen. Nedvěda, Hakena a soudr. v záležitosti obecních voleb v Gajdlu na Slovensku dne 28. října 1930 (tisk 452/2).

3. ministra národní obrany na interpelaci sen. Kindla, Mikulíčka a soudr. o nepřiznání důchodu předků otci po zabitém vojínu Josefu Kotroušovi (tisk 479/1).

4. ministra národní obrany na interpelaci sen. Spiese, Stöhra a soudr. stran neodůvodněného přemísťování ženijních důstojníků k pěchotě (tisk 563/2).

592/1 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci senátora F. Köhlera a soudr.

stran přijímání ženských pracovních sil u čsl. tabákové režie (tisk 403/5).

Při posledním doplňování stavu ženského dělnictva v továrnách na tabák bylo přijato celkem 400 nových dělnic, z toho 92 dělnice národnosti německé.

Tento počet jest přesně 23 % z celkového počtu obsazovaných míst a odpovídá poměru počtu německého obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva ve státě podle posledního sčítání lidu.

Největší počet nově přijatých dělnic německé národnosti připadal na okresy s nejvyšším procentem obyvatelstva německé národnosti.

Okolnost, že továrny na tabák byly vybudovány v území nouzovém, nemůže samo o sobě býti důvodem pro přijímání většího počtu dělnictva německé národnosti, poněvadž hospodářská krise doléhá dnes všude a jest jí postiženo také obyvatelstvo české národnosti v místech s většinou obyvatelstva německé národnosti.

Proti přijímání většího počtu uchazečů národnosti německé mluví i národnostní poměr dělnictva v továrnách na tabák, který podle stavu k 1. lednu t. r. zaznamenával 35,6 % zaměstnanců německé národnosti v čsl. továrnách na tabák, tedy mnohem více než by odpovídalo poměru počtu německého obyvatelstva k celkovému počtu obyvatelstva ve státě.

Za tohoto stavu věci není důvodu, aby počet dělnictva německé národnosti byl dále zvyšován.

V Praze, dne 8. září 1931.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr financí:
Dr. Trapl v. r.

 

Překlad ad 592/1.

Antwort

der Regierung

auf die Interpellation des Senatnrs

F. Köhler und Genossen

in Angelegenheit der Aufnahme weiblicher Arbeitskräfte bei der čsl. Tabakregie (Druck 403/5).

Anläßlich der letzten Ergänzung des Standes der weiblichen Arbeiterschaft in den Tabakfabriken wurden im ganzen 400 neue Arbeiterinnen, hievon 92 Arbeiterinnen deutseher Nationalität, aufgeno.mmen.

Diese Anzahl beträgt genau 23 % der Gesamtzahl der zur Besetzung gelangenden Stellen und entspricht dem Verhältnisse der Zahl der deutschen Bevölkerung zur Gesamtzahl der Bevölkerung im Staate nach der letzten Volkszählung.

Die größte Anzahl ,der neu aufgenommenen Arbeiterinnen deutscher Nationalität entfiel auf Bezirke mit dem höchsten Perzentsatze der Bevölkerung deutscher Nationalität.

Der Umstand, daß die Tabakfabrilcen im Notstandsgebiete errichtet wurden, kann an und für sich keinen Grund für die Aufnahme einer grösseren Anzahl Ärbeiterschaft deutscher Nationalität bilden, nachdem die wirtschaftliche Krise sich heutzutage überall fühlbar macht pnd von derselben auch die Bevölkerung böhmischer Nationalität in Orten mit einer Mehrheit der Bevölkerung deutscher Nationalität betroffen erscheint.

Gegen die Aufnahme einer größeren Anzal von Bewerbern deutscher Nationalität spricht auch das Nationalitätsverhältnis der Arbeiterschaft in den Tabakfabriken, welches nach dem Stande vom 1. Jänner 1. J. 35,6 % Angestellte deutscher Nationalität in den csl. Tabakfabriken, somit viel mehr verzeichnete, als es dem Verhältnisse der Anzahl der deutschen Bevölkerung zur Gesemtzahl der Bevölkerung im Staate entsprechen würde.

Bei dieser Sachlage liegt keine Veranlassung vor, die Anzahl der Arbeiterschaft deutscher Nationalität weiter zu erhöhen.

Prag, am 8. September 1931.

Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.

Der Finanaminister:
Dr. Trapl m. p.

592/2.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci senátorů Nedvěda, Hakena

a soudr.

v záležitosti obecních voleb v Gajdlu na Slovensku. dne 28. října 1930 (tisk 452/2).

Volba starosty, náměstků a obecní rady obce Gajdlu byla provedena dne 22. června 1931 a stala se pravoplatnou.

