Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 821.

Souhrn poměrů v hornictví zejména v poslední době zaměstnával a zaměstnává často veřejnost. Jest to nejen národohospodářský význam podzemního bohatství rud a uhlí, ale s těžením jich spojená nutnost zajistiti hospodárné jejich těžení a zabezpečiti horníka při jeho nebezpečné práci. Nemenší zájem má však veřejnost i na sociálních poměrech zaměstnanců dolů.

Zejména v těchto dvou posledních směrech vývin nejnovější doby přivádí časté zákroky jak zúčastněných zaměstnanců, tak i státní moci oproti držitelům dolů, kteří mají na očích hlavně svůj hmotný zisk.

Se strany zaměstnanců jsou to hlavně stávky, jimiž dělnictvo domáhá se zlepšení poměrů pracovních a mzdových, anebo, jako v poslední době se děje, brání se zhoršování těchto poměrů. Tyto boje vedou anebo vésti mohou dokonce i k porušení veřejného klidu a pořádku, nehledě ani k tomu, že všechen život občanstva, výroba i doprava, mají zájem na nerušeném těžení v dolech.

Proto opatrná správa státní věnuje bedlivou pozornost i těmto sociálním poměrům. Tak naše Národní shromáždění častými zákony a vláda častými nařízeními zabývaly se poměry hornickými, na př. zákon č. 144 a nařízení č. 434 z r. 1920, týkající se revírní rady; zákon č. 170 z r. 1924 a nařízení č. 18 z r. 1925 stran hornických rozhodčích soudů; zákon č. 143 z r. 1920 a nařízení č. 114, 427 a 426 z r. 1921 ohledně podnikových rad; zákon č. 91 z r. 1918 ohledně pracovní doby; zákon č. 420 z r. 1919 o práci dětí; zákon č. 262 z r. 1921 ohledně placené dovolené a mnoho jiných.

Zejména poslední stávka hornická, vyvolaná bezohledností jedné firmy těžařské, ukázala, že nejen v zájmu ochrany horníků před neústupností a neporozuměním některých držitelů dolů, ale i v zájmu zachování veřejného pořádku a klidu jest nutno rozšířiti, ba rozmnožiti možnost zákroku státní moci; neboť prostředky, které mu skýtá dosavadní horní zákon, nejevily se dosti účinnými.

Tomuto cíli sloužiti má přítomná předloha vládní. Předem dlužno již upozorniti, že novela tato nedotýká se v ničem materielního práva horního, nýbrž snaží se pouze vynutiti na držitelích dolů zachovávání předpisů horního zákona a zameziti vše, co by mohlo vésti k porušení veřejného pořádku a klidu.

Novela mění, po případě doplňuje trestní sankci zákona toho v dílu třináctém, a to jednak tím, že valorisuje peněžité pokuty (čl. I. až IV.), ustanovené před 80 léty na dnešní poměrné částky. Částky ty nejsou přehnané, uvážíme-li, že ze zanedbání mnohých předpisů kynul podnikateli mnohonásobně vyšší zisk než činila peněžitá pokuta na př. 20 Kč.

Trest na svobodě, jejž zavádí tato novela jako nový trest (čl. V.), jest v oboru práva soukromého sice perhoreskován, ale oboru práva veřejného není neznám. Naopak právo veřejné ku donucení k plnění veřejnoprávních závazků ho užívá jako účinného prostředku. Jestliže však na př. berní reforma naše užívá ho vedle trestu peněžitého, tato přítomná novela jej zamýšlí pouze jako náhradu za trest peněžitý, když peníze byly nedobytny.

Další novinku zavádí přítomná předloha v čl. VI., a to zavedení vnucené správy na důl, jehož držitel hrubě se proviní proti předpisům horního zákona, nebo jehož počínání by mohlo vésti k porušení veřejného pořádku a pokoje.

Prostředku toho použije se pouze tehdy, když držitel dolu zavinil onen stav, jejž nelze dále trpěti a zdráhá se učiniti nápravu. Jest to silný zásah do jeho soukromých práv, ale zásah odůvodněný jednak důležitým zájmem veřejným a jednak omluvitelný i tím, že doly nejsou jeho vlastnictvím, nýbrž jako regál státní jsou mu pouze propůjčeny k těžení. Státní správa může tudíž nad tímto těžením bdíti.

