Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 749.

Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s návrhem úmluvy z roku 1925, týkající se odškodnění nemocí z povolání.

Sociálně-politický výbor projednával ve své schůzi dne 5. května 1932 vládní návrh, jímž se předkládá Národnímu shromáždění k souhlasu návrh mezinárodní úmluvy z roku 1925 o odškodňování nemocí z povolání. Přistoupením k této mezinárodní úmluvě řadí se Československo k 20 státům, které do dnes tuto mezinárodní úmluvu již ratifikovaly, a tím je vyhověno požadavkům nejen našich interesovaných kruhů zaměstnaneckých, nýbrž stále se opakujícím požadavkům Mezinárodního úřadu práce po ratifikování této úmluvy naším státem. V debatě byl vysloven v sociálně-politickém výboru jednomyslný souhlas s tím, aby Československo tuto úmluvu ratifikovalo, neboť jsme byli – vedle Italie – jediným evropským státem průmyslovým, který dosud úmluvu tu neratifikoval. Úmluvou se zavazuje náš stát, že zabezpečí osobám, postiženým nemocemi z povolání, nebo jejich rodinným příslušníkům, odškodnění, založené na všeobecných zásadách svého státního zákonodárství, tykajícího se odškodnění pracovních úrazů. Za nemoce z povolání mají býti vnitrostátně považovány nejméně všechny nemoce a otravy způsobené látkami, uvedenými ve zvláštní příloze, a to v závodech, rovněž v této příloze označených.

Z uvedených důvodů sociálně-politický výbor navrhuje slavnému senátu, aby dal souhlas k návrhu mezinárodní úmluvy o odškodňování nemocí z povolání, přijaté na VII. mezinárodní konferenci práce v Ženevě roku 1925.

V Praze, dne 3. května 1932.

G. Navrátil v. r.,
místopředseda.

Johanis v. r.,
zpravodaj.

Mezinárodní konference práce od roku 1919 celkem usnesly 32 mezinárodní úmluvy. Z nich Československo ratifikovalo toliko 11 – právě předložený vládní návrh na ratifikaci úmluvy o odškodnění nemocí z povolání doporučuje konvenci 12. Jistě není to počet dostatečný, uvážíme-li, že jsme v pořadí států co do počtu ratifikací na místě 24. a že nejmladší republika, Španělsko, ratifikovalo plných 30 smluv (z nich 14 letošního roku). Patrno z toho, jak republikánská forma přímo velí zřetel na pracujícího člověka a jeho ochranu.

Důvodová zpráva předloženého vládního návrhu na ratifikaci úmluvy o odškodnění nemocí z povolání uvádí, že Československo je vedle Italie jediným evropským státem, který tuto úmluvu dosud neratifikoval a to přes urgence Mezinárodního úřadu práce, připomínky na jiných mezinárodních forech a hlavně naléhání interesovaných našich zaměstnaneckých kruhů.

Snad omluvou pro pomalé tempo ratifikací v našem státě – aspoň některých úmluv – může býti snaha, aby ratifikace byla co možno záhy následována uplatněním v zákonodárství domácím. Tak vysvětluje se též pozdní předložení úmluvy, jež je dnes předmětem jednání, která byla usnesena na Mezinárodní konferenci práce již r. 1925, na konferenci, které předsedal min. zahr. věcí dr Ed. Beneš, což by nás jistě bylo mělo zavázati k rychlé ratifikaci.

Principem úmluvy je, že nemoci z povolání mají býti odškodňovány jako úrazy a tedy zařaděny do rámce pojištění úrazového, nikoli jako nemoci v rámci pojištění nemocenského, event. invalidního a pensijního. Také v cizím zákonodárství téměř bez výjimky jest odškodnění nemocí z povolání řešeno úrazovým pojištěním. Tak tomu je ve Švýcarsku, v Anglii, Francii, Německu, Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Rakousku, Maďarsku, Jugoslavii, Finsku, Portugalsku, Lotyšsku, Norsku, Rusku, Bulharsku, Řecku, Irsku, některých státech S. S. A., Argentině, Bolivii, Brazilii, Chile, Venezuele, Equadoru, Quatemale, některých ze států mexických a v Japonsku.

