Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

6. zasedání.

Tisk 887.

1. sen. dra Grosschmida a druhov celej vláde o naliehavej pomoci zemedelcom katastrofálnou neúrodou postihnutých krajov a vôbec všetkému obyvatelstvu týchto krajov prídelom osiva, rýchlou podporou, odpustením daní, daňovým moratoriom a zrušením zavedených práve berných exekucií.

2. sen. Lokoty a soudr. ministrovi sociální péče, ministrovi pro zásobování lidu a ministrovi financí o rychlé pomoci hladovějícím na Zakarpatí a o zneužití pomocné akce.

3. sen. Lokoty a soudr. ministrovi vnitra o teroru na Podkarpatí.

4. sen. Mikulíčka a soudr. ministrovi vnitra o řádění městské policie proti dělníkům ve Zlíně.

Keďže následkom letnej pracovnej prestávky parlamentu nemáme možnosť podať parlamentu návrhy, touto cestou vyzývame - snáď ešte dosť včas - pozornosť vlády na katastrofálnu situáciu zemedelstva na Slovensku, zvlášte na východnom Slovensku, aby sa pomocná akcia príslušných činiteľov neopozdila a nezavinila sa tým úplná zkaza nedoziernych dôsledkov pre zemedelstvo na Slovensku.

Vo východných častiach Slovenska nivočila v posledných štyroch rokoch opravdová séria živelných pohrôm, a všetko to vyvrcholilo katastrofou tohoto roku. Oziminy zemedelcov v okresoch Košice, Moldava n./Bodvou, Veľké Kapušany, Sečovce, Sobrance a Kráľ. Chlumec boly zimnými mrazy, krupobitím a zvlášte povodňou z veľkej časti znivočené. Pustošenie povodne bolo zvlášte v Medzibodroží ničivé, kde v obciach Zemplín, Vinná, Bodrogszerdahely, Szentes, Maria Svätá, Vécs. Rad, Szinyér, Véke, Solnička, Poľany, Leles, Bačka, Boťany, Šalamúnová, Veľký a Malý Tarkán, Téglas, Surty, Veľké a Malé Rátovce bola pôda úplne odplavená. Jarné pohromy zpustošily vôbec asi 10.000 kat. jutár zasiatej pôdy.

Gazdovia týchto okresov ešte sa ani nevzpamätovali z účinkov týchto pohrôm, a už ich zasa stihla pohroma nová. Tropické horko počiatkom leta zničilo ich posledné nádeje: rozmohla sa obilná hrdza a úžeh a tieto zpustošily i to, čo na poli ešte zostalo, a to nie len klasy, ale i slamu. Na niektorých miestach bolo znivočené 60, 80, ba i 100% obilnej úrody čím gazdovia, ktorí planou úrodou v posledných rokoch už beztoho boli dôkladne zdeptaní, octli se v priamej katastrofe. Pri pokusnom mlátení vyšlo na javo, že obilie nedáva ani osivo. Na pr. v Čečejovciach vymlátili zo 6 krížov pšenice úhrnom 50 kg; v Szine a okolí, kde sa urodilo v iných rokoch 150 vagonov pšenice, tohoto roku sotva vymlátili 15 vagonov. A i táto vymlátená pšenica je následkom velkého úpalu tak biednej kvality, že skôr môže byť považovaná za zadinu, než za chlebovinu alebo osivo.

Ministerstvo zemedelstva a zemský úrad síce poskytly podporu v osive a hotových peniazoch, to však ani zďaleka nepostačilo. Osivo bolo jednak príliš drahé, jednak však a hlavne nevyhovovalo tamojšim klimatickým a pôdnym pomerom. Nebola dovezená k účelom osenia pšenica maďarská, ktorá klimatickým a pôdnym pomerom na Slovensku najlepšie vyhovuje, lež pšenica juhoslovanská, zvyklá k pomerom naprosto iným, a sotva 67-68 kg-ová pšenica moravská pomalého vzrastu, ktorá tedy tým väčšmi bola brzkým velkým horkom poškodená. Zrno sa úplne zcvrklo, tak že na kat. jutre sotva bolo 1-2 q úrody, a i tá bola planou zadinou.