Provedení vnucené správy, jak ji druhý odstavec čl. VI. předpisuje, odpovídá v celku mutatis mutandis, soukromému konkursnímu řádu; bude pak nařízením vládním podrobně ještě vytčeno.

Výbor přiklonil se pouze k názoru, že při takovém kromobyčejném zásahu státní moci má býti slyšen revírní výbor, k čemuž ho opravňuje § 22 zákona ze dne 25./2. 1920, č. 144 Sb. z. a n., o revírních radách.

Poněvadž obecní horní zákon ze dne 23./5. 1854, č. 146 ř. z., neplatí na území, připojeném k našemu státu od Uherska, ale materielně platí tam všecka jeho ustanovení jako obyčejové právo obecného horního zákona, bylo nutno jak nadpis zákona, tak i čl. VI. (ve vládní předloze čl. I) dle toho upraviti.

Ústavně-právní výbor navrhuje přijetí této osnovy zákona tak, jak ji srovnale s výborem sociálně-politickým upravil, ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 7. června 1932.

Dr. Frant. Veselý v. r.,
místopředseda.

Dr. J. Karas v. r.,
zpravodaj.

Vláda předložila senátu návrh zákona o změně některých ustanovení obecného horního zákona z roku 1854. Poslední události v našem uhelném průmyslu dokázaly, že je u nás něco nezdravého. Odbytová krise zasáhla i hornický průmysl velmi citelně. O tom není žádného sporu, že krise doléhá i v tomto odvětví průmyslovém velmi těžce na všechny, kteří od tohoto průmyslu jsou odvislí. Uváží-li se, že technický pokrok, novelisační metody a současně značně zvýšená výkonnost horníků přispěly k tomu, že výroba uhlí oproti létům předválečným i poválečným rapidně stoupla, naproti tomu však odbyt našeho uhlí, a to jak do ciziny, tak také uvnitř státu stále klesá, je pochopitelné, že situace v průmyslu uhelném je velmi vážná a zasluhuje patřičné pozornosti se strany státu. Počet osazenstva na našich dolech byl již značně snížen a tisíce horníků octlo se bez zaměstnání.

Tato redukce pracovních sil však nepřinesla žádného hmotného zlepšení poměrů těm, kteří ještě na závodech zůstali pracovati. Naopak situace se zhoršila do té míry, že horníci mohou pracovati pouze 3 nejvýše 4 a v celé řadě případů ještě méně směn v týdnu. Na Ostravsku na př. i přes to, že se dělá méně směn, musí téměř polovina osazenstva střídavě měsíc vysazovat vůbec. Tuto mizerii odbytovou zvyšují ještě úmluvy našeho státu s Německem a Polskem o dovozu uhlí z cizozemí.

Tento stav uhelné výroby se rok co rok horší a ohrožuje existence celých desetitisíců horníků. Je nezbytně nutné, aby se se všech sil pracovalo pro ozdravení této výroby. Je to problém, který je sice těžký, ale který musí stát řešiti chtěj nechtěj.

Za těchto poměrů přichází velmi často ke zjevům, které zneklidňují veřejnost do té míry, že je tím ohrožena bezpečnost a veřejný pořádek, zejména když těchto zmatků zneužívá se se strany živlů veřejnému pořádku nebezpečných. Zneklidňování veřejnosti vyvolává ponejvíce rozhodnutí správ závodů o zastavení dolů, ačkoliv mnohdy jsou tato opatření naprosto bezdůvodná. Obecný horní zákon obsahuje ustanovení v otázkách provozu, tato jsou však nedostatečná, aby zabránila přehmatům v tomto směru, které mají za následek znepokojování nejen hornictva, nýbrž celé široké veřejnosti. Trestní sazby obecného horního zákona neodpovídají dnešním poměrům hospodářským a tresty podle nich ukládané stávají se pro nízký výměr neúčinné.

