Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.
III. volební období.
5. zasedání.
Tisk 658.
Interpelace:
1. sen. Curkanoviče, dra Bačinského a spol. panu ministru železnic ohledně snížení železničních tarifů pro vývoz dřeva, ovoce, dobytka a vepřů z Podparkatské Rusi do ostatních částí republiky Československé
2. sen. Curkanoviče, dra Bačinského, Votruby, Šelmece a druhů panu ministru financí stran nepřiměřeně vysokých úroků požadovaných místními peněžními ústavy v Podkarpatské Rusi z hypotečních i směnečních úvěrů
3. sen. Merty, inž. Marušáka a druhů na vládu a ministra veřejných prací ve věci zašantročení mukačevské elektrárny 4. sen. Mikulíčka, Nedvěda a soudr. panu ministru vnitra o stálém zabavování periodického časopisu »Slovácko« v Hodoníně vycházejícího, censorem okresního úřadu v Přerově 5. sen. dr Feierfeila a soudr. panu ministru spravedlnosti stran zabavení čísla 79 západočeského lidového listu »Egerland« ze dne 14. července 1931
658/1.
Interpelace
senátorů Il. Curkanoviče, dra Bačinského a spol.
panu ministru železnic
ohledně snížení železničních tarifů pro vývoz dřeva, ovoce, dobytka a vepřů z Podkarpatské Rusi do ostatních částí republiky Československé.
Podle statistických údajů historické země naší republiky zásobují se dřevem, zejména stavebním, pak ovocem - jablka, hrušky - a konečně dobytkem - vepři -, pokud jejich vlastní produkce nestačí, hlavně ze zahraničí. Děje se tak v době, kdy v nejvýchodnější části republiky, na Podkarpatské Rusi, statisíce kub. metrů dřeva připraveného pro odbyt a zároveň sta vagonů ovoce hnijí a propadají zkáze. Za našich ztížených podmínek pro vývoz místní obchodníci a řezníci nakupují dobytek a vepře - tuto jedinou oporu a naději karpatoruských malozemědělců, za neslýchaně nízké ceny. Nezmění-li se tyto poměry brzy,
budou karpatoruští malozemědělci, pěstitelé ovoce a chovatelé dobytka ohroženi úplnou hospodářskou zkázou. Historické země nakupují stejné zboží za hranicemi sotva za výhodnějších podmínek, avšak konkurenční schopnost karpatoruské produkce jest ztížena vysokými železničními tarify.
Proto podepsaní táží se:
Je pan ministr železnic ochoten působiti ke snížení železničních tarifů pro vývoz dřeva, ovoce, vína, dobytka a vepřů z Podkarpatské Rusi do zemí historických a Slovenska, čímž by se odbyt tohoto zboží za výhodnějších cen podstatně usnadnil?
V Praze, dne 4. prosince 1931.
Curkanovič, dr Bačínský,
dr Kapras, inž. Havlín, Votruba, dr Rehák, Pivko, Foit, Dresler, Ušák, dr Havelka, Danko, Šelmec, Donát, Olejník, dr Rozkošný, Chlebounová, Stodola, Sechtr, Fr. Novák, dr Reyl, dr Fáček, Navrátil, Vraný.
658/2.
Interpelace
senátorů ll. Curkanoviče, dr Bačinského, Viléma Votruby, Šelmece a druhů
panu ministru financí
stran nepřiměřeně vysokých úroků požadovaných místními peněžními ústavy v Podkarpatské Rusi z hypotečních i směnečních úvěrů.
Světovou krisí, jejímž důsledkům přirozeně nemohla se vyhnouti ani naše republika, utrpělo zvláště a ve svém hospodářském postavení hluboce ji pocítilo zejména obyvatelstvo Podkarpatské Rusi.
Hluboké snížení cen zemědělských výrobků, dobytka, vepřů, ovoce atd., na druhé straně pak neočekávaná neúroda a dokonce nezaměstnanost, jež stihla značnou část obyvatelstva Podkarpatské Rusi - to vše vyvolalo přímo zoufalou situaci u karpatoruských malozemědělců a dělníků. Donuceno těmito poměry zadlužilo se karpatoruské obyvatelstvo značně u bank a jiných úvěrních ústavů. Avšak tato jen zdánlivá výpomoc vzhledem k velikým, přímo lichvářským úrokům 16 až 20%, ba i více, požadovaných nejen ze směnečních, ale i hypotečních úvěrů, nevyhnutelně ohrožuje zadlužené obyvatelstvo.