Peňažné podpory boly však tak nepatrné, že na pr. živelnými pohromami postihnutí gazdovia jednotlivých obcí Medzibodrožia dostali po 10-15 Kč. Okrem toho administrativné úrady na mnoha miestach sa o ľud nestarajú, čoho krikľavým príkladom je, že náčelník okresu Sobrance nerozdelil sumu 20.000 Kč, ktorú mu dal k dispozícii zemský úrad, lež vrátil ju zemskému úradu jakožto podporu zbytočnú. Lanské chyby sa teraz vymstily na gazdoch, ktorí právom môžu teraz orgány vlády obviňovať z lanskej krátkozrakosti.

Pri tom vo zmienených obciach a tiež vo Spiši rozmohol sa bravčový mor do tej miery, že v niektorych obciach vyhynuly bravy do posledného kúska. Hrozí vážné nebezpečenstvo, že vo veľa obciach, kde vo vela rodinách malozemedelských nebolo už chleba a čakalo sa na novú úrodu, nastane teraz hlad a následkom toho môže tam dojsť snadno k nepokojom. Lebo katastrofa nepostihuje len gazdov, ktorí majú pozemky, ale zároveň a v miere ešte stupňovanejšej i robotníkov, ktorí pôdy nemajú. Príznaky biedy už sú silne patrné. Starí gazdovia putujú pešky 15 i 20 km do sídla okresu, lebo nemajú ani tie 3-4 Kč, čo by ich stála dráha.

Finančné úrady však biedu neberú k vedomiu, ale bezohľadne vymáhajú dane, dane dôchodové nevymeriavajú podľa priznaní gazdov, a zabavenia i exekúcie sú na dennom poriadku.

Jarné pohromy však neušetrily ani ostatné časti Slovenska. V mesiaci máji tohoto roku vznikly ťažké živelné škody následkom krupobitia a prietrže mračien v okrese parkanskom, obzvlášte v obciach Szögyen, Kesy, Kisújfalu, Dunamocs, Búcs, Köbölkút, Kamendín a Ďarmatky, a priemerná škoda dosahuje 70%. Zvlášte vo viniciach spôsobilo veľké škody krupobitie, na mnoho miestach činí škoda i 100%, lebo zahynula celá úroda. Poškodených gazdov síce obecné úrady sopísaly, aby sa im dostalo podpory, a okresný úrad parkanský aj poukázal 70.000 Kč na podpory, táto suma však ani zďaleka nestačí, aby poškodeným pomohla na nohy.

Za takýchto pomerov je situácia zúfalá a veľké zemedelské územia hľadia v ústrety zkaze, a hroziaca bieda a hlad sú na Slovensku všeobecné. Nastáva tedy naliehavá potreba spoločnej pomocnej akcie príslušných činiteľov: vlády, ministerstva zemedelstva, zemského úradu na Slovensku, zemedelskej rady na Slovensku, finančných úradov, okresných a obecných úradov, aby mohly byť zachránené kraje, odsúdené k záhube. Skusenosti z minulosti nás však poučujú, že táto pomoc musí byť primeraná miestnym pomerom, že musí byť účinnejšia a predovšetkým spravodlivejšia na základe miestnych súpisov, berné exekúcie oproti poškodenému obyvateľstvu týchto krajov bude treba bez odkladu zastaviť, poskytnúť poškodeným pokiaľ možno daňové moratorium na dva roky, a dane dosial vyrúbené podstatne snížiť.

Na základe výšuvedených tážeme sa celej vlády:

Či je vláde známa katastrofálna neúroda, ktorou sú postižení zemedelci na Slovensku, zvlášte na Slovensku východnom?

Aké opatrenia hodlá vláda učiniť, aby odvrátila hlad a biedu, ktoré ohrožujú obyvateľov krajov živelnými škodami postižených?

Či je ochotná zakročiť, aby potreba poškodených bola bez odkladu sopísaná a boly im poskytnuté vhodné podpory na hotovosti, chlebovinách a zvlášte na osive, vyhovujúcom tamojšim miestnym klimatickým a pôdnym pomerom?

Či je ochotná zakročiť, aby finančné úrady ihneď zastavily berné exekúcie, zahájené v týchto krajoch, poskytly poškodeným dvojročné daňové moratorium a ich dosial vyrúbené dane podľa miestnyeh pomerov značne snížily?

Na výšuvedené naše otázky vyprošujeme si odpoveď do dvoch mesiacov, predpísaných §om 67 zákona zo dňa 15. apríla 1920, čís. 326 Sb. z. a n. o jednacom poriadku senátu.

V Prahe, dňa 30. júla 1932.

Böhr, dr Hilgenreiner, dr Feierfeil, Reil, Stolberg, dr Korláth, Fr. Scholz, Richter, dr Szilassy, Füssy, Böhm.

Minthogy a parlament munkájának nyári szünete miatt nincs mód a parlament elötti tavaslattételre, ez uton hivjuk fel már most - még talán kellö idöben, - a kormány figyelmét a szlovenszkói, de különösen a keletszlavenszkói mezögazdaság katasztrofális helyzetére, hogy az illetékes tényezök segitöakciója el ne késsen s ezáltal a szlovenszkói mezögazdaságnak beláthatatlan következményekkel táró teljes pusztulását elö ne idézze.

Szlovenszkó keleti rószeiben az elmult négy esztendöben az elemi csapásoknak valóságos sorozata pusztitott, amit az ezidei katasztrófa betetözött. A kassai, szepsi, nagymihályi, nagykapusi, gálszécsi, szobránci és királyhelmeci járások mezögazdáinak öszi vetését a téli fagy, jég s különösen az árviz nagy részben elpusztitotta. Különösen a Bodrogközben volt megsemmisitö az árviz pusztitása, ahol Zemplén, Szöllöske, Szerdahély, Szentes, Szentmária, Vécs, Rad, Szinyér, Véke, Szolnocska, Polyán, Lelesz, Bicska, Bottyán, Tiszasalamon, Kis- és Nagytárkány, Kistéglás, Szürte, Nagy- és Kisrát földjeit teljesen kimosta. Altalában csaknem 10 ezer katasztrális hold föld vetését tették tönkre a tavaszi károk.

E járások gazdái még fel sem ocsudtak e pusztulás hatásától, s máris ujabb csapás érte öket. A nyárelö kánikulás melege utolsó reményüket is megsemmisitette; fellépett a gabonarozsda és a höguta s az a még száron maradt gabonát teltesen elpusztitotta. Nemcsak a szemet, de a szalmát is. Egyes helyeken a pusztitás tönkretette a gabonatermés 60-80, söt 100 százalékát, s ezzel az utóbbi évek rossz termésétöl amugyis alaposan megviselt gazdákat egyenesen a katasztrófába sodorta. A próbacséplések alkalmával kiderült, hogy a gabona a legtöbb helyen még a vetömagot sem adja vissza. Csécsen pl. 6 kereszt buzából mindössze 50 kilogrammot csépeltek; Abaujszinna környékén, - ahol más esztendőben 150 vaggon buzátuk termett, - ez idén alig csépelnek 15 vaggont. Es a kicsépelt buzi is a nagymértékű besülés következtében olyan silány minöségü, hogy inkább ocsunak tekinthetö, mint kenyér - vagy vetömagnak.

A földmivelésügyi minisztérium és az országos hivatal osztottak ugyan segélyeket vetömagban és készpénzben, ez azoxtban távolról sem volt elegendö. A vetömag egyrészt tuldrága volt, másrészt - és legföképen, - nem felelt meg az ottani helyi klimatikus és talatviszonyoknak. Nem a szlovenszkói klimatikus - és talatviszo nyoknak legjobban megfelelö magyar buzát hozták be vetömag céljaira, hanem a teljesen más viszonyokhoz szokott jugaszláv és az alig 67-68 kg.-os morva buzát, amely hosszu kelési idejü, tehát annál jobban ártott neki a korai nagy meleg. A szem teljesen megszorult, ugyhogy katasztrális boldankint alig 1-2 mm termés volt, s az rossz minöségü, ocsu.

A pénzbeli segély pedig oly csekély volt, hogy pl. a Bodrogköz egyes faluiban az elemi csapások által sujtott gazdák fejenkint mindössze 10-15 koronát kaptak. Ezen felül a közigazgatasi hatóságok sok helyütt nem is törödnek a nép bajával, amire kialtó példa, hogy a szobránci járás fönöke az országos hivatal által rendelitezésére bocsátott 20.000,- koronát nem osztotta szét, hanem visszaküldte az országos hivatalnak, mint szükségtelen segélyt. A tavalyi hibák most bosszulták meg magukat a gazdákon, akik joggal okolhatják a kormány közegeit tavalyi rövidlátó magatartásukért.

Emellett az emutett községekben és a Szepességen is most fellépett még a sertésvész olyan nagy mértékben, hogy némely községben az utolsó darabig kipusztult a sertés. Komolyan fenyeget az a veszedelem, hogy számos községben, ahol már kora tavasszal nagyon sok kisgazda családjában nem volt kenyér s vártak az uj termésre, most éhinség lesz s ennek következtében ott könnyen nyugtalanság törhet ki. Mert nemcsak a földdel biró gazdákat sujtja a katasztrófa a vidékeben, hanem velük kapcsolatban még fokozottabb mértékben a földtelen munkásságot is. A nyomor jelei máris erősen láthatók. Öreg gazdák gyalog tesznek meg 15-20 kilométeres utakat a tárás székbélyére, mert 3-4 koronájuk sincs, amit a vonat költségeire elö tudnának teremteni.

A pénzügyi hatóságok meg tudomást sem vesznek a nyomorról, hanem kiméletlenül hajtják be az adókat, a jövédelmi adókat nem a gazdák bevallásai alapfán vetik ki, árverések, foglalások mindennaposak.

A tavaszi pusztitások azonban Szlovenszkó egyéb részeit sem kimélték meg. Ez év májusában a párkányi járásban különösen Szögyén, Bátorkoszi, Kisujfalu, Dunamócs, Bucs, Köbölkut, Kémend, és kisgyarmat községekben támadt sulyos elemi kár jégverés és felhöszakadás következtében, ahol az átlagos kár elérte a 70 százalékot. Különösen a szölökben okozott nagy pusztitást a jogverés, sok helyütt a kár 100 százalékot is kitesz, mert elpusztult az egész termés. A károsult gazdákat a községi hivatalok összeirták ugyan segélyezés végett, s a párkányi járási hivatal ki is utalt 70.000,- korona segélyt, ez az összeg azonban korántsem elég a károsultak talpraállitására.

Ilyen viszonyok a helyzet kétségbeejtö s nagy mezögazdasági területek pusztulás elött állanak a fenyegetö nyomor és éhség szlovenszkószerte általános Sürgösen szükséges tehát az illetékes tényezök: a kormány, a földmivelésügyi minisztérium, a szlovenszkói országos hivatal, a szlovenszkói mezögazdasági tanács, a pénzügyi hatóságok, a járási és községi hivatalok együttes segélyakciója a pusztulásra itélt területek megmentésére. A multak tapasztalatai alapján azonban ennek a segitésnek a helyi viszonyoknak mcgfelelönek, hathatósabbnak és mindenek felett igazságosabbnak kell lennie a helyi összeirások alapján, az adóvégrehajtásokat ezeken a vidéken a kárvallott lakosságnál haladéktalanul he kell szüntetni, lehetöleg két éves adómoratoriumot adni a károsultaknak s az eddig kivetett adókat pedig tetemes mértékben lecsökkenteni.

Fentiek alapján kérdjük az összkormányt:

Van-e tudomása a szlovenszkói, különösen keletszlovenszkói mezögazdákat ért sulyos terméskatasztrófáról?

Milyen intézkedésekkel szándékozik a károk által sujtott vidékek lakosságát fenyegető nyomort és éhinséget megelözni?

Hajlandó-e intézkedni, hogy a kárvallottak segélyszükséglete haladéktalanul összeirassék, nekik megfelelö pénzbeli, kenyérmag - és föleg az öttani helyi klimatikus és talajviszonyoknak megfelelö vetömagsegély kiosztassék?

Halandó-e intézkedni, hogy a pénzügyi hatóságok e vidékeken a folyamatbatett adóvégrehajtásokat azonnal felfüggesszék, a kárvallottaknak két éves adomoratorium adassék s az eddig kivetett adóikat a viszonyoknak megfelelöen tetemesen mérsékeljék?

Fenti kérdéseinkre a szenátus ügyrendjéröl szóló 1920. évi április 15. én kelt 326. gy, sz. törvény 67. §-ában elöirt két hónapon belül kérjük a válasz megadását.

Prága, 1932. julius 30.

Böhr, dr Hilgenreiner, dr Feierfeil, Reil, Stolberg, dr Korláth, Fr. Scholz, Richter, dr Szilassy, Füssy, Böhm.

Hlad na Zakarpatí dosahuje katastrofálních rozměrů. Na Verchovině se lidé živí převážně buřanem, jejž nemají dokonce čím osoliti, neboť sůl se stala pro ně nedostupným přepychem. V nížinách jsou rovněž velké příznaky hladu. Výdělek letos nebyl žádný, letošní sklizeň nevrací na četných místech ani osiva. Kromě toho i tuto slabou úrodu zničily myši, divoká zvířata, krupobití a pracující obyvatelstvo nemá na zimu zajištěný ani kus chleba. Mimo to, jelikož dovoz obilí z ciziny byl odevzdán agrárnímu syndikátu, silně vzrůstá drahota, což ještě více zvětšuje hlad na Zakarpatí.

Aby se předešlo hromadnému umírání hladem, musí vláda poskytnouti Zakarpatí rychlou pomoc, a to 800 vagonů kukuřice pro hladovějící, 500 vagonů pšenice a 200 vagonů žita na podzimní setí pracujícím rolníkům.

Vláda dosud neučinila skorem nic, aby hladovějící obyvatelstvo zachránila před smrtí hladem. Podzimní a jarní osevní akci odevzdala agrárním družstvům, která pšenici na osev prodala za velké peníze mlýnům a zchudlí rolníci nedostali nic. Místo aby byla vyšetřena zneužití agrárníků při osevní akci a aby vinníci byli potrestáni, byl agrárním družstvům a spekulantům znovu svěřen dovoz 450 vagonů kukuřice, která jest určena na výpomoc pro hladovějící. Agrárníci a spekulanti znovu vydělávají na hladě pracujících těžké miliony, neboť tuto kukuřici, která je stojí nejvýše 70 Kč za metrický cent, prodávají hladovějícím po 110-120 Kč za metrický cent.

Podepsaní se táží:

1. Jsou-li zmínění ministři ochotni zaříditi, aby neprodleně bylo poskytnuto výše zmíněné množství zboží jako rychlá výpomoc pro hladovějící a krisí ožebračené obyvatelstvo Zakarpatí?

2. Hodlají-li ministři rázně zakročiti, aby neprodleně byla vyšetřena zneužití při osevní akci a vinníci aby byli potrestáni?

3. Jsou-li ministři ochotni vysvětliti, kdo dovolil agrárním družstvům a spekulantům spekulovati s kukuřicí, určenou na výpomoc, a jsou-li ochotni rozhodně zakročiti, aby výpomoc pro hladovějící se dovážela a rozdělovala za účasti a kontroly výborů, které si zvolí sami pracující?

V Praze, dne 12. srpna 1932.

Mikulíček, Stejskalová, Langer, Hlávka, Kello, Fidlík, Haken, Hajníková, Kindl, Mezö, Pilz, Douda.

Nedávno byl před celým světem vylíčen katastrofální hlad pracujícího obyvatelstva naší země. Samy buržoasní časopisy a úřady byly nuceny uznati, že desetitisíce pracujících na Verchovině čeká přímo smrt hladem. Bez ohledu na to úřady nic neudělaly, aby pomohly hladovějícím. Naopak Rozsypalův úřad místo aby pomohl, ještě častěji posílá do obcí četnické výpravy, které >uspokojují< hladovějící nejostřejším terorem. Dne 5. dubna bylo zase do Volosianky vysláno asi 100 četníků, kteří masakrovali sedláky. Na příklad sedláci Ilko Lalka, Ivan Mica, Olexa Klinský, které hledali četníci, sami se dne 5. dubna přihlásili u okresního soudu ve Velkém Berezném. Okresní soud je příštího dne vydal četníkům, kteří je vedli do Volosianky a po cestě je strašně ztýrali. Manželka Ilka Lalky byla zatčena 3. dubna a 5. dubna ji soud jako úplně nevinnou propustil na svobodu. Ale za dva dny ji znovu dva četníci vedli z Volosianky do Berezného svázanou řetězy, ztlučenou a ještě jí přivázali po straně i sekeru.

Četnická svévole v poslední době nezná v naší zemi mezí. Skoro v každé obci četníci konají u sedláků revise, prohrabávají všechno v komorách, světnicích a chlévech. Při revisích sbírají, co jim jen padne do rukou. V Malém Rakovci notář s četníky sebral razítko místní organisace komunistické strany. V Sevluši u Eleka Kiše při prohlídce sebrali četníci všechny staré exempláře zabavených časopisů a legitimace na podíly Spolku dělníků a sedlákú >Jednost<. Takové legitimace odňali četníci i Michalu Čonkovi v Ťačovských Lazech a Ondřejovi Dumničovi v Ňagovu. Takových případů četnické svévole je dosti v každé obci.

Podepsaní se táží:

1. Je-li ministr ochoten dáti vyšetřiti četnické masakrování ve Volosiance a potrestati vinníky?

2. Je-li ministr ochoten učiniti opatření, aby se četnické svévoli u nás udělala přítrž?

3. Hodlá-li ministr odstraniti nynějšího zemského presidenta Rozsypala, který především jest odpovědný za to, že se u nás hladovějící uspokojují četnickými bodáky?

V Praze, dne 15. dubna 1932.

Mikulíček, Stejskalová, Langer, Hlávka, Kello, Fidlík, Kindl, Mezö, Haken, Pilz, Douda.

Nejen starostou, ale i úplným pánem Zlína a okolí je továrník Baťa. Toto jeho panství je založeno na soustavném teroru, jejž uplatňuje pomocí nejen vlastních násilnických tlup, utvořených z části zaměstnanců, ale i veřejných orgánů, jež má úplně ve své moci.

I obecní volby ve Zlíně a v okolních místech jsou úplně ovlivňovány terorem továrníka Bati a jsou jeho výsledkem.

Nejen zaměstnanci závodu fy Baťa jsou násilím přímo zotročováni, ale i ostatní obyvatelstvo Zlína a okolí je soustavně terorisováno.

Nechceme dnes kritisovati náčelnický a vykořisťovatelský systém pracovní v závodech Baťových. Bude věcí zaměstnanců, aby s ním súčtovali. Vzpomínáme jen, že státní orgány nezastaly se ani jednou vykořisťovaných zaměstnanců, ale vždy staví se na ochranu nezákonností a násilností, páchaných správou závodu, takže je nutno pojímati jako výkonné orgány Tomáše Bati.

To týká se nejen okresního úřadu a soudu, ale v prvé řadě četnictva a policie.

Zejména v poslední době se Baťův teror tím více zostřuje, čím, následkem zvýšeného vykořisťování, roste nespokojenost zaměstnanců závodu.

Klesají výdělky, ač pracovní výkony jsou vybičovány do krajnosti. Množí se šikany dělnictva a jednotlivá propuštění mění se v hromadná.

Propuštění dělníci jsou vinou Baťovou bez nároků na podporu, neboť jim Baťa zakázal odborově se organisovati. Propuštěným dělníkům nevyplácí závod poslední mzdu a posílá jim ji do domovských obcí příbuzným či obecním úřadům.

Je tolik nových zjevů násilnosti a nezákonnosti, ale dělnictvo nenajde u veřejných orgánů ochrany.

Zato četnictvo, policie a soukromá policie závodu dopouští se na dělnictvu surovostí a tělesného násilí.

Uvádíme případy z měsíce dubna t. r., jež jsme vyšetřili a učinili zároveň předmětem trestního podání.

1. Dělník Jakub Daněk, narozen 5. listopadu 1883 v Kněždupech čís. 20 (okres Hodonín), přijel v neděli 6. dubna t. r. do Zlína hledat práci. V pondělí dostal práci u slečny Šustrové v zahradě. Ve středu pršelo a tak měl řezat dřevo, když se v zahradě pracovat nedalo.

Na ulici byl žádán strážníkem po jméně, které řekl. Nato byl předveden na strážnici, kde byl tázán, jestli má legitimaci; tu také měl a předložil. Přesto, že legitimaci měli, byl znovu tázán po jméně a také odpověděl, že to mají napsáno.

Dotyčný strážník, jehož jméno jest mu neznámo, začal jej fackovat, že ani neví kolik jich dostal. Nato jej zavřeli na policejní vězení, kde byl znovu tlučen. V policejním vězení jej tloukli dva strážníci po hlavě a spánku tak, že se nemohl téměř ani vzpamatovati.

Když odešli, tak si chtěl lehnout, a proto si vyzul botu na pravé noze, když v tom zase oba strážníci vešli, kteří jej už tloukli, a znovu začali jej tlouci, kde se dalo, služebním obuškem, takže krvácel z uší i nosu.

Toto se událo 6. dubna, ve středu, asi v 1 hodinu odpoledne. Druhý den o 8. hodině byla mu donesena nová košile, aby se převlékl, a zakrvácená košile zůstala v policejním vězení, a bylo dotyčnému sděleno, že druhý den mu nechají košili vyprat, aby si pak přišel pro ni. Při předvedení se jej ptal vyšetřující strážník, asi inspektor policie, kdo ho tak potloukl. Odpověděl, že to musí vědět.

Také mu byla slíbena práce strážníkem, který jej tloukl a předvedl na strážnici a také mu slíbil, že může spát u něho.

Druhý případ:

Dne 4. dubna 1932 byl dělník, jehož jméno neznáme, po schůzi nezaměstnaných zavolán na strážnici s poukazem, že mu něco chtějí. (Jméno dělníka dodatečně oznámíme.) Vedl ho inspektor Pomalyš a strážník Daněk. Když přišli na strážnici, bylo mu řečeno, že ho musí zjistit. Byl bez jídla a kabátu a přes jeho protest jej dali na policejní strážnici do šupárny, kde nebylo ani kýblu, takže musil na malou stranu na zem. Byl tam strašný smrad, vedle mlátil na mříže vězeň a na dotaz, proč tluče, odpověděl, že byl chycen, jak spal v kanále u elektrárny, že je držen již druhý den a ničeho nejedl.

Asi o 10. hodině večer byl předveden před policejního inspektora Sokola, který jim začal spílat, že jim dá pochodů hladu i s Mikulíčkem ............. Řekl výslovně: >Máte štěstí, že jste byli ještě klidní, jinak to špatně dopadlo. Nepřejte si mojí ruky< řekl a hrozil, že si pak mohou interpelovat jak chtějí. Po druhé, když se odváží něco podobného udělat, že je zřeže na ulici, to že je mu jedno.

Druhý nezaměstnaný, jménem Šulák Fabián, byl předveden proto, že rozdával legální letáky pro dělnictvo u Bati. Na strážnici mu bylo hrozeno, že dopíší na firmu, pro kterou cestuje (zimní dobu je bez práce a také invalida). Také zakročí na politickém úřadě, že mu legitimaci odeberou.

Dále bylo dělníku z druhého případu, jehož jméno neznáme vyhrožováno, že bude vyhnán ze zlínského okresu, ač tam má stálé bydliště, živí se poctivou prací, bydlí ve Zlíně a není nikomu na obtíž.

Takhle jedná zlínská policie, komandovaná a korumpovaná Baťou, s dělníky, již se nedopustili nejmenší nezákonnosti!

Zdůrazňujeme, že to nejsou případy ojedinělé ani nejhorší.

Ptáme se pana ministra vnitra:

1. Je pan ministr ochoten naříditi ihned vyšetřování a provinilé strážníky příkladně potrestati?

2. Co hodlá pan ministr učiniti, aby četníci a policisté ve Zlíně zakročovali proti nezákonnostem a teroru, páchaným správou závodu Baťa na zaměstnancích a obyvatelstvu vůbec?

3. Co hodlá pan ministr učiniti, aby byla chráněna zákonitá práva dělníků a jejich osobní svoboda a bezpečnost ve Zlíně?

V Praze, dne 3. května 1932.

Stejskalová, Langer, Hlávka, Kello, Fidlík, Mezö, Lokota, Pilz, Douda, Kindl, Nedvěd.