Senátor Wilhelm Niessner je žalován soukromým žalobcem Josefem Joleschem pro uvedený přečin proto, že v čísle 17. časopisu ťVolkswilleŤ, ze dne 25. dubna 1931, jehož majitelem a vydavatelem je, uveřejněn byl tento článek:

ťJak se hroutí komunistické lži. Naši čtenáři budou se ještě pamatovati na to, že komunistický podpohlavár Josef Jolesch vyslovil ve schůzi nezaměstnaných tvrzení, že sociálně-demokratický okresní zástupce soudruh Krupička označil nezaměstnané jako práci se vyhýbající lůzu. Ježto se jednalo o to, vyvrátiti komunistům - Jolesch byl přece pouze vycvičeným papouškem - jejich utrhačství, nastoupil soudruh Krupička cestu žaloby. Důvěra ve vítězství Moskvana klesla ihned při prvním výslechu na bod mrazu a pustil se koktaje do zapírání, při čemž stále noví svědkové měli prokazovati jeho nevinu. Konečně nezbylo mu, než uveřejniti prohlášení v ťDělnických listechŤ na jeho útraty a zaplatiti útraty žalobce. Důkaz toho, jak lehkomyslně komunisté postupují při rozšiřování nepravdivých pověstí.Ť

Imunitní výbor neshledal v obsahu uvedeného článku takové urážky na cti, pro které by musel být senátor Wilhelm Niessner trestnímu stíhání vydán a proto navrhuje, aby senát k trestnímu stíhání senátora Wilhelma Niessnera svolení nedal.

V Praze, dne 10. listopadu 1931.