Také naše ministerstvo sociální péče přijalo princip pojištění úrazového pro řešení otázky odškodnění nemocí z povolání. A tu jsme u důvodu velkého zpozdění návrhu ratifikačního. V republice Československé jest úrazové pojištění upraveno v historických zemích zákonem z r. 1888, na Slovensku a Podkarpatské Rusi zákonem čl. XIX z r. 1907 pro zaměstnance živnostenské a obchodní a zák. čl. XVI z r. 1900 o Slovenské pokladnici pro zemědělské dělníky v Bratislavě. Platí tedy v našem státě trojí různé zákony k nimž přistupují řada změn a doplňků a konečně ještě zvláštní ustanovení platná na Hlučínsku. Bylo tedy na snadě, že unifikace úrazového pojištění jest naléhavá – a v rámci unifikace jeho měla býti pojata zákonná ustanovení, potřebná pro úpravu odškodnění nemocí z povolání. Proto se vyčkávalo i s ratifikací úmluvy. Přípravy unifikace neukazují však blízké úpravy – ale nemoci z povolání (tak na př. Jáchymovská) žádají naléhavě úpravy. Proto ministerstvo sociální péče předkládá Národnímu shromáždění samostatný návrh zákona o odškodnění nemocí z povolání a současně ratifikaci mezinárodní úmluvy. Náš zákon bude se vztahovati na 26 nemocí z povolání (seznam vypracován se zřetelem k dobrozdání našich universitních profesorů F. Procházky, Julia Löwyho a Jos. Ročka); je to okruh nemocí daleko větší než mezinárodní úmluva, takže její plnění je v plné míře zaručeno a není tedy důvodu, aby senát Národního shromáždění ji neratifikoval.

Zahraniční výbor doporučuje slavnému senátu, aby projevil souhlas s návrhem úmluvy z r. 1925, týkající se odškodnění nemocí z povolání.

V Praze, dne 3. května 1932.

Václav Donát v. r.,
předseda.

F. F. Plamínková v. r.,
zpravodaj.

Republika Československá neratifikovala dosud úmluvu přijatou již v červnu 1925 na VII. Mezinárodní konferenci práce v Ženevě, jednající o odškodnění nemocí z povolání, ačkoliv tak učinily téměř všecky průmyslové státy Evropy. Zmíněná úmluva obsahuje celkem 10 článků autentického znění v jazyce francouzském a anglickém, z nichž nejdůležitější článek prvý zavazuje členy Mezinárodní organisace práce, kteří úmluvu ratifikují, že zabezpečí osobám postiženým nemocemi z povolání nebo jejich rodinným příslušníkům odškodnění v rámci vlastního zákonodárství pro škody způsobené pracovními úrazy. Navržená úmluva přesně určuje nemoci z povolání vzniklé otravou olovem jeho slitinami nebo sloučeninami otravou rtutí, jejími amalgamy a sloučeninami, jakož i z infekce snětí slezinnou. Dle důvodové zprávy k vládnímu návrhu, který projednáváme, předkládá ministerstvo sociální péče současně Národnímu shromáždění osnovu zákona o odškodnění nemocí z povolání, která jakmile bude uzákoněna, stane se podkladem pro uskutečnění této konvence.

Rozpočtový výbor ve schůzi dne 3. května 1932 uváživ všecky důvody a urgence se strany Mezinárodního úřadu práce, zejména však také se strany zaměstnaneckých kruhů domácích, usnesl se doporučiti slavnému senátu, aby vyslovil souhlas s navrženou úmluvou z roku 1925 týkající se odškodnění nemocí z povolání ve smyslu vládního návrhu obsaženého v senátním tisku čís. 739.

V Praze, dne 3. května 1932.

Dr Fáček v. r.,
místopředseda.

Ant. Šolc v. r.,
zpravodaj.