Podle obsahu trestních spisů založil Michal Župník, nyní stíhaný zatykačem, se svými společníky v r. 1922 ve Velkém Bočkově tajnou organisaci komunistické mládeže, jež byla v činnosti až do r. 1928. Tato měla za účel podvraceti demokraticko - republikánskou formu státu a pracovati k odtržení části Podkarpatské Rusi od naší republiky. Bylo zjištěno, že senátor Ivan Lokota se aktivně zúčastňoval schůzí této organisace, že byl přítomen předčítání korespondence, vyměňované i s činiteli zahraničními, jako na př. s t. zv. Institutem Národní Osvěty v Kijevě, jakož i předčítání různých komunistických časopisů. Při těchto schůzích vyzýval účastníky, aby sháněli co možno nejvíce, členů, že bude revoluce,

že se svrhne vláda republiky a dojde ke spojení se sovětskou Ukrajinou a varoval je, aby o věcech organisace zachovali tajnost a mlčení. Na veřejné schůzi, konané dne 16. dubna 1928 ve Velkém Bočkově, jejímž byl svolavatelem, byly odevzdávány komunistické mládeži dva prapory, zaslané Institutem Národní Osvěty v Kijevě a přes úřední zákaz dal výzvu k jejich fotografování.

Státní zastupitelství, považujíc tyto jeho styky za spolčení s osobami, jež strojily úklady republice ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1. a 2. zákona na ochranu republiky, učinilo krajskému soudu v Chustu návrh na trestní stíhání svrchu jmenovaného a krajský soud požádal předsednictvo senátu za jeho vydání.

Imunitní výbor navrhuje, aby senát vyhověl žádosti krajského soudu v Chustu ze dne 9. května 1931 č. j. Nt V. 6/31-2 a dal souhlas k trestnímu stíhání senátora Ivana Lokoty pro. zločin podle § 2 odst. 1. a 2. zákona na ochranu republiky.

Každá tajná protistátní organisace jest vždy a ve všech státech co nejpřísněji zakázána a stíhána. Zvláště však jsou zakázány a musí býti všemi prostředky zákonitými potírány takové organisace, jež ukládají ve zlém o republiku, o její integritu a její vládní formu, ať již pracují proti celku nebo některé územní části. Každý, kdo se k takové tajné společnosti přidruží, nebo se s ní spolčí k úkladům o republiku a k tomu konci vejde ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, dopouští se trestných skutků, jak je kvalifikuje zákon.na ochranu republiky. Jestliže tedy senátor Ivan Lokota zúčastňoval se schůzí takovéto organisace a svými řečmi stal se jejím spoluorganisátorem ve smyslu údajů žaloby, nelze považovati tyto jeho skutky za slučitelné s imunitou parlamentního zástupce, ježto odporují slibu, jejž složil jako každý jiný parlamentní zástupce podle ustanovení 3. odstavce § 22 ústavní listiny.

V Praze, dne 21. října 1931.