K provedení jejímu nemohl okresní úřad dříve přikročiti, neboť dne 30. března b. r. byla mu Otto Minichem a druhy podána žádost, aby byl přiznán odkladný účinek stížnosti, kterou podal k nejvyššímu správnímu soudu do rozhodnutí zemského úřadu v Bratislavě ze dne 6. března 1931, č. 37,242. O žádosti té bylo rozhodnuto zamítavě zemským úřadem výměrem ze dne 6. června 1931, č. 82.310.

Vzhledem k tomuto skutkovému stavu nemám důvodu činiti opatření, žádané interpelací.

V Praze dne 23. září 1931.

Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.

 

592/3.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci senátorů Kindla, Mikulíčka

a soudruhů

o nepřiznání důchodu předků otci po zabitém vojínu Josefu Kotroušovi (tisk 479/1).

Dne 20. června 1930 zúčastnil se svobodník Josef Kotrouš vojenského cvičení ve vrhání ostrých ručních granátů vz. Janeček?18 na vojenském cvičišti u Bratislavi. Po vrhu čtvrtého granátu, který explodoval asi ve vzdálenosti 30 m, byl zasažen střepinou, která onu přeťala hlavní aortu pod levou kliční kostí a způsobila jeho smrt vykrvácením.

Vyšetřováním příčiny tohoto politování hodného neštěstí, jež jsem.ihned nařídil, bylo zjištěno toto:

Mužstvo bylo před započetím cvičení znovu náležitě poučeno a instruováno v mateřské řeči, jak si má při vrhání granátů počínati a zejména, jak se musí po každém vrhu granátu v zákopech chrániti. Mimo to byl každý jednotlivý vojíni poučován individuelně před každým vrhem. Tehdejší instruktor ? štábní kapitán, který osobně cvičení řídil, platí za velmi svědomitého a přesného důstojníka, který podobná cvičení řídil již několik roků bez závady. Cvičiště samo co do rozměrů, spojovacích zákopů a ochranných zařízení odpovídá přesně ustanovením příslušné-ho služebního Předpisu.

Co se vlastní Příčiny neštěstí týče: bylo zjištěno, že granát explodoval normálně po dopadu na zem ve vzdálenosti asi 30 metrů od vrhajícího. Nešlo tedy o předčasno explosi vzdušnou, jak se mylně domnívá interpelace, ježto předčasná vzdušná explose u tohoto druhu granátu vzhledem k jeho konstrukci není vůbec možná.

Jelikož jest zjištěno, že funkce vrženého granátu byla úplně normální a že byla provedena všechna předepsaná bezpečnostní opatření při vrhu ostrých ručních granátů a přece byl vrhající vojín zabit, nutno míti za to, že svobodník Josef Kotrouš nebyl v okamžiku explose granátu dostatečně skryt. Střepina, která jej smrtelně zranila, musela tudíž přijíti velkou rychlostí a přímo z centra explose do jeho nechráněných prsou.

Zranění střepinou odraženou od kamene není pravděpodobné, poněvadž v tom případě střepina dostane nový směr letu vzhůru nebo na stranu a nikoli dolů do zákopů. Kromě toho střepina již jednou odražená neměla by smrtící účinek. Ježto takto odražená střepina letí do zákopu pod velkým úhlem a vykonala již větší část své dráhy, padá do zákopu téměř jen vlastní vahou při poměrně nepatrné rychlosti. Taková střepina není již nebezpečná a dopadla by na záda kryjícího se vrhače. Nemohla by nikdy zraniti jeho prsa, která má chráněna přední stěnou zákopu.

Podle uvedeného výsledku šetření nutno tedy s největší pravděpodobností míti za to, že svobodník Josef Kotrouš zavinil si smrt sám, jelikož přes dané poučení se předepsaným způsobem nechránil.

Pokud se týče nároku rodičů zemřelého na důchod předků, přísluší podle zákona čís. 41/1922 Sb. z. a n. péče o pozůstalé po vojínech zemřelých po 28. únoru 1921 v činné službě vojenské do kompetence ministerstva sociální péče a úřadů jemu podřízených.

Podle sdělení ministerstva sociální péče nebylo o příslušné žádostí otce zemřelého vojína dosud rozhodnuto s konečnou platností, nýbrž na základě jeho odvolání bude o věci znovu.jednati zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Praze.

Nehledíc k tomu Povolilo ministerstvo národní obrany otci zemřelého vojína přihlížejíc k mimořádnosti případu a k okolností, že smrt nastala ve výkonu vojenské služby, jednorázovou podporu v částce 2.000.? Kč.

V Praze dne 4. září 1931.

Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.

