1. ministra financí na interpelaci sen. Hakena, Nedvěda a soudr. v záležitosti bezohledného vymáhání dlužných daní na chudém nemocném malorolníku Siegelovi v Laugheidu u Horní Plané (tisk 504/1)......................................... str. 1

2. ministra železnic na interpelaci sen. Lokoty a soudr., že bývalému železničnímu dělníku Michalu Miklošovi v Chustu nebyl vyplacen plat (tisk 580/3)......................... str. 2

3. vlády na interpelaci sen. Trnobranského a druhů ohledně náhrady škod způsobených válkou nájemcům statků, československým státním příslušníkům, hospodařícím před vypuknutím války v Haliči (tisk 538/2)............. str. 3

4. ministra financí na interpelaci sen. Kohlera, Wenzela a soudr. stran vkladů ve starých korunách u vídeňské poštovní spořitelny (tisk 621/3)............................... str. 3

Svrchu jmenovanému poplatníku byla.povolena sleva dlužné daně domovní a daně z obratu pod podmínkou, že zbytek daňového dluhu na těchto daních bude zaplacen v měsíčních splátkách, Strana tyto splátky nedodržela. Pokud pak jde o nedoplatek na dávce z majetku, bylo k žádosti strany povoleno jeho zapravení ve 12 měsíčních splátkách a snížení úroků z prodlení na 5%. Avšak ani tyto splátky nebyly dodrženy, strana nezaplatila vůbec ničeho. Odpovídalo proto plně zákonu, jestliže berní úřad přikročil k exekučnímu vymáhání řečených nedoplatků.

Vykonaným šetřením bylo zjištěno, že berní úřad ani při tomto vymáhání nikterak neporušil příslušných zákonných norem, zejména se ukázalo tvrzení interpelace, že by prodejem zabavených věcí byl exekut zbaven možnosti obhospodařovati své pozemky, nesprávným, neboť byl ze zabavení vyloučen potřebný počet dobytka (1 kráva, 2 jalovice, 1 vůl, 1 býček a 2 prasnice). Není tedy postup berního úřadu ani bezohledný ani protizákonný.

Pokud pak interpelace mluví o liberálním vymáhání daní na kapitalistech a o bezohledném vymáhání daní na hospodářsky slabých poplatnících, podotýkám, že mně není známo, že by existovala tato dvojí praxe ve vymáhání daní. Poněvadž pak interpelace neuvedla! v tomto směru konkrétní případ, kdy by se některému velkému poplatníku neprávem dostalo daňových úlev, není ani mně možno odpověď konkrétně formulovati.

Nařízení, aby berní úřady postupovaly při vymáhání daní ohleduplné, se vším možným zřetelem k hospodářské situaci dlužníkově, bylo již ministerstvem financí vydáno. Přirozeně ovšem může býti řeč o liberálnějším postupu jen u poplatníků, kteří projevili dobrou vůli v placení daní a kteří se snaží v rámci svých možností svým daňovým povinnostem dostáti. To ovšem nelze říci o poplatníku, který zásadně na daně ničeho neplatí a který se snaží exekučním zásahům zabrániti násilím.

Přes to však dávám pokyn podřízeným úřadům, aby bylo straně ještě jednou umožněno zapraviti daňový dluh v měsíčních splátkách. Nedodrží-li však strana ani tentokráte povolených splátek, nezbude, než nabyté zástavní právo realisovati.

V Praze, dne 14. října 1931,

Ministr financí:

Dr Trapl v. r.

Bývalému výpomocnému železničnímu dělníku M. Miklošovi dostalo se již vícekráte písemného i ústního vyrozumění, že jeho požadavek, aby mu byla vyplacena náhrada za práce přes čas, není odůvodněn a že proto nemůže býti uznán.

Od tohoto stanoviska nelze se odchýliti, neboť bylo zevrubným vyšetřením věci zjištěno, že stěžovatel mimořádných prací nekonal.

Docházel sice v roce 1923 záhy do práce a pracoval také v hodinách večerních, neboť vyžadovala toho povaha jeho zaměstnání, když byl s ohledem na slabou tělesnou soustavu přidělen k lehkým pracím při zařizování zahrady odboru pro udržování dráhy, nebyl však v náhradu za to přidržován k práci mezi dnem, takže jeho celková pracovní doba nepřesahovala 48 hodin týdně.

Mikloši s tímto rozdělením pracovní doby souhlasil a byl též výslovně předem upozorněn, že bude placen zásadně jen za normální pracovní dobu. Ani proti tomu ničeho nenamítal, ježto byl patrně sám přesvědčen, že jeho průměrný denní výkon nepřesahuje osm hodin práce a že v jeho případě nejsou dány předpoklady pro jakoukoli odměnu za prácí přes čas; takové odměny se také ani při jednotlivých výplatách v r. 1925 nikdy nedomáhal.

Ministr železnic:

Mlčoch v. r.

Škody způsobené za války rolníkům z Moravy, kteří měli najatá hospodářství v bývalé Haliči, aneb jinak byli tam hospodářsky činní, byly sepsány podle vládního nařízení ze dne 21. května 1920 čís. 366 Sb. z. a n. k účelům mezistátního jednání o náhradu. Výši těchto škod nelze udati, protože nebyly sepsány odděleně, nýbrž v rámci válečných škod.