Obecný horní zákon z r. 1854, čís. 146, byl sice několikráte doplňován již za Rakouska, ale doplňky tyto týkaly se hlavně pracovní doby horníků, vyplácení mezd, pojištění horníků a pod. Za Československé republiky byly také provedeny změny, a to opětně v otázkách mzdových, pracovní doby, pojištění, zákon o závodních, revírních a podnikových radách. Pokud se týká provozu a jeho zabezpečení, zůstalo vše při starém a nehodí se na naše dnešní poměry. Poslední události v hornictví přiměly vládu k tomu, aby po této stránce učinila nějaká opatření. Přichází-li tedy vláda s návrhem o změně některých ustanovení, týkajících se provozu a jeho zabezpečení, možno tento krok jen vítati. Sociálně-politický výbor je toho názoru, že zákon horní vyžaduje úplné změny, má-li odpovídat dnešní době. Je nezbytně zapotřebí, aby byla provedena novelisace zákona o závodních, revírních a podnikových radách, aby bylo možno zástupcům hornictva zasahovati účinněji do celého provozu a jeho zabezpečení. Nezbytné je také zkrácení pracovní doby, zavedení báňské inspekce z řad horníků, vybavení horních úřadů větší pravomocí a učiniti je více neodvislými od horního podnikání. Sociálně-politický výbor doporučuje tedy, aby vláda i po této stránce věnovala těmto otázkám větší pozornost a připravovala v tomto směru příslušné návrhy.

Vládní návrh směřuje k tomu, aby trestní ustanovení zákona byla přizpůsobena dnešním poměrům a odpovídala hodnotě dnešní československé koruny. Pokud pak jde o zabezpečení zachovávání předpisů o stálém provozování hor, doporučuje se mimo to, aby bylo pamatováno na případ, že by ochrana zvlášť důležitých veřejných zájmů, ohrožených neoprávněným zastavením aneb omezením provozu, vyžadovala neodkladných opatření. – Tomu vyhovuje ustanovení o vnucené správě podle obdoby předpisu § 224 obec. hor. zák. Také zvláštní sociální význam předpisu § 206 vyžaduje účinnější sankce než je ta, která by se podávala z desetinásobku sazby z r. 1854.

Rozdíl mezi cenou koruny předválečné a korunou dnešní odhaduje vláda na desítinásobek. Výjimku ze zvýšení navrhuje vláda při trestních sazbách obecného zákona horního uvedených v § 240 (trestní sankce předpisu § 171), § 243 (trestní sankce předpisu o stálém provozování hor) a § 248 (trestní sankce předpisu § 206). V prvních dvou případech jde o sankci předpisu na ochranu veřejných zájmů zcela zvláštní důležitosti a trestní sazby by bylo proto zvýšiti v poměru přiměřeném tomuto významu.

Platné dosud trestní sazby na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo by nutno zvýšiti na částku od 490 do 4000 Kč. Stejnou částkou bylo by stanoviti i trestní sazbu podle § 248, odst. 1., ve znění zákona čís. 107/1912 ř. z.

Aby trestním ustanovením horního zákona byl dán náležitý důraz a trestní opatření proti těm, od nichž peněžitých pokut nelze dobýti, se nemíjela účinkem, je nutno doplniti trestní předpisy ustanovením, že při nedobytnosti peněžité pokuty nastupuje trest na svobodě, jak tomu je podle zák. čís. 91/1918 Sb. z. a n. Navrhovanou úpravou bude ve věcech trestních dosaženo jednotného právního stavu na celém státním území.

Sociálně-politický výbor doporoučí slavnému senátu ke schválení osnovu zákona ve znění dole otištěném.

V Praze, dne 7. června 1932.

V. Johanis v. r.,
předseda.

Jos. Koukal v. r.,
zpravodaj.

ze dne.................................................1932,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Sazby pokut, uvedené v §§ 236 až 239 a v §§ 241, 242, 244, 247, 249 a 250 obecného horního zákona, zvyšují se na desetinásobek dosavadní výměry.

Čl. II.

§ 240 obecného horního zákona zní takto:

Držitelé hor, kteří poruší předpisy § 171 o bezpečnostních opatřeních při provozování hor, trestají se, i když je nestihá osobní zavinění ve smyslu obecných trestních zákonů, pokutou od 1.000 do 25.000 Kč, opakují-li však porušení těchto předpisů, pokutou od 2.000 do 50.000 Kč a při nebezpečí většího rozsahu, vzniklém trvalou a značnou nedbalostí, odnímá se podle okolností horní oprávnění. Nebezpečím většího rozsahu rozuměti jest zejména vážné ohrožení lidského zdraví nebo života.

Čl. III.