Podepsaní táží se:
Jest vláda ochotna čeliti vhodnými opatřeními vykořisťování ubohých dlužníků jejich bezcitnými věřiteli a působiti ke všeobecnému snížení úroků v zemi?
V Praze, dne 4. prosince 1931.
Curkanovič, dr Bačínský, Votruba, Šelmec, inž. Havlín, dr Kapras, dr Rehák, Pivko, dr Reyl, dr Fáček, Navrátil, dr Rozkošný, dr Havelka, Danko, Stodola, Donát, Olejník, Chlebounová, Sechtr, Fr. Novák, Vraný, Foit, Dresler.
658/3.
Interpelace
senátorů Františka Merty, inž. Karla Marušáka a druhů
na vládu a ministra veřejných prací ve věci zašantročení mukačevské elektrárny.
»Lidové Noviny« uveřejňují dne 2. prosince 1931 následující článek: Vrchní soud o zašantročení mukačevské elektrárny. Tresty zvýšeny. Praví vinníci nebyli obžalováni. - Podivná role referátu veřejných prací.
z- Mukačevo, 30. listopadu.
Před několika dny upozornili Lidově Noviny na některé nápadné zjevy v podkarpatském soudnictví. Náhoda tomu chtěla, že téměř v týž den dostalo se veřejnosti dalšího potvrzení vyslovených obav. Pro nedostatek místa můžeme pohříchu pouze v zhuštěné formě uvésti nový doklad ve věci, o níž se již velmi často zevrubně psalo. Je příznačné, jak soud smýšlí o roli referenta veřejných prací v Užhorodě, v rozsudku samém nejmenovaného. Tento pán, jenž podle ustáleného zvyku zatím hledal útočiště u agrární strany, zasahoval v době trestního vyšetřování novinářskými články a později jako svědek tvrzením, že opatření stíhaná soudem byla oprávněná, účelná a čistá. Jde o pověstné zašantročení městské elektrárny mukačevské.
Vrchní soud v Košicích vydal nyní o této věci rozsudek, jímž se zostřuje rozsudek krajského soudu v Užhorodě a odsuzují se Vilém Merö, 451etý majitel automobilové dopravy v Užhorodě k 9 měsícům žaláře, Armín Székely, 661etý obchodník z Užhorodu do žaláře na 6 měsíců a Adolf Katz, 431etý obchodník v Mukačevě na 10 měsíců žaláře, všichni ke ztrátě úřadu na 5 roků a volebního práva na 3 roky, pro podvody, resp. účast na podvodech při pronájmu mukačevské elektrárny, jímž bylo město poškozeno o mnohamilionové částky. Rozsudek má 47 stránek a čte se jako americká detektivka. V jeho důvodech se praví:
Soud vzal za prokázáno, že smlouva nájemní sjednaná mezi městem Mukačevem a užhorodskou elektrářskou společností je pro město nanejvýš nevýhodná a uzavřena zřejmě na jeho škodu. Znalci se vyslovili, že elektrárna nemusila býti pronajímána pro nepořádky, uměle vyvolané, nýbrž že stačilo úplně, aby město samo (které mělo tehdy vládního komisaře) nebo dohlédací úřad se postaraly o pořádek, což by býval byl nejjednodušší, rychlejší a správnější prostředek, než pronájem soukromé společnosti. Znalci zjistili roku 1928, t. j. za 5 let po pronájmu, že nájemce neplní ani ty závazky, jež mu nepoměrně výhodná smlouva ukládá. Soud vzal dále za prokázáno, že k sjednání této »městu ohromné škody přinášející smlouvy« došlo zaviněním úředníků magistrátu města Mukačeva Dr. Alberta Gergelya, inž. Gustava Bernovicse, Evžena Popoviče a Dr. Ludvíka Gáspara, z nichž si tehdejší vládní komisař Dr. J. Karcub utvořil t. zv. horodskij sovět, aby se vyhnul odpovědnosti, dále že si užhorodská elektrářská společnost, či za ní stojící Slovenská všeobecná banka připravila úplatky půdu k nájmu, jednak podplacením městských orgánů, jednak korumpováním tisku. Soud vzal dále za prokázáno, že. žurnalisté Jiři Voith a Aladár Vozáry obdrželi od užhorodské elektrářské společnosti velmi značné částky, aby novinářskými články proti pravdě dokazovali nutnost pronájmu elektrárny. Ředitelství banky o této korupci vědělo. V rozsudku se praví do slova: »Aby řečenou bankou korumpované žurnalistice její korupční činnost byla usnadněna, o to bylo též postaráno« Podplacený správce elektrárny působil úmyslně poruchy v elektrárně, aby toho korumpovaný tisk mohl použíti jako vody na svůj mlýn a žádati pronájem elektrárny.
