Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 600.

Navrhujeme, aby senát Národního shromáždění usnesl se na tomto zákoně:

ze dne..............................................................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 1.

1. Pro všechny zaměstnance muže i ženy, starší 18 let, ať jde o pracovní poměr soukromoprávní nebo veřejnoprávní, zavádí se skutečná sedmihodinná doba pracovní ve 24 hodinách a nesmí trvati déle než 40 hodin týdně.

2. Hodinové mzdy, jakož i úkolové sazby v důsledku zkrácení doby pracovní musí býti úměrně vyrovnány, zvýšeny, a to tak, že úhrnná denní, týdenní, čtrnáctidenní měsíční nebo jinak vyplácená mzda nesmí být nižší než dosavadní mzda vyplácená při plné zaměstnanosti. Rovněž nesmějí být zkráceny sociální výhody a požitky zaměstnanců z důvodů zkrácení pracovní doby.

§ 2.

Pro horníky, hutníky a všechny zaměstnance při nepřetržitém provozu, při pracích zdraví škodlivých, zvláště namáhavých á nebezpečných, pro mladistvé zaměstnance do 18 let zavádí se skutečná šestihodinná doba pracovní ve 24 hodinách a nesmí trvati déle než 36 hodin týdně při vyrovnání mezd a platů (§ 1, odst. 2.). Závodní výbory (závodní rady), důvěrníci dělnictva rozhodnou v každém závodě samostatně po dohodě s osazenstvem, které práce jsou zdraví škodlivé, zvláště namáhavé a nebezpečné.

§ 3.

Do doby pracovní v §u 1 odst. 2. a v §u 2 uvedené, musí být započítána také doba přípravných prací, pohotovost k pracovním úkonům ve všech oborech lidské práce, zejména u železnic, pošt atd., u horníků vjezd a výjezd ze šachet, pracovní přestávky, u učňů čas, ztrávený návštěvou pokračovací školy živnostenské nebo školy jiné.

Článek II.

§ 4.

1. Rozdělení pracovní doby, stanovení hodin, kdy práce počíná a kdy končí, stanovení pracovních přestávek, nebyly-li upraveny kolektivní smlouvou, určí zaměstnanci na celozávodní schůzi většinou hlasů.

2. Nejdéle po 4 hodinách nepřetržité práce musí se poskytnouti zaměstnancům přestávka aspoň 15 minut. Mladistvým zaměstnancům, mladším 18 let, a ženám po 3hodinné práci aspoň 30 minut přestávka.

3. Nezbytně musí se poskytnouti zaměstnancům nejméně jednou týdně nerušená přestávka aspoň 40hodinná. Tato přestávka připadá zpravidla na neděli.

4. Při nepřetržitém provazu musí se bezpodmínečně poskytnouti zaměstnancům jednou týdně nerušená přestávka nejméně 36hodinná; tato přestávka připadá zpravidla na neděli; toliko ve výjimečných případech nejméně každou třetí neděli.

5. Nerušená přestávka pro ženy a mladistvé zaměstnance do 18 let počíná již v sobotu nejpozději o 12. hodině polední.

Článek III.

§ 5.

1. Prací noční rozumí se práce mezi 10. hodinou večerní a 5. hodinou ranní. Pracovati v této době jest zakázáno. Výjimky z tohoto ustanovení smějí se dotýkati jen podniků nepřetržitě pracujících, v nichž se výroba z technických důvodů nemůže zastaviti.

2. Přechodné práce v noci, nutné opravy závodního zařízení, práce při nastalých poruchách nebo živelních pohromách jsou přípustny za souhlasu závodního výboru (závodní rady), důvěrníků dělnictva a za souhlasu osazenstva.

3. Při noční práci mohou být zaměstnáni toliko muži starší 18 let, ženy nesmí býti při noční práci zaměstnány vůbec.

4. Práce konané v noci jsou pracemi zdraví škodlivými ve smyslu §u 2.

5. Za práci v noci přísluší zaměstnancům příplatek ke mzdě či platu, a to vždy za každou započatou hodinu:

a) při pracích nepřetržitého provozu ve všední dny nejméně: 25 % denní mzdy,

b) při pracích nepřetržitého provozu v neděli a ve svátek nejméně 100 % denní mzdy;

c) při pracích opravných pohromách, pracích nebezpečných nejméně 200 % denní mzdy.

Článek IV.

§ 6.

