Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 886.

1. vlády na interpelaci sen. Koukala, dra Witta a soudr. ve věci pracovních poměrů na dolech Ostravsko-karvínského revíru (tisk 697/1).

2. ministra vnitra na interpelaci sen. Reyzla, dr Hellera a soudr. stran vydávání listin k překročení hranic pro motorová vozidla (tisk 783/3).

3. ministra vnitra na interpelaci sen. Stöhra, Kahlera a soudr. stran krvavých událostí v Duchcově při slavnosti německých turnéřů v Duchcově dne 26. června 1932 (tisk 859/6).

V revíru Ostravsko-karvínském trvá následkem poklesu odbytu v posledních 2 letech nedostatečná zaměstnanost v uhelném průmyslu, která se nyní přes zastavení provozu na jednom dole (Šalomoun) a sloučení jiných čtyř závodů ve dva na konci minulého roku (Hlavní k Nové jámě a Jindřich k Františku) stupňuje velmi značnou měrou, takže se pravidlem na většině závodů pracuje 4 až 3 směny ba i na některých, dodávajících převážně koksové uhlí, 2 směny v týdnu. Pokles těžby je patrný z těchto dat:

V roku 1929 bylo vytěženo 12,560.000 t uhlí,

v roku 1930 bylo vytěženo 10,734.100 t uhlí,

v roku 1931 bylo vytěženo 9,657.600 t uhlí,

v lednu 1932 bylo vytěženo 740.500 t uhlí,

v únoru 1932 bylo vytěženo 683.000 t uhlí,

v březnu 1932 bylo vytěženo 658.800 t uhlí.

Delší dobu trvající stav omezeného zaměstnání horníků způsobil značný neklid v řadách horníků, který byl ještě zvýšen, když dělnictvo se dozvědělo, že majitelé hor zamýšlí za účelem úpravy pracovních poměrů hornictva v Ostravsko-karvínském revíru propustiti 12.000 horníků a snížiti jim mzdy. Intervencí ministerstva veřejných prací došlo pak k dohodě mezi majiteli dolů a dělnictvem o snížení mezd a k zavedení střídavých dovolených, kterým bylo zabráněno hromadnému propuštění dělníků. Tím byl zdroj neklidu z největší části odstraněn.

Je správné, že výkon v Ostravsko-karvinském revíru byl v době od převratu značně zvýšen. Toto zvýšení výkonu nenastalo však nikterak náhle (v roce 1920 6,25 q na hlavu a směnu, v roce 1931 12,64 q), nýbrž bylo stupňováno postupným zaváděním strojního dobývání koncentrací a mechanisací těžby. Je přirozené, že závody se snaží výkon dělníka zvýšiti, což se děje i ve všech ostatních oborech podnikání a je vyvoláno převážně zahraniční konkurencí. Zvýšení výkonu však se neděje ani nedálo na úkor fysických sil dělníka, nýbrž jedná se tu o vědecky propracovanou organisaci práce, která klade důraz více na dělníkovu inteligenci, obratnost a schopnost ovládati stroje a nástroje, které mu práci usnadňují. Dnes téměř žádný havíř nedobývá uhlí kopáčem, nýbrž užívá k tomu brázdících strojů a sbíjecích kladiv poháněných stlačeným vzduchem. Stejně i ruční doprava uhlí je dnes minimální, poněvadž v dole se uhlí dopravuje žlaby mechanicky poháněnými, lanovými drahami a lokomotivami. Ke zvýšení výkonu v r. 1930 a 1931 spolupůsobily také značně nepříznivé odbytové a cenové poměry, které nutily závody omeziti práce otvírkové a přípravné a poruby soustřediti do partií příznivějších, pokud to ovšem zájmy národohospodářské dovolují.

Výkonu dnešního nebylo by vůbec možno docíliti vyhrožováním a popoháněním a není také možno tvrditi, že se tu jedná o výkon nadlidský a životu nebezpečný, poněvadž statistika úrazů to nijak neodůvodňuje.

O počtu smrtelných a těžkých úrazů v Ostravsko-karvínském kamenouhelném revíru v posledních osmi letech (1924-1931) informuje tato tabulka:

Z tabulky vyplývá, že počet smrtelných úrazů v posledních 5 letech stále klesá, že počet úrazů svou povahou těžkých stoupal od roku 1925 až do roku 1929 a že od té doby zase klesá a že počet dodatečně těžkých úrazů, t. j. úrazů svou povahou sice lehkých, ale později kvalifikovaných jako těžké jen proto, poněvadž doba léčení přesahuje 19 dnů od r. 1925 do roku 1927 stoupá, v r. 1928 klesl, v r. 1929 znovu stoupl a od té doby stále klesá. Kolísání v počtu těžkých úrazů pohybuje se v mírných mezích a nelze tedy mluviti o značném vzrůstu těžkých a smrtelných úrazů. Také nutno poukázati na to, že v posledních letech nedošlo v Ostravsko-karvínském revíru k žádné hromadné katastrofě, jak tomu bylo v zahraničních revírech, ač v revíru Ostravsko-karvínském je veliké nebezpečí explose třaskavých plynů a uhelného prachu.

Propouštění dělníků prováděné v posledních letech, zvláště v roce 1931 mělo jedině ten účel, aby se počet osazenstva alespoň poněkud přizpůsobil špatným odbytovým poměrům, které, jak na začátku již bylo řečeno, do dnešních dnů se dále zhoršily. Pokud se dalších minulých let týče, přizpůsoboval se přirozeně vždy počet zaměstnanců těžbě, která opět je závislá na odbytu. Odbyt uhlí nebyl však nikdy konstantní, nýbrž neustále kolísal. Tak pravidelně při náhle zvýšené konjunktuře (jak byla na př. anglická stávka v r. 1928) podniky zvýšily počet osazenstva, které se pak při odpadnutí vlny odbytové stalo přebytečným a bylo nutno je propouštěti. (U jednoho podniku - u Vítkovických dolů - byl počet osazenstva zvýšen i na konci roku 1930 v očekávání veliké objednávky, která se pak neuskutečnila.) Okolnost, že při novém přijímání do práce přihlíží se raději k dělníkům, kteří byli již v dolech zaměstnáni, dá se vysvětliti tím, že takové dělníky není třeba teprve zaučovati a nelze v ní hledati nějakou politickou tendenci. Tvrzení, že by takové nové přijímání do práce bylo vázáno se strany závodních správ a to do konce ve většině případů na podmínku vstupu do organisace Národního sdružení nezdá se býti pravděpodobné.

Stejně také nelze tvrditi, že by se v revíru Ostravsko-karvínském ve velké části případů porušovala kolektivní smlouva. Staly-li se takové případy, nebo vyskytují-li se, mohou dotčení uplatňovati své nároky plynoucí z kolektivní smlouvy u rozhodčích soudů hornických, které jedině jsou příslušnými rozhodovati spory z pracovního poměru na dolech vzniklé. Také tvrzení, že propuštěný dělník je znovu přijat do práce jen tehdy, podepíše-li revers jímž se vzdá nároku na příplatek za vyšší výkon, není v této všeobecnosti správné. Bylo-li skutečně v posledních 8 letech propuštěno přes 30.000 horníků, a byla-li největší část těchto propuštěných zase přijata zpět do práce jen tehdy, když byl podepsán revers na nesplacení vyššího výkonu, musil by nyní přídavek za tento vyšší výkon býti celkem nepatrný. Statistika mezd však dokazuje, že tento přídavek obnášel v poslední době téměř třetinu z hrubých mezd důlních dělníků.

Revírní báňský úřad na dožádání závodních rad nebo odborových organisací nařizoval a zúčastňoval se svými zástupci jednání při propouštění dělníků a snažil se vždy zprostředkovati dohodu; k nějakým pravoplatným zásahům do věci však není příslušný.

Ve věci předepsaného spolupůsobení závodní rady při propouštění horníků z práce je postupováno v revíru všude ve smyslu prováděcího nařízení k zákonu o závodních a revírních radách a závodní rada vždy tam, kde toho předpis vyžaduje má příležitost, aby podala své dobré zdání o tom jak se má propouštění provésti. Revírní báňský úřad však nemá možnosti na závodech vynucovati, aby se řídily takto podanými dobrými zdáními závodních rad. Pokud však zástupcové úřadu intervenují při důležitějších jednáních o propouštění horníků, hledí prosaditi, aby u jednotlivců se náležitě přihlíželo k jejich majetkovým a rodinným poměrům.

Případ Ing. Strakatého který se udál u rozhodčího soudu, je ojedinělým a je také podle sdělení státního zastupitelství předmětem předběžného vyhledávání pro zločin podle § 98 lit. b) tr. z., které dosud není skončeno. Z dělníků, jejichž věc se tehdy u soudu projednávala, byl skutečně jeden později propuštěn, při hromadném propouštění z důvodů provozních. t. j. pro omezení výroby koksu, jak výslovně udává závodní správa koksovny, kde byl zaměstnán.

Ve všech případech, kdy revírnímu báňskému úřadu bylo učiněno udání, nebo byl úřad ten požádán závodními radami nebo organisacemi o zásah, provedl jej vždy, kdykoli měl pro něj zákonitý podklad. Jinak se snažil vhodným způsobem působiti k tomu, aby ve věcech, v nichž není příslušným rozhodovati, docílil dohody mezi dělnictvem a zaměstnavateli. Tento postup bude zachovávati i nadále. Kdyby ovšem při své činnosti zjistil skutkovou podstatu činu obecně trestního, zvláště pak trestného podle zákona o útisku, učiní příslušné oznámení státnímu zastupitelství.

V Praze, dne 3. října 1932.

Předseda vlády:
Udržal v. r.

Dle šetření zavedeného o případu v interpelaci naznačeném, domáhá se svaz Arbeiter-Rad und Kraftfahrerbund v Trnovanech-Teplicích teprve žádostí ze dne 27. července 1932 došlou dne 29. července t. r. oprávnění vydávati listiny k překročení hranic pro motorová vozidla svých členů. Neodpovídá tedy skutečnosti tvrzení, že jmenovaný svaz se již od let namáhá marně, aby dosáhl uvedeného oprávnění.

O jeho žádosti, nyní podané, bude po úředním vyšetření ihned rozhodnuto.

V Praze, dne 30. srpna 1932.

Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.

Nach den Erliebungen, welche über den in der Interpellation bezeichneten Fall eingeleitet wurden, strebt der Arbeiter-Rad- und Kraftfahrerbund in Turn-Teplitz erst mit dem am 29. Juli 1. J. eingelangten Gesuche vom 27. Juli 1932 die Berechtigung zur Ausstellung der Papiere zur Grenzüberschreitung für Motorfabrzeuge seiner Mitglieder an. Die Behauptung, daß sieh der genannte Verband schon seit Jahren vergeblich bemüht, das angeführte Recht zu erreichen, entspricht daher nicht den Tatsachen.

Über das nunmehr eingebrachte Gesuch desselben wird nach behördlicher Erliebung sofort entschieden werden.

Prag, am 30. August 1932.

Der Minister des Innern:
Dr Slávik m. p.

Po pachatelích výtržností, k nimž došlo při župní tělocvičné slavnosti v Duchcově ve dnech 25. a 26. června t. r., zahájili bezpečnostní orgány neprodleně pátrání, podle jehož výsledku bylo u příslušného soudu zavedeno až dosud proti 16 osobám české i německé národnosti a v jednom případě proti neznámým pachatelům trestní řízení, které vedlo zatím v jednom případě k odsouzení obviněného pro rušení obecného míru, kdežto v ostatních případech dosud skončeno není. Na výsledek trestního řízení mi ovšem vliv nepřísluší. Podle výsledku provedeného administrativního šetření, soudíc podle všech známek, dlužno hlavní příležitost a podnět k politováníhodným výtržnostem spatřovati asi v tom, že pořadatelé při pochodňovém průvodu večer, dne 25. června t. r. nezachovali úřadu oznámený a jím povolený směr průvodu a průvod městem mimo schválený program ještě opačným směrem opakovali. Domněnka, jakoby rušení slavnosti bylo zamyšleno a připraveno obyvatelstvem české národnosti, nemá naprosto žádného podkladu, což ostatně je vidět již z toho, že k výtržnostem došlo teprve při zpátečním průvodu skoro tímže směrem, ačkoli z přihlížejícího obecenstva neměl nikdo dříve tušení, že k tomuto průvodu dojde. Rovněž beze všeho podkladu je tvrzení, že nějaké auto rozrazilo nebo napadlo průvod turnéřů. Ani z německé, ani z české strany nemohlo to býti nikým dosvědčeno. Také nemohlo býti přes úsilovné pátrání četnictva zjištěno, že by byl někdo zvolal >My jsme fašisté.<

Postarati se o bezpečnost při průvodu i ostatní slavnosti bylo v prvé řadě věcí obce, které podle obecního zřízení náleží výkon místní policie. Této povinnosti obec nedostála ani včas podle ustanovení obecního zřízení neuvědomila okresní úřad, že svými prostředky na to nestačí. Ač vzhledem k tomu mohl tudíž okresní úřad předpokládati, že obec svůj úkol v tomto směru obstará sama vlastními silami a ač žádné známky nenasvědčovaly nebezpečí porušení veřejného klidu a pořádku, učinil také okresní úřad svá bezpečnostní opatření záležející v soustředění a pohotovosti četnictva, které v oba dva dny při výtržnostech zakročilo a podle možnosti zjednalo pořádek. Nemám tudíž příčiny, abych přednostu duchcovského okresního úřadu a příslušné státní bezpečnostní orgány volal k zodpovědnosti, a podotýkám pouze, že prohlášení, vytýkané v interpelaci přednostovi okresního úřadu, bylo vyvoláno nepředvídanou zprávou pořadatelů slavnosti, že odpolední průvod, proponovaný v druhý den slavnosti, chystají se rušiti komunisté z celého okresu duchcovského i mosteckého, neboť v takovém případě bylo by pak pohotové četnictvo ztěží vystačilo k tomu, aby ochrana celého rozsáhlého průvodu byla naprosto zaručena.

Podniky německých tělocvičných spolků omezují příslušné úřady jen v té míře, jak toho veřejný zájem nezbytně vyžaduje a zařizují k ochraně jejich slavností vždy dle okolností případu vše potřebné, takže k nějakému opatření v tomto směru neshledávám z podnětu této interpelace žádného důvodu.

V Praze, dne 29. září 1932.

Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.

Nach den Tätern der Ausschreitungen, zu welchen es beim Cauturnfest in Dux am 25. und 26. Juni 1. J. kam, haben die Sicherheitsorgane unverzüglich Erhebungen eingeleitet, mich deren Ergebnisse beim zuständigen Gerichte bisher gegen 16 Personen čechischer und deutscher Nationalität und in einem Falle gegen unbekannte Täter das Strafverfahren eingeleitet wurde, welches vorläufig in einem Falle zur Verurteilung des Beschuldigten wegen Störung des allgemeinen Friedens geführt hat, während es in den übrigen Fällen bisher nicht abgeschlossen ist. Auf das Ergebnis des Strafverfahrens steht mir selbstredend kein Eiufluß zu Nach dein Ergebnisse der durchgeführten administrativen Erhebungen zu schließen ist nach allen Anzeichen die hauptsächliche Gelegenheit und der Anlaß zu den bedaurlichen Aussebreitungen wohl darin zu erblicken, daß die Veranstalter bei dem Fackelzuge am 25. Juni 1. J. abends die der Behörde angezeigte und von derselben bewilligte Richtung des Umzuges nicht eingehalten und der Umzug durch die Stadt über das genehmigte Programm noch in umgekehrter Richtung wiederholt haben. Die Annahme, als ob die Störung des Festes von der Bevölkerung čechischer Nationalität beabsichtigt und vorbereitet gewesen wäre, entbehrt jeglicher Grundlage, was übrigens schon daraus zu ersehen ist, daß es zu den Ausschreitungen erst, beim Umzuge zurück in nahezu derselben Rictung kam, obwohl von dem zusehenden Publikum früher niemand eine Ahnung hatte, daß es zu diesem Umzuge kommen wird. Desgleichen entbehrt jeglicher Grundlage die Behauptung, daß irgendein Auto den Umzug der Turner getrennt oder überfallen hätte. Weder von deutscher noch von čechischer Seite konnte dies bestätigt werden. Auch konnte trotz intensiver Nachforschung der Gendarmerie nicht sichergestellt werden, daß jemand >My jsme fašisté< gerufen hätte.

Die Sorge um Sicherheit beim Umzuge und bei der übrigen Feier war in erster Reihe Sache der Gemeinde, welcher nach der Gemeindeordnung die Ausübung der Ortspolizei zusteht. Dieser Verpflichtung ist die Gemeinde nicht nachgekommen, noch hat dieselbe nach den Bestimmungen der Gemeindeordnung das Bezirksamt von der Unzulänglichkeit der eigenen Mittel verständigt. Obwohl daher mit Rücksicht darauf, das Bezirksamt voraussetzen konnte, daß die Gemeinde ihre Aufgabe in dieser Richtung selbst finit eigenen Mitteln besorgen wird und obwohl keine Anzeichen auf die Gefahr einer Störung der öffentlichen Ruhe und Ordnung hingedeutet haben, traf auch das Bezirksamt seine Sicherheitsvorkehrungen durch Konzentrierung und Bereitschaft der Gendarmerie, welche an beiden Tagen hei den Ausschreitungen einschritt und nach Tunlichkeit Ordnung schuf. Ich habe daher keine Veranlassung, den Vorstand des duxer Bezirksamtes und die in Betracht kommenden staatlichen Sicherheitsorgane zur Verantwortung zu ziehen, und bemerke nur, daß die in der Interpellation beanständete Erklärung des Vorstandes des Bezirksamtes durch die unvorhergesehene Nachricht der Veranstalter der Feier veranlasst wurde, daß die Komunisten aus dein ganzen duxer und brüxer Bezirke den nachmittägigen, für den zweiten Tag der Feier proponierten Umzug zu stören beabsichtigen, denn in einem solchen Falle hätte die zur Verfügung stehende Gendarmerie schwerlich genügt, um den Schutz des ganzen großen Umzuges absolut zu garantieren.

Die Veranstaltungen deutscher Turnvereine werden von den zuständigen Behörden nur in dem Maße beschränkt, wie es das öffentliche Interesse unumgänglich erfordert, und wird zum Schutze ihrer Veranstaltungen jedesmal je nach den Umständen des Falles alles erforderliche veranlasst, so daß ich in dieser Richtung aus Anlaß dieser Interpellation keinen Grund zu irgendwelcher Verfügung finde.

Prag, am 29. September 1932.

Der Minister des Innern:
Dr Slávik m. p.