Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 739.

Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s návrhem úmluvy z roku 1925, týkající se odškodnění nemocí z povolání.

Na VII. Mezinárodní konferenci práce v Ženevě v roce 1925 byly mimo jiné návrhy úmluv a doporučení přijaty též návrh úmluvy týkající se odškodnění nemocí z povolání a návrh doporučení o odškodnění nemocí z povolání.

Úmluva o odškodnění nemocí z povolání byla ratifikována dosud 20 státy a je mezi úmluvami, které byly přijaty největším počtem států. Mimo to ratifikační řízení zahájeno bylo již ve čtyřech dalších státech. Z průmyslových států evropských ratifikovaly tuto úmluvu: Francie, Německo, Velká Britanie, Rakousko, Belgie, Holandsko, Irsko, Lucembursko a ze států z větší části agrárních přijaly ji: Bulharsko, Finsko, Maďarsko, Lotyšsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko, Švýcarsko a Jugoslavie. Ze zámořských států úmluvu tu dosud ratifikovaly: Japonsko, Indie, Kuba. Ratifikační řízení již bylo zahájeno v Polsku, Rumunsku, Estonsku, Uruguay a Kolumbii.

Je tudíž Československo, vedle Italie, jediným průmyslovým státem evropským, který úmluvu o odškodnění nemocí z povolání dosud neratifikoval. Na tento stav bylo ministerstvu sociální péče několikráte poukazováno nejen Mezinárodním úřadem práce, nýbrž i jinde na mezinárodním foru, a hlavně pak interesovanými zaměstnaneckými kruhy v tuzemsku, které se neustále dožadují toho, aby nemoce z povolání byly u nás stejně jako je tomu již ve všech průmyslových státech a v celé řadě států převážně zemědělských, odškodňovány právě tak, jako pracovní úrazy. Majíc tyto okolnosti na zřeteli, přikročilo ministerstvo sociální péče k vypracování osnovy zákona o odškodňování nemocí z povolání, která má umožniti, aby tato mezinárodní úmluva o odškodňování nemocí z povolání byla předložena ústavním činitelům k ratifikaci, ježto po přijetí zákonného návrhu o odškodňování nemocí z povolání, který se současně předkládá Národnímu shromáždění, bude dán i vnitrostátně podklad pro schválení této konvence.

Předkládajíc tuto Úmluvu oběma sněmovnám Národního shromáždění, vláda projevuje po stránce formální přání, aby tato předloha byla projednána současně poslaneckou sněmovnou a v ní v příslušných výborech a senátem a v něm v příslušných výborech, a žádá, aby o ní podaly zprávu v době nejkratší.

V Praze, dne 22. dubna 1932.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

La Conférence générale de ľOrganisation internationale du Travail de la Société des Nations,

Convoquée à Genève par le Conseil ďadministration du Bureau international du Travail, et s'y étant réunie le 19 mai 1025, en sa septième session,

Après avoir décidé ïadopter diverses propositions relatives à la réparation des maladies professionnelles, question comprise dans le premier point de ľordre du jour de la session, et

Après avoir décidé que ces propositions prendraient la forme ïun projet de convention internationale,

adopte, ce dixième jour de juin mil neuf cent vingt-cinq, le Projet de Convention ciaprès á ratifier par les Membres de ľOrganisation internationale du Travail conformément aux dispositions de la Partie XIII du Traité de Versailles et des Parties correspondantes des autres Traités de Paix

Tout Membre de ľOrganisation internationale du Travail ratifiant la présente Convention s'engage à assurer aux victimes de maladies professionnelles ou à leurs ayants droit une réparation basée sur les principes généraux de sa législation nationale concernant la réparation des accidents du travail.

Le taux de cetté réparation ne sera pas inférieur à celui que prévoit la législation nationale pour les dommages résultant ïaccidents du travail. Sous réserve de cette disposition, chaque Membre sera libre, en déterminant dans sa législation nationale les conditions réglant le payement de la réparation des maladies dont il s'agit, et en appliquant á ces maladies sa législation relative a, la réparation des accidents du travail, ďadopter les modifications et adaptations qui lui sembler aient expédientes.

