Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.



Tisk 627.

Zpráva

I. sociálně-politického výboru

II. rozpočtového výboru

o vládním návrhu zákona (tisk 618),

kterým se doplňují zákony týkající se bytové péče.

I.

Sociálně-politický výbor, pojednav zevrubně o návrhu zákona tisk č. 618 usnesl se, aby byl přijat beze změny ve znění vládou navrženém. Při posuzování zákonné předlohy ocenil sociálně-politický výbor význam a dosah návrhu, který směřuje k zmírnění bytové krise vyvěrající z nedostatku levných, malých bytů a současně přispívá k řešení otázky nezaměstnanosti, jež povážlivě vzrůstá právě v zimních měsících letošního roku.

Jak účinnou se jeví podpora stavebního ruchu se strany státu právě v době hospodářské a podnikatelské stagnace, o tom svědčí skutečnost, že položky k tomuto účelu zařazené v zákonech čís. 45 a 166/1930 byly již v červenci letošního roku vyčerpány. Předložený vládní návrh novelisuje oba zákony právě jen v tom směru, že zvyšuje položku na státní záruku za stavební úvěry ze 650,000.000 Kč na 1.100.000.000 Kč a položku na státní příspěvek z 20.000.000 Kč na 30.000.000 Kč.

Při rozhodování sociálně-politického výboru spolupůsobila také skutečnost, že v ministerstvu sociální péče a v zemském úřadě se nahromadilo žádostí o podpory, jejichž úhrnná částka se pohybuje mezi 600-700.000.000 Kč. Jedná se o stavby započaté, dokončené i nezapočaté, takže na příznivém vyřešení podpory mají zájem nejen nebydlící, ale i podnikatelé a zejména živnostníci, kteří stavby zpravidla financují.

V uvážení všech těchto důvodů ocenil sociálně-politický výbor snahu vlády a zejména ministra soc. péče, aby včasnou podporou stavebního ruchu byl oživen pracovní trh a vzrůstal počet malých, dělnických bytů, vyslovil plný souhlas s vládním návrhem a doporučuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 4. listopadu 1931.

V. Johanis v. r.,

B. Karpíšková v. r.,

předseda.

zpravodaj.



II.

Vládní předloha, navrhuje zvýšení státní záruky na stavby malobytové o 450 milionů Kč a zvýšení státního příspěvku na nejmenší byty o 10 milionů Kč. Zvýšení to odůvodňuje tím, že dosavadní částky, povolené zákony č. 45 a č. 166/1930 Sb. z. a n. byly úplně vyčerpány, takže mnoho započatých staveb je bez příslibu státní podpory a byly by finančně ohroženy, kdyby se jim této podpory nedostalo; dále upozorňuje důvodová zpráva vládní předlohy na to, že za nynější hospodářské krise dlužno podporovati stavební ruch, aby se zmírnila nezaměstnanost.

Rozpočtový výbor přikloňuje se k těmto důvodům, neboť nelze odmítnouti státní podporu stavebníkům, kteří pustili se do staveb spoléhajíce se na zákon č. 166 z 26. listopadu 1930, slibující podporu na stavby začaté do konce roku 1932. Ostatně neušetřil by stát zastavením podpor ničeho, ježto zaražením stavebního ruchu vzrostly by neproduktivní výdaje na nezaměstnané a celková hospodářská situace by se jen zhoršila.