Dále praví rozsudek: »i konečné řešení otázky schválení smlouvy nadřízenými úřady se podařilo činitelům banky vymoci patrně jen nějakým abnormálním způsobem, když byla vyčíhána nepřítomnost župana Toupalíka. Ten totiž zaslal návrh smlouvy referátu veřejných prací v Užhorodě, jenž na základě posudku inž. Sekaniny se o návrhu tom vyjádřil příznivě s poukazem na domnělou neschopnost města provozovati elektrárnu ve vlastní režii. O správnosti vyjádření inž. Sekaniny možno pochybovati a takě župan Toupalík o správností jeho silně pochyboval. Ač mu telefonoval, jak svědek B. Toupalík má za to, ministerský rada Bláha z civilní správy v Užhorodě, aby věc urychlil, že vzhledem k posudku referátu veřejných prací není námitek proti schválení smlouvy, županu Toupalíkovi se věc nelíbila a proto před svým odjezdem upozornil svého zástupce Dr. Košvance, aby si dal pozor a výslovně Toupalík řekl Košvancovi, že to nejde o věc dobrou. Když však župan Toupalík opět nastoupil službu, byl už Dr. Košvanec pryč a županu Toupalíkovi zanechal písemnou zprávu o své činnosti, ve které též napsal, že smlouvu tu schválil a že udělal něco, co udělati neměl, ale udělati musil« Župan Toupalík upozorněn později na nesprávnosti vrchním městským účetním Fingrem podal o tom zprávu referátu veřejných prací. V rozsudku se praví o tom: »Tento referát žádal různé podrobnosti a slíbil regulovati ceny proudu, ale neučinil nic.«
V dalším líčí rozsudek, jak se Elektrářská společnost zbavovala později nepohodlných svědků, detektiv Fatan na návrh Viléma Merö měl je odstraniti za úplatek. Jeden z nich, M. Horovitz, byl skutečně zatčen a uvězněn. Ředitel Katz byl propuštěn ze služby, když před tím učinil na policii výpovědi o podvodu společnosti. Skrze advokáta se s ním jednalo později, že za velikou peněžitou odměnu odcestuje do Ameriky. Katz svolil a podle návrhu odjel přes Berlín, kde ho čekal jakýsi polský žid, Elektrářskou společností najatý a dal mu lodní lístek Il. třídy z Brehm do New - Yorku i cestovní pas, opatřený visem amerického konsula v Lipsku, jel s ním do Brém, doprovodil ho do kabiny a opustil loď těsně před odplutím, dav mu ještě 100 dolarů na cestu.
Katz poslal z Ameriky notářské potvrzení o svém příjezdu, načež advokát užhorodské Elektrářské společnosti Dr. Dennenfeld doma vyplatil manželce Katzově 63 000 Kč. Když se však v Ameríce dočetli v novinách z Mukačeva mu poslaných, že je líčen jako hlavní vinník pronájmu elektrárny, napsal županu ToupaIíkovi, že dokumenty o pronájmu jsou uloženy v safesu Slovenské banky v Mukačevě a předákům některých politických stran a vyšetřujícímu soudci, že informace mohou dostati u županátu. Poté se vrátil do vlasti.