592/4 (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci senátorů Spiese, Stöhra a soudruhů

stran neodůvodněného přemísťováni ženijních důstojníků k pěchotě (tisk 563/2).

Schválením systemisace služebních míst a porovnáním skutečného počtu důstojníků s počtem systemisovaným v roce 1928 vznikl u některých zbraní Přebytek důstojníků nad systemisovaný počet. Při tom celkový systemisovaný počet překročen nebyl.

V konkrétním případě byla situace taková, že podle stavu k 1. říjnu 1928 byl u ženijního vojska přebytek 41 důstojníků skutečného počtu nad počet systemisovaný. Tento přebytek šel na vrub některých jiných stavovských skupin" kde byl nedostatek důstojnictva. Při tom však neodpovídal organisačním potřebám ženijního vojska, zabraňoval již po dva roky doplňování sboru ženijních důstojníků dorostem z vojenské akademie a znemožňoval skoro jakékoli povyšování důstojníků ženistů, a to již v středních hodnostech, kapitánem počínaje. Tyto skutečnosti měly nežádoucí a nepříznivé důsledky jak pro vojsko, tak i pro postižené příslušníky stavovské skupiny důstojníků ženijního vojska.

Aby k těmto důsledkům nedocházelo, ministerstvo národní obrany za použití § 8 zákona čís. 286/1924 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě přeložilo 30 důstojníků ženijního vojska do stavovské skupiny důstojníků pěšího vojska. Přeložení do pěchoty bylo zvoleno pro značnou příbuznost služby obou zbraní a to tím spíše, že pěchota mohla důstojníků přišlých od ženijního vojska použíti pro výcvik svých technických not, a že naopak pro přeložení k pěchotě byli vybráni z velké části bývalí důstojníci pěchoty.

Přeložení důstojnicí hmotně nebyli poškozeni, neboť zůstali příslušníky dosavadní kategorie důstojníků absolventů vojenské akademie. Naopak co do povyšovacích možností jejich situace se zlepšila, protože byli přeloženi ze skupiny, v níž pro přebytek počtu a ,zejména vyšších hodností bylo by jakékoli povýšení po řadu let nemožné, do skupiny, v níž má povyšování normální průběh odpovídající alespoň přirozenému odlivu. Že tomu tak skutečně jest, svědčí okolnost, že z důstojníků takto přeložených a zařazených k pěchotě, byla nyní jíž polovina povýšena. I tento osobní prospěch důstojníků ministerstvo národní obrany zamýšlelo, ač ovšem hlavním motivem přeložení byl zájem a potřeba služby.

Co se týče tvrzení interpelace, že postup do hodnosti kapitána jest u pěchoty o 2 roky horší, než u ženijního sboru, je třeba konstatovati, že již od roku 1929 povyšování důstojníků do hodnosti nadporučíka a kapitána provádí se u všech kategorií zbraní pravidelně podle pořadí, a to tak, že rozsah povýšení jest určován pořadním dnem společným pro všechny zbraně a že ve skutečnosti povýšeni jsou najednou vždy příslušníci téhož ročníku vojenské akademie, ať již jsou důstojníky pěchoty, či ženijního vojska nebo jiných skupin.

Pokud interpelace se dotýká výcvikových poměrů u ženijního vojska, nebyl přeložením uvedených důstojníků výcvik nijak dotčen. Podle předložených zpráv není v tomto směru žádných stížností ani na provádění výcviku ani na nedostatek zkušených důstojníků.

Pro zpětné přeložení oněch ,důstojníků k ženijnímu vojsku není služebních důvodů a ani možnosti, neboť systemisovaný počet důstojníků ženijního vojska je plně dosažen.

Jelikož přeložení 30 důstojníků od ženijního vojska k pěchotě odpovídá zákonným ustanovením a stalo se ku prospěchu armády i důstojnictva, není důvodu, aby byla učiněna opatření interpelací požadovaná.

V Praze, dne 21. září 1931.

Ministr národní obrany:
Dr. Viškovský v. r.

Překlad ad 592/4.

Antwort

des Ministers für nationale Verteidigung auf die Interpellation der Senatoren Spies, Stöhr und Genossen wegen unbegründeter Versetzung von Genie-Offizieren zur Infanterie (Druck 563/2).

Durch die Genehmngung der Systemisierung der Dienststellen und Vergleichung der tatsächlichen Anzahl der Offiziere mit der systemisiertenAnzahl im Jahre 1928 entstand bei einigen Waffengattungen ein überschuß von Offizieren über die systemisierte Anzahl. Hiebei wurde die systemisierte Gesamtzahl nicht überschritten.

