Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 859.

1. sen. dr Bačinského, Merty, Curkanoviče a druhů ministerstvu školství a národní osvěty o pronásledování ruských učitelů na Podkarpatské Rusi.

2. sen. Slámy, Thoře, Kianičky, Trčky, Kotrby, Pastyříka a druhů na p. ministra zdravotnictví stran povolení, které obdržel polský příslušník MUDr. Laiba Birken k vykonávání lékařské prakse v Košťálově.

3. sen. J. J. Krejčího a druhů panu ministerskému předsedovi ve věci libovolného měnění obsahu zákona ministerskou radou.

4. sen Šolce, dr Kloudy, Černého a druhů na p. ministra obchodu ve věci nesprávného postupu okresního úřadu v Jičíně při udílení koncesí hostinských a při stíhání jejich neoprávněného provozu.

5. sen. dra Bačinského a spol. vládě o zabezpečení práce na Podkarpatské Rusi.

6. sen. Stöhra, Kahlera a soudr. na p. ministra vnitra stran krvavých událostí v Duchcově při slavnosti německých turnérů v Duchcově dne 26. června 1932.

Přes 10 let poukrajinšťují školy naší zem, což se zajisté příčí vůli většiny lidu.

Před převratem a přímo po něm Podkarpatská Rus neznala ani jazykového sporu a zmatku, ani jazykové otázky. V době, kdy v Haliči díky součinnosti rakouské vlády bylo založeno středisko ukrajinské propagandy, vynikající členové podkarpatských Rusů veřejně a tiskem se vyslovovali proti podobnému uměle vytvořenému národnímu separatismu.

Tak i na Podkarpatské Rusi ukrajinské hnutí bylo uměle vytvořeno tím, že některé vyšší instance je široce mravně a hmotně podporovaly. Nejlepším důkazem tahového nadržování může býti nynější stav kulturně národních věcí.

Všechny učitelské sjezdy většinou 80% a 98% prohlásily se pro soustavné zavedení ruského spisovného jazyka do škol na Podkarpatské Rusi tak, aby se ve střední škole vykládal v plné své čistotě a nedotknutelnosti. Jazykový výbor z roku 1926, poměrně zvolený a těšící se důvěře všeho karpatoruského učitelstva, potvrdil toto rozhodnutí. Volby do Národního shromáždění poskytly poměr 6:1 ve prospěch ruské orientace. Soupis lidu v r. 1930 ukázal, že při počtu asi 450.000 Rusů celý ukrajinský národ na Podkarpatské Rusi jest omezen jen na 2.355 osob. Spolek A. V. Duchnoviče má nyní podle úřední statistiky 230 čítáren, zatím co ukrajinská »Prosvita« jich má jen 70, při čemž se její činnost vyjadřuje jen 11% veškeré mimoškolní kulturní práce v zemi, zatím co činnost spolku A. V. Duchnoviče rovná se 60%. Přihlížíme-li k výlučné materiální a morální podpoře ukrajinského hnutí některými vyššími instancemi, můžeme říci, že pokus o poukrajinštění úplně ztroskotal.

Nehledíce k tak zřejmě projevené vůli většiny, s politováním musíme konstatovati, že pedagogické oddělení školního oddělení, nejodpovědnější ve věcech národní osvěty, jest úplně v rukou přívrženců ukrajinského směru, reálné gymnasium a učitelský ústav v Užhorodě, jakož i obchodní akademie v Mukačevě vychovávají pouze v ukrajinském duchu a mimo to i v jiných středních školách jsou profesoři ukrajinského směru, kteří si nepřejí podříditi se vůli většiny.