Velmi zajímavý je pasus rozsudku vrchního soudu, jímž se vyvrací námitka Katzova odvolání, že nemůže být trestán pro spoluúčast, není-li trestán a stíhán hlavní vinník: »Odsuzují se oba tito obžalovaní, ježto podporovali a ulehčovali zločin spáchaný Vilémem Merö a Armínem Székelym, nehledíc k jiným pachatelům, kteří z nahodilých (sic) příčin obžalováni nebyli« Merömu a Székelymu uznává se za polehčující okolnost, že do jisté míry byli nástroji jiných činitelů.
Vrchní soud jako odvolací nemohl se ani zabývati zločiny ostatních vinníků, kteří z nahodilých příčin obžalováni nebyli. Tyto nahodilé příčiny jsou právě to, co podkarpatskou veřejnost nejvíce mrzí a co nedovolilo pohnati před soud pravé vinníky. Tím je u vrchního soudu skončena pře trestní, kdežto civilní pře města Mukačeva o rozvázání smlouvy a náhradu mnohamilionové škody prodělává dále trnitou cestu.
Trapná tato záležitost je v úzké spojitosti s komisí senátní, která k našemu návrhu ze všech koaličních stran (v r. 1925) byla vyslána na Podkarpatskou Rus, aby na místě zmíněné zašantročení elektrárny mukačevské prostudovala, při čemž zjistila ještě jiné podobné nesprávnosti. Ministerstvu veřejných prací byla celá věc sdělena a senátor Klofáč o ní mluvil také v plenu senátním.
Protože do celé trapné záležitostí byli zapleteni také užhorodští úředníci, zastupující ministerstvo veřejných prací, ku př. vládní rada Milautz a vrchní ministerský komisař inž. Sekanina a zvláště tento poslední, žádali jsme přísné šetření i pokud se týká těchto osob. Dnes, kdy máme před sebou rozsudek už i vrchního soudu o zašantročení mukačevské elektrárny, který o podezřelém vlivu a o podezřelé činnosti některých pánů. zastupujících ministerstvo veřejných prací v Podkarpatské Rusi, zmiňuje se způsobem opravdu důrazným, není nám lhostejno, co se dálo s našimi dotazy a po našem zakročení, protože chceme míti správu v Podkarpatské Rusi po každé stránce v rukou čistých.
Tážeme se vlády i ministerstva veřejných prací, zda v důsledku tohoto rozsudku vrchního soudu cítí svou povinnost zakročiti a potrestati každého z kompetentních úředníků, kteří jakýmkoli způsobem v aféře mukačevské elektrárny jsou angažování?
V Praze, dne 4. prosince 1931.
Merta, inž. Marušák,
dr Klouda, Černý, Šolc, Berkovec, Plamínková, Riedl, Pánek, Pichl, Hubka.
658/4.
Interpelace
senátorů Mikulíčka, Nedvěda a soudruhů
panu ministru vnitra
o stálém zabavování periodického časopisu »Slovácko« v Hodoníně vycházejícího, censorem okresního úřadu v Přerově.
Obdeník »Slovácko« v Hodoníně vycházející je poslední dobou téměř v každém čísle svévolně zabavován censorem okresního úřadu v Přerově. Jsou zabavovány statě, články a besídky obsahu naprosto bezvadného, pak zřejmo z níže uvedených dokladů, které namátkou uvádíme. Tak na př. v čísle 18. ze dne 10. února 1931 zmíněného časopisu zabaven byl nadpis:
»Čest padlým v boji za práci a chléb« V témže čísle zabavil censor i 8 slov z pohřební písně:
- - -
Rovněž bylo zabaveno v témže čísle:
- - -
a censor propustil pouze:
»za ni zazní Vám pozdrav »Práci čest«.
