Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.
III. volební období.
5. zasedání.
Tisk 594.
Návrh
senátora Nedvěda a soudr.
na vydání zákona o právním postavení nouzových náhradních obydlí, která byla
a budou postavena proti předpisům stavebních a požárních řádů a zdravotních zákonů.
Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se na tomto zákoně:
Zákon
ze dne...............................................
o právním postavení nouzových náhradních obydlí.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Všechna nouzová náhradní obydlí, postavená v obcích republiky Československé v době bytové krise, bud na pozemcích soukromých neb obecních, najatých nebo koupených, pokládají se za náhradu řádných obydlí, postavených dle platných stavebních řádů po dobu nedostatku vhodných a výší nájemného přístupných bytů v obci, v jejímž katastru jsou postaveny.
§ 2.
Po dobu platnosti tohoto zákona nesmí obecní úřady podnikati proti obyvatelům nouzových náhradních obydlí, uvedených v §u 1 tohoto zákona následující kroky:
1. přikazovati odstranění těchto obydlí v určené lhůtě,
2. bourati nouzová obydlí svými orgány,
3. deložovati rodiny v nich bydlící a nábytek ukládati do skladišť.
§ 3.
Je-li v obci nedostatek vhodných a výší nájemného přístupných bytů, jest obec povinna rodinám, které vlastního bytu nemají propůjčiti pozemek obecní a dáti jim povoleni k postavení náhradního nouzového obydlí. Rovněž tak jest obec povinna dáti povolení ku stavbě náhradního nouzového obydlí za stejných podmínek na pozemku soukromém.
§ 4.
Obec jest oprávněna z propůjčeného pozemku vybírati uznávací činži, jejíž výše nesmí přesahovati Kč 1.- ročně z jednoho čtver. metru.
§ 5.
Obec jest povinna ku kolonii nouzových náhradních obydlí, odpovídající předpisům tohoto zákona, zříditi schůdnou a sjízdnou cestu, vyústěnou do řádné komunikace a povrchovou kanalisaci pro odvádění splašků.
Rovněž tak jest obec povinna v kolonii nouzových náhradních obydlí zříditi schůdné a sjízdné cesty dle potřeby tak, aby ku každému obydlí byl přístup i příjezd.
V obcích, kde jest elektrické nebo plynové osvětlení zavedeno, jest obec povinna veřejné osvětlení rozšířiti do kolonií nouzových náhradních obydlí.
§ 6.
Nouzová náhradní obydlí mohou býti z nařízení obecního úřadu odstraněna jen za následujících podmínek
1. Když obec opatří obyvatelům náhradního obydlí slušný a výši nájemného úhrnému příjmu rodiny odpovídající byt, ale jen tehdy, když rodina v náhradním obydlí bydlící, stavební náklady umořila neplacením činže za dobu bydlení.
2. Když obec opatři obyvatelům náhradního obydlí slušný a výši nájemného úhrnému příjmu rodiny odpovídající byt a zaplatí rodině rozdíl mezi umořeným stavebním nákladem neplacení nájemného a skutečným celkovým stavebním nákladem.
3. Když majitel náhradního obydlí celé obydlí pronajme za lichvářské nájemné a sám v něm nebydlí. Za lichvářské nájemné budiž považováno nájemné, jehož roční obnos stačí umořiti stavební náklad v době kratší 10 let.
4. Když majitel náhradního obydlí má větší počet podnájemníků, které vysokým podnájemným vykořisťuje.
Za nepřiměřené podnájemné budiž považováno takové podnájemné, jehož roční výše umoří stavební náklady a cenu vnitřního zařízení v době kratší 10 let.
§ 7.
Nalezne-li obyvatel náhradního, nouzového obydli bez prostřednictví obce byt, který najme, chce se vystěhovat a nouzové obydlí prodat, jest povinen zamýšlený prodej oznámiti obecnímu úřadu. Při prodeji smí požadovati od kupujícího trhovou cenu ve výši neobydlených stavebních nákladů. Kupující musí dokázati, že nemá žádného bytu a že byt, v němž bydlil, nepostoupil jinému nájemníku za úplatek.
§ 8.
Povolení ku stavbě náhradního nouzového obydlí nemůže býti dáno žadateli, který svůj byt postoupil jinému za úplatu.
§ 9.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 10.
Provésti tento zákon náleží ministrům sociální péče a vnitra.
Důvodová zpráva.
Bytové zákonodárství československé má velký nedostatek tím, že se posud nezabývalo otázkou právního stavu nouzových, náhradních obydlí. Tato otázka byla ponechána obcím. Zákonodárci se jí nezabývali, domnívajíce se, že spadá úplně do kompetencí obcí, vzhledem k tomu, že tyto jsou prvními instancemi ve věcech stavebních, požárních a policejně zdravotních. Tento názor by byl správný za normálních poměrů. Nynější stav, kdy tisíce rodin bydlí v nouzových, náhradních obydlích, přikazuje, aby i tato otázka cestou legislativní byla řešena. Hospodářská krise, nezaměstnanost, nízké mzdy, drahota bytů v novostavbách, zvyšování činží ve starých domech budou míti za následek, že počet rodin, bydlících v náhradních nouzových obydlích, bude stále stoupat. V Praze je na 13.000 osob ubytováno v nouzových obydlích, v Brně asi 3.000 rodin, v Bratislavě 1.200 rodin a také v celé řadě jiných měst, ba i menších obcích jsou rodiny v náhradních nouzových obydlích. Proto jest nutno tuto otázku řešiti v rámci celostátním tak, aby v prvé řadě její řešení vyhovovalo rodinám, které vlastního bytu nemají. Jest pochopitelné, že nelze suspendovati v době bytové krise stavební a požární řády a policejně stavební předpisy, ale přece jest nutno starati se o to, aby proti obyvatelům nouzových obydlí nebylo brutálně a rigorosně zakročováno pouhým bouráním jejich obydlí, které nemůže přinésti zlepšení, nýbrž zhoršení stavu. Ze všech těchto důvodu podávají navrhovatelé návrh na řešení této otázky.
V Praze, dne 10. října 1931.
Nedvěd,
Douda, Stejskalová, Mikulíček, Schwamberger, Hlávka, Ketlo, Fidtík, Pilz, Mezö, Kindl, Haken.