Vyučování v nižších školách do poslední doby vedlo se výlučně podle rozhodnutí učitele a nikoli rodičů a obyvatelstva, jejichž protesty proti poukrajinšťování byly bezvýsledné. Zkušební komise pro učitele sestavovaly se nezměnitelně tak, že v nich byla převážná většina osob ukrajinského směru a proto ruští učitelé byli nuceni učiti se ukrajinskému jazyku s umělým pravopisem, zatím co ruský jazyk byl nejen bezprávný, nýbrž i nepřípustný. Ministerstvo školství a národní osvěty dosud neschválilo ani jedinou ruskou učebnici, a pokud jde o mluvnici E. I. Sabova, nedalo za 7 let odpovědi. Naopak totéž ministerstvo schvaluje nebo připouští ukrajinské učebnice bez překážek, ačkoliv ony a mezi nimi i umělá mluvnice jsou s hlediska jazykozpytu vědeckým absurdem, pomáhajícím jen jazykovému zmatku, odnárodňování a zatemnělosti lidu. Mimo to jsou bez schválení připuštěny rozličné ukrajinské učebnice, které oplývají zřejmými odpory proti karpatoruské kulturní a národní tradici a nepřímo pomáhají bratrovražedné válce, která se přenáší k domácím krbům.

Vláda mnoho let dávala subvence ukrajinskému divadlu, zatím co ruské divadlo zvláštní subvence nedostávalo. Karpatoruští spisovatelé se dosud nedočkali vydání, neboť jejich tvorba odporuje ukrajinskému blahobytu. Školy jsou zbaveny možnosti čísti díla domácích spisovatelů stejně jako je pedagogické oddělení nepřipouští do žákovských knihoven. Jazyk chráněný ministerstvem nemá za sebou žádného kulturního bohatství, zvláště že nejen karpatoruští, nýbrž vůbec ruští nebo ukrajinští spisovatelé nepsali a nepíší jazykem škol na Podkarpatské Rusi. A bez jazyka nemůže nastati kulturní rozvoj.

Výchova kádru učitelů ukrajinského směru a tím i povzbuzení k poukrajinšťování školy a k rozčilování obyvatelstva dotklo se již nyní našeho rodinného štěstí. Děti povstávají proti rodičům. S tím se nemůže nikdo z nás smířiti!

Tyto nesnesitelné poměry donutily »Učitelský spolek Podkarpatské Rusi« a »Spolek A. V. Duchnoviče v Užhorodě«, aby vydaly učebnice pro obecné školy ve spisovném jazyku, jenž podle tradice jest jazykem podkarpatoruského lidu. Učebnice byly vydány na vlastní účet a předloženy ministerstvu školství a národní osvěty, aby je schválilo. Když ministerstvo počalo otáleti s jejich schválením, byly vyslány deputace k samému ministru školství a národní osvěty panu dr Ivanu Dérerovi. Když navštívil Užhorod, zakročili u něho delegáti rozličných ruských organisací, jako na př. »Učitelského spolku Podkarpatské Rusi«, »Spolku A. V. Duchnoviče«, »Školní pomoci« a j.; prohlásil jim, že jest přímo neutrální v jazykovém sporu na Podkarpatské Rusi. Deputaci »Učitelského spolku Podkarptské Rusi«, která ho navštívila dne 4. července 1931 v Praze, se senátorem Františkem Mertou v čele, ministr slíbil, že učebnice vydané »Učitelským spolkem Podkarpatské Rusi« zůstanou a budou se užívati v těch školách, ve kterých jsou již zavedeny.

Rozhodnutím školního oddělení zemského úřadu pro Podkarpatskou Rus, č. 47.301-20 ai 1932 atd. bylo však přikázáno všem okresním školním inspektorátům, aby ve svých obvodech dovolovaly užívati jen takových učebnic, které schválilo ministerstvo školství a národní osvěty, t. j. ukrajinských, ačkoliv takové učebnice mohou a musí býti připuštěny (viz nařízení uherského ministerstva kultu a vyučování ze dne 8. června 1896, č. 1940 pres.).

»Spolek A. V. Duchnoviče« a »Učitelský spolek Podkarpatské Rusi« pojednaly na svých valných hromadách o tomto nařízení, které se příčí ústavnímu zákonu ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n. (hlava I., § 3, odst. 2-4), stejně i generálnímu statutu pro Podkarpatskou Rus (vládní nařízení č. 26.536/19) a prohlášení vydanému ministrem školství a národní osvěty při vykonávání jeho služebních činností, a jednohlasně se rozhodly protestovati proti tomuto stavu.

