Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 769.

1. min. železnic na interpelaci sen. Navrátila, Curkanoviče, Votruby, Fr. Nováka a druhů v záležitosti reaktivování restringovaného úřednického čekatele Ladislava Hluchanicse (tisk 566/2).

2. ministra národní obrany na interpelaci sen. Hakena a soudr. o týrání vojínů 22. pěšího pluku v Jičíně (tisk 682/2).

3. ministra spravedlnosti na interpelaci sen. Stolberga a soudr. o jmenování přísedících senátů mládeže (tisk 700/3).

Zaměstnanec, o nějž jde, byl restringován podle ustanovení zákona č. 286/1924 Sb. z. a n. na podkladě řádně provedeného řízení a se souhlasem restrikčních komisí dnem 1. února 1926. Důvod restrikce dlužno hledati v jeho služebním výkonu, který nepřipouštěl žádoucí upotřebitelnosti tohoto zaměstnance, nikoli v nedostatku státního občanství. Barvoslepost byla sice u Hluchanicse zcela bezpečně zjištěna, nebyla však příčinou jeho restrikce, nýbrž pouze dočasného přidělení ke službě jiné, v níž se však jmenovaný postačující měrou rovněž neuplatnil.

Přes tyto okolnosti poskytla státní správa železniční Hluchanicsovi další příležitost k výdělku tím, že přijala jej k jiným službám jako dělníka na výpomoc. Jeho osud snažila se pak zlepšiti ještě v tom směru, že ustanovila jej po jisté době pomocným zaměstnancem II. služební skupiny pro službu kategorie staničních manipulantů, ačkoli zmíněný dělník nevyhovoval zcela všem požadovaným podmínkám.

Poněvadž šetřením, které bylo zavedeno o tomto případu z podnětu interpelace, bylo prokázáno, že restrikce byla provedena po právu, nemám možnosti uvažovati o opětném přijetí Hluchanicse ve služebním poměru, odpovídajícím jeho dřívějšímu zaměstnání.

V Praze, dne 3. května 1932.

Ministr železnic:
Ing. Hůla v. r.

Tvrzení interpelace byla podrobena přísnému šetření a byli individuelně vyslechnuti všichni vojíni, jakož i důstojníci a poddůstojníci 6. polní roty pěšího pluku 22, kteréhožto útvaru se konkretní údaje interpelace týkaly. Bylo zjištěno, že tu nešlo o žádné týrání vojínů a že údaje interpelace jsou zkresleny a zveličeny. Zejména nikdo z vyslýchaných vojínů nepřednesl stížnost na špatné zacházení.

Tak na příklad bylo zjištěno, že naprosto neodpovídá skutečnosti tvrzení, že nadporučík Záruba tloukl vojína šavlí přes ruce a píchal jej do hlavy. Rovněž nikdo z mužstva nepotvrdil, že četař Pietsch někoho tloukl přes ruce, za trest nechal na znamení píšťalkou opětovně lehati a vstávati a že vojína, který byl již těmito cviky unaven, kopal a nohy mu podrážel.

Podobné trestuhodné jednání by nemohlo zůstati utajeno a bylo by přísně potrestáno.

Pokud se týká vojína Vinkláře, který podle interpelace si přivodil kýlu seskokem s kladiny, bylo zjištěno, že již u odvodu byla u tohoto vojína konstatována mírná vada tříselná, která však podle platných předpisů neodůvodňuje nezpůsobilost k vojenské službě. Na vojně byl mu vydán nový kýlní pásek, který však Vinklář úmyslně nenosil. Vojenská služba jeho vadu nezhoršila, ale přesto byl odeslán v prosinci minulého roku do nemocnice k operativnímu odstranění kýly.

Pokud se týká všeobecných opatření, která jsem v poslední době učinil ve věci zacházení s vojíny, podávání stížností vojínů a pod., poukazuji na prohlášení, která jsem svého času učinil v obou branných výborech a která byla uveřejněna i v denním tisku.

V Praze, dne 27. dubna 1932.

Ministr národní obrany:
Dr Viškovský v. r.

Justiční správa vyžádala si k ustanovení přísedících senátů mládeže a jich náhradníků pro všechny krajské soudy návrhy obou příslušných ústředních organisací pro péči o mládež, a to v Čechách České zemské komise pro péči o mládež v Čechách v Praze a Deutsche Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Böhmem v Liberci, ohledně krajského soudu v Opavě pak České ústředny pro péči o mládež slezskou v Opavě a Deutsehe Landesstelle für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Schlesien v Opavě.

