Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.
III. volební období.
6. zasedání.
Tisk 814.
Návrh
senátorů dr Miloty, ing. Marušáka a druhů
na změnu zákona ze dne 27. března 1931, čís. 50 Sb. z. a n., o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro zužitkování vodních sil.
Senáte račiž se usnésti:
Zákon
ze dne........,
kterým se mění ustanovení § 13, odst. 3. zákona ze dne 27. března 1931, čís. 50 Sb. z. a n.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Článek 1.
Ustanovení § 13, odst. 3. zákona ze dne 27. března 1931, čís. 50 Sb. z. a n., o státním fondu pro splavnění řek, vybudování přístavů, výstavbu údolních přehrad a pro využitkování vodních sil bude zníti takto:
Na ostatní práce a stavby prováděné nákladem tohoto fondu zcela (§ 2, odst. 1.) přispívají země, ve kterých budou prováděny tyto práce a stavby, jednou čtvrtinou nákladu připadajícího na fond, pokud v jednotlivých případech nebyl nebo nebude smluven příspěvek vyšší.
Článek 2.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provede jej ministr veřejných prací a ministr financí v dohodě se zúčastěnými ministry.
Odůvodnění.
Změna zákona, kterou navrhujeme, záleží v tom, že v citovaném § 2, odst. 3. uvedeného zákona se mají vynechati slova »nebo za jeho účasti (§ 2, odst.3.).«
Ustanovením § 2, odst. 3. byla totiž dána možnost, aby činitel, který se sdruží se státním fondem pro splavnění na vybudování produktivního díla k využití vodních sil byl na zisku zúčastněn takovým procentem, jakým byl ochoten přispívati na úhradu stavebních nákladů. To by bylo zcela logické a spravedlivé, ale na překážku toho je dosavadní znění § 13, odst. 3., který ustanovuje, že země přispívají též na práce a stavby, prováděné nákladem tohoto fondu zcela nebo za jeho účasti, zpravidla čtvrtinou nákladu.
Slova »nebo za jeho účasti« mají v zápětí, že státní správa požaduje na zemích, které se zamýšlejí sdružiti se státním fondem k opatření úhrady na provedení produktivní stavby pro využitkování vodních sil, především úhradu čtvrtiny nákladu, a to à fond perdu, a teprve při zbytku nákladu mohla by země participovati na čistém zisku takovým procentem, jakým chce přispěti na úhradu tohoto zbytku. Jako praktický příklad důsledku tohoto ustanovení uvádíme: Při projektu na vybudování hydrocentrály na Váhu a předpokládaném stavebním nákladu asi Kč 100,000.000,- požaduje se od země Slovenské především úhrada 25%, t. j. Kč 25,000.000,- à fond perdu, takže by země Slovenská, chtěla-li by se zúčastniti 40% na zisku, měla by ještě uhraditi 40% ze zvýšeného nákladu, t. j. ze zbytku Kč 75,000.000,- ještě dalších Kč 30,000.000,-. Tím způsobem by země Slovenská celkem uhradila Kč 55,000.000,-, t. j. 55% stavebního nákladu, ale na zisku byla by zúčastněna jen 40%.
Tento stav bude považovati každý činitel, který by se zamýšlel sdružiti s fondem na provádění vodních děl, za nespravedlivý a dosavadní ustanovení zákona mohlo by býti závažnou překážkou provádění produktivních veřejných investic. Navrhovanou změnou zákona se tento stav napravuje.
Návrhu na úhradu potřebného nákladu podle § 41 ústavní listiny není zapotřebí, poněvadž i po navrhované změně budou se prováděti vodohospodářské práce a stavby z prostředků státního fondu, stanovených zákonem čís. 50/1931.
V Praze, dne 7. června 1932.
Dr Milota, inž. Marušák,
Šťastný, Černý, Pichl, Hubka, Riedl, dr Veselý, Plamínková, Pánek, Šolc, Vaněček.