Vzhledem k tomu, že reparační komise jíž v roce 1921 a 1922 rozhodla, že Československá republika vstoupila do válečného stavu s Rakouskem, Německem a Maďarskem teprve dne 28. října 1918 a že tudíž nemá nárok na náhradu válečných škod před tímto dnem, nebylo důvodu, aby tato otázka byla znovu projednávána při mezinárodních konferencích v Haagu a v Paříži.

Škody, které jsou předmětem interpelace, spadají do akce upravené vládním nařízením ze dne 3. července 1931, čís. 106 Sb. z. a n., o likvidaci škod válečných a některých škod popřevratových.

V Praze, dne 27. listopadu 1931

Předseda vlády:

Udržal v. r.

Při provádění úmluvy mezi Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o převodu pohledávek a deposit z hospodaření poštovní spořitelny ve Vídni (č. 230/26 Sb. z. a n.) a dodatečné dohody k této úmluvě (č. 231/26 Sb. z. a n.) podle zákona z 1. července 1926, č. 232 Sb. z. a n. byly již skončeny likvidační práce pro stanovení československého pohledávkového bloku.

Tento pohledávkový blok má býti uhrazen z podílu Československa na úhradách, jež jsou vypočteny v čl. 9 úmluvy resp. čl. I. dodatečné dohody.

Po této stránce zůstává dosud nerozřešena otázka způsobu výplaty knihovně účtovaných pohledávek, znějících na cizí měnu. Poštovní spořitelna v Praze jedná s poštovní spořitelnou ve Vídni o tom, budou-li tyto pohledávky vyplaceny podle čl. 9 úmluvy v příslušných cizích měnách hotově, či budou-li podle čl. I., odst. A dodatkové dohody na místě hotovostí odevzdány poštovní spořitelnou ve Vídni zúčastněným státům dluhopisy zmíněné v §u 12 rakouského spolkového zákona ze dne 16. července 1921 (spol. zák. č. 393), t. j. rakouské státní dluhopisy znějící na příslušnou cizí měnu, splatné v 10 letech a zúročené 5%.

Lze očekávati, že toto jednání bude v první polovině příštího roku skončeno. Jakmile se tak stane, bude možno za podmínek, stanovených zákonem č. 232/26 Sb. z. a n. přikročiti k výplatě.

Podle předběžného odhadu úhrad budou staro-korunové pohledávky čsl. příslušníků u vídeňské poštovní spořitelny honorovány asi 25%ní až 30%ní kvótou v korunách československých.

V Praze, dne 12. listopadu 1931.

Ministr financí:

Dr Trapl v. r.

Bei der Durchführung des Übereinkommens zwischen Österreich, Italien, Polen, Rumänien, dem Königreiche der Serben, Kroaten und Slovenen und der Čechoslovakei betreffend die Ausscheidung von Guthaben und Depots aus der Gebarung des Postsparkassenamtes in Wien (Nr. 230/26 S. d. G. u. V.) und des Zusatzabkommens zu diesem Übereinkommen (Nr. 231/26 S. d. G. u. V.) nach dem Gesetze vom 1. Juli 1926, Nr. 232 S. d. G. u. V. wurden die Liquidierungsarbeiten für die Festsetzung; des čechoslovakischen Guthabenblocks bereits beendet.

Dieser Guthabenblock soll aus dem Anteile der Čechoslovakei an den Deckungen, welche im Art. 9 des Übereinkommens resp. Art. I. des Zusatzabkommens aufgezählt erscheinen, gedeckt werden.

In dieser Hinsicht bleibt die Frage der Art der Auszahlung der auf ausländische Währungen lautenden Buchforderungen bisher ungelöst.

Die Postsparkassa in Prag verhandelt mit der Postsparkassa in Wien darüber, ob die Auszahlung dieser Forderungen gemäß Art. 9 des Übereinkommens in den betreffenden ausländischen Währungen in barem erfolgen wird, oder ob gemäß Art. I, Abs. A des Zusatzabkommens an Stelle von Barschaften von der Postsparkassa in Wien den beteiligten Staaten die im § 12 des österreichischen Bundesgesetzes vom 16. Juli 1921 (B. G. Bl. Nr. 393) vorgesehenen Schuldverschreibungen, d. i. österreichische, auf die betreffende ausländische Währung lautende, in 10 Jahren fällige und mit 5% verzinsliche Staatsschuldverschreibungen übergeben werden.

Es ist zu erwarten, daß diese Verhandlungen in der ersten Hälfte des nächsten Jahres beendet sein werden. Sobald dies erfolgt sein wird, wird es möglich sein, unter den mit dem Gesetze Nr. 232/26 S. d. G. u. V. festgesetzten Bedingungen au die Auszahlung zu schreiten.

Nach einer vorläufigen Schätzung der Deckungen werden die Altkronen-Forderungen der čechoslovakischen Angehörigen bei der Wiener Postsparkassa mit einer Quote von etwa 25% bis 30% in čechoslovakischen. Kronen honoriert werden.

Prag, am 12. November 1931.

Der Finanzminister:

Dr. Trapl m. p.