Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.
III. volební období.
6. zasedání.
Tisk 862.
Zpráva
imunitního výboru
o žádosti krajského soudu v Ružomberku ze dne 30. května 1929,
č. j. TI IX 20/28-24 za souhlas k trestnímu stíhání senátora Jana Janíka pro přečin urážky na cti spáchaný tiskem podle § 2 zák. čl. XLI z roku 1914, kvalifikovaný podle § 3 odst. II. č. 1 cit. zákona (čís. 9808/1929 předs.).
Skutková povaha.
V časopise »Hlas slovenských železničiarov« tlačenom v kníhtlačiarne »Lev« v Ružomberku, v čísle 22 zo dňa 15. novembra 1928, na strane 3 bol uverejnený článok bez nadpisu, ktorý je réplikou na článok Františka Dediča, uverejnený dňa 10. oktobra 1928 v časopise »Národní železničář« a je následovného obsahu:
»V čísle 19 »Národního železničáře« zas známy »-ič« so svojou koňskou hlavou mudruje – nemôže prísť ani na meno: Křesťan, luďák kleje jako pohan, lže, pomlouvá, klame jako cikán a denuncuje jako středověký jezuita«, takto v prestlpcovanom článku nám nadáva a na konci hovorí »Amen«. Už z tohoto si môžete predstaviť, kto je to »Národní sdružení«. Čím viac nejaká stena belosťou vyniká, láka táto svojim svetlom kdejakého nevzdelanca, aby po nej čmáral svoje »múdrosti«. Od takého »-iča«, ktorý sa naučil písať a svoje meno podpisovať v záchodoch na steny, keď teraz dostal to povýšenie, že píše články do »Národního železničáře« – nemôžete ani iné očakávať.
V ďalšom odstavci svoj článok pán »-ič«, rešp. Dědič v toto resumé shrňuje:
»Pan ministr Najman, p. sekretář dr.Havelka, p. vládní rada inž. Viest, p. president inž. Beneš, p. ředitel Dolanský a všichni ti ostatní pánové, co tak ochotně luďákům, obyčejně proti spravedlnosti vyhovují ve snaze jen, aby měli pokoj, měli by těmto zákeřníkům, když přilezou se svým »pekne prosim«, důsledně ukázat dveře. Neboť čím víc se kdo s nějakým špatenkou mazlí, tím hůř je na tom. Doklady o tom mají v každém čísle výše zmíněných novin »Hlasu slovenských železničiarov«.
-ič.«
Toto je teda už vrchol múdrosti p. Dědiča, ktorému by sme boli veľmi povďačnými, keď by nám aj oznámil, čo takého »proti spravedlivosti« sme posiaľ dostali?
Dokiaľ nám to však p. Dědič neoznámi a nedokáže, v čom proti spravedlivosti nám bolo vyhovené – považujeme pána Dědiča za bezcharakterného oplana a štváča.
Je ináč veľkým farizejstvom schovávať sa »-ičovi« za pp. ministra Najmana, dr Havelku, inž. Viesta, inž. Beneša a p. riaditeľa Dolanského. Tu už pán Dědič predbehnul všetkých zbabelcov o celých desať koňských hláv!«
Pre obsah tohoto článku, dľa návrhu urazeného hlavného súkromého žalobcu Františka Dědiča, bylo u krajského súdu v Ružomberku nariadené vyšetrovanie oproti obvinenému Františkovi Ferdinandovi Závodskému, zodpovednému redaktorovi periodického časopisu »Hlas slovenských železničiarov« pre prečin urážky na cti, spáchanej tlačou dľa §u 2 zák. článku 41 z roku 1914, kvalifikovaný podľa §u 3, odst. II, č. 1 cit. zákona, rešp. pre zanedbánie tiskovej péče v smysle §u 6 zákona zo dňa 30. mája 1924 číslo 124 Sb. zák. a nar.
Obvinený redaktor za autora článku pomenoval pána Jána Janíka, senátora Národného shromaždenia a urazený hlavný súkromný žalobca svojím podaním zo dňa 3. mája 1929, č. j. TI IX 20/28-19, navrhuje nariadenie vyšetrovania aj oproti senátorovi Jánovi Janíkovi.
Návrh.
Ježto tu jde o přečin urážky na cti, tedy o čin trestní povahy soukromoprávní, není důvodu, proč by neměl býti dán průchod trestnímu řízení a imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát v této věci dal souhlas k trestnímu stíhání senátora Jana Janíka pro přečin urážky na cti podle § 2, 3, odst. II, č. 1 zák. čl. XLI z roku 1914.
V Praze, dne 14. července 1932.
Dr Jozef Buday v. r.,
místopředseda.
Dr Havelka Otakar v. r.,
zpravodaj.