Provedly to memorandem, úplně loyálním k Československé republice, ve kterém zmíněné spolky protestují proti násilnému poukrajinšťování Podkarpatské Rusi. Na tomto memorandu podle rozhodnutí valných hromad a rozhodnutí správ byla uvedena jména všech činovníků a členů správ zmíněných spolků. Školní oddělení zemského úřadu pro Podkarpatskou Rus navrhlo ministerstvu školství a národní osvěty svým přípisem ze dne 16. února 1932, č. 20.619 pres. ai 31, aby se zavedlo disciplinární řízení proti těm učitelům anebo profesorům, kteří toto prohlášení podepsali nebo souhlasili svým podpisem, což ministerstvo školství a národní osvěty svým rozhodnutím ze dne 30. května 1932, č. 23.507/32/I/2 schválilo a nařídilo, aby se zahájilo disciplinární řízení.

Takovým stavem věcí mají býti zastrašeni lidé, hájící svá práva zaručená ústavou, kteří vždy projevovali svou oddanost Československé republice, kteří vždy byli pro připojení území Podkarpatské Rusi k Československé republice, při čemž jsou pronásledováni na štvaní těch, kdož stáli mezi nepřáteli Československé republiky.

Podepsaní táží se pana ministra školství a národní osvěty:

1. Ví-li o tomto neslýchaném nařízení školního oddělení zemského úřadu pro Podkarpatskou Rus?

2. Hodlá-li pan ministr školství a národní osvěty tento případ přísně vyšetřiti a poučiti činitele ministerstva školství a národní osvěty a školního oddělení zemského úřadu pro Podkarpatskou Rus, že nelze takto ponižovati práva lidu?

3. Bude-li pan ministr školství a národní osvěty ochoten zastaviti disciplinární řízení zahájené proti učitelům, inspektorům a profesorům, kteří podepsali deklaraci?

4. Hodlá-li pan ministr školství a národní osvěty opraviti nepravdy, uváděné zástupci ukrajinského směru vůči ochráncům ruského směru na Podkarpatské Rusi a dovoliti, aby se ve školách vyučovalo podle učebnic, které vyhovují 80-90% ruského obyvatelstva a učitelstva na Podkarpatské Rusi?

V Praze, dne 23. června 1932.

Stržil, dr Klouda, Šimonek, Šelmec, Sechtr, Foit, Dresler, dr Havelka, dr ing Botto, Danko, Navrátil, dr Fáček.

Polský příslušník MUDr Laiba Birken, židovského vyznání, provádí lékařskou praksi v Košťálově, která mu byla ministerstvem zdravotnictví na stížnost odborných kruhů zakázána.

Na intervenci prý komunistického poslance Štětky zrušilo ministerstvo zdravotnictví zákaz a udělilo shora jmenovanému povolení ze dne 25. května t. r. k vykonávání lékařské prakse. Lékařské kruhy jsou překvapeny tímto výnosem ministerstva zdravotnictví, jelikož se stanoviska právního nemá shora jmenovaný státní příslušnost a se stanoviska odborného mají přesvědčení, že není odborně vzdělán na lékaře, jelikož vozí pacienty se zlámanými údy k obyčejnému venkovskému mastičkáři, aby tento zlomeniny napravil. Praví se všeobecně v celém okolí, že tento případ jest nové vydání Gorgulova.

Podepsaní se proto táží pana ministra zdravotnictví:

Co hodlá v tomto případě učiniti, aby občanstvo mělo důvěru v právní stav našeho státu a nestrannost ministerstev a hodlá-li zrušiti nařízení ze dne 25. května 1932, aby shora jmenovanému byla prakse zakázána.

V Praze, dne 8. července 1932.

Janček, Janík, Rovňan, Ďurčanský, Volko.

Národní shromáždění usneslo se na zákoně ze dne 19. května 1932, č. 72 Sb. z. a n., kterým se mění ustanovení § 1 zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb. z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova, ve znění zákona ze dne 22. března 1929, č. 46 Sb. z. a n.

Čl. I. zní: »Na podporu soustavné elektrisace venkova povoluje se na léta 1929 až 1933 ročně 35,000.000 Kč a na léta 1934 až 1940 ročně 25 mil. Kč, které buďtež počínajíc rokem 1933 zařazeny do řádných výdajů v rozpočtu ministerstva veřejných prací.