Tout Membre de ľOrganisation internationale du Travail ratifiant la présente Convention s'engage à considérer comme maladies professionnelles les maladies ainsi que les intoxications produites par les substances inscrites sur le tableau ci-après, lorsque ces maladies ou intoxications surviennent á des travailleurs appartenant aux industries ou professions qui y correspondent dans le dit tableau et résultent du travail dans une entreprise assujettie à la législation nationale.

Tableau.

Les ratifications officielles de la présente Convention dans les conditions prévues a la Partie XIII du Traité de Versailles et aux Parties correspondantes des autres Traités de Paix seront communiquées au Secrétaire général de la Société des Nations et par lui enregistrées.

La présente Convention entrera en vigueur dès que les ratifications de deux Membres de ľOrganisation internationale du Travail auront été enregistrées par le Secrétaire général.

Elle ne liera que les Membres dont la ratification aura été enregistrée au Secrétariat.

Par la suite cette Convention entrera en vigueur pour chaque Membre à la date où sa ratification aura été enregistrée au Secrétariat.

Aussitôt que les ratifications de deux Membres de ľOrganisation internationale du Travail auront été enregistrées au Secrétariat, le Secrétaire général de la Société des Nations notifiera ce fait à tous les Membres de ¾Organisation internationale du Travail. Il leur notifiera également ľenregistrement des ratifications qui lui seront ultérieurement communiquées par tous autres Membres de ľOrganisation.

Sous réser ve des dispositioris de ľarticlé 4, tout Membre qui ratifie la présente Convention s'engage à appliquer les dispositions des articles 1 et 2 au plus tard le 1er janvier 1927 et à prendre telles mesures qui seront nécessaires pour rendre effectives ces dispositions.

Tout Membre de ľOrganisation interrbationale du Travail qui ratifie la présente Convention s'engage à ľappliquer à ses colonies, possessions et protectorats, conformément aux dispositions de ľarticle 421 du Traité de Versailles et des articles correspondants des autres Traités de Paix.

Tout Membre ayant ratifié la présente Conyention peut la dénoncer, á, ľexpiration ďune période de cinq années agrès la date de la mise en vigueur initiale de la convention, par un acte communiqué au Secrétaire général de la Société des Nations et par lui enregistré. La dénonciation ne prendra effet qu'une année après avoir été enregistrée au Secrétariat.

Le Conseil ďadministration du Bureau international du Travail devra, au moins une fois tous les dix ans, présenter à la Conférence générale un rapport; sur ¾application de la présente Convention et décidera s'il a y lieu ďinscrire a ľordre du jour de la Conférence la question de la revision ou de la modification de la dite Convention.

Les textes frangais et anglais de la présente Convention feront foi ľun et ľautre.

Le texte qui précède est le texte authentique du Projet de Convention dûment adopté par la Conférence générale de ¾Organisation internationale du Travail dans sa septième session, qui s'est tenue à Genève et qui a été déclarée close le 10 juin 1925.

EN FOI DE QUOI ont apposé leurs signatures, le 24 juin 1925:

Le Président de la Conférence:

Dr. Edvard Beneš.

Le Directeur du Bureau international du Travail:

Všeobecná konference Mezinárodní organisace práce Společnosti Národů,

svolaná do Ženevy správní radou Mezinárodního úřadu práce a tam se shromaždivší dne 19. května 1925 ve svém sedmém zasedání,

když se rozhodla schváliti různé návrhy týkající se odškodnění nemocí z povolání, otázky to obsažené v prvním bodu denního pořadu tohoto zasedání, a

když rozhodla, aby tyto návrhy přijaly formu návrhu mezinárodní úmluvy,

usnáší se dnes 10. června 1925 na níže uvedeném návrhu úmluvy, který jest předložiti k ratifikaci členy Mezinárodní organisace práce podle ustanovení části XIII. mírové smlouvy Versailleské a jí odpovídajících částí ostatních mírových smluv:

Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že zabezpečí osobám postiženým nemocemi z povolání, nebo jejich rodinným příslušníkům, odškodnění založené na všeobecných zásadách svého státního zákonodárství, týkajícího se odškodnění pracovních úrazů.

Výše tohoto odškodnění nebudiž nižší, než jakou stanoví státní zákonodárství pro škody způsobené pracovními úrazy. S výhradou tohoto ustanovení bude každému členu volno, aby ve svém státním zákonodárství při stanovení podmínek upravujících placení odškodného u nemocí, o něž jde, a při použití svého zákonodárství, upravujícího odškodnění pracovních úrazů, na tyto nemoci použil změn a odchylek, které by se mu jevily účelnými.

Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že bude považovati za nemoci z povolání nemoci, jakož i otravy způsobené látkami zapsanými v níže uvedené tabulce, nastanou-li tyto nemoci nebo otravy u zaměstnanců náležejících k průmyslovým odvětvím nebo zaměstnáním, která jsou v této tabulce s nimi v souvislosti uvedena, a vznikly-li v důsledku práce konané v závodě podrobeném státnímu zákonodárství.

Oficielní ratifikace této úmluvy podle podmínek stanovených v části XIII. mírové smlouvy Versailleské a v souhlasných částech ostatních mírových smluv buďtež zaslány generálnímu tajemníkovi Společnosti národů a jím zapsány do rejstříku.

Úmluva tato vstoupí v účinnost, jakmile ratifikace dvou členů Mezinárodní organisace práce budou generálním tajemníkem zapsány v rejstříku.

Bude zavazovati pouze ty členské státy, jichž ratifikace byla zapsána v rejstříku sekretariátu.

Odtud vstoupí tato úmluva v účinnost pro každý další členský stát v den, kdy jeho ratifikace bude zapsána v sekretariátu.

Jakmile ratifikace dvou členů Mezinárodní organisace práce budou zapsány v rejstříku sekretariátu, generální tajemník Společnosti národů oznámí tuto skutečnost všem členům mezinárodní organisace práce. Oznámí jim také zápis do rejstříku těch ratifikací, které mu byly zaslány později všemi dalšími členy organisace.

Každý člen, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, s výhradou ustanovení článku 4, že ustanovení čl. 1 a 2 provede nejpozději dnem 1. ledna 1927 a že učiní opatření, která budou nutna, aby se tato ustanovení stala účinnými.

Každý člen Mezinárodní organisace práce, který ratifikuje tuto úmluvu, se zavazuje, že ji provede ve svých koloniích, državách a protektorátech, souhlasně s ustanoveními článku 421 mírové smlouvy Versailleské a jemu odpovídajících článků ostatních mírových smluv.

Každý člen, který ratifikoval tuto úmluvu, může po uplynutí období pěti let ode dne, kdy tato úmluva nabude účinnosti, ji vypověděti aktem zaslaným generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, jejž tento do rejstříku zapíše. Tato výpověď nabude účinnosti teprve uplynutím jednoho roku po svém zápisu v sekretariátu.

Správní rada Mezinárodního úřadu práce je povinna nejméně jednou každých deset roků předkládati všeobecné konferenci zprávu o provádění této úmluvy a rozhodne, je-li třeba pojmouti do denního pořadu konference otázku revise nebo změny této úmluvy.

Texty francouzský a anglický této úmluvy jsou oba autentické.

Svrchu uvedený text je autentický text doporučení, řádně přijatý Všeobecnou konferencí Mezinárodní organisace práce v jejím sedmém zasedání, které konáno bylo v Ženevě bylo prohlášeno za skončené dne 10. června 1925.

Tomu na svědomí připojili své podpisy dne 24. června 1925:

Předseda konference:
Dr. Edvard Beneš.

Ředitel Mezinárodního úřadu práce:
Albert Thomas.