1. Práce přes čas se zakazuje a je výjimečně přípustná jen v případech a za podmínek, uvedených v §u 5 odst. 2.

2. Pracoval-li zaměstnanec.na práci přes čas ať z jakýchkoliv důvodů, přísluší mu za každou započatou hodinu nejméně dvojnásobný plat, jaký dostává za práci normální.

3. Zaměstnanec nesmí býti z práce propuštěn proto, že odmítl pracovati přes čas.

§ 7.

Přemlouvati nebo donucovati zaměstnance k porušení tohoto zákona pokládá se za zločin na pracujících a trestá se:

1. trestem těžkého žaláře do jednoho měsíce v prvém případě,

2. při opakování trestného činu těžkým žalářem od 1 do 6 měsíců,

3. při soustavném porušování zákona těžkým žalářem do jednoho roku a ztrátou živnostenského oprávnění k provozování živnosti, případně podniku.

§ 8.

Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení a tím dnem pozbývají účinnosti všechna zákonná ustanovení, odporující tomuto zákonu.

§ 9.

Provésti tento zákon ukládá se ministrům sociální péče, vnitra a spravedlnosti.

Nezaměstnanost dosáhla již ohromných rozměrů. Počet nezaměstnaných a omezeně pracujících stále roste ani v letních měsících nenastal očekávaný pokles nezaměstnanosti, takže dnes každý šestý dělník v ČSR je již bez zaměstnání. Dle všech znaků přinesou nadcházející podzimní a zimní měsíce katastrofální vzrůst nezaměstnanosti a dnes již možno očekávati, že se ocitne bez práce a chleba na ulici milion dělníků.

Pracovní výkon dělnictva dosud zaměstnaného, vybičovaný popohaněčskou kapitalistickou racionalizací, stále roste což má za následek zbavování nových set dělníků práce a při tom stále mzdy dělnictva klesají a zisky podnikatelů a fabrikantů rostou stále. Naproti tomu lid hladoví a nemá ani na nejnutnější životni potřeby.

V době katastrofální nezaměstnanosti jsou dělníci přinucováni k práci 10 až 12hodinné, k čemuž přihlíží blahovolně čsl. úřady ba namnoze masy donucují dělníky, pracovati přes dobu zákonem stanovenou. Samo ministerstvo sociální péče a jeho orány povolují práci přes čas ve velké míře, jak to dokazuje úředně vykázaná práce přes čas za měsíc červenec 1931, kdy byla odpracováno 757.228 hodin práce přes čas. To,jsou ovšem pouze přesčasové hodiny hlášené, o nichž se úřední orgány dozvědí, a vedle nich je t. zv. nehlášených hodin přesčasových počet dvojnásobný.

Navrhované zkrácení pracovní doby a její přesné vymezení má za účel opatřiti alespoň části nezaměstnaných práci. Mzdy dělnictva jsou již nyní tak nízké, že jejich zkrácení následkem zkrácení pracovní doby musí dělnictvo co nejostřeji odmítnouti. Zkrácením pracovní doby při současném zkrácení mezd nebylo by dosaženo cíle opatření práce, naopak snížením kupní síly pracujících byla by zvýšena ještě nezaměstnanost. Proto se náš návrh ostře liší od návrhů t. zv. socialistických stran na zkrácení pracovní doby bez vyrovnání mezd. Tyto návrhy t. zv. socialistů vycházejí vstříc racionalizačním snahám zaměstnavatelů, zevšeobecňují a regulují jen stav, který už dnes prakticky v celé řadě závodů i pracovních odvětví existuje a jsou zdrojem nejvyššího zbídačení dělnictva.Uskutečnění těchto návrhů vedlo by k dalekosáhlému snížení dělnických mezd, snižování sociálních výhod a požitků a k zvyšování racionalizačního vykořisťování.

Poukazujeme na Sovětský svaz, kde při velké potřebě pracovních sil a při odstranění každé nezaměstnanosti byl zaveden, a již s velké části uskutečněn pětidenní pracovní týden a sedmihodinný pracovní den; při těžké, nebezpečné a zdraví škodlivé práci šestihodinný pracovní den, pro mladistvé zákonná čtyřhodinná práce denně, při stále stoupajících mzdách.

Provedení tohoto zákona nevyžaduje finančního nákladu a proto odpadá klausule úhradová. Po stránce formální navrhujeme, aby zákon byl přikázán výboru sociálně-politickému s příkazem, aby byl během 48 hodin projednán.

V Praze, dne 13. října 1931.