Přes toto jasné znění zákona a ačkoliv jest všem ústavním činitelům dobře známo, že většina v zákonodárných sborech proti původnímu návrhu vládnímu změnila znění zákona tak, že příslušný peníz na podporu elektrisace usnesla se zařaditi zákonem do řádných výdajů v rozpočtu ministerstva veřejných prací, přece má býti postupováno při používání rozpočtových úvěrů k výše uvedenému účelu dle zásady čl. IX. finančního zákona stanovené pro mimořádné výdaje.

To znamená naprosté zmaření intendovaného účelu zákona.

Čl. IX. finančního zákona zní: »Prostředků určených na mimořádné výdaje smí býti použito až do výše 50.000 Kč. K vyšším výdajům v jednotlivém případě pro týž účel v rozpočtovém roce je třeba souhlasu ministra financí.« Kdežto čl. VIII. finančního zákona zní: »Prostředků určených na řádné výdaje smí býti použito pro každý měsíc nejvýše jednou dvanáctinou celoročně rozpočtové částky. Výjimky povoluje v odůvodněných případech ministr financí.«

Pakliže proti jasnému znění zákona a proti velmi jasné intenci zákonodárných sborů má pro použití peníze na soustavnou elektrisaci dle zákona čís. 72/1932 býti použito zásad obsažených v IX. článku finančního zákona, porušován je vlastně zákon tento, k čemuž nemá práva ani vláda.

Přeřazení podpor na soustavnou elektrisaci do řádného rozpočtu znamenalo změnu proti dřívějšku nápravu ve věci samé.

Vždyť mnoha obcím byla závažně slíbena podpora na elektrisaci. Obce provedly elektrisaci, slíbenou podporu nedostaly, zadlužily se, dluh nemohou platiti a jsou dokonce stíhány exekucí. Rozpočtový odbor ministerstva financí byl požádán, aby uvolnil pro měsíc červen až září 1932 po 2 mil. Kč, pro měsíc říjen až listopad po 8 mil. Kč, pro prosinec 11 mil. Kč. Dosud nebylo uvolněno nic. A tak tomu má býti také pro příště proti jasnému ustanovení zákona.

Podepsaní táží se tudíž:

Je pravda, že zákonem č. 72/1932 povolený peníz na podporu soustavné elektrisace venkova, o kterém zákon ustanovuje, že má býti zařazen do řádných výdajů v rozpočtu ministerstva veřejných prací, má býti vyplácen dle zásad v čl. IX. finančního zákona?

Jest ochoten pan ministerský předseda sděliti, z jakých důvodů se tak stalo?

Co hodlá pan ministerský předseda zaříditi, aby zákon č. 72/1932 byl přesně plněn a prováděn?

V Praze, dne 25. června 1932.

dr Reyl, dr Hruban, Kavan, Šabata, F. Novák, Kopřiva, dr Karas, Šachl, dr Žiška, Pavelka, ing. Koubek, Jílek.

Společenstvo hostinských a výčepníků pro soudní okres jičínský se sídlem v Jičíně podniklo již celou řadu intervencí a zákroků u okresního úřadu v Jičíně a zemského úřadu v Praze ve věci nedbání zákonných ustanovení při udílení koncesí hostinských a při stíhání jejich neoprávněného provozu, – leč všecky jeho zákroky a stížnosti byly dosud úplně ignorovány. Poměry dospěly tak daleko, že okresní úřad ignoruje i právoplatný výrok Nejvyššího správního soudu.

Výbor společenstva hostinských a výčepníků v Jičíně podal dne 20. března 1931 obsáhlé memorandum ministerstvu obchodu, v němž vznesl celou řadu odůvodněných stížností a žádal o nápravu. Leč ani tento hrob společenstva, sesílený zvláštní deputací přijatou panem ministrem obchodu, nevedl k nápravě. Odvolávajíce se na zmíněné memorandum, uvádíme níže případ, který jasně ilustruje poměry okresního úřadu v Jičíně.