Ustanovení § 31 zákona z 11. března 1931, č. 48 Sb. z. a n., neznamená, že by ministr spravedlnosti při ustanovení přísedících senátů mládeže byl vázán na návrhy organisací pro péči o mládež. V mezích přikázané mi jmenovací kompetence ustanovil jsem na základě vlastního šetření přísedícími z části osoby, které jsem pokládal za vhodnější než osoby navržené organisacemi.

Vzhledem k ustanovení čl. 60, odst. 2. vládního nařízení z 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a n., bylo nutno u přísedících přihlížeti ke znalosti státního jazyka.

Při ustanovení přísedících bylo přihlédnuto i k předpisu čl. 68, odst. 2. uvedeného nařízení. Tím bylo vyhověno zájmům příslušníků německé jazykové menšiny.

Pokud jde o dozorčí rady, byly před jich jmenováním v Čechách slyšeny obě shora zmíněné zemské komise. Při jmenování dozorčích rad bylo zásadně postupováno tak, že přísedící rad byli jmenováni z osob, které byly jmenovány přísedícími senátu mládeže. Stalo se tak z důvodů věcných, poněvadž soustředění těchto funkcí v týchž osobách může přispěti podstatně k prohloubení jejich činnosti.

Přísedícími rad byly zásadně jmenovány pouze osoby bydlící v sídle soudu, ježto jinak byl by se dozor podstatně zdražil cestovným přísedících a také věcně utrpěl, poněvadž by nemohl býti tak častý.

V Praze, dne 28. dubna 1932.

Ministr spravedlnosti:
Dr Meissner v. r.

Die Justizverwaltung hat für die Bestellung der Beisitzer der Jugendsenate und der Ersatzmänner derselben für alle Kreisgerichte Anträge der beiden bezüglichen Zentralorganisationen für Jugendfürsorge, und zwar in Böhmen von der Česká zemská komise pro péči o mládež v Čechách in Prag und der Deutschen Landeskommission für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Böhmen in Reichenberg, bezüglich des Kreisgerichtes in Troppau, sodann von der Česká ústředna pro péči o mládež slezskou in Troppau und von der Deutschen Landesstelle für Kinderschutz und Jugendfürsorge in Schlesien in Troppau eingeholt.

Die Bestimmung des § 31 des Gesetzes vom 11. März 1931, Nr. 48 Slg. d. G. u. V. hat nicht die Bedeutung, daß der Justizminister bei der Bestellung der Beisitzer der Jugendsenate an die Anträge der Organisationen für Jugendfürsorge gebunden wäre. Ich habe innerhalb der Grenzen der mir zugeiviesenen Ernennungskompetenz auf Grund eigener Erhebungen zu Beisitzern zum Teile Personen bestellt, welche ich für geeigneter hielt, als die von den Organisationen vorgeschlagenen Personen.

Mit Rücksicht auf die Bestimmung des Art. 60, Abs. 2 der Regierungsverordnung vom 3. Feber 1926, Nr. 17 Slg. d. G. u. V. war bei den Beisitzern auf die Kenntnis der Staatssprache Bedacht zu nehmen.

Bei Bestellung der Beisitzer wurde auch die Vorschrift des Art. 68, Abs. 2 der erwähnten Verordnung berücksichtigt. Hiedurch wurde den Interessen der Angehörigen der deutschen sprachlichen Minderheit entsprochen.

Was die Aufsichtsräte anbelangt, so wurden vor der Ernennung derselben in Böhmen die beiden oben erwähnten Landeskommissionen gehört. Bei der Ernennung der Aufsichtsräte wurde grundsätzlich der Vorgang eingehalten, daß der Beisitzer der Aufsichtsräte aus den zu Beisitzern der Jugendsenate ernanuten Personen ernannt wurden. Dies erfolgte aus sachlichen Grümlen, weil die Konzentrierung dieser Funktionen in derselben Person wesentlich zur Vertiefung ihrer Tätigkeit beitragen kann.

Zu Beisitzern der Aufsichtsräte wurden grundsätzlich nur im Sitze des Gerichtes wohnhafte Personen ernannt, weil sich sonst die Aufsicht durch die Reisekosten der Beisitzer wesentlich verteuern und auch sachlich leiden würde, da sie nicht so oft erfolgen könnte.

Prag, am 28. April 1932.

Der Justizminister:
Dr. Meissner m. p.