Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 787.

ze dne.....................................1932,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Za § 224 obecného horního zákona se vkládá ustanovení tohoto znění:

§ 224a.

(1) Přeruší-li se zaviněním držitele hor stálé provozování díla v dolových měrách nebo neděje-li se zaviněním držitele hor provozování díla s náležitým osazenstvem (§§ 174 a 175), aniž byla povolena lhůta (§ 182), a vznikne-li nebezpečí, že přerušením nebo provozem bez náležitého osazenstva bude ohrožen zvláště důležitý veřejný zájem, zejména veřejný pořádek a pokoj, může býti ustanoven k provozování závodu na nebezpečí a útraty držitele hor vnucený správce, ač-li držitel hor ve lhůtě báňským úřadem stanovené neuvede provoz do předepsaného stavu. Podá-li držitel hor předem žádost o povolení lhůty, lze vnuceného správce ustanoviti jen tehdy, byla-li tato žádost do šesti týdnů od jejího podání zamítnuta.

(2) Při provádění této vnucené správy platí obdobně předpisy exekučního práva s těmito odchylkami:

a) zavedení vnucené správy vysloví báňské hejtmanství (báňský kapitanát), ostatní úřední úkony související se správou přísluší revírnímu báňskému úřadu, (báňskému komisariátu nebo – není-li zřízen – báňskému kapitanátu);

b) čisté výtěžky vnucené správy závodu, který je samostatně účtující hospodářskou jednotkou, se po súčtování odevzdají majiteli závodu, jenž je však též povinen hraditi schodek pod následky exekuce;

c) není-li závod, podrobený vnucené správě, samostatně účtující hospodářskou jednotkou, je majitel závodu pod následky exekuce povinen skládati hotovosti potřebné pro vedení závodu;

d) vnucená správa se zruší výnosem báňského hejtmanství (báňského kapitanátu), pomine-li důvod, pro který byla zavedena, a to buď na návrh revírního báňského úřadu (báňského komisariátu nebo – není-li zřízen – báňského kapitanátu) nebo na žádost majitele závodu;

e) zavedení i zrušení vnucené správy se poznamená do záznamních knih báňských úřadů i do horních knih; poznámka má ten účinek, že vnucená správa může býti vedena proti každému, kdo po poznámce nabyl práv k hornímu podniku.

(3) Exekučním titulem je v případech odst. 2., písm. b) a c), výměr báňského úřadu.

(4) Odvolání proti výměru, kterým se ustanovuje vnucený správce (odst. 1.), a proti výměru, kterým se zřizuje exekuční titul [odst. 2., písm. b) a c)] nemá odkládacího účinku.

Čl. II.

Sazby pokut, uvedené v §§ 236 až 239 a v §§ 241, 242, 244, 247, 249 a 250 obecného horního zákona, zvyšují se na desetinásobek dosavadní výměry.

Čl. III.

§ 240 obecného horního zákona zní takto:

Držitelé hor, kteří poruší předpisy § 171 o bezpečnostních opatřeních při provozování hor, trestají se, i když je nestihá osobní zavinění ve smyslu obecných trestních zákonů, pokutou od 1.000 do 25.000 Kč, opakují-li však porušení těchto předpisů, pokutou od 2.000 do 50.000 Kč a při nebezpečí většího rozsahu, vzniklém trvalou a značnou nedbalostí, odnímá se podle okolností horní oprávnění. Nebezpečím většího rozsahu rozuměti jest zejména vážné ohrožení lidského zdraví nebo života.

Čl. IV.

§ 243 obecného horního zákona zní takto:

(1) Přeruší-li se stálé provozování díla v dolových měrách (§§ 174 a 175) nebo v měrách povrchových v době, kdy se v nich má pracovati (§ 176), aniž k tomu byla povolena lhůta, nebo neděje-li se provozování díla s náležitým osazenstvem, neoznámí-li se do 8 dnů událost, která provozování po delší dobu znemožňuje (§ 183), nebo nevykoná-li se v samostatných pomocných nebo revírních štolách tolik práce, kolik bylo stanoveno jako podmínka při udělení koncese (§ 177), trestá se držitel hor pokutou od 1.000 do 25.000 Kč.

(2) Jde-li o opětované nebo trvalé zanedbávání předpisů o stálém provozování hor, vyměří se pokuta od 2.000 do 50.000 Kč, a zůstane-li i tato bez účinku, odejme se horní oprávnění.

Čl. V.

§ 248 obecného horního zákona zní takto:

Podnikatel hor, který poruší předpisy §§ 206 až 206 d) obecného horního zákona ve znění článku I. zákona ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z., a článku I. zákona ze dne 25. ledna 1928, č. 24 Sb. z. a n., tresce se pokutou od 400 do 4.000 Kč.

Čl. VI.