Výměrem ze dne 2. června 1929, č. 24368, udělil okresní úřad v Jičíně proti dobrozdání podanému společenstvem hostinských hostinskou koncesi p. Josefu Víchovi v Lužanech, okres Jičín, pro dům. čp. 117 tamtéž a jako obvykle – podalo-li Společenstvo dobrozdání zamítavé a okresnímu úřadu se to nehodilo – prostě nepřiznal Společenstvu odvolacího práva. Společenstvo přes to podalo odvolání k druhé instanci, která však je zamítla. Proti tomu podalo Společenstvo stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Praze, jíž tento plně vyhověl a ve veřejném líčení dne 1. prosince 1931 rozsudkem č. 17772/31 napadený výměr II. instance, jímž bylo zamítnuto odvolání Společenstva podané do udělení koncese p. Josefu Víchovi I. instancí, zrušil. Jelikož Nejvyšší správní soud výslovně v citovaném rozsudku nalezl právem, že Společenstvu příslušelo odvolací právo a jelikož následkem toho jeví se záležitost nyní v tom stadiu, že II. instance má opětně rozhodnouti o odvolání podaném Společenstvem do výměru I. instance o udělení koncese p. Josefu Víchovi, nenabyl tento výměr I. instance dle § 18 ž. ř., odst. 6 a 7, právní moci a p. Vích nemá hostinskou živnost provozovati. To ostatně uznal i okresní úřad v Jičíně a výměrem č. 679 z 8. ledna 1932, uvědomil p. Jos. Vícha, že koncese jeho nenabyla právní moci a že se mu zakazuje s okamžitou platností další provozování živnosti hostinské pod následky § 132 a 152 ž. ř. – To však témuž úřadu pranic nevadilo aby v některý z následujících dní povolil p. Víchovi prodloužení policejní hodiny uzavírací za účelem pořádání taneční zábavy – na 23. ledna 1932 –, ačkoliv obec Lužanv má další dva sály, v nichž tato zábava mohla býti pořádána. Společenstvo jak písemným podáním, tak i deputacemi několikrát upozornilo okresní úřad, že zákaz provozování hostinské živnosti p. Jos. Vích nezachovává a okresní úřad dokonce tento fakt dal si četnictvem zjistiti – zjištění bylo kladné – ale od onoho výměru z 8. ledna 1932 neučinil ničeho, aby svou hrozbu o pokutování dle § 132 ž. ř. a o použití donucovacích prostředků dle § 152 ž. ř. – splnil. Poněvadž tento stav trvá posud, táží se podepsaní pana ministra obchodu:

1. Je pan ministr ochoten dáti vyšetřiti všecky případy stížností tlumočené ministerstvu obchodu memorandem Společenstva hostinských a výčepníků v Jičíně ze dne 21. října 1930 a naříditi, aby okresní úřad při udílení hostinských koncesí a při stíhání jejich neoprávněného postupu respektoval zákonná ustanovení?

2. Je pan ministr ochoten sjednati průchod právu ve věci vylíčeného případu neoprávněného provozování hostinské živnosti panem Jos. Víchem v Lužanech, čp. 117, okres Jičín?

V Praze, dne 13. července 1932.

Šťastný, ing. Marušák, Vaněček, Hubka, dr Veselý, Berkovec, Merta, Pichl, Pánek, Riedl.

 859/5.

Jest odborníky prokázáno, že zemědělská půda na Podk. Rusi nemůže za stávajícího stavu obživiti své obyvatelstvo. Toto z převážné většiny bylo odkázáno na lesní práce a veřejné práce, z nichž výdělek dával možnost uhájiti existenci. Zastavením prací v lesích jak státních tak i lesích soukromých a podstatným omezením veřejných prací ztratila značná část obyvatelstva možnost své obživy. Na příklad společnost Latorice, která vlastní největší výměru půdy soukromé na Podk. Rusi, nehodlá ani během letošního roku práce zahájiti, ač uzavřenou smlouvou se Státním pozemkovým úřadem je k tomu vázána. Ostatní soukromé firmy v důsledku zastavení neb omezení výroby již z části své zaměstnance propustili, aneb hodlají je propustiti, při čemž vyskytují se případy, že jsou propuštěni čsl. státní příslušníci a cizí státní příslušníci zůstávají ve svém služebním neb pracovním poměru nadále. Na základě získaných informací práce ve státních lesích nedosáhnou ani padesáti procent normální těžby. Rovněž investiční práce ve státních lesích nejsou buď vůbec, anebo v nepatrném měřítku prováděny.

