Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 882.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..................................................................................,

kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za zápůjčky Podkarpatoruských elektráren, akciové společnosti v Užhorodě.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Vláda se zmocňuje, aby převzala státní záruku jako rukojmí a plátce za kapitál, úrok a umoření zápůjček nejdéle ve třiceti letech splatných, které si opatří na vybudování elektrických podniků Podkarpatoruské elektrárny, akciová společnost v Užhorodě, až do výše potřebné k opatření hotových 20,000.000,- Kč (dvacet milionů korun československých).

(2) Podmínkou záruky jest, že smlouvy o zápůjčkách budou schváleny vládou, která zmocní ministra financí, aby smlouvy ty spolupodepsal, pokud jde o závazek československého státu.

§2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provésti jej se ukládá ministrům veřejných prací a financí.

Důvodová zpráva.

Akce směřující k provedení soustavné elektrisace v republice Československé a vyplývající z provádění zákona ze dne 22. července 1919, č. 438 Sb. z. a n., o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace vedla k postupnému založení 25 všeužitečných elektrických podniků za účasti veřejných činitelů (státu, zemí, okresů a obcí) i soukromého kapitálu.

V zemi Podkarpatoruské provozovala Užhorodská elektrářská akciová společnost v Užhorodě jednak vlastní elektrický podnik s elektrárnou v Užhorodě, jednak na podkladě dlouholetých smluv najmuté městské elektrárny v Mukačevě, v Berehově a v Sevluši.

V těchto elektrárnách vyráběla se elektrická energie z větší části z cizozemské nafty při stejnosměrném systému technicky nehospodárně a nedostatečně se zařízením vesměs starým, které bylo na hranici výkonnosti. Možnost napraviti postupně tento neudržitelný stav byla dána pouze soustředěním výroby v moderní parní elektrárně ve spojení s hydroelektrárnami a rozvodem elektrické energie do velké oblasti s různorodým konsumem v rámci soustavné elektrisace.

Ministerstvo veřejných prací snažilo se již od roku 1922 založiti v této zemi všeužitečný elektrický podnik s účastí veřejného a soukromého kapitálu. Podmínkou bylo, aby tento všeužitečný podnik nabyl veškerá práva k výrobě a rozvodu elektrické energie ve jmenovaných městech, jakož i veškerá vlastnická práva na dosavadní podniky čili, aby všechny jmenované elektrické podniky byly sloučeny v podnik jediný, který by provedl soustavnou elektrisaci země Podkarpatoruské za kontroly státu.

Snaha tato narážela po dobu 5 let na obtíže vlastnického a finančního rázu. Majitelem akcií Užhorodské elektrářské akciové společnosti v Užhorodě byla Slovenská všeobecná úvěrní banka (mateřský ústav v Budapešti), která se bránila této akci vysokými požadavky finančními a ani jinak neprojevila ochotu k přeměně resp. založení všeužitečného elektrického podniku za účasti veřejných činitelů. Rovněž úmysl vyvlastniti tento podnik narážel jak s hlediska všeobecného, tak s hlediska právního a finančního, zvláště pokud se týče finanční situace zúčastněných měst, na velké obtíže, takže bylo patrno, že na výsledek tohoto opatření bylo by nutno čekati více let, nehledíc ani k finančním obětem, jichž by si řízení to vyžádalo.

V roce 1928 kupila akcie Užhorodské elektrářské akciové společnosti Českomoravská-Kolben-Daněk, akciová společnost v Praze a nabídla svoji účast na provedení soustavné elektrisace země Podkarpatoruské v rámci soustavné elektrisace státu.

Na podkladě této nabídky vypracovalo ministerstvo veřejných prací návrh na provedení soustavné elektrisace všeužitečným elektrickým podnikem za účasti státu jmenovaných měst a soukromého kapitálu ve smyslu zákona ze dne 1. července 1921, č. 258 Sb. z. a n.

Podle tohoto návrhu došlo na valné hromadě Užhorodské elektrářské akciové společnosti v Užhorodě konané dne 20. listopadu 1929 v Užhorodě k přeměně této společnosti v novou společnost Podkarpatoruské elektrárny, akciová společnost v Užhorodě, a to tím způsobem, že vedle účasti státu vnesla města Užhorod, Berehovo a Sevluš do společnosti při II. emisi akciového kapitálu svá práva, po případě své elektrické podniky jako aporty, zrušila staré smlouvy uzavřené s Užhorodskou elektrářskou akciovou společností a uzavřela nové s Podkarpatoruskými elektrárnami. Později vstoupila do společnosti i země Podkarpatoruská a město Mukačevo.

Společnost má tento akciový kapitál:

I. emise Kč 6,500.000,- rozdělený na 32.500 akcií po Kč 200,-, znějících na podatele,

II. emise Kč 13,500.000,- rozdělený na 67.500 akcií po Kč 200,-, znějících na jméno,

má tudíž celkem Kč 20,000.000,- akciového kapitálu, který jest složen takto:

I. Veřejný kapitál.

1. Stát	Kč 4,000.000,-
2. země Podkarpatoruská	Kč 1,000.000,-
3. město Užhorod	Kč 1,000.000,-
4. město Berehovo	Kč 1,300.000,-
5. město Sevluš	Kč 700.000,-
6. město Mukačevo	Kč 1,420.000,-	Kč 9,420.000,- t, j. 47,1%.

II. Soukromý kapitál.

1. Českomoravská-Kolben-Daněk, akciová společnost v Praze

a) I. emise Kč 6,500.000,-

b) II. emise Kč 4,000.000,- Kč 10,500.000,- t. j. 52,5%.

2. Táž společnost

za okresy a obce Kč 80.000,- Kč 80.000,- t. j. 0,4%.

Akciový kapitál úhrnem Kč 20,000.000,- t. j. 100%.

Akciový kapitál může býti zvýšen na Kč 30,000.000,-. Přednostní právo na odebrání akcií III. emise jest zaručeno těmto veřejným činitelům:

1. státu Kč 2,000.000,-,

2. zemi Podkarpatoruské Kč 1,000.000,-,

3. okresům a obcím v zemi Podkarpatoruské Kč 1,000.000,-.

Jak shora uvedeno, činí dosavadní účast veřejných činitelů 47,1% kapitálu společnosti a jest tudíž podmínkám zákona č. 258/1921 Sb. z. a n. vyhověno.

Podle § 1 cit. zákona jest veřejným činitelům přiznáno v § 11 stanov společnosti právo, aby mohli nejdéle do 20 let převzíti tolik základního kapitálu náležejícího soukromým činitelům, aby jejich kapitálová účast na podniku odpovídala předpokladům §§ 2 a 4 zákona č. 438/1919 Sb. z. a n., jakož i zaručeny podmínky pro převzetí soukromého kapitálu a dále zajištěna 1/3 členů představenstva společnosti veřejným činitelům na podniku zúčastněným a vyhrazeno právo ministerstvu veřejných prací dozírati, zda podnik slouží soustavné elektrisaci.

Výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 8. února 1930, č. j. [18 a-3259/1 ai 1929]/73.038 byl podnik společnosti prohlášen za elektrický podnik všeužitečný a byla mu přidělena k zásobování oblast země Podkarpatoruské.

Jak již dříve bylo uvedeno, bylo na Podkarpatské Rusi pouze několik malých elektráren se zastaralým zařízením, jež povětšině nebyly s to dostati již požadavkům na ně kladeným, takže hrozilo nebezpečí, že hlavní město Užhorod zůstane bez osvětlení.

Jako základ soustavné elektrisace země Podkarpatoruské postavila společnost v roce 1930 moderní parní elektrárnu o výkonu 5000 kW, provedla současně rekonstrukci rozvodné sítě v Užhorodě a postavila dálkové vedení o napětí 35.000 V z Užhorodu do Mukačeva a z Mukačeva do Svalavy, s přepojovací stanicí v Mukačevě a vedení o napětí 6000 V z Mukačeva do Baťova a Velké Dobroně, takže ještě koncem roku 1930 mohlo býti město Užhorod zásobeno z nové elektrárny a počátkem roku 1931 mohlo býti připojeno město Mukačevo a řada venkovských obcí.

V roce 1931, bylo pokračováno jednak ve výstavbě hlavní zásobovací tepny vedení 35.000 V z Mukačeva do Berehova, Sevluše a Chustu, jednak ve výstavbě rozvodných sítí podružných o napětí 6000 V pro zásobení venkovských obcí v oblasti těchto čtyř okresů elektrickou energií, dodávanou prostřednictvím transformoven a přepojovacích stanic rovněž v roce 1931 vybudovaných v právě uvedených střediscích konsumu.

Provedením rekonstrukce rozvodné sítě v Berehově bylo umožněno do konce roku 1931 připojiti i město Berehovo a Sevluš k zásobování z parní elektrárny v Užhorodě a zastaviti tamní místní nehospodárně pracující zastaralé elektrárny.

Aby též ostatní okresy mohly býti elektrisovány, byly postaveny v poslední době dálkovody z Užhorodu do Perečína a z Mukačeva do Iršavy.

Ve snaze zvýšiti využití nové parní elektrárny v Užhorodě a zlepšiti tím ekonomii její výroby byla uzavřena smlouva se sousedním všeužitečným elektrickým podnikem Východoslovenskými elektrárnami, akciovou společností v Košicích, na dodávku elektrické energie pro východní část jejich zásobovací oblasti hraničící se zemí Podkarpatoruskou, a to jednak v její jižní části směrem na Slovenské Nové Město, jednak v části severní směrem na Michalovce. Spolupráce ta byla uskutečněna výstavbou vedení 22.000 V z Užhorodu do Čopu, kde došlo ke spojení s dálkovody Východoslovenských elektráren.

Úsilovnou akvisicí v obcích zajistily Podkarpatoruské elektrárny během krátké doby 1¹/₂ roku 40 venkovským obcím zásobení elektrickou energií výstavbou rozvodných sítí sekundárních a plní tím velký národohospodářský úkol povznesení této země. Provedením soustavné elektrisace nalezne obyvatelstvo ve zvýšené možnosti živnostenského a průmyslového podnikání lepší existenci životní, což značně přispěje v zájmu celostátním ke konsolidaci poměrů v této zemi a zamezí vystěhovalectví.

Koncem roku 1931 měla společnost v provozu celkem 351 km dálkových elektrických vedení. Pro rozlehlost málo zalidněných částí země Podkarpatoruské není však z hospodářských důvodů možno odlehlá místa připojiti na dálková vedení, takže je nutné zřizovati menší místní elektrárny.

V roce 1931 uvedly tak Podkarpatoruské elektrárny do provozu elektrárnu ve Volovém, okresním to městě ležícím 60 km od stanice dráhy, a elektrárnu v nejzažším cípu republiky, v Jasině.

V nejbližší etapě dojde k úzké spolupráci se státem při využitkování vodních sil na řece Uži, pro jejichž výstavbu byl již položen základ provedením vodních staveb u Kamenice. Hydroelektrárny, jichž stavební část má provésti stát a strojní zařízení mají dodati Podkarpatoruské elektrárny, budou vybudovány ve dvou stupních o výkonu asi 5000 ks a budou paralelně spolupracovati s parní elektrárnou v Užhorodě, jež změní potom svůj charakter v elektrárnu špičkovou ke krytí spotřeby v době největšího zatížení.

Aby mohla býti kryta spotřeba státních solných dolů ve Slatinských dolech, bude prodlouženo hlavní napájecí vedení o napětí 35.000 V z Chustu dále až do Slatinských dolů, čímž získá tento, svého druhu jediný, důležitý státní podnik potřebnou reservu pro udržení nerušeného provozu.

Tím bude též dána možnost uskutečniti národohospodářsky důležitý projekt dodávky elektrické energie do pohraničního hustě zalidněného kraje Rumunska, který se o odběr proudu od Podkarpatoruských elektráren vážně zajímá.

Mimo to budou Podkarpatoruské elektrárny postupně rozšiřovati rozvodnou síť vysokého napětí, aby mohlo býti zásobeno celé přikázané jim území země Podkarpatoruské. Současně s tím bude společně se státem studována otázka využití dalších vodních sil a zkoumány předpoklady pro vybudování důlní elektrárny, jakmile výskyty uhelných ložisek na Podkarpatské Rusi budou státem náležitě prozkoumány.

V roce 1930 před uvedením do provozu nových soustavné elektrisaci sloužících děl bylo prodáno 2,883.928 kWh, dodaných tehdejšími místními elektrárnami, v roce 1929 pak 2,686.254 kWh, při čemž příjem za proud vlivem toho, že Podkarpatská Rus nemá vyvinutého průmyslu a dodáván jest proud povětšině jen drobným konsumentům, dosáhl v roce 1930 Kč 8,458.505,82 a v roce 1929 pak Kč 8,369.570,91, při čemž nutno podotknouti, že počínajíc 1. lednem 1930 byla jednotková cena snížena z Kč 4,50 na Kč 4,- pro světlo a z Kč 3,30 na Kč 3,- za 1 kWh pro motory; od 1. května 1932 nastoupilo další snížení, a to z Kč 4,- na Kč 3,80 pro světlo a z Kč 3,- na Kč 2,50 pro motory.

Investice společnosti k 31. prosinci 1931 podle účtu rozvážného činí po odpisech

Kč 69,074.565,64

Výstavba rozvodných sítí primérních vyžádá si v příštích letech nákladu

Kč 9,850.000,-

Strojní a elektrická výzbroj hydroelektráren na Uži

Kč 3,800.000,-

Výkup elektrárny v Mukačevě

Kč 1,600.000,-

Výkup ostatních malých místních elektráren

Kč 4,300.000,-

Celkem investice

Kč 88,624.565,64.

Investice zmenší se:

Odprodejem slovenských závodů Východoslovenským elektrárnám, akc. spol. v Košicích

Kč 5,000.000,-

Odprodejem dosavadních místních centrál

Kč 3,000.000,-

Kč 8,000.000,-

Úhrnem investic

Kč 80,624.565,64.

Investice ty hodlá společnost uhraditi takto:

a) Akciovým kapitálem I. a II. emise

Kč 20,000.000,-

b) Výpůjčkou u Zemské banky:

z vlastních prostředků banky

Kč 2,500.000,-

ze vkladu Ústřední sociální pojišťovny

Kč 2,500.000,-

c) Vydáním vlastních dílčích dlužních úpisů se zárukou země Podkarpatoruské v nom. hod. Kč 30,000.000,-. Po odečtení výloh a ztrát při vydání a umístění těchto dluhopisů zbývá očekávaný výnos

Kč 27,300.000,-

d) Zvýšením akciového kapitálu z Kč 20,000.000,- na Kč 30,000.000,-

Kč 10,000.000,-

Uvedenými prostředky uhrazeno bude celkem

Kč 62,300.000,-

Celkové investice společnosti okrouhle

Kč 80,625.000,-

Zbývá tedy ještě k úhradě částka

Kč 18,325.000-,

ke kterémužto účelu hodlá společnost vydati obligace se státní zárukou v nom. hodnotě

Kč 20,000.000-,

takže výnosem emise těchto dluhopisů, po odečtení výdajů a kursovních ztrát při jejich vydání a umístění, jež možno odhadnouti na Kč 1,675.000,-, byl by investiční program společnosti kryt.

Podle § 13 stanov a podle 6 zákona č. 438/1919 Sb. z. a n. jest společnost oprávněna vydávati dílčí dlužní úpisy do výše částky potřebné pro investice do konce dotyčného bilančního roku s tím omezením, že úhrnná jmenovitá částka těch dluhopisů, které jsou v oběhu, nesmí nikdy přesahovati ⁹/₁₀ hodnoty realit, děl a zařízení, sloužících trvale účelům elektrických podniků.

Při vydání 5¹/₂% dílčích dlužních úpisů jevila by se rentabilita investic společnosti takto:

Příjem:

a) Za elektrickou energii:

V roce 1931 bylo prodáno z místních elektráren 3,104.109 kWh s příjmem Kč 9,007.042,43. Při tom nebyl připojen téměř žádný velkokonsum a venkovské obce byly připojovány na dálková vedení většinou teprve ke konci roku, takže jejich spotřeba se v příjmech neprojevila.

Konsun v zásobovací oblasti, kterou společnost obsáhne provedenými a projektovanými zařízeními, lze odhadnouti takto:

1. Drobný konsum světelný as 2,150.000 kWh á Kč 3,80 až Kč 4,20

Kč 8,815.000,-

2. Drobný konsum motorický as 700.000 kWh á Kč 2,50

Kč 1,750.000,-

3. Veřejné osvětlení as 430.000 kWh á Kč 2,-, 2,70, 3,15

Kč 1,161.000,-

4. Velkokonsum as 4,000.000 kWh á 55 až 60 haléřů

Kč 2,300.000,-

5. Odběr Východoslovenských elektráren, akc. spol. v Košicích as 2,000.000 kWh á Kč 0,40

Kč 800.000,-

b) Nájemné z elektroměrů

Kč 380.000,-

c) Poplatky manipulační a přezkoušecí

Kč 50.000,-

d) Zisk z instalačních prací

Kč 60.000,-

e) Zisk z prodeje spotřebičů

Kč 20.000,-

Celkem příjmy

Kč 15,336.000,-

Vydání

1. Úroky:

6¹/₄% úrok ze zápůjčky Kč 5,000.000,- u Zemské banky

Kč 312.500,-

5¹/₂% úrok z nom. hodnoty obligací se zárukou země Kč 30,000.000,-

Kč 1,650.000,-

5¹/₂ % úrok z nom. hodnoty obligací se zárukou státu Kč 20,000.000,-

Kč 1,100.000,-

2. Odpisy:

a) Odpis starých investic, jež nutno rychleji umořiti, 5% z Kč 19,920.000,-

Kč 996.000,-

b) Odpisy nových investic podle stanov s 5% zúročením činí průměrně 2,55%. Počítáno však s odpisem 3% z Kč 69,400.000,-

Kč 2,082.000,-

3. Udržovací náklady odhadem

Kč 1,720.000,-

4. Provozní výdaje:

a) Výdej za paliva a mazadla

Kč 2,300.000,-

b) Mzdy provozu

Kč 1,400.000,-

5. Platy úředníků a zřízenců, správní výdaje, všeobecná režie odhadem

Kč 2,160.000,-

Celkem vydání

Kč 13,720.500,-

Rekapitulace:

Příjmy celkem

Kč 15,336.000,-

Vydání včetně 5% odpisů investic nových i investic starých převzatých od Užhorodské elektrářské akciové společnosti

Kč 13,720.500,-

Zbývá čistý zisk

Kč 1,615.500,-,

z něhož může býti vyplacena dividenda 5%, t. j.

Kč 1,500.000,-,

a zbývá ještě částka

Kč 115.500,-

k zvláštnímu dotování fondů resp. k volnému nakládání.

Příjmy v rentabilitním výpočtu uvedené jsou odhadnuty opatrně a jest zejména ve světelném konsumu drobném, který nemohl býti při dřívějších nedostačujících výrobních prostředcích a vysokých jednotkových cenách s primitivními tarify náležitě akvirován, k očekávání konsum značně vyšší, než konsum ve výpočtu uvažovaný.

Jest tedy pravděpodobné, že předvídaný čistý zisk v částce Kč 1,615.500,- se ještě zvýší, ač již sám o sobě zaručuje splácení dílčích dlužních úpisů při jejich slosování.

Z předeslaného jest patrno, že společnost má základ příjmů zaručený hlavně drobným konsumem světelným a motorickým, neodvislým od konjunkturálních zjevů v průmyslu. Aby ovšem mohla všechen konsum toho druhu zachytiti, jest při rozloze jí k zásobovaní přiděleného území zapotřebí vybudovati mimo dosavadní zařízení ještě další zařízení rozvodná tak, aby i ty obce a zájemníci, kteří nemohli býti na síť soustavné elektrisace připojeni, mohli býti účastni výhod použití elektrické energie.

Účast státu na společnosti odpovídá ustanovení zákona č. 258/1921 Sb. z. a n. a bude neustále větší, a jest tedy stát nejenom se zřetelem k tomu, ale i vzhledem k spolupráci do rámce soustavné elektrisace zařazených a státem vybudovaných, po případě projektovaných hydroelektráren, na společnosti velmi interesován a vedou i důvody celostátní k tomu, aby stát převzetím záruky za dlužní úpisy společnosti její vývoj podepřel a náležitý vliv na provádění soustavné elektrisace si zachoval.

Vláda doporučuje, aby požadovaná záruka byla státem převzata a aby jí bylo dáno za tím účelem potřebné ústavní zmocnění.

Aby bylo zajištěno, že vypůjčených peněz bude použito jen k provádění soustavné elektrisace, a aby hospodaření společnosti mohlo býti státní správou kontrolováno, hodlá státní správa vázati převzetí záruky zejména na tyto podmínky:

1. jakékoliv platby, které by snad stát musil v důsledku této záruky za společnost vykonati, budou považovány za státní zápůjčku společnosti, kterou bude nutno spláceti, jakmile podle uznání státní správy to dovolí finanční poměry společnosti. Takové zápůjčky budou zúročitelny 5% a státní správě se vyhrazuje požadovati jejich zajištění formálními dluhopisy, jejichž veškeré útraty zaplatí společnost.

2. Společnost neuzavře po dobu této záruky žádné obligační nebo hypotekární zápůjčky na své podniky a nemovitosti bez svolení státní správy, naopak státní správa vyhrazuje si právo požadovati, aby zápůjčky touto zárukou kryté byly přeměněny v negarantované zápůjčky obligační nebo hypotekární, ukáže-li se kdykoliv později možnost umístiti takové zápůjčky za podmínek výhodnějších, než-li jsou podmínky těchto garantovaných zápůjček.

3. Společnost nebude vypláceti žádné dividendy, dokud nebude obstarána amortisační a úroková služba těchto garantovaných zápůjček, po případě pokud nebudou státu nahrazeny částky, které by snad musil v letech předcházejících v důsledku této záruky za společnost zaplatiti spolu s úroky z nich.

4. Společnost použije těchto zápůjček jen k účelům, k nimž byly povoleny, a státní správě se vyhrazuje právo vhodnými kontrolními opatřeními o tomto použití, jakož i o hospodaření společnosti se přesvědčiti. Rovněž bude společnost povinna poskytnouti státní správě, bude-li to státní správa žádati, z titulu této státní záruky zastoupení ve správě společnosti.

Poněvadž článkem II. zákona ze dne 17. prosince 1931, č. 203 Sb. z. a n. byla vláda zmocněna, aby přiznávala nařízením sirotčí jistotu dílčím dlužním úpisům všeužitečných elektrických podniků, je-li zúročení a splacení těchto dlužních úpisů zajištěno, není třeba do osnovy pojmouti zvláštní ustanovení o pupilární jistotě. Přiznáním této jistoty bude jim zajisté velmi usnadněn oběh.

Vláda doporučuje, aby tento její návrh zákona byl přikázán v obou sněmovnách výborům ústavně-právnímu, technicko-dopravnímu a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 15. září 1932.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Ministr veřejných prací:
Ing. Dostálek v. r.