Dále zabavil censor větu prošlou ve mnoha jiných listech:
»Všichni jako jeden muž k boji proti hladové ofensivě zaměstnavatelů, proti masovému zbídačování Udržal-Bechyňovou vládou«
Censor dále zabavil skutečný fakt, vylíčený posl. soudr. Gottwaldem v parlamentě:
»První řady dělnického průvodu již prošly mezi kordonem četníků, když velitel dal povel: Na bodák! V tom již četník Práchenský vystřelil na dělníka Studničku, kterého zastřelil. Četník Práchenský volal na ostatní četníky: Palte! Četníci počali střílet a vystřelili asi 40 ran«
Úžasem nás naplňuje svévolnost censora, který ve »Slovácku« citovaného čísla zabavil větu:
»Zaklínají dělnictvo před dalšími akcemi«
Že zabavováno bylo »Slovácko« svévolnou zlomyslností dokazuje část zabavené vložky v č. 18. na str. 3:
»….. že jediným východiskem k úplnému rozřešení otázky nezaměstnanosti je revoluční boj na zahnání kapitalistických vykořisťovatelů, za povalení kapitalistického panství a za zřízení vlády dělníků a rolníků«
V časopise »Slovácko« v č. 19 ze dne 12. února 1931 zabavil censor nadpis:
»O významu dělnických demonstrací a mezinárodního boje proti nezaměstnanosti 25. února«
V čísle 24 »Slovácko« ze dne 24. února 1931 zabavil censor: »25. února vyjděte do ulic«, je to věta, kterou v parlamentě pronesl posl. soudr. Krosnař. Z uvedeného zřejmo, že censor šlape po zákonech, ač by je měl v prvé řadě sám respektovat.
V témže čísle zabavil censor ukončení článku »Tak nelze déle žíti!«
»To člověk potom chápe, když čte takové prohlášení v Hodoníně, že ti, co už mají ráj na zemi, stonou, aby byl »pořádek« zachován. Takový pořádek se jim zamlouvá a chtějí míti »klid«.
Nám se tento pořádek zase nezamlouvá a voláme s Marfou z »Generální linie«:
Tak nelze déle žít!
Proto říkáme: »Vy, kteří jste zodpovědni za takový pořádek, při kterém statisíce lidí je odsouzeno k potupnému vyhladovění - vy už klidu míti nebudete. My nedáme pokoje, dokud si nevybojujeme nový život«
Podepsaní diví se jak mohl censor zabaviti ve »Slovácku« v č. 24 stať ze zprávy »Z hladu klesl na silnici a napolo zmrzl«. Zabavil z ní toto:
»Tak to vypadá dnes v tom československém »zemském ráji«. A kdo z nezaměstnaných dnes jde na ulici volat po kusu chleba je zavírán. To ho sociálfašisté hned vidí a hned řvou a posílají na něho četníky. Když nezaměstnaný padá vysílením a z hladu na zmrzlé silnici, toho sociálfašisté nevidí a takový případ utrpení dělníka je vůbec nezajímá. - Dojde konec jejich surového protidělnického řádění«
Ani jsme nechtěli věřit svým očím, když jsme se přesvědčili, že censor v Přerově v č. 24. časop. »Slovácko« ze zprávy »Když lidé volají po kusu chleba« zabavil toto:
»A naposled přišel také okresní úřad v Hodoníně, který po všech obcích rozeslal vyhlášky, ve kterých se lidem říká, aby 25. února ani nechodili ven, nebo že budou zavřeni. Lidé slyší radio, čtou vyhlášky obojího druhu a rozhořčeně prohlašují: »Tak daleko to došlo v té »demokratické republice« Aby člověk nesměl udělati krok na ulici a bál se snad říci slovo? Takhle to pánům nepůjde! Zamknout ústa si nenecháme a zahnat do kouta také ne. Když chudý člověk volá po kusu chleba, tak se proti němu zmobilisuje celý aparát. Když boháč bude na ulici otvírat svoji nacpanou klapačku, tak to před ním všecko bude stát v haptáku! «
Tatáž svévolnost při konfiskování »Slovácka« č. 19 ze dne 12. února 1931 projevila se tím, že zabaven byl nadpis úvodníku:
»O významu dělnických demonstrací a mezinárodního dne boje proti nezaměstnanosti 25. února«. A vrchol svévůle a censorské zaujatosti nesporně bylo zabavením besídky ve »Slovácku« ze dne 24. února 1931:
»Legalita na tragači«. »Haló - -«
»Prosím, poštovní úřad, výpravna.«
Haló, zde poštovní úřad, výpravna, kdo tam?« »Zde četnická stanice, strážmistr Vopršálek.«
»Přejete si?«
»Prosím vás, nedošly nějaké balíky na Filipa, Kočiše, anebo na redakci »Slovácka«?«
»To my zde nemáme, balíkovou poštu rozváží poštovní zřízenec Veselý přímo z poštovního úřadu II od nádraží. Dovoluji si vás však upozorniti, že to co od nás žádáte je porušování zákona o listovním tajemství a porušování úředních předpisů.«
»Neračte nás poučovat, my přece víme, co děláme a co chceme, nejsme přece dnešní a nežádáme to poprvé. - Má úcta.«
»Má úcta.«
»Haló!«
»Haló, prosím.«
»Prosím vás, slečno, poštovní úřad II, ale spěšně.«
»Už jde.«
»Zde poštovní úřad II.«
»Zde četnická stanice, strážmistr Vopršálek.«
»Prosím.«
»Poslyšte, nepřišly, anebo nejsou tam u vás nějaké větší zásilky pro Filipa, Kočiše, případně pro redakci »Slovácka«?«
»Pane strážmistře, my bychom to mohli jednou škaredě vylízat, kdyby se partaje dověděly, že vás bez soudního příkazu uvědomujeme o došlých zásilkách. Přece víte, že se to příčí zákonu o listovním tajemství a pak je to hrubé porušování služebních předpisů. Aspoň za Rakouska něco podobného nebylo možné.«
»Haló tam jsou tu nějaké větší balíky pro Kočiše, Filipa, anebo pro redakci »Slovácka«?«
»Ano, došly dva balíky, těžké jako potvory, už je má i v káře.«
»Co v nich mohlo být?«
»Ale nějaké noviny, bylo je vidět roztrženým obalem.«
»Haló!«
»Poslouchám.«
»Tak, pane strážmistře, došly dva těžké balíky, dle všeho nějakých novin, a už je zřízenec má ve voze. Odejel malou chvíli.«
»To mně stačí, děkuji za ochotu, má úcta.«
»Ale, pane strážmistře, pozor.«
»Zde se netřeba obávati; jsme přece muži a žádné baby.«
»Tak, hoši, už to máme. Pozor na pošťáka s balíky. Vybereme vajíčka za tepla snesené. Ukážeme Filipovi, přes to, že je dlouhý, tentokráte, že je na nás krátký. Jakmile pošťák předá do redakce balíky, tak tam hned vrazíme a budeme dělat, jako bychom o balíkách nic nevěděli, prohlásíme, že jdeme dělat prohlídku do celého baráku.«
Rázné zaklepání na redakční dvéře.
»Volno!«
Vstoupilo 5 četníků s policajtem.
»Tak máme rozkaz provésti prohlídku všech místností.«
»Proč?«
»Proto, že vaši lidé rozšiřují nedovolené letáky.«
»Kdo je to, - vaši lidé?«
»No, vaši důvěrníci.«
»Kteří, jmenujte je!«
»O tom teď mluvit nebudeme a začněme.«
Na oko byla proňůrána redakční i administrační místnost, ba i konsum a nenalezeno nic závadného. Před několika minutami poštou došlé balíky byly u nohou stojících žandárů, dělali, jako by je neviděli.
»Aha, zde jsou nějaké dva balíky, co to v nich máte?«
»Nevíme, právě teď došly poštou.«
»Podíváme se na ně.«
Stalo se.
»Vidíte páni četníci, jsou to legální letáky, je to řeč, pronesená poslancem soudruhem Gottwaldem v poslanecké sněmovně dne 3. února.«
»To my se musíme přesvědčit, jestli to není nějaký podfuk.«
A přesvědčili se. Víte jak?
»Pane komisaři, poslušně hlásím, že jsme v redakci »Slovácka« sebrali 2 těžké balíky letáků ihned po doručení vozovou poštou. V redakci dokazovali, že jsou to legální letáky, je prý to řeč jakéhosi Gottwalda v parlamentě promluvená. Myslím a navrhuji, aby balíky byly zabaveny.«
A tak balíky naloženy na tragač a za asistence četníků a policajta odvezeny na hejtmanství. Páni z hejtmanství i četníci jsou teď přesvědčeni, že pravda v letácích obsažená, pravdou není.
