Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 831.

Otázka záchrany československého cukrovarnictví jest v prvé řadě otázkou zemědělskou a teprve ve druhé řadě otázkou cukrovarnickou, neboť pěstování řepy cukrové bylo ve druhé polovici minulého století základem pro zintensivnění zemědělské výroby v krajích pro pěstování řepy se hodících vůbec. Řepa cukrová naučila, ba donutila zemědělce k důkladnému zdělávání půdy, k řádnému a účelnému hnojení hnojem chlévským i hnojivy umělými, k vyhubení všech plevelů, umožnila nejlepší přípravu půdy pro plodiny v postupu osevním po řepě následující, zejména našeho ječmene, jehož výborná kvalita je známa v celém světě. Řepa cukrová jest také v řepařském hospodářství nejdůležitější rostlinou pícní, neboť list a hlavy z ní (skrojky) a vyloužené řízky z cukrovaru řádně naložené dávají výborné krmivo pro dobytek nejen v době sklizně řepy a v době zimní, nýbrž i v době letní, když následkem suchého počasí nebo následkem živelní pohromy se zelené píce pro dobytek nedostává.

To jsou příčiny, pro které zemědělci řepaři lpí na pěstování řepy cukrové, i když její cena klesla hluboko pod cenu výrobní. Řepařství a cukrovarnictví má však také pro stát československý velikou důležitost. Pamatujeme se ještě, že v době válečné a poválečné se říkalo cukru »bílé zlato«, jelikož při tehdejších světových cenách cukru a při vázaném hospodaření s cukrem odvedl cukrovarnický průmysl státní pokladně více než 4 miliardy korun, víme dále, že spotřební daň z cukru je rozpočtena na 630 milionů korun.

Cukrovarnictví má velkou důležitost také pro státní dráhy, po nichž dopravuje řepu, řízky, saturační kaly, jakož i cukr a melasu a pro další československý průmysl, zejména pro dodavatele uhlí, textilií a technických potřeb a v nemenší míře také pro dělnictvo a zaměstnance cukrovarů.

Je proto litovati, že pro naprosto nedostatečné světové ceny cukru jsme nuceni výrobu cukru zmenšovati, což se nejlépe značí v tom, že každoročně cukrovarů pracujících ubývá a výroba cukru se zmenšuje. V takovém stavu nalézají se cukrovary v těch státech, v nichž se cukru více vyrábí než se doma spotřebuje, a jsou cukrovary nuceny cukr vyvážeti. Tato nouze donutila průmysl cukerní těchto států k t. zv. mezinárodní dohodě, jejíž účelem jest zmenšiti výrobu cukru v těchto vývozních státech, což má v zápětí nucené zmenšování pěstování řepy a výroby cukru. Je však jisto, že i kdyby k dohodě mezinárodní nebylo došlo, byli bychom nuceni přece pěstování řepy a výrobu cukru obmezovati, jelikož zemědělec nemůže dodávati řepu za ceny neúměrné nákladům výrobním, a cukrovar nemůže vyráběti více cukru, než na kolik nalezne alespoň kupce.

K vůli snížení výrobních nákladů jsme nuceni četné stávající cukrovary vyřaďovati z provozu a výrobu cukru vůbec zmenšovati, a bylo by proto národohospodářsky škodlivo podporovati zřizování nových cukrovarů.

Osnova zákona, jak byla usnesením poslanecké sněmovny schválena, nemá však za účel stavbu nových cukrovarů přímo zakázati, nýbrž dává k tomu možnost s jistými obmezeními obsaženými v §u 1, podle něhož možno zříditi provozovnu na výrobu cukru z řepy ve vzdálenosti nejméně 30 kilometrů od nejbližší provozovny na výrobu cukru z řepy po dráze, a nejméně 15 kilometrů, není-li spojení drahou. Nejsou-li tyto podmínky splněny, je možno zřizovati provozovny na výrobu cukru z řepy jen se svolením, jež udílí ministerstvo průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ministerstvem zemědělství a ministerstvem pro zásobování lidu, jsou-li pro to vážné důvody hospodářské.

V republice Československé vyrobilo se nejvíce cukru v kampani 1927-28, totiž v hodnotě suroviny asi 12,525.000 q, a klesla tato výroba na nynějších asi 8 mil. q. z nichž se spotřebuje přibližně polovice v Československu, a druhou polovici jsme nuceni vyvážeti za hranice státu. Domácí spotřeba je rozdělena dohodou cukrovarů na jednotlivé provozovny tak, že každá provozovna je oprávněna prodati na tuzemskou spotřebu asi polovici své výroby a na druhou polovici své výroby je nucena hledati kupce za hranicemi státu, bud přímo ze surovárny nebo prostřednictvím rafinerie.

Normální procento výroby cukru z řepy činí ze 100 kg řepy asi 17%, tudíž znění § 2 usnesení poslanecké sněmovny, dle něhož »z provozoven na výrobu cukru z řepy, zřízených za účinnosti tohoto zákona, smí se ať přímo nebo nepřímo v jednom výrobním období zdaněně vykliditi nejvýše množství cukru rovnající se 8 1/2 kg z každých 100 kg čisté váhy řepy zpracované na cukr v provozovně,« při nynějším rozsahu výroby cukru dává také nově zřízeným provozovnám právo polovici své výroby v Československu zdaniti a prodati.

Dle § 5 předlohy, pozbývá však tento zákon platnosti dnem 31. srpna 1934.

Předloha zákona má regulovati zřizování nových cukrovarů a zabrániti tak národohospodářským ztrátám, které by z bezprogramového jejich zřizování nutně vzešly. Nemá také za účel zbavovati stávající cukrovary konkurence nebo je nějak zvýhodňovati, naopak, tendencí její je, aby jakýkoli pokrok v cukrovarnictví, jmenovitě hledání nových směrů ve výrobě, jakož i spotřebě, dělo se na seriosní základně v poctivé snaze po soutěživosti, avšak bez jednostranného využívání výhod, které by z nuceného obmezení výroby a přesně stanovené konsumní kvoty stávajícím cukrovarům pro nové cukrovarnické podniky nutně plynuly. Osnova nemá rovněž tendencí protispotřebitelských, naopak výbor uznává povšechně tlumočenou snahu na snížení cukerní daně, rovněž i všech ostatních součinitelů, majících vliv na výši ceny cukru, a tím snížení tuzemské ceny cukru, nepokládá však dnešní dobu těžké hospodářské i finanční krise, státní za vhodnou k řešení těchto problémů, z nichž representují se stamilionové položky nejrůznějších daní v našem státním rozpočtu.

Slouží tedy projednávaná osnova jednak k ochraně čsl. řepařství, jehož vysoká kultura a národohospodářský význam je všeobecně uznáván, jakož i k podpoře našeho průmyslu cukrovarnického, který svojí technickou dokonalostí a jakostí svojí výroby vydobyl si respekt i uznání na forech mezinárodních.

Národohospodářský výbor projednal osnovu zákona ve své schůzi dne 13. června 1932 a doporučuje slavnému senátu, aby ji schválil ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou, jak je otištěno v sen. tisku č. 805.

V Praze, dne 15. června 1932.

K. Sáblík v. r.,
předseda.

Dr Rozkošný v. r.,
zpravodaj.