Je-li pokuta, uložená podle ustanovení třinácté hlavy obecného horního zákona, nedobytna, nastupuje trest na svobodě, při čemž 24 hodiny vězení nahrazují 300 Kč nebo zlomek této částky, je-li uložená pokuta menší než 300 Kč nebo není-li třemi sty dělitelna beze zbytku; při tom však nejvyšší míra náhradního trestu nesmí přesahovati dobu tří měsíců. Trest na svobodě vykoná okresní úřad nebo okresní soud (§ 232 obecného horního zákona) k návrhu revírního báňského úřadu (báňského kapitanátu nebo komisariátu).

Čl. VII.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřuje ministr veřejných prací v dohodě s ministry vnitra a spravedlnosti.

Podle ustanovení třinácté hlavy obecného horního zákona trestá se přestoupení nebo opomenutí předpisů horního zákona peněžitými pokutami, v některých případech i odnětím horního oprávnění. Některá z původních ustanovení zákona byla výslovně neb derogací změněna pozdějšími zákony. Zákonem ze dne 23. listopadu 1927, č. 169 Sb. z. a n. (důlní mapy), byla trestní sazba v § 245 ob. hor. zák. zvýšena z 10 až 100 Kč na 100 až 1.000 Kč. Pokuta, jíž se podle § 248 ob. hor. zák. stíhá přestoupení předpisu § 206 ob. hor. zákona, byla, pokud jde o Čechy, Moravu a Slezsko, zákonem ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z., z důvodu mimořádného sociálního významu ustanovení o hornických mzdách zvýšena z 10 až 100 Kč na 20 až 1.000 Kč, kdežto na Slovensku a Podkarpatské Rusi platí dosud původní sazba 10 až 100 Kč, poněvadž zákon ze dne 25. ledna 1928, č. 24 Sb. z. a n., jímž bylo vyplácení hornických mezd na Slovensku a Podkarpatské Rusi upraveno stejným způsobem jako v zemích České a Moravskoslezské, nemění příslušných trestních ustanovení. Trestní ustanovení § 248 ob. hor. zák. (v zemích České a Moravskoslezské ve znění zák č. 107/1912 ř. z., nikoliv, jak zák. č. 571/1919 Sb. z. a n. mylně uvádí, ve znění zák. č. 75/1896 ř. z.), týkající se přestupku předpisu druhého odstavce § 208 obec. hor. zák., bylo zároveň s tímto odstavcem zrušeno zákonem ze dne 17. října 1919, č. 571 Sb. z. a n.

Původní trestní sazby obecného horního zákona neodpovídají dnešním hospodářským poměrům a tresty podle nich ukládané jsou pro nízkou výměru neúčinné. Je proto třeba tyto sazby přiměřeně zvýšiti, t. j. o to, oč hodnota čsl. koruny je menší hodnoty koruny předválečné. Tento rozdíl lze zhruba vyjádřiti desetinásobkem koruny předválečné. Vyjímku ze zvýšení na desetinásobek bylo by učiniti při trestních sazbách obecného horního zákona uvedených v § 240 (trestní sankce předpisu § 171), § 243 (trestní sankce předpisů o stálém provozování hor) a § 248 (trestní sankce předpisu § 206). V prvých dvou případech jde o sankci předpisů na ochranu veřejných zájmů zcela zvláštní důležitosti a trestní sazby by bylo proto zvýšiti v poměru přiměřeném k tomuto významu. Pokud pak jde o zabezpečení zachovávání předpisů o stálém provozování hor doporučuje se mimo to, aby bylo pamatováno na případ, že by ochrana zvláště důležitých veřejných zájmů, ohrožených neoprávněným zastavením nebo omezením provozu, vyžadovala neodkladných opatření; tomu vyhovuje ustanovení o vnucené správě podle obdoby předpisu § 224 obecného hor. zákona. Také zvláštní sociální význam předpisu § 206 vyžaduje účinnější sankce, než je ta, která by se podávala z desetinásobku sazby z r. 1854, platné dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi; trestní sazbu původní bylo by tedy zvýšiti na částku od 400 do 4.000 Kč. Stejnou částkou bylo by stanoviti i trestní sazbu podle § 248, odst. 1., ve znění zákona č. 107/1912 ř. z. Aby trestním ustanovením horního zákona byl dán náležitý důraz a trestná opatření proti těm, od nichž peněžitých pokut nelze dobýti, se nemíjela s účinkem, je nutno doplniti trestní předpisy ustanovením, že při nedobytnosti peněžité pokuty nastupuje trest na svobodě, jak tomu je podle zákona č. 91/1918 Sb. z. a n. a na př. podle pruského horního zákona. Navrhovanou úpravou bude ve věcech trestních dosaženo i jednotného právního stavu na celém státním území.

Vláda doporučuje, aby tato její osnova byla přikázána v obou sněmovnách Národního shromáždění ústavně-právnímu a sociálně-politickému výboru.

V Praze, dne 27. května 1932.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.