A takovéto případy svévolného zabavování časopisu »Slovácko« opakují se téměř v každém čísle.
Podepsaní se pana ministra táží:
Co hodlá učiniti, aby se svévolné zabavování »Slovácka« neopakovalo?
Je pan ministr ochoten poučiti okresní úřad v Přerově, aby censor z nicotných důvodů »Slovácko« nezabavoval?
Mikulíček, Nedvěd,
Kindl, Hlávka, Douda, Stejskalová, Langer, Pilz, Lokota, Haken, Kello, Mezö.
Překlad ad 658/5.
Interpelace
senátora dr W. Feierfeila a soudr.
panu ministru spravedlnosti
stran zabavení čísla 79 západočeského lidového listu »Egerland« ze dne 14. července 1931.
V čísle 79 západočeského lidového listu »Egerland« ze dne 14. července t. r., který vychází v Chebu, Hradební ulice 34, bylo obsaženo toto sdělení:
Svobodě zdar! Soudruzi!
Již zase velké letecké manévry pořádá socialisticko-agrární vláda - ačkoli hrozí hospodářská pohroma, ačkoli mnohé tisíce hladovějí!
Kdyby to nebylo dekretováno černé na bílém, kdyby to vládní tisk. s velkou okázalostí věrným čtenářům nesděloval, nemohl by tomu nikdo věřiti. Ale je tomu již tak:
Od 19. do 26. července konají se v jižní Moravě velké letecké manévry, které mají obyvatelstvu ukázati útoky s létadel a účinná obranná opatření. - V neděli, dne 12. července, odpoledne v 16 hod. 30 min. bude na pardubickém stadionu demonstrován letecký útok, který bude přenášen rozhlasem - pražským vysílačem.
Páni ve vládě, kteří něco takového připouštějí, nevědí patrně ničeho o bídě a strádání tisíců státních občanů, nevědí ničeho o hromadném propouštění, které se všude provádí, nevědí ničeho o nesmírné nezaměstnanosti, vede se jim patrně dobře, že tyto manévry strpí a takovýmto způsobem nechávají vyhazovati miliony korun.
Militarismus kvete, jak dosud nikdy nekvetl, ačkoli zasedají ve vládě socialisté.
Socialisté žehnají létadlům s otravnými plyny, které přinášejí smrt a zkázu tisícům lidí. (To se provádí, aby to dobře fungovalo, dojde-li jednou tak daleko)
Ano, ale za to se mají zkrátiti platy, zvýšiti daně, žádní úředníci nemají býti přijímáni, staří mají sloužiti déle, lid má přinášeti nouzové oběti, aby státní hospodářství zůstalo v rovnováze u militarismu, který znamená jednu pětinu všech výdajů, nezkracuje se nic.
Na základě tohoto sdělení bylo toto číslo časopisu »Egerland« chebským státním zastupilelstvem zabaveno.
Na tomto místě není obsaženo nic, co by bylo státu nebezpečné nebo co přesahuje míru dovolené kritiky. Týž článek vyšel také v jiných časopisech, které prošly zcela bez závady. Na příklad v č. 158 ze dne 14. července t. r. deníku »Deutsche Presse« v Praze. Jmenovaný časopis »Egerland« propadá vůbec nevšedně často konfiskační praxi chebského státního zastupitelství, i zdá se, že tato praxe odporuje pokynům, které pan ministr podle svých prohlášení v parlamentě dal podřízeným státním úřadům o zabavování novin.
Podepsaní táží se pana ministra spravedlnosti:
1) Schvaluje pan ministr zabavení uvedeného článku v časopise »Egerland«?
2) Pak-li ne, jest ochoten zrušiti zabavení a dáti chebskému státnímu zastupitelství pokyn, aby také oproti časopisu »Egerland« zachovával ministerské pokyny o konfiskační praxi?
V Praze, dne 15. července 1931.
Dr Feierfeil,
Böhr, Stolberg, F. Scholz, dr Szilassy, dr Korláth, Böhm, dr Grosschmid, dr Medinger, Richter, dr Krčméry, dr Kovalík, dr Buday.
658/5 (původní znění).
Interpellation
des Senators Dr. Wenzel Feierfeil und Genossen
an den Herrn Justizminister,
betreffend Konfiskation der Nr. 79 vom 14. Juli 1931 des westböhmischen Volksblattes
»Egerland«.
In der Nr. 79 vom 14. Juli d. J. des westböhmischen Volksblattes »Egerland«, erscheinend in Eger, Schanzstraße 34, war folgende Mitteilung enthalten:
Frei Heil, Genossen!
Schon wieder große Flugmanöver veranstaltet die sozialistisch-agrarische Regierung - trotz der drohenden Wirtschaftskatastrophe, trotzdem viele Tausende hungern!
Wenn es nicht schwarz auf weiß dekretiert würde, wenn nicht die Regierungspresse es groß aufgemacht, den treuen Lesern mitteilen würde, könnte es kein Mensch glauben. Aber es ist schon so:
Vom 19. bis 26. Juli finden in Südmähren große Flugmanöver statt, die der Bevölkerung Angriffe aus Flugzeugen und wirksame Abwehrmaßregeln zeigen sollen. - Sonntag, 12. Juli, nachm. 16 Uhr 30 Min. wird im Pardubitzer Stadion ein Fliegerangriff demonstriert, der durch Rundfunk - den Prager Sender - übertragen wird.
Die Herren in der Regierung, die solches zulassen, wissen ja anscheinend nichts von Not und Entbehrung tausender Staatsbürger, die wissen nichts von, den Massenentlassungen, die überall vorgenommen werden, sie wissen nichts von der ungeheueren Arbeitslosigkeit, es geht ihnen anscheinend gut, daß sie diese Manöver dulden und auf diese Weise Millionen Kronen hinauswerfen lassen.
Der Militarismus blüht, wie er noch nie geblüht hat, trotzdem Sozialisten in der Regierung sitzen.
Sozialisten segnen die Giftgasflugzeuge, die Tod und Verderben über tausende Menschen bringen.
(Das wird geübt, damit es gut funktioniert, wenn es einmal so weit ist.)
Ja, aber dafür sollen die Gehälter gekürzt, die Steuern erhöht, keine Beamten aufgenommen werden, die alten länger dienen, das Volk soll Notopfer bringen, damit der Staatshaushalt im Gleichgewicht bleibt - beim Militarismus, der ein Fünftel aller Auslagen bedeutet, wird nichts gekürzt.
Auf Grundlage dieser Mitteilung ist diese Nummer des. »Egerland« von der Egerer Staatsanwaltschaft konfisziert worden.
In dieser Stelle ist nichts enthalten, was staatsgefährlich wäre oder was das Maß erlaubter Kritik übersteigt. Derselbe Artikel ist auch in anderen Blättern erschienen, die ganz unbeanständet blieben. Z. B. in der Nr. 158 vom 14. Juli 1. J. der Tageszeitung »Deutscbe Presse« Prag. Die genannte Zeitung »Egerland« verfällt überhaupt außerordentlich häufig der Konfiskationspraxis der Egerer Staatsanwaltschaft, und scheint diese Praxis im Widerspruch zu stehen mit jenen Verfügungen, welche der Herr Minister nach seinen Erklärungen im
Parlament über die Konfiskation von Zeitungen an die unterstehenden staatlichen Ämter gegeben hat.
Die Unterzeichneten richten an den Herrn Justizminister folgende Anfragen:
1) Billigt der Herr Minister die Konfiskation des angeführten Artikels im »Egerland«?
2) wenn nicht ist er bereit, die Konfiskation aufzuheben und der Egerer Staatsanwaltschaft die Weisung zu geben, auch gegen das »Egerland« die ministeriellen Verfügungen über Konfiskationspraxis einzuhalten?
Prag, am 15. Juli 1931.
Dr. Feierfeil,
Böhr, Stolberg, F. Soholz, Dr. Szilassy, Dr. Korláth, Böhm, Dr. Grosschmid, Dr. Medinger, Richter, Dr. Krčméry, Dr. Kovalík, Dr. Buday.