Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

5. zasedání.

Tisk 683.

Jestliže v minulých letech byly případy sebevražd vojínů čsl. armády velmi časté, v poslední čas, zejména v roce 1931 jsou téměř denním zjevem. Počet sebevražd má stoupající tendenci.

Je-li vojenská správa k tomuto zjevu lhostejná, nemohou k němu mlčeti občané, rodiče a zejména pracující vrstvy, z nichž rekrutuje se veliká většina vojínů.

Vojenská správa nesnaží se hledati příčiny sebevražd, ale ve všech případech pracně shledává důvody k důkazu, že sebevraždy vojínů nesouvisely s vojenskou službou. Při tom je zdůrazňováno, že se vojíni mají po všech stránkách dobře a že jsou spokojeni.

Tato tvrzení vojenské správy nejsou pravdivá a mají účelem zakrývati skutečné poměry v čsl. armádě. Poměry v armádě jsou podstatnou a hlavní příčinou přečetných sebevražd vojínů a tato skutečnost musí vybouřit projevy odporu pracujících vrstev v Československu.

Je nesporné, že ohromná většina vojínů pochází z chudých vrstev pracujícího lidu. Už tím je jim nucená služba v armádě kapitalistického státu, jež má imperialistické a pracujícímu lidu třídně nepřátelské poslání, odporná.

A odpor roste tím víc, čím bližší je nebezpečí válečného výbuchu i čím ostřeji buržoasie a její vláda staví armádu proti pracující třídě.

S vojíny už dnes nelze počítati jako s politicky neuvědomělou masou. Je-li jim znemožněn jakýkoli politický projev a život, nemají-li volebního práva, tím intensivněji prožívají v sobě všechny politické události zahraniční i vnitřní. Neboť mají na nich živý zájem i jako vojáci i jako příslušníci pracující třídy.

Vojenská správa je na omylu, domnívá-li se, že zákazy, prohlídkami, špiclováním a vlasteneckými frázemi či tresty může překlenout zásadní rozpor mezi pracující třídou a kapitalistickým zřízením, jehož součástí je i armáda.

Nelze před vojíny utajit, že jsou voláni do pohotovosti a vyzbrojováni ostrými náboji a vyváděni na ulice proti dělníkům, svým kamarádům, bratrům a otcům.

Před vojíny ovládaných národností nelze utajit, že kapitalistická armáda je nástrojem útlaku sociálního i národnostního.

Uvážíme-li, že k tomuto základnímu rozporu přistupuje namáhavý výcvik, tvrdá kázeň, libovůle a špatné zacházení, šikány, urážky, tresty, máme situaci, v níž nervově slabší hoši podléhají.

Ovšem, že my funkcionáři pracujících vrstev, musíme volati k dělnické mládeži ve vojenském kabátě, aby byla pevná, neklesala a věnovala všecky své síly, jak je její povinností, zájmům pracující třídy.

Nejen špatné zacházení, šikány, urážky a libovůle nadřízených, ale i tělesné týrání vojínů důstojníky a poddůstojníky je v čsl. armádě obvyklým zjevem.

Nedávný proces s několika poddůstojníky náhodou poněkud poodhalil clonu buržoasních kasáren. Snad v přečetných případech týrání vojínů není mnoho případů tak rafinovaných; většinou je to kopání, facka, políček, tlučení přes klouby na ruce, vyčerpávající trestné cviky a pod.

Uvážíme-li však, jak nepatrnými tresty cenil divisní soud zvěrstva páchaná oněmi poddůstojníky na vojínech, ač předcházely dvě sebevraždy u tohoto pluku, jsme přesvědčeni, že týrání vojínů v čsl. armádě je systémem, proti němuž musí pracující obyvatelstvo už jednou povstat.

Vojenská správa přísně dbá toho, aby zprávy o špatném zacházení s vojáky byly potlačeny a umlčeny. Vojíni mají zakázáno psát zprávy do novin. A když zprávy v novinách jsou, není sjednávána náprava, ale hledán a stíhán je pisatel. Styk vojínů s členy parlamentu a členům parlamentu s vojíny je zakázán. Stěžovat si u nadřízeného znamená pro vojína jen zhoršení situace. Censura potlačuje zprávy o špatném zacházení s vojíny.

Pokud je známo, po návratu z vánočních svátků 1931 spáchalo sebevraždu 7 vojínů. V olomoucké posádce dokonce 3. V jediném týdnu 7 sebevražd, ne-li více.

To už je snad dostatečná pohnutka k tomu, aby ministr národní obrany promluvil v plenární schůzi senátu o sebevraždách v čsl. armádě, ale také o tom, co učinil, aby znemožněno bylo jakékoli špatné zacházení s vojíny, urážky a bití, prohlídky, šikány, tresty z politických důvodů a libovůle představených atd. atd.

V Praze, dne 9. ledna 1932.