§ 243 obecného horního zákona zní takto:

(1) Přeruší-li se stálé provozování díla v dolových měrách (§§ 174 a 175) nebo v měrách povrchových v době, kdy se v nich má pracovati (§ 176), aniž k tomu byla povolena lhůta, nebo neděje-li se provozování díla s náležitým osazenstvem, neoznámí-li se do 8 dnů událost, která provozování po delší dobu znemožňuje (§ 183), nebo nevykoná-li se v samostatných pomocných nebo revírních štolách tolik práce, kolik bylo stanoveno jako podmínka při udělení koncese (177), trestá se držitel hor pokutou od 1.000 do 25.000 Kč.

(2) Jde-li o opětované nebo trvalé zanedbávání předpisů o stálém provozování hor, vyměří se pokuta od 2.000 do 50.000 Kč, a zůstane-li i tato bez účinku, odejme se horní oprávnění.

Čl. IV.

§ 248 obecného horního zákona zní takto:

Podnikatel hor, který poruší předpisy §§ 206 až 206 d) obecného horního zákona ve znění článku I. zákona ze dne 17. května 1912, č. 107 ř. z., a článku I. zákona ze dne 25. ledna 1928, č. 24 Sb. z. a n., tresce se pokutou od 400 do 4.000 Kč.

Čl. V.

Je-li pokuta, uložená podle ustanovení třinácté hlavy obecného horního zákona, nedobytna, nastupuje trest na svobodě, při čemž 24 hodiny vězení nahrazují 300 Kč nebo zlomek této částky, je-li uložená pokuta menší než 300 Kč nebo není-li třemi sty dělitelna beze zbytku; při tom však nejvyšší míra náhradního trestu nesmí přesahovati dobu tří měsíců. Trest na svobodě vykoná okresní úřad nebo okresní soud (§ 232 obecného horního zákona) k návrhu revírního báňského úřadu (báňského kapitanátu nebo komisariátu).

Čl. VI.

(1) Přeruší-li se zaviněním držitele hor stálé provozování díla, v dolových měrách nebo neděje-li se zaviněním držitele hor provozování díla s náležitým osazenstvem (§§ 174 a 175 obecného horního zákona), aniž byla povolena lhůta (§ 182 obecného horního zákona), a vznikne-li nebezpečí, že přerušením nebo provozem bez náležitého osazenstva bude ohrožen zvláště důležitý veřejný zájem, zejména veřejný pořádek a pokoj, může býti z úřední moci po předchozím slyšení revírní rady anebo na její návrh ustanoven k provozování závodu na nebezpečí a útraty držitele hor vnucený správce, ač-li držitel hor ve lhůtě báňským úřadem stanovené neuvede provoz do předepsaného stavu. Podá-li držitel hor předem žádost o povolení lhůty, lze vnuceného správce ustanoviti jen tehdy, byla-li tato žádost do šesti týdnů od jejího podání zamítnuta.

(2) Při provádění této vnucené správy platí obdobně předpisy exekučního práva s těmito odchylkami:

a) zavedení vnucené správy vysloví báňské hejtmanství (báňský kapitanát), ostatní úřední úkony související se správou přísluší revírnímu báňskému úřadu, (báňskému komisariátu nebo – není-li zřízen – báňskému kapitanátu);

b) čisté výtěžky vnucené správy závodu, který je samostatně účtující hospodářskou jednotkou, se po súčtování odevzdají majiteli závodu, jenž je však též povinen hraditi schodek pod následky exekuce;

c) není-li závod, podrobený vnucené správě, samostatně účtující hospodářskou jednotkou, je majitel závodu pod následky exekuce povinen skládati hotovosti potřebné pro vedení závodu;

d) vnucená správa se zruší po slyšení revírní rady výnosem báňského hejtmanství (báňského kapitanátu), pomine-li důvod, pro který byla zavedena, a to buď na návrh revírního báňského úřadu (báňského komisariátu nebo – není-li zřízen – báňského kapitanátu) nebo na žádost majitele závodu;

e) zavedení i zrušení vnucené správy se poznamená do záznamních knih báňských úřadů i do horních knih; poznámka má ten účinek, že vnucená správa může býti vedena proti každému, kdo po poznámce nabyl práv k hornímu podniku.

(3) Exekučním titulem je v případech odst. 2., písm. b) a c), výměr báňského úřadu.

(4) Odvolání proti výměru, kterým se ustanovuje vnucený správce (odst. 1.), a proti výměru, kterým se zřizuje exekuční titul [odst. 2., písm. b) a c)], nemá odkládacího účinku.

Čl. VII.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení. Provedením jeho se pověřuje ministr veřejných prací v dohodě s ministry vnitra a spravedlnosti.