Pokud týká se veřejných silničních prací jsou tyto prováděny pouze úpravou hlavní silnice Užhorod-Jasina, kdežto v krajích nejchudších nejsou vůbec prováděny.

Regulace řek, které působí každoročně velké škody, jsou pro nedostatek finančních prostředků prováděny pouze v omezeném a malém měřítku.

Odbyt dřeva z Podkarpatské Rusi, případně jiných výrobků, je ze značné části znemožňován vysokými tarifními sazbami.

Ohromný pokles cen dobytka odejmul drobným zemědělcům, specielně z horské oblasti, jejich příjem a tím vážně ohrozil jejich existenci.

Nemožnost získání úvěru nutí k odprodeji zemědělských usedlostí, na něž však není téměř kupců. Vysoká míra úroková dokonává toto dílo zkázy na zadlužených zemědělcích, neboť nemají, z čeho by úroky zaplatili.

Z uvedených fakt vysvítá na jevo, že situace na Podk. Rusi stává se velmi kritickou a nenastane-li náprava, pak letošní zima bude katastrofální. Nezlepší-li se tyto poměry včasnými a vhodnými opatřeními se strany vlády, pak jistě neuskuteční se program vlády, pronešený ve svém vstupním prohlášení, v němž vláda pravila, že chce Podkarpatskou Rus povznésti na hospodářskou a kulturní úroveň zemí historických.

Z výše naznačených důvodů dotazují se podepsaní vlády, zda:

1. jsou vládě známy tyto poměry a co hodlá ve prospěch obyvatelstva Podk. Rusi učiniti,

2. hodlá dáti příkaz k zahájení lesních manipulací ve státních lesích,

3. hodlá uvolniti potřebný obnos pro účelné investice ve státních lesích,

4. hodlá přinutiti společnost »Latorici« k dodržení smlouvy se Státním pozemkovým úřadem uzavřené a k zahájení práce,

5. hodlá zaříditi, aby z Podk. Rusi bylo odebíráno větší množství dubových a bukových pražců,

6. hodlá dáti vyšetřiti, kolik cizích státních příslušníků na Podk. Rusi je zaměstnáno a postarati se, aby místo nich byli umístěni čsl. státní příslušníci,

7. hodlá působiti na soukromé firmy určitými výhodami k zahájení prací,

8. hodlá pro úpravu silnic zemských a vicinálních uvolniti ze silničního fondu nutné finanční prostředky,

9. hodlá z melioračního fondu uvolniti větší obnos na úpravu řek a toků,

10. hodlá provésti úpravu dopravních tarifů,

11. hodlá vhodnými opatřeními regulovati ceny dobytka,

12. hodlá pomoci zemědělcům Podk. Rusi, aby mohli získati vhodný levný úvěr,

13. zda jest ochotna podepsaným sděliti, co hodlá ke zlepšení nepříznivých hospodářských poměrů na Podkarpatské Rusi učiniti.

V Praze, dne 13. července 1932.

Donát, F. Novák, Sehnal, Sáblík, Šimonek, Foit, dr Rozkošný, Dresler, Vraný, Ušák, Olejník, Stržil, Sechtr, Stöhr.

V neděli dne 26. června t. r. konala se v Duchcově 30. župní tělocvičná slavnost, pořádaná svazem německých turnérů, která byla úředně schválena a jejíž průběh dál se přísně v rámci úředního povolení. Při pochodňovém průvodu, konaném v rámci slavnosti v předvečer, byli turnéři, v plném pořádku pochodující, přepadeni civilisty, kteří byli přivezeni auty, při čemž došlo k četným zraněním. Také přes neděli potrvalo rušení slavnosti, následkem čehož došlo opětně k poraněním. O událostech přináší pondělní tisk podrobné zprávy a skoro souhlasně se oznamuje, že tamní bezpečnostní orgány neprovedly přiměřená opatření na ochranu osobní bezpečnosti, ba že dokonce nečinně přihlížely útokům. Příznačné světlo na bezpečnostní opatření vrhá okolnost, že správce okresního úřadu prohlásil, že nemůže ručiti za další klidný průběh.

