Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1932.

III. volební období.

7. zasedání.

Tisk 899.

senátorů V. Donáta, J. Vraného, K. Sáblíka, dra V. Šrobára, Luksche, Stölara, Kahlera a společníků

Podepsaní navrhují:

Slavný senáte račiž se usnésti:

Vláda se vyzývá, aby předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým byla by vybudována zvláštní organisace, zabezpečující řádný odbyt obilí za určitých minimálních cen pro zemědělce.

Obtížná situace čsl. obilnářství, která trvá od roku 1929, jako důsledek světové krise obilní, projevuje se velkým poklesem cen a krisí odbytovou a která se přiostřila v letošním období dalším zhroucením cen, přebytkový druhů obilí, žita, ječmene a ovsa, vyzvedá problém obilnářský na nejdůležitější úkol hospodářské politiky vůbec. Problém tento je nejpalčivější otázkou při řešení zemědělské krise nejen v našem státě, ale ve světovém hospodářství vůbec, zejména při řešení problému pomoci agrárním státům střední a východní Evropy. Dosavadní průběh a výsledky všech mezinárodních jednání o otázce obilnářské jsou toho druhu, že není velké naděje na úspěšné vyřešení tohoto důležitého úkolu v dohledné době a sice ani pro hospodářství světové, ani pro určitý blok státní, avšak kdyby i došlo k nějakému částečnému řešení, jak se o to pokoušela konference ve Strese, mohlo by to míti toliko částečné úspěchy a přechodné trvání, poněvadž krise obilní má hluboké příčiny a je vážná obava, že bude trvati ještě delší dobu jako jedna z hlavních příčin všeobecné krise hospodářské.

Na základě této úvahy je nutno zaujmouti stanovisko, aby náš stát s největší vážností a rozhodností přikročil k soustavnému a účelnému vyřešení obilního problému řešení to nesmí býti polovičaté, aby ho snad zase zneužívala obchodní spekulace a musí směřovati k jádru celého problému, kterým je zabezpečení řádného odbytu a přiměřených cen obilí a musí nejen vyhovovati domácím potřebám, ale též sloužiti jako účelný podklad pro otázky zahraničněpolitické.

Dosavadní opatření, která byla vydána na ochranu nebo podporu našeho obilnářství, jako zejména obilní cla, celní přirážky a dovozní listy, se osvědčila v plném rozsahu jejich funkcí, jak se uplatňují v normálních poměrech, nestačí však v době těžké světové krise obilní. Proto bylo přikročeno k zavedení povolovacího řízení pro regulování dovozu, které v roce 1931 bylo svěřeno obilní komisí. Činnost této komise však nevyhovovala, poněvadž pod tlakem interesovaných skupin povolovala dovoz v rozsahu příliš velikém, takže došlo na jaře roku 1932 k úplnému přeplnění domácího trhu. Ve sboru, čítajícím 10 osob, mělo zemědělství toliko dva zástupce. Regulační funkce této komise úplně selhala, takže v minulém hospodářském období dosáhl dovoz obilí a kukuřice největšího kvanta, jako nikdy před tím. Ve směru cenotvorném nevykonala obilní komise na domácím trhu žádného vlivu.

Nepříznivé zkušenosti s obilní komisí, jakož i některá hlediska obchodně-politická (jednání o preferencích, princip kontingentní, přípravy k některým obchodním smlouvám) vedly k tomu, že se hledalo nové řešení pro zabezpečení našeho obilnářství, které mělo býti provedeno cestou zákonnou.

Jako příprava pro toto zákonné řešení byla sjednána zvláštní syndikátní úmluva mezi organisacemi hlavních skupin interesentů. Jelikož však příslušná osnova zákonná nebyla včas projednána, aktivovala vláda nu konci měsíce července cestou správní obilní syndikát tam způsobem, že tomuto syndikátu, utvořenému ze skupin interesentů, zvláštní smlouvou zaručila určitá oprávnění, zejména že dovozní povolení, opravňující k dovozu obilí z ciziny, bude vydávati výhradně tomuto syndikátu. Byly stanoveny ceny směrné a to sice pro pšenici Kč 150. – až, Kč 175. – a pro žito Kč 132.50 až Kč 150. – za 1 q.

Tato konstrukce syndikátu může dostačovati pro zabezpečení ceny pšenice, nestačí však pro obilí přebytkové, pro žito, ječmen a oves, zvláštní intervenční fond pro žito, svěřený zemědělskému družstevnímu ústředí, posloužil částečně ke zlepšení odbytu této plodiny, avšak nestačil k zajištění plného výsledku, kterým měla býti cena Kč 132,50 parita Praha.

Po těchto zkušenostech možno konstatovati, že obilní syndikát, jak byl vytvořen jako dílo kompromisní, nestačí k vyřešení a ovládnutí obilního problému v našem státě. Není to žádná obchodní organisace, která by mohla podnikati, ať již z vlastní iniciativy nebo z pověření vlády nějaké účinné zákroky na trhu obilním, nýbrž je to pouhý orgán správní k rozdělování dovozních povolení, které přejímá od ministerstva obchodu a devisové komise, mezi sdružené organisace. Tímto způsobem má se regulovati dovoz obilí z ciziny co do kvanta. Kromě toho může syndikát vybírati dávku vyrovnávací u dovozu pšenice a kukuřice ve výši vládou stanovené a ukládati dovozcům preferenční výkup domácího obilí.

Při tvoření syndikátu uplatnil se vliv obchodních činitelů do té míry, že zabránili vytvoření silného obchodního útvaru, který by zasahoval na trhu. Také složení syndikátu nevyhovuje, poněvadž převládají tam interesenti, projevující zpravidla zájem na velkém dovozu a výdělku. Těžiště působnosti syndikátu byla položeno na regulování dovozu. Stalo se tak zřejmě s hlediska situace, jak se jevila v jarních měsících, a nový syndikát měl býti doplňkem ochrany proti cizí konkurenci. Toto poslání syndikátu je zajisté velmi důležité, avšak stejnou měrou je nutné určité regulování domácího trhu a usnadňování vývozu přebytků.

Z těchto důvodů uznávají kruhy zemědělské naléhavou a neodkladnou potřebu toho, aby s největším urychlením se hledala nová organisace pro zabezpečení našeho obilnářství. Při úvahách o tomto novém systému uplatňují kruhy zemědělské ten požadavek, aby jak ceny směrné pro pšenici a žito, tak i tomu odpovídající ceny pro ječmen a oves, byly formulovány jak o ceny minimální, které mají býti našim zemědělcům zabezpečeny.

Při hledání prostředků k dosažení tohoto účelu mohou snad býti různé názory, však přece bude zajisté shoda v tom, že těžiště řešení spočívá toliko u pšenice na principu regulování dovozu, kdežto u žita, ječmene a ovsa spočívá těžiště řešení na regulování domácího trhu a na usnadňování vývozu. Tudíž v novém systému musí býti soustředěny všechny tři hlavní prostředky regulování dovozu, regulování domácích o trhu na podkladě určitých minimálních cen a dále prostředky pro usnadňování vývozu. Ve všech naznačených směrech máme již určité zkušenosti doma a kromě těchto možno použíti zkušeností z ciziny.

Pokud sahají naše informace o podobných úpravách v cizích státech, je možno všeobecně konstatovati, že většina evropských států provádí intensivní zásahy na trh obilní a to většinou rozhodnějším způsobem, než jak se stalo v našem státě. Vedle vysokých cel, obilních nebo exportních prémií jsou zaváděny též různé formy organisační ať již na způsob monopolu nebo syndikátů, buď importních nebo exportních, anebo úplných, jak to odpovídá praktické potřebě toho kterého státu.

Úplný monopol má Norsko, Švédsko, Estonsko a Rusko, a Německo na kukuřici, částečný monopol, anebo formu syndikátní má Lotyšsko, Jugoslavie, Rumunsko, Bulharsko, Polsko aj. Základní princip minimálních cen je vyřešen ve Švýcarsku a Španělsku. Pozoruhodný systém má Anglie a zvláště Německo, kde při ponechání volného obchodu funguje monopol na kukuřici a dále zvláštní vládou zařízená obchodní obilní společnost, která dle pokynů vlády provádí různé akce intervenční, vývozní a kompensační pro udržování ustálených cen na domácím trhu, vedle řady jiných pomocných akcí. Třebaže výsledky těchto akcí jsou

tam dosti příznivé, volají kruhy zemědělské po zavedení obilního monopolu a z kruhů vládních padl v poslední době vážný projev, že vláda nebude se rozpakovati přistoupiti k tomuto opatření, kdyby se toho ukázala potřeba pro udržení přiměřených cen obilí.

Při dalším řešení obilního problému v našem státě musí býti přihlíženo k poradám, které se konají o této otázce na mezinárodním foru, zejména na poslední konferenci ve Strese. Na této konferenci byla vyslovena zásada, aby agrární státy střední a východní Evropy měly umožněno valorisování obilních cen, byly doporučeny celní preference a zřízení zvláštního fondu pro poskytování příspěvků jednotlivý m vývozním státům na udržování přiměřených cen na domácích trzích. Zájmy čsl. zemědělství byly na této konferenci nepříznivě tangovány potud, že tyto výhody nebyly přiznány Československu, které beze sporu vykazuje rovněž velké vývozní přebytky zemědělské, zejména u obilí. Ty to slevy zahraniční, zejména otázka preferencí, které by mělo poskytnouti Československého agrárním státům, vyžadují nezbytně zvláštních opatření, která by umožňovala udržování přiměřených cen obilí na domácím trhu, regulování dovozu a usnadňování vývozu.

Dosavadní zkušenosti, jak u nás, tak i v cizině, prokazují, že při používání prostředků polovičatých dovede vždy obchodní spekulace využívati nedostatků k maření sledovaných intencí. Proto kruhy zemědělské volají po tom, aby každé další řešení obilního problému v našem státě směřovalo bezprostředně k hlavnímu účelu, totiž k zabezpečení přiměřených a ustálených cen.

Z tohoto hlediska je možno vyzvednouti pro naše poměry dvě hlavní eventuality nového systému pro zabezpečení obilnářství a to především systém minimálních cen a dalšími opatřeními pro jejich zabezpečení aneb systém obilního monopolu.

Při systému minimálních cen zůstává sice obchod na domácím trhu v zásadě volný, avšak jsou stanoveny určité minimální ceny směrné pro jednotlivé druhy obilí a normální kvality, které mají býti zabezpečeny pro zemědělce. Aby tuto ceny byly dodržovány, je třeba vhodných opatření. Zvláštní obilní společnosti vytvořená pod patronací vlády za převážné účasti zemědělských družstevních svazů bula by pověřena tento úkol sledovati. Měla by povinnost subsidiarně garantovati tyto ceny a prováděti v případě potřeby nákup obilí za ty to ceny, kdyby snad obchod se toho zdržoval. Tato společnost byla by pověřena regulací dovozu, intervencí na domácím trhu prováděním kompensačních obchodů, usnadňováním odbytu přebytku, zejména na vývoz a dle potřebu prováděním jiných opatření, která by sesilovala udržování tohoto systému.

Nejúčinnějším prostředkem k ovládnutí obilního problému v našem státě byl by ovšem obilí monopol. Po dosavadních zkušenostech přicházel by úvahu pro naše poměry monopol úplný, pro regulování jak dovozu, tak i domácího trhu a pro vývoz.

Nositelem monopolu může býti obilní společnost zřízená za převážné účasti zemědělských družstevních svazů, jakož i součinnosti ostatních interesentů, organisací mlynářských, konsumentských a obchodnických pod dozorem státu vykonávaným příslušnými ministry. Působnost, monopolu vztahovala by se na všechnu druhy obilí v četně, kukuřice a mléčných výrobků. Nejdůležitějším úkolem je stanovení a udržování přiměřených cen nákupních u zemědělců a k tomu odpovídajících cen prodejních.

Při řešení úplného monopolu obilního je možno připustiti, aby monopolní správa mohla připustiti určité uvolnění v těch směrech pokud by to bylo možno s hlediska zabezpečení hlavního účelu. Tak zejména možno uvolniti soukromému obchodu účast na vývozu. Také funkce monopolu na domácím trhu může býti ztížena na tu míru pokud toho jest třeba na nutnou úpravu distribuce a zabezpečení přiměřených cen.

Řešení monopolu bylo by možno cestou zákona na dobu až p roků po dobu trvání mimořádných poměrů.

Od obilního monopolu bylo by možno očekávati nejúčinnější zasáhnutí pro ochranu našeho obilnářství, zejména pro zajištění jeho rentability. Tak především bylo by možno stabilisovati přiměřené ceny pro zemědělce. Byla by potlačena spekulace na trhu obilním, těžce poškozující jak zemědělce, tak i konsumenta. Také pro spotřebitele bylo by zabezpečeno ustálení cen na přiměřené výši. Byl by možný řádný hospodářský program pro využití domácí sklizně a zajištění řádného zásobování na celé hospodářské období s uvarováním zbytečného dovozu nebo neúčelného vývozu. Tato organisační uspořádání mělo by vliv též na usměrňování domácí produkce, aby zvyšovala se odvětví schodková (pšenice) a regulovala se odvětví silně přebytková. Monopo1 regulující dovoz byl by nejspolehlivější ochranou proti cizí konkurencí (jak co do kvanta, tak i ceny) a omezil by dovoz na minimum, vymykala se závaznosti obchodních smluv. Také monopol mohl by nejúčelněji řešiti otázku přebytků, zejména prováděním vývozu nebo jiným využitím.

Také jedině monopol byl by nejúčinnějším nositelem těch opatření, která se připravují na mezinárodním foru pro řešení otázku obilnářské ve střední Evropě, ať již by se jednalo o získání nebo poskytnutí preferencí nebo zvláštních finančních příspěvků k podpoře cen obilí na našich trzích.

Zkušenosti z některých jiných států musí se přijímat vždy s náležitou opatrností. Jinou funkci a jiné výsledky může míti monopol ve státě agrárním, který má toliko přebytky na vývoz a žádný dovoz, naproti tomu však monopol obilní v našem státě měl by důležitý úkol, jak na stránce dovozu, tah i ve vývozu.

Tyto úkoly ve směru importním a expertním vedly by v nové organisaci určitému vyrovnání poněvadž dovážíme pšenici a kukuřici a vyvážíme, ječmen, oves a žito, takže obilní monopol v naší konstrukci nebyl by zatížen jednostranně, jako je tomu v agrárních státech. Z toho důvodu možno předpokládati, že vytvoření obilního monopolu nebylo by spojeno se žádným risikem pro náš stát. Tento návrh neznamená tudíž pro stát žádné finanční zatížení.

V Praze, dne 20. října 1932.

Donát, Vraný, Sáblík, dr Šrobár, Luksch, Stöhr, Kahler,

Sechtr, Sehnal, Dresler, dr ing. Botto, dr Rozkošný, Olejník, Chlebounová, Danko, Stržil, Lippert, Lichtneckert, Kroiher, Ušák, Šelmec, dr Bačinský, A. Scholz, Spies, Ikert.