Rozpočtový výbor pokládá však za svou povinnost, připojiti k vládní důvodové zprávě některé připomínky. Rozpočtový výbor má za to, že zvýšení státního příspěvku na nejmenší byty o 10 mil. Kč je zřejmě nedostatečné a nestačí snad ani na stavební projekty již započaté. Bude nepochybně nutno přes stísněnou situaci státního rozpočtu příštím rokem podporu tuto zvýšiti. Dále upozorňuje na některé nezdravé zjevy vyskytující se ve stavebnictví reflektujícím na státní podporu. Dlužno bez výhrady uznati stavební družstva za,velmi důležitého a význačného činitele v řešení bytové otázky. Je však přísněji dbáti toho, aby z něho vyloučeny byly jakékoli živly spekulační, sledující docela jiné cíle než opatřiti nebydlícím levné a dobré byty. Stavební činnost nemá se příliš tříštiti neodůvodněným zakládáním nových družstev, vedených často lidmi nezapracovanými, kteří dostávají se nezřídka do rukou nesvědomitých projektantů a stavitelů a staví následkem toho nevýhodně. Obecná prospěšnost měla by se proto udíleti novým družstvům jen po náležitých informacích a jen tam, kde dosavadní družstva nestačí. Při poskytování státní podpory a úvěrů se strany sociálně-pojišťovacích ústavů měla by se zásadně dávati přednost družstvům osvědčeným a projektům dokonalejším, aby podporován byl rozvoj dobrého a skutečně moderního stavebnictví a nebyl bržděn družstvy a podniky méně hodnotnými, jak se u nás děje.

Ožehavou otázkou zůstává drahota stavenišť. Je charakteristickým zjevem v nynějším všeobecném poklesu cen, že stavební místa vykazují ceny spíše stoupající než klesající. Podražení stavebních míst na př. v pražských předměstích je za poslední léta tak značné, že v nemalé míře pohlcuje státní příspěvek poskytovaný na zlevnění nejmenších bytů. To zajisté není úmyslem zákona o stavebním ruchu, aby státním příspěvkem a osvobozením od dávky z přírůstku hodnoty se pomáhalo k zvýšení zisku majitelů pozemků. Státní příspěvek a ostatní výhody, poskytované zákonem o stavebním ruchu, mohou vyhověti svému účelu zřejmě jen tehdy, když se bude stavět na levných pozemcích. Stát sám je na tom interesován přímo tím, že přejímá miliardové záruky za hypoteční úvěry a měl by pečovati sám v přední řadě o to, aby hodnota novostaveb, na něž poskytuje záruku, byla založena na reálních a trvalých hodnotách a v budoucnu neklesla. Konečně je povinností státu, aby chránil členy družstev, kteří do staveb vkládají často všechny své úspory. Rozpočtový výbor upozorňuje, že již loňského roku schválil resoluci, kterouž vyzývá vládu, aby vhodnými zákonodárnými zákroky pokusila se čeliti nezdravé spekulaci se stavebními pozemky a lituje, že dosud v tomto směru ničeho nebylo podniknuto.

Rozpočtový výbor vyslovuje se konečně rozhodně pro to, aby státní příspěvek podle zákona o stavebním ruchu zůstal obmezen na byty pro nemajetné obyvatelstvo, hlavně dělnické, a aby nebyl vyčerpáván vrstvami, jež mohou platit byty bez této podpory. Přikročí-li vláda k t. zv. regresu u staveb postavených se státní podporou podle zákonů z let 1919 až 1924, nechť dbáno je při tom majetkových poměrů obyvatelů těchto staveb a regresem získané obnosy pro státní pokladnu buďtež použity na podporu bytů pro nejchudší obyvatelstvo.

Rozpočtový výbor navrhuje slavnému senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění dole otištěném.

Dále doporučuje schválení připojené resoluce.

V Praze, dne 9. listopadu 1931.

Dr J. Karas v. r.,

Frant. Modráček v. r.,

předseda.

zpravodaj.



Zákon

ze dne......................1931,

kterým se doplňují zákony týkající se bytové péče.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Částka 650.000.000 Kč, uvedená v čl. IV., § 3, zákona ze dne 26. listopadu 1930, č. 166 Sb. z. a n., kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče, zvyšuje se na 1.100.000.000 Kč a částka 20.000.000 Kč, uvedená v § 51 zákona ze dne 10. dubna 1930, č. 45 Sb. z. a n., o stavebním ruchu, zvyšuje se na 30.000.000 Kč.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 3.

Provésti tento zákon náleží ministru sociální péče v dohodě s ministry spravedlnosti, financí, vnitra a veřejných prací.

Resoluce navržená rozpočtovým výborem.

Vláda se vyzývá, aby předložila senátu Národního shromáždění ohlášený návrh bytového zákona.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP