Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1931.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 678.

kterým se mění § 13 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n., o četnictvu.

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

§ 13 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 3l. ledna 1928, čís. 28. Sb. z. a n., se mění a bude zníti takto:

(1) Četník konající službu má zákonem stanovená práva stráže civilní i vojenské, ale smí, šetře opatrnosti podle okolností potřebné, užíti zbraně jen v těchto případech:

1. aby odvrátil od sebe neb od jiného neoprávněný, přímo vykonávaný nebo přímo hrozící útok na život, zdraví, osobní svobodu nebo na majetek ve značném rozsahu, ač-li není možno od četníka podle okolností případu slušně žádati, aby užil jiného méně nebezpečného zákroku,

2. jestliže nebezpečný zločinec, proti kterému četník zakročuje, na vyzvání četníkovo se nevzdá nebo se zdráhá opustiti svůj úkryt a je skutečné nebezpečí, že by mohl uprchnouti neb ohroziti četníka neb okolní lidi,

3. nelze-li jinak překonati odpor, směřující k zmaření služebního výkonu četníkova,

4. aby zamezil útěk nebezpečného zločince, jehož nemůže jiným způsobem zadržeti.

Zakročuje-li četnictvo semknuté pod jednotným vedením a velením při shluknutí a srocení lidu, platí o užití zbraní předpisy dané v tomto směru vojsku, avšak povel k užití střelné zbraně smí se dáti pouze, když jsou tu podmínky uvedené v odstavci (1) a když k tomu nepostačuje předběžná nápadná výstraha a užití mírnějších technických prostředků, zejména mechanických a chemických; podrobnosti o těchto prostředcích buďtež stanoveny vládním nařízením.

Článek II.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr vnitra.

Odůvodnění.

Znění § 13 zákona o četnictvu, jak bylo stanoveno novelou číslo 28/1928, jeví se býti příliš široké, poněvadž ponechává četnictvu dosti velikou volnost při užití zbraní. Tím vzniká v širším obyvatelstvu nedůvěra a některé případy vyvolávají přímo odpor proti četnictvu a úřadům, které se viní, že překročily hranice potřebné ochrany veřejné bezpečnosti a

veřejného pořádku. Proto pokládají navrhovatelé za nutné tyto předpisy přesněji stylisovati a při tom jmenovitě omeziti případy užití zbraně na nejkrajnější nutnost, když skutečně zůstává zbraň prostředkem nezbytným, aby byly chráněny veřejný pořádek nebo veřejná bezpečnost nebo kdy užití zbraně je dovoleno právním řádem též každému jinému občanu z důvodu oprávněné obrany osoby vlastní a cizí.

Omezovací ustanovení jsou obsažena v návrhu po dvojí stránce; jednak, pokud jde o případy, kdy četník zakročuje jednotlivě, jednak, pokud se stanoví předpis pro hromadné vystupování četnictva pod jednotným vedením a velením při veřejných výtržnostech.

V prvním směru bylo nutno doplniti předpisy § 13, číslo 1. a 2. zákona o četnictvu ustanovením, podle kterého má býti užití zbraně prostředkem posledním, ovšem v případě čís. 1. tak, aby se nežádalo na četníkovi více, než se může žádati za daných okolností s hlediska právní ekvity (slušnosti). Tím zejména bude chráněn i četník proti nebezpečí, že by se nehledělo na jeho mimořádný psychický stav (zejména uleknutí, překvapení a pod.), který podle platného práva vylučuje trestnost překročení mezí obrany i u jiných osob.

Ve směru druhém se navrhuje dvojí obmezení dosavadního zákonného předpisu.

Nejprve se žádá, aby zde byly podmínky, za kterých může užíti zbraně i jednotlivý četník, čímž omezení uvedená v odst. 1. tohoto paragrafu mají platiti i zde. Dále je stanoveno, že vláda musí naříditi, aby četnictvo dalo nejprve nápadnou výstrahu a zkusilo podle okolností prostředků po ruce jsoucích, technických, zejména mechanických (na př. rozstřikování vody) nebo chemických (na př. vypouštění obtížného, avšak neškodného plynu) a pod. Hlavně tyto nenebezpečné prostředky často úplně postačí rozehnati a uklidniti bouřící se lid, aniž je třeba sáhnouti ihned ke střelné zbrani, což má v zápětí politování hodné a vždy povážlivé následky.

Zvláštních výdajů provedení tohoto zákona nevyžaduje a proto není třeba učiniti návrh na úhradu podle § 41 ústavní listiny.

Navrhuje se, aby tento návrh byl přikázán výboru ústavně-právnímu a aby mu bylo uloženo podati zprávu ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 19. prosince 1931.

ing. Marušák, Berkovec, Pánek, Šolc, Pichl, Šťastný, Vaněček Hubka, Černý.