Im konkreten Falle war die Situation eine derartige, daß nach dem Stande vom 1. Oktober 1928 bei der Genietruppe ein Überschuß von 41 Offizieren der tatsächlichen Anzahl über die systemisierte Zahl bestand. Dieser Überschuß ging auf Kosten einiger anderer Standes:gruppen, wo Mangel an Offizieren bestand. Hiebei entsprach er jedoch nicht den Bedürfnissen der Organisation der Genietruppe, ibehinderte bereits durch zwei Jashre die Ergänzung des Genieoffizierskorps durch den Nachwuchs aus der Militärakademie und macht'e nahezu jedwede Beförderung der Genieoffiziere unmöglich, und zwar schon in den mittleren, Chargen, vom Kapitän angefangen. Diese Tatsachen hatten ungewünschte und ungünstige Konsequenzen sowdhl für das Militär als auch fü.r die betroffenen Angehörigen der Standesgruppe der Genieoffiziere zur Folge.

Um diesen Konsequetizen vorzubeugen, hat das Ministerium für nationale Verteidigung in Anwendung des § 8 des Gesetzes Nr. 286/1924 S. d. G. u. V. über Sparmaßnahmen in der öffentlichen Verwaltung 30 Offiz,iere der Genietruppe in die Standeegruppe der Infanterieoffiziere versetzt. Die Versetzung zur Infanterie wurde wegen bedeutender Verwandtschaft des Dienstes beider Waffengattungen gewählt, und dies umso eher, als die Infanterie die von der Genietruppe gekommenen Offiziere für die Avsbildung ihrer technischen Kompagnien verwenden konnte, und daß umgekehrt für die Versetzung zur Infantenie größtenteils ehemalige Infanterieoffiziere auegesücht wurden.

Die versetzte:n Offiziere wunde.n materiell nicht geschädigt, denn sie blieben Angehörige der bislierigen Kategorie von Offizieren. Absolventen der Militärakademie. Im Gegenteil hat sich ihre Situation hinsichtlich der Beförderungsmöglichkeiten gebessert, nachdem sie aus eincr Gruppe, in welcher infolge Überschusses der Anzahl und namentlich der höheren Chargen jedwede Beförderung für eine Reihe von Jahren ünmöglich wäre, in eine Gruppe versetzt wurden, in welcher die Beförderungen ednen normalen, zumindest dem natürlichen Abgang entsprechenden Verlauf nehmen. Daß dies tatsächlich der Fall ist, beweist der Umstand, daß von den derart vensetzten und zur Infanterie eingereihten Offizieren dermalen bereits die Hälfte befördert wurde. Auch diesen persönlichen Vorteil der Offiziere hatte das Ministerium für nationale Verteidigung beabsichtigt, oibwohl selbstverständlich das Interesse und Erfordernis des Dienstes das hauptsächlicheMotiv der Versetzung bildeten.

Was die Behauptung der Interpellation betrifft, daß das Avancement in die Kapitäncharge bei der Infanterie um 2 Jahre schlechter sei als bei der Gernietruppe, ist zu konstatieren, daß bereits seit dem Jahre 1929 die Beförderung der Offiziere in die Oberleutnants- und Kapitäncharge bei allen Waffengattungen in der Regel nach der Rangordnung und zwar in der Weise erfolgt, daß der Umfang der Beförderung durch den für alle Waffengattungen gemeinsamen Tag der Rangordnung bestimmt wird, und daß tatsächlich jedesmal alle Angehörigen desselben Jahrganges der Militärakademie auf einmal beföndert werden, ob sie nun Offiziere der Infanterie oder der Geniegruppe oder anderer Gruppen sind.

Soweit die Interpellation die Verhältnisse der Ausbildung bei der Genietruppe berührt, so wurde durch die Versetzung der erwähnten Offiziere die Ausbildung in keincr Weise berührt. Nach den vorgelegten Berichten liegen in dieser Richtung weder hinsichtlich der Durchführung der Ausbildung noch bezüglich eines Mangels erfahrener Offiziere irgendwelche Beschwerden vor.

Für die Rückversetzung jener Offiziere zur Genietnuppe bestehen keine dienstlichen Motive und auch keine Möglichkeit, denn die systemisierte Anzahl der Offiziere der Genietruppe ist voll erreicht.

Nachdem die Versetzung von 30 Offizieren von der Genietruppe zur Infanterie den gesetzlichen Bestimmungen entspricht und zum Vorteil der Armee als auch der Offiziexe erfolgt war, liegt keine Veranlassung vor, die von der Interpellation geforderten Maßnahmen zu treffen.

Prag, am 21. September 1931.

Der Minister für nationale Verteidigung:
Dr. Viškovský m. p.