Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk  786.

ze dne................................1932,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

K § 290 zákona ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád), se připojuje toto ustanovení:

“4. podpory, které jsou poskytovány osobám nezaměstnaným odborovými organisacemi, státem nebo z jiných veřejných pokladen, pokud nepřesahují částku, která jest podle všeobecných ustanovení vyloučena z exekuce na platy osob zaměstnaných.”

Čl. II.

K § 51 zák. čl. LX/1881, o řízení exekučním, ve znění upraveném zák. čl. XLI/1908, se připojuje toto ustanovení:

“21. podpory, které jsou poskytovány osobám nezaměstnaným odborovými organisacemi, státem nebo z jiných veřejných pokladen, pokud nepřesahují částku, která jest podle všeobecných ustanovení vyloučena z exekuce na platy osob zaměstnaných.”

Čl. III.

Exekuce, které byly před účinností tohoto zákona proti ustanovení čl. I. a II. povoleny na podpory, které jsou poskytovány osobám nezaměstnaným odborovými organisacemi, státem nebo z jiných veřejných pokladen, buďtež z úřední moci nebo na návrh zrušeny, po případě obmezeny.

Čl. IV.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr spravedlnosti.

V literatuře a judikatuře stala se v poslední době spornou otázka, zdali a pokud jest přípustna exekuce na podpory v nezaměstnanosti vyplácené podle zákona ze dne 19. července 1921, č. 267 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 5. června 1930, č. 74 Sb. z. a n.

Zastáváno jest mínění, že podpory v nezaměstnanosti jsou z exekuce vyloučeny. Naproti tomu vyskytla se soudní rozhodnutí, která exekuci na podpory v nezaměstnanosti připouští.

Nutno uznati, že není v právním řádu Československé republiky výslovné ustanovení o tom, zdali a pokud jest exekuce na podpory v nezaměstnanosti přípustna. Podobné ustanovení nebylo pojato do uvedených zákonů o podpoře v nezaměstnanosti a nelze tyto podpory zařaditi s určitostí ani pod žádné ustanovení jiných zákonů (exekučních řádů, zákonů o vyloučení některých důchodů z exekuce). Jest proto třeba, aby rozpor v nazírání na zabavitelnost podpor v nezaměstnanosti, jehož důsledky se postižených osob těžce dotýkají, byl odklizen autoritativně, novým předpisem zákonným, vylučujícím jakoukoliv pochybnost.

Uváží-li se, že jest účelem podpor v nezaměstnanosti poskytnouti osobám, které prací nemohou opatřiti prostředků k výživě své a své rodiny, nejnutnější výpomoc pro dobu nezaměstnanosti nedosahující zpravidla ani zdaleka výše pravidelné mzdy podporovaného, nutno dojíti k závěru, že nelze tuto podporu nezaměstnaným osobám odnímati nebo zkracovati tím, že by z ní byly nuceně uspokojovány pohledávky věřitelů nezaměstnaného. Ocitla-li se osoba odkázaná na důchod z práce pro nepříznivé hospodářské poměry bez možnosti prací získati si prostředky k výživě, jest spravedlivo požadovati, aby nucené uspokojení jejích závazků bylo odsunuto na dobu, až opět nabude možnosti výdělečné činnosti. Po dobu, po kterou jsou zaměstnanci bez práce, nelze připustiti, aby předmětem nuceného uspokojení pohledávek jejich věřitelů byly podpory, které odborové organisace a stát poskytují nezaměstnaným právě jen k tomu účelu, aby pomocí bylo jim umožněno přečkati dobu největší tísně.

Osnova zákona sledujíc tendenci vyhověti těmto oprávněným požadavkům navrhuje, aby k ustanovení exekučních řádů platných v československé republice obsahujícím předpisy o tom, které důchody a předměty jsou z exekuce vyloučeny, byla připojena ustanovení uvedená v čl. I. a II.

Podpory v nezaměstnanosti mají však býti v každém případě z exekuce vyloučeny jen ve stejné míře, jako platy a mzdy osob, které jsou zaměstnány. Podle navrženého znění čl. I. a II. bude tedy exekuce vyloučena jen pokud výše podpory v nezaměstnanosti přesahuje meze stanovené v zákonu z 15. dubna 1920, č. 314 Sb. z. a n., ve znění upraveném zákonem z 2. července 1924, č. 177 Sb. z. a n., a bude proto částka z exekuce vyloučená rozdílná podle toho, půjde-li o exekuci pro pohledávku výživného a jemu na roveň postavených nároků, či o pohledávky druhu jiného.

Aby účelu navrženým vládním návrhem zamýšleného bylo plně dosaženo, bylo nutno připojiti ustanovení čl. III., které umožňuje, aby důsledky exekucí, které proti intencím zákonů o podpoře v nezaměstnanosti byly již povoleny, byly odčiněny.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázán byl výboru ústavně-právnímu k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 27. května 1932.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr spravedlnosti:
Dr Meissner v. r.