Část českého tisku se pokusila líčiti přepadení tak, jakoby bylo bývalo způsobeno provokací německých turnérů. Bylo již zjištěno, že v této příčině nebyl dán nejmenší podnět; naproti tomu byly slyšeny výkřiky přepadajících: »My jsme fašisti!« Zdá se přece jen, že zde bylo s české strany zamýšlené a připravované rušení německé turnérské slavnosti, jakož v posledním čase také všeobecně je slyšeti o úředním šikanování německých turnérských spolků. Tak na příklad okresní úřady v Podbořanech a Cvikově zakázaly německým turnérským spolkům pochodování v semknutých řadách, používání bubnů, zpěv uvnitř města a pod.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra:

Budou ti, kdož mají vinu na duchcovském přepadení, vypátráni a spravedlivě potrestáni?

Je pan ministr ochoten vzíti správce politického úřadu a bezpečnostní orgány v Duchcově k zodpovědnosti?

Co zamýšlí pan ministr zaříditi, aby příště němečtí turnéři stejně jako turnéři jiných národností tohoto státu mohli své slavnosti pořádati nerušeně?

V Praze, dne 27. června 1932.

A. Scholz, Lichtneckert, Eichhorn, Tichi, Luksch, Ikert, Lippert, Wenzel, dr Jesser, Spies.

Am Sonntag, den 26. Juni d. J. fand in Dux das vom deutschen Turnverband veranstaltetes 30. Gauturnfest statt, welches behördlicherseits genehmigt war und dessen Verlauf streng im Rahmen der behördlichen Bewilligung vor sich ging.

Bei dem im Rahmen der Veranstaltung vorgesehenen Fackelzug am Vorabend wurden die in voller Ordnung aufziehenden Turner durch mittels Auto herangebrachte bewaffnete Zivilisten überfallen, wobei es zu zahlreichen Verletzungen kam. Auch über den Sonntag hielten die Störungen des Festes an, in deren Folge neuerliche, Verletzungen vorkamen. Über die Vorfälle bringt die Presse vom Montag ausführliche Berichte und es wird fast übereinstimmend berichtet, daß die dortigen Sicherheitsorgane es an entsprechenden Vorkehrungen zum Schutze der persönlichen Sicherheit haben mangeln lassen, ja daß diese sogar den erfolgten Angriffen untätig zugesehen hätten. Ein bezeichnendes Licht auf diese Sicherheitsvorkehrungen wirft der Umstand, daß der Leiter der Bezirksbehörde erklärte, für einen weiteren ruhigen Verlauf nicht einstehen zu können.

Von einem Teil der čechischen Presse wurde versucht, den Überfall so hinzustellen, als ob er durch Provokation der deutschen Turner hervorgerufen worden wäre. Es wurde bereits sichergestellt, daß in dieser Hinsicht nicht der geringste Anlaß gegeben worden war; hingegen wurden Rufe der Überfallenden aufgefangen: »My jsme fašisti!« Es scheint denn doch eine von čechischerseite beabsichtigte und vorbereitete Störung des deutschen Turnerfestes vorzuliegen, wie in der letzten Zeit auch allgemein von behördlichen Schikanierungen deutscher Turnvereine zu hören ist. So z. B. wurde durch die Bezirksbehörden in Podersam und Zwickau den deutschen Turnvereinen das Marschieren in Reih und Glied, die Verwendung von Trommeln, das Singen im Weichbild der Stadt u. dgl. verboten.

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Minister:

Werden die Schuldigen an dem Diner überfall ermittelt und der gerechten Bestrafung zugeführt?

Ist der Herr Minister bereit, den Leiter der politischen Behörde und die Sicherheiitsorgane von Dux zur Verantwortung zu ziehen?

Was gedenkt der Herr Minister zu veranlassen, daß in Hinkunft die deutschen Turner ebenso wie die Turner anderer Nationen. dieses Staates ihre Veranstaltungen ungestört durchführen können?

Prag, am 27. Juni 1932.

A. Scholz, Lichtneckert, Eichhorn, Tichi, Luksch, Ikert, Lippert, Wenzel, Dr Jesser, Spies.