Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.
III. volební období.
6. zasedání.
Tisk 746.
Návrh
senátorů Nedvěda, Mikulíčka a soudruhů
na vydání zákona o zkrácení presenční služby vojenské bez zvýšení ročního počtu vojska.
Podepsaní navrhují:
Senáte račiž se usnésti:
Zákon
ze dne . . . . . . . . . 1932
o zkrácení presenční služby vojenské bez zvýšení ročního počtu vojska.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Od 1. dubna 1932 snižuje se presenční služba vojenská na 6měsíců.
§ 2.
Dosavadní roční mírový počet československého vojska nesmí býti překročen. Rovněž nesmí býti zvýšen dosavadní počet délesloužících poddůstojníků. Přebyteční odvedenci budou ještě před nastoupením vojenské služby presenční vyřazeni. Vyřazeny buďtež především osoby nemajetné, jichž rodiče jsou rovněž nemajetní a nemajetní sirotci.
§ 3.
Cvičení vojenských záloh ve zbrani nebudou v r. 1932 konána.
§ 4.
Poslední věta § 2 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 19 Sb. z. a n., o tělesné výchově mládeže před brannou povinností se zrušuje.
§ 5.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímže dnem pozbývají platnosti všechna odporující ustanovení. Provedením jeho pověřuje se ministr národní obrany.
Odůvodnění.
Presenční vojenská služba vytrhuje ročně desetitisíce mladých proletářů, zemědělců a maloživnostníků z jejich povolání a vydává je v šanc bezohlednému zacházení šarží a nejisté budoucnosti. Po propuštění propadají nezaměstnanosti a bídě, aniž se stát o ně stará. To vše proto, aby byli vychováni k imperialistickým válečným účelům a k boji proti demonstrujícímu dělnictvu.
Je bezespornou skutečností, že pracující mládež vykonává vojenskou službu jen z donucení. Kdyby tato služba byla dobrovolná, zůstalo by na vojně jen minimální procento. Dobrovolně, z přesvědčení, může proletariát sloužiti jen v proletářské armádě. Proletariát volá po rozpuštění měšťáckých armád. Uvědomuje si však, že tohoto cíle může dosáhnouti toliko revoluční cestou.
Všeobecným časovým požadavkem pracujícího lidu je aspoň bezodkladné zkrácení presenční služby na 6 měsíců. Navrhujeme proto toto zkrácení již od 1. dubna 1932 a to tím spíše, že v současné hospodářské krisi nemohou a nechtějí drobní poplatníci nadále nésti obrovská finanční břemena na militarismus.
Jsme si ovšem plně vědomi skutečnosti, že by i případné zkrácení presenční služby militarismus neodbouralo, nýbrž mohlo naopak zostřiti, kdyby nebylo spojeno s dalšími opatřeními: vládnoucí třída, jejíž ochraně armáda jedině slouží, snažila by se zvýšiti počet branců a provésti výcvik vojínů ještě ostřejším využíváním jich sil. Proto také ono stálé volání po větším počtu délesloužících poddůstojníků, nehledě k nákladům na jejich vydržování, které by výdaje na militarismus ještě zvýšily. Stejného cíle mohlo by býti dosaženo zvýšením počtu náhradních záloh. Žádáme proto kategoricky, aby dosavadní roční počet vojska a poddůstojníků nesměl být překročen, aby přebyteční odvedenci byli ještě před nastoupením presenční služby vyřazeni a to především chudí a aby byly zrušeny náhradní zálohy. Další desetitisíce proletářů a drobných rolníků a jejich rodin doplácejí ročně na vojenská cvičení. Také tato mají, stejně jako presenční služba, vštípiti, resp. udržovati »vojenského ducha«, ducha válečného. Tento cíl stojí, vedle lidských obětí, stamilionů Kč ročně.
Pracující lid je proti cvičení vojenských záloh a proto navrhujeme, aby se prozatím nekonala r. 1932.
Konečně žádáme, aby byla ustanovení branného zákona z r. 1920 o předvojenské výchově mládeže zrušena ve znění: »Tělesná výchova mládeže před brannou povinností bude upravena zvláště«. Ustanovení to dokazuje trojí skutečnost:
1. Že již Tusarova vláda 1920 myslela na předvojenskou výchovu;
2. že t. zv. »tělesná výchova mládeže« není ničím jiným, než předvojenskou výchovou (vždyť ustanovení branného zákona je posledním odstavcem § 2, který je nadepsán: »Branná povinnost«);
3. že tato »tělesná výchova« t. j. předvojenská výchova, má buržoasii hojit za případné zkrácení presenční služby. Ohražujeme se proto proti jakékoliv předvojenské výchově, proti militarisaci národa.
Po stránce formální navrhujeme, aby náš návrh přikázán byl výboru ústavněprávnímu s příkazem urychleného projednání ve lhůtě jednoho týdne.
V Praze, dne 3. května 1932.
Nedvěd, Mikulíček,
Stejskalová, Langer, Hlávka, Kello, Fidlík, Mező, Lokota